Do hanáckého města Litovel jsme zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. Dělo se tak nejen v rámci různých výletů, ale navíc se toto bývalé královské město stalo na několik let sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, takže jsme zde byli téměř jako doma. Ještě předtím jsme však podnikli v pořadí třetí návštěvu Litovle, kdy jsme město obklopené šesti rameny řeky Moravy poznali velmi důkladně. Stalo se tak na konci dubna jednoho roku, kdy se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet. Jednou z památek, kterou jsme tehdy viděli, byla budova Husova sboru v blízkosti Smetanových sadů, kterou si zde pro své potřeby roku 1892 vystavěl tělovýchovný spolek Sokol podle návrhu stavitele Jana Kunčara.

Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24. - 25. června následujícího roku. Zpočátku to byla pouze přízemní budova, ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována. My jsme viděli její konečnou podobu z přelomu 70. a 80. let dvacátého století, kdy už dávno sloužila potřebám Československé církve husitské. Když jsme si budovu prohlédli, získali jsme zde jednu z indicií pro odlovení multikešky a pak jsme kolem rybníka zamířili do okrajové části města zvané Pavlínka, kde jsme v rámci hry zvané Geocaching pokračovali v luštění dalších souřadnic. Ty jsme získali na třech různých místech a pak jsme kešku konečně i s trochou štěstí nalezli. Potom jsme se vrátili zpět do Husovy ulice, kde jsme objevili Zlatou rybku, což byla další skrytá schránka.

Další naše kroky vedly na náměstí, kde jsme si dali pití v hotelu Záložna. Následně jsme se vrátili k našemu stříbrnému autíčku, jež jsme předtím zaparkovali u kostela sv. Marka a přesunuli se na předměstí Litovle, kde jsme na nádraží našli na pěkné mašince další kešku. Po jejímž odlovení jsme se zastavili v hospodě na okraji Litovle, kde jsme poobědvali a potom jsme jeli do Chudobína. O tom, co jsme zde navštívili však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli můžete také přečíst. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Litovli a okolí viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace. Děkujeme.

Na začátku roku 2022 výrobna mýdel v Litovli skončila a od té doby byly naše návštěvy hanáckých Benátek velmi sporadické. Znovu jsme sem zamířili v jedno slunečné zářijové odpoledne následujícího roku, kdy jsme do Litovle přijeli černým korejským SUV, zaparkovali ho v Palackého ulici a vydali se na obhlídku litovelských památek. Na program jsme zařadili také nový průzkum Husova sboru, k němuž jsme dorazili po procházce Smetanovými sady. Po jedenácti letech jsme tak znovu shlédli bývalou sokolovnu, jejíž původní účel připomínaly podlouhlá okna po stranách církevní stavby. Naším očím neunikla malá věž se zvonem, dvojramenný kříž na střeše, busta Jana Amose Komenského s heslem „Osvětou ke svobodě“ a na vrcholu štítu velký kalich, který nahradil ve třicátých letech minulého století symbol sokola s rozpjatými křídly.

Nejvíce se nám líbilo rozměrné sgrafito nad hlavním vchodem, jež vytvořil akademický malíř František Doubrava z Litovle. O něco výše jsme pak našli výklenek s bustou Jana Husa s nápisem „Pravda vítězí“. Když jsme si budovu prohlédli, chtěli jsme ještě vidět vnitřek kostela, ale dveře byly zamčené. Místo prohlídky interiéru jsme se pomocí mobilních telefonů seznámili s historií stavby, která nejprve sloužila jako sokolovna, kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo. Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna. Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret a během této doby byla silně devastována. Roku 1919 ji proto spolek prodal městu, které ji krátce nato roku 1922 prodalo nedávno založené Církvi československé husitské.

