Litovel - kostel sv. Filipa a Jakuba
Raně barokní kostel svatého Jakuba a Filipa v Litovli byl na Staroměstském náměstí postaven koncem 17. století a zaujal tak místo starého románského kostelíku z přelomu 12. a 13. století. Přestavba tohoto zchátralého kostelíka byla zahájena v roce 1692. Půdorys původní stavby byl prodloužen na straně kněžiště i na straně chóru, zdivo bočních stěn zůstalo částečně zachováno, jak doložil archeologický průzkum v roce 1998. Stavbu provedl stavitel Adam Glöckl z Olomouce spolu s polírem Ambrožem Lachmannem v letech 1692–1694. Přestavbu připomíná deska, zasazená na zdi kůru. Na přestavbu kostela přispěly litovelské cechy, jejichž znaky jsou zobrazeny na vybavení kostela. Kostel byl vysvěcen 1. května 1694 uničovským děkanem Karlem Ferdinandem Doleatorem.
Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do níž jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Zatímco lužní lesy jsme brázdili na kole nebo pěšky, do hanáckých vesnic, lemujících pozoruhodný kousek naší země, jsme většinou zajížděli autem. Na konci dubna jednoho roku se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet. Jeho hlavní náplní bylo lovení skrytých schránek v rámci hry Geocaching, které nás zavedlo na spoustu míst, na nichž jsme shlédli různé pamětihodnosti či zajímavosti. Náš výlet začal v obci Příkazy a pak jsme odjeli do Litovle. První zastávkou v hanáckých Benátkách byl u kostel sv. Filipa a Jakuba, stojící na Staroměstském náměstí u kruhového objezdu.
Naše stříbrné auto jsme zaparkovali v uličce vedle raně barokní stavby a vyrazili na její obhlídku. Jednolodní kostel jsme obešli kolem dokola a postupně jsme shlédli kněžiště s trojbokým závěrem, k němuž přiléhala pětipatrová hranolová zvonice s osmibokou jehlanovou střechou, v níž se v přízemí nacházela sakristie a v patře oratoř, přístupná z boku po přistavěném šnekovém schodišti. Na průčelí jsme spatřili ozdobné lisény, okna s půlkruhovými záklenky a jednoduchými šambránami. Pak jsme přistoupili k hlavnímu vchodu, ovšem dveře byly pevně zavřené, takže jsme se dovnitř nepodívali. Na boční straně jsme našli vedlejší vchod, nad nímž se nacházely tři výklenky pro sochy světců a na podobný, ale jednodušší portál, jsme narazili na opačné straně stavby.
Během obchůzky jsme si nezapomněli prohlédnout ani okolní sochy a kříže, ale marně jsme hledali dělostřelecké koule z třicetileté války, které měly být na památku švédských válek zazděny do stěn nového kostela. Po prohlídce svatostánku jsme nasedli do auta a odjeli k nedalekému muzeu harmonik, které během několika desetiletí svého života shromáždil pan Sedláček. O tom, co jsme v domě nadšeného sběratele harmonik viděli a slyšeli však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli můžete také přečíst. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Litovli a okolí viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace. Děkujeme.
Do města Litovel jsme v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. A když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. Na začátku roku 2022 výrobna mýdel skončila a od té doby byly naše návštěvy hanáckých Benátek velmi sporadické. Znovu jsme sem zamířili v jedno slunečné zářijové odpoledne, kdy jsme do Litovle přijeli černým korejským SUV, zaparkovali ho v Palackého ulici a vydali se na obhlídku litovelských památek. Po návratu k autu jsme popojeli ke kostelu sv. Filipa a Jakuba, který jsme si chtěli prohlédnout ještě jednou.
Poprvé jsme totiž nenašli dělové koule na fasádě svatostánku a rovněž jsme neviděli interiér kostela. Auto jsme zaparkovali na téměř totožném místě jako o 11 let dříve a následně jsme stavbu obešli kolem dokola. Zatímco zmíněné střelivo ze švédských děl jsme tentokrát viděli, zavřené dveře nás ani napodruhé nepustily dovnitř. Po obhlídce svatostánku jsme se seznámili s jeho historií, která se začala psát koncem 17. století, kdy raně barokní kostel zaujal místo starého románského kostelíku z přelomu 12. a 13. století. Přestavba tohoto zchátralého kostelíka byla zahájena v roce 1692. Půdorys původní stavby byl prodloužen na straně kněžiště i na straně chóru, zdivo bočních stěn zůstalo částečně zachováno, jak doložil archeologický průzkum v roce 1998. Stavbu provedl stavitel Adam Glöckl z Olomouce spolu s polírem Ambrožem Lachmannem v letech 1692–1694.
Přestavbu připomínala deska, zasazená na zdi kůru, kterou jsme pochopitelně neviděli. Dále jsme se s pomocí mobilního telefonu dozvěděli, že na přestavbu kostela přispěly litovelské cechy, jejichž znaky byly zobrazeny na vybavení kostela. Kostel byl vysvěcen 1. května 1694 uničovským děkanem Karlem Ferdinandem Doleatorem. V roce 1854 byla opravena věž a namísto cibulové báně pokryté šindelem byla umístěna nová střecha ve tvaru osmibokého jehlanu. Zaujalo nás, že se okolo svatostánku nacházel nejstarší městský hřbitov, na který byly v roce 1784 přesunuty hrobky ze zrušeného hřbitova při kostele svatého Marka. Hřbitov se tak stal jediným litovelským ve městě, ale v roce 1902 byla jeho kapacita naplněna a pohřbívání zde bylo ukončeno. Hřbitov byl později zrušen a na jeho místě se nachází park, po němž jsme se po dočtení historických faktů prošli.
