Milonice - kostel sv. Petra a Pavla
Farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v klasicistním slohu v letech 1805 – 1807 a nahradil tak starší svatostánek, který věřícím kapacitně nedostačoval. Stavba vznikla za podpory Aloise z Liechtensteinu, jejichž rod tehdy Milonice vlastnil. Roku 1884 byla v kostele položena nová dlažba a o 15 let později byla k lodi přistavěna současná věž, jejíž oprava proběhla roku 1910. O tři roky později došlo k výměně dřívějších oken za současná vitrážová. Ve 20. letech 20. stol. byla uvnitř položena nová dlažba namísto dřívějších velkých pískovcových dlaždic. Po druhé světové válce byl kostel vymalován a zvenku opraven. V období 50.–60. let 20. stol. bylo nově zavedeno elektrické vedení, zřízeno elektrické natahování věžních hodin i zvonění kostelních zvonů a také odstraněna zavlhlá omítka uvnitř kostela. Roku 1967 došlo k výměně okenních rámů a říms, byly opraveny věžní hodiny.
Pohoří Chřiby na středovýchodní Moravě rozhodně nevyniká závratnou nadmořskou výškou, vždyť nejvyšší vrchol Brdo má výšku 587 m n.m. Chybějící metry však nahrazuje velkým množstvím zajímavostí, krásnou přírodou a cíli, za kterými lačný turista může vyrazit v kteroukoli roční dobu. Takové nabídce jsme nemohli odolat, takže jsme do zdejšího kraje v průběhu let zavítali hned několikrát a nikdy jsme nebyli zklamáni. Jeden z našich podzimních výletů jsme věnovali průzkumu památek v Koryčanech na úpatí Chřibů a následně jsme vyrazili do okolní přírody. Nicméně úplně první zastávku onoho zářijového dne jsme si udělali ještě před příjezdem do zmíněného města, když jsme se zastavili v obci Milonice, abychom si prohlédli farní kostel sv. Petra a Pavla.
Naše stříbrné auto jsme zaparkovali v bezprostřední blízkosti klasicistního svatostánku, který byl postaven v letech 1805 – 1807, aby nahradil starší kostel, který věřícím kapacitně nedostačoval a vzápětí jsme se vydali na jeho obhlídku. Vzhledem k tomu, že náš povoz stál u sakristie, nejprve jsme viděli právě přípravnu kněžích a pak jsme se šli podívat na plochý presbytář bez oken. Dlouho jsme se u něj nezdrželi a zamířili jsme kolem našeho auta ke kostelní lodi, na které jsme napočítali tři okna, přičemž jedno se nacházelo na vystouplé boční kapli. Následně jsme se přesunuli k přední straně stavby, která slibovala tradičně nebohatší nabídku architektonických prvků k vidění. Průčelí jednoznačně dominovala věž, která byla k lodi přistavěna roku 1899, tedy o 15 let později než samotný kostel.
Věž disponovala tradiční cibulovou bání s lucernou, která byla zakončena pozlaceným křížem s makovicí. Pod bání jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách, pod nimiž se nacházela okna ve zvonicovém patře. Ve štítu průčelí jsme spatřili barevný znak Liechtenštejnů, kteří významně přispěli na stavbu kostela a pod erbem jsme očima přejeli korunní římsu. Následovalo vitrážové okno, pouštějící světlo na hudební kůr a pod ním již byl pouze vchod do útrob svatostánku. Na nic jsme nečekali a přistoupili jsme ke dveřím, jenž ty byly zamčené a tak jsme se dovnitř nepodívali. Chuť jsme si spravili zajímavostmi po obou stranách vchodu. Vlevo jsme shlédli kříž s Kristovým tělem, zahaleným rouškou a hlavou skloněnou k pravému rameni, nad jehož hlavou byl štítek s písmeny I N / R I. Dílo vzniklo roku 1759, což nám prozradil nápis na soklu.
Po pravé straně vchodu stála na podstavci s kartuší a erbem socha sv. Jana Nepomuckého, která vznikla v první třetině 18. století. Socha světce v životní velikosti stála s nakročenou pravou nohou, oděna byla do kanovnického roucha a v pravé ruce držela semknutý biret. Následně jsme se vydali na obhlídku druhé boční strany, kde opět nechyběla tři okna a boční kaple. Když jsme si prohlédli loď a presbytář i na této straně, vydali jsme se na odlov kešky nad kostelem. Po úspěšném nálezu jsme se vrátili k autu, jímž jsme odjeli do Koryčan. Co jsme zde viděli, to vám již prozradí další moje články, tak si je ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme na tomto výletě zažili, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme na hradě Cimburk potkali pohádkové bytosti a dozvíte se víc. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se o své zážitky s ostatními turisty, kteří tak získají aktuální informace o daném místě. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Milonice_-_kostel_sv._Petra_a_Pavla
Historie :
Farní kostel sv. Petra a Pavla byl postaven v klasicistním slohu v letech 1805 – 1807 a nahradil tak starší svatostánek, který věřícím kapacitně nedostačoval. Stavba vznikla za podpory Aloise z Liechtensteinu, jejichž rod tehdy Milonice vlastnil. Roku 1884 byla v kostele položena nová dlažba a o 15 let později byla k lodi přistavěna současná věž, jejíž oprava proběhla roku 1910. O tři roky později došlo k výměně dřívějších oken za současná vitrážová. Ve 20. letech 20. stol. byla uvnitř položena nová dlažba namísto dřívějších velkých pískovcových dlaždic. Po druhé světové válce byl kostel vymalován a zvenku opraven. V období 50.–60. let 20. stol. bylo nově zavedeno elektrické vedení, zřízeno elektrické natahování věžních hodin i zvonění kostelních zvonů a také odstraněna zavlhlá omítka uvnitř kostela. Roku 1967 došlo k výměně okenních rámů a říms, byly opraveny věžní hodiny. O dva roky později kostel dostal novou břízolitovou fasádu a v dalších letech probíhaly ještě menší stavební opravy a úpravy. Roku 1971 bylo zabudováno vytápění kostela a ve stejný rok byly pro špatný stav odstraněny dva boční oltáře z lodi. V letech 1996–1998 se uskutečnila generální oprava kostela. V roce 2005 nechal Obecní úřad Milonice kompletně zrestaurovat dvě památky před kostelem - kříž z roku 1759 a sochu sv. Jana Nepomuckého z 18. století.
Historie čerpána z webu
Obec Milonice nemá turistickou známku.