Náboženská obec nové církve totiž v Litovli vedla spor o kostel svatého Marka a musela se provizorně scházet v prostorách hotelu Záložna. Ziskem bývalé sokolovny byl tedy její problém s prostorem pro bohoslužby vyřešen. Tělovýchovný spolek Sokol si pak později nedaleko odtud, v sousedství v dnešní Opletalově ulici, postavil sokolovnu novou. Husitská církev musela zdevastovanou stavbu nejprve zprovoznit a upravit pro své potřeby. Rekonstrukce se protáhla a opravená budova bývalé sokolovny byla znovu slavnostně otevřena, tentokrát již jako Husův sbor, až 4. září 1927. Přestavba reflektovala nový účel budovy, nicméně na přelomu 70. a 80. let dvacátého století došlo k zatím posledním stavebním úpravám, jež byly velmi necitlivé a poplatné své době, kdy v naší zemi kralovala komunistická vláda.

Jakmile jsme se seznámili s historií Husova sboru, popošli jsme k sousední Sochově vile, která byla v Husově ulici postavena roku 1910 podle návrhu J. Kučery pro Vácslava Sochu, prvního českého starostu města. Nad vchodem jsme spatřili renesanční portál z roku 1572, který pocházel z budovy litovelské radnice a také desku s městským znakem, v němž však byly obě ryby umístěny netypicky nad sebou. Tato deska byla původně součástí portálu domu na náměstí, na což odkazuje nápis RENOVATUM 1684. Po stranách vchodu se nacházely dva renesanční náhrobky. Jeden z nich byl původně umístěn v dlažbě Mariánské kaple v litovelském kostele svatého Marka a druhý pocházel ze hřbitova kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci.

Překvapilo nás, že byl opatřen českým nápisem, což nebylo pro náhrobky v tomto tehdy převážně německém městě obvyklé. Dále jsme nad balkónem vily uviděli tři zazděné střílny z městských hradeb a v jedné ze stěn kamennou švédskou kouli. Zaujalo nás, že dům původně stával na břehu Nečíze, malého ramene řeky Moravy protékajícího centrem Litovle, který však byl v těchto místech v první polovině 60. let 20. století zakryt kovovou konstrukcí, zasypán zeminou a upraven jako předzahrádka. Z historie vily jsme se dozvěděli, že v letech 1913 - 1919 v ní sídlilo muzeum Krajinské muzejní společnosti, neboť Vácslav Socha byl zároveň jedním z jeho zakladatelů. V další historii měly v Sochově vile postupně své sídlo městská knihovna, Sbor národní bezpečnosti, sekretariát KSČ.

Od roku 1992 ve vile sídlilo obvodní oddělení Policie České republiky, ale v době naší návštěvy byl dům na prodej za několik milionů korun. Vzhledem ke stavu stavby však vila potřebovala rekonstrukci, takže než našla nového majitele, chvíli to trvalo. Když jsme si chátrající Sochovu vilu zvenku prohlédli, vydali jsme se na náměstí Přemysla Otakara II., na kterém jsme zhlédli zdejší historické památky. Pak jsme vkročili do informačního centra, kde jsme si koupili vstupenky do nového muzea harmonik. O tom však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Celou procházku městem najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme v Litovli navštívili nové muzeum harmonik a jiné pamětihodnosti. Pokud jste sem rovněž zavítali, můžete napsat do komentářů pod článkem své poznatky, za což vám předem děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-husuv-sbor-a-sochorova-vila

Historie Husova sboru :