V parku jsme narazili na několik drobných památek a jednou z nich byl kamenný krucifix z roku 1781. Kříž s reliéfem reliéfy Panny Marie Bolestné a archanděla Michaela bojujícího s drakem, stál původně v ulici Boženy Němcové a byl sem přemístěn v osmdesátých letech 20. století. O kousek dál se tyčil čtyřmetrový sloup Nejsvětější Trojice z roku 1743, který se skládal z hranolového podstavce a korintského sloupu. Na hlavici jsme spatřili postavu trůnícího Hospodina s papežskou mitrou na hlavě, který před sebou držel ukřižovaného Krista. Pod křížem se nacházela holubice symbolizující Ducha svatého a u pravé Hospodinovy nohy jsme našli vytesanou hlavu anděla. Potom jsme se mezi silnicí a presbytářem protáhli ke starým Božím mukám, které se podobaly těm před městským muzeem, ale nic víc jsme se o nich nedozvěděli.
Pak jsme popošli k poslední drobné stavbě, umístěné trochu dál od kostela. Jednalo se o pískovcový kříž s ukřižováním Krista, pocházející asi z roku 1780. Tvořil ho čtvercový podstavec, na kterém byl položený hranol s reliéfem Piety. Samotný kříž byl ve spodní části doplněn volutami a na dříku reliéfy s rostlinnými motivy. Více jsme toho v okolí kostel sv. Filipa a Jakuba vidět nemohli a tak jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli na nádraží Litovel – Předměstí. Neměli jsme však v úmyslu město opustit vlakem, nýbrž jsme si chtěli znovu prohlédnout malou mašinku, už dávnou vyřazenou z provozu, kde jsme o 11 let dříve odlovili kešku. O této zajímavosti však již cestopis Jak jsme v Litovli navštívili nové muzeum harmonik a jiné pamětihodnosti. Pokud jste sem rovněž zavítali, můžete napsat do komentářů pod článkem své poznatky, za což vám předem děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-kostel-svateho-jakuba-a-filipa
Historie :
Raně barokní kostel svatého Jakuba a Filipa v Litovli byl na Staroměstském náměstí postaven koncem 17. století a zaujal tak místo starého románského kostelíku z přelomu 12. a 13. století. Přestavba tohoto zchátralého kostelíka byla zahájena v roce 1692. Půdorys původní stavby byl prodloužen na straně kněžiště i na straně chóru, zdivo bočních stěn zůstalo částečně zachováno, jak doložil archeologický průzkum v roce 1998. Stavbu provedl stavitel Adam Glöckl z Olomouce spolu s polírem Ambrožem Lachmannem v letech 1692–1694. Přestavbu připomíná deska, zasazená na zdi kůru. Na přestavbu kostela přispěly litovelské cechy, jejichž znaky jsou zobrazeny na vybavení kostela. Kostel byl vysvěcen 1. května 1694 uničovským děkanem Karlem Ferdinandem Doleatorem. V roce 1854 byla opravena věž a namísto cibulové báně pokryté šindelem byla umístěna nová střecha ve tvaru osmibokého jehlanu. Okolo kostela se nacházel nejstarší městský hřbitov, na který byly v roce 1784 přesunuty hrobky ze zrušeného hřbitova při kostele svatého Marka. Hřbitov se tak stal jediným litovelským ve městě, ale v roce 1902 byla jeho kapacita naplněna a pohřbívání zde bylo ukončeno. Hřbitov byl později zrušen a na jeho místě se nachází park. Během archeologického průzkumu po povodni v roce 1997 bylo nalezeno i jedenáct hrobů uvnitř kostela z 14.–18. století. Jeden ze tří zvonů byl zabaven v roce 1916.
Interiér :
Hlavní oltář je trojdílný portálový. Ve čtyřicátých letech 18. století jej vytvořil Jiří Antonín Heinz. Na něm jsou sochy patronů kostela a kopie obrazu Pasovské Madony Lucase Cranacha staršího pravděpodobně od Jana Kryštofa Handke. Dále se zde nacházejí dva protilehlé oltáře svaté Barbory a svatého Bartoloměje z dvacátých let 18. století z dílny Jana Václava Sturmera. Oltářní obraz svaté Barbory i obraz Madony v nástavci je připisován Jiřímu Antonínu Heinzovi. Na oltáři svatého Bartoloměje zobrazuje hlavní obraz Krista na hoře Olivetské a obraz v nástavci umučení svatého Bartoloměje. Obrazy jsou rovněž připisovány Janu Kryštofu Handke. Edikulový oltář z roku 1700 byl původně v kapli svatého Jiří. Na hlavním obrazu je zobrazeno snímání z kříže, ve štítě pak oválný obraz svatého Jiří, bojujícího s drakem.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711