Budovu dnešního Husova sboru v blízkosti rybníka vystavěl roku 1892 pro své potřeby tělovýchovný spolek Sokol a to podle návrhu stavitele Jana Kunčara. Její stavba se setkala s nevolí obecní rady, v níž zasedali měšťané německé národnosti, a proto se ji podařilo otevřít až 24.–25. června následujícího roku. Zpočátku to byla pouze přízemní budova, ovšem během následujících dalších 16 let byla postupně dostavována. Na její někdejší tělovýchovný účel dodnes upomínají především podlouhlá okna po stranách. Kromě toho sloužila též jako kulturní středisko a hrávalo se v ní také divadlo. Od roku 1898 v ní fungovala veřejná čítárna a mezi lety 1904 a 1920 veřejná knihovna. Za první světové války sokolovna sloužila jako vojenský lazaret a během této doby byla silně devastována. Roku 1919 ji proto spolek prodal městu, které ji krátce nato roku 1922 prodalo nedávno založené Církvi československé husitské. Náboženská obec nové církve totiž v Litovli vedla spor o kostel svatého Marka a musela se provizorně scházet v prostorách hotelu Záložna. Ziskem bývalé sokolovny byl tedy její problém s prostorem pro bohoslužby vyřešen. Tělovýchovný spolek Sokol si pak později nedaleko odtud, v sousedství v dnešní Opletalově ulici, postavil sokolovnu novou. Husitská církev musela zdevastovanou stavbu nejprve zprovoznit a upravit pro své potřeby. Rekonstrukce se protáhla a opravená budova bývalé sokolovny byla znovu slavnostně otevřena, tentokrát již jako Husův sbor, až 4. září 1927. Přestavba reflektovala nový účel budovy, na níž mimo jiné přibyla malá věž se zvonem. Akademický malíř František Doubrava z Litovle vytvořil nad hlavním vchodem rozměrné sgrafito. O něco výše pak byl umístěn výklenek s bustou Jana Husa s nápisem „Pravda vítězí“. Na střechu této strany budovy byl postaven dvojramenný kříž. Na opačnou (východní) stranu kostela byla umístěna busta Jana Amose Komenského s heslem „Osvětou ke svobodě“ a na vrchol štítu velký kalich, který nahradil symbol sokola s rozpjatými křídly. Ve stroze zařízeném interiéru kostela se na vyvýšeném místě nachází dřevěný oltářní stůl s kazatelnou, nad nimiž je umístěn drátěný kalich, trnová koruna a kříž. Vzadu na zdi visí velký dřevěný kříž. Věřící při bohoslužbách sedí na židlích. Celému prostoru pak dominuje obraz Hus na hranici kostnické od místního malíře a učitele na litovelském gymnáziu Oldřicha Cihelky. Zatím poslední stavební úpravy, hodnocené jako velmi necitlivé a poplatné své době, kostel postoupil na přelomu 70. a 80. let dvacátého století.

Historie Sochovy vily :

Sochova vila byla v Husově ulici postavena roku 1910 podle návrhu J. Kučery pro Vácslava Sochu, který se roku 1900 stal prvním českým starostou Litovle. Do vchodu vily byl již při stavbě vsazen renesanční portál z roku 1572, který pocházel z budovy litovelské radnice. Stavba stála původně na břehu Nečíze, malého ramene řeky Moravy protékajícího centrem Litovle, který však byl v těchto místech v první polovině 60. let 20. století zakryt kovovou konstrukcí, zasypán zeminou a upraven jako předzahrádka. V letech 1913 - 1919 ve vile sídlilo muzeum Krajinské muzejní společnosti, neboť Vácslav Socha byl zároveň jedním z jeho zakladatelů. V budově a jejím areálu se dodnes nacházejí různé historické exponáty, které kdysi bývaly součástí muzejních sbírek. Nad zmíněným portálem je umístěna deska s městským znakem, v němž jsou však obě ryby umístěny netypicky nad sebou. Tato deska byla původně součástí portálu domu na náměstí, na což odkazuje nápis RENOVATUM 1684 (zřejmě rok opravy dotyčného domu a jeho spojení s radniční věží klenbou nad Šerhovní ulicí). Po stranách vchodu do vily jsou zazděny další plastiky z muzejních sbírek. Jedná se o dva renesanční náhrobky. Jeden z nich byl původně umístěn v dlažbě Mariánské kaple v litovelském kostele svatého Marka. Ten druhý je ze hřbitova kostela Neposkvrněného početí Panny Marie v Olomouci a je opatřen českým nápisem, což nebylo pro náhrobky v tomto tehdy převážně německém městě obvyklé. Kromě toho jsou nad balkónem vily zazděny tři střílny z městských hradeb a do jedné ze stěn kamenná švédská koule. V další historii měly v Sochově vile postupně své sídlo městská knihovna, Sbor národní bezpečnosti, sekretariát KSČ a od roku 1992 je zde obvodní oddělení Policie České republiky. Od roku 2004 je dům chráněn jako kulturní památka České republiky.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://cs.wikipedia.org/wiki/Hus%C5%AFv_sbor_(Litovel)

https://cs.wikipedia.org/wiki/Sochova_vila

Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711