Obcí Moravská Huzová jsme občas projížděli, když jsme vyrazili z našeho bydliště v Olomouci za návštěvou příbuzných či rodičů do Šternberka nebo se naopak vraceli domů. Na návsi jsme vždy minuli kostel sv. Floriána, sousedící přímo se zdejší autobusovou zastávkou a jednoho dne jsme se rozhodli u něj zastavit prohlédnout si jej zblízka. Naše auto jsme zaparkovali na okraji silnice nedaleko svatostánku a vydali se na jeho obhlídku.

Před námi se tyčil jednolodní kostel s hranolovou věží, jenž byla zakončena jehlancovou střechou s křížem na vrcholu. Správný čas jsme si zkontrolovali na ciferníkových hodinách pod střešní římsou a o něco níže jsme spatřili vysoké okno se žaluzií, za nimiž se nacházelo zvonicové patro. Pod ním naše oko potěšila barevná soška sv. Floriána, patrona hasičů a ochránce před požáry, jenž byla umístěna do niky nad vchodem.

Vzápětí jsme se vydali ke dveřím s kamenným ostěním a cestou jsme se zastavili u sousoší Nejsvětější Trojice na dvojdílném podstavci. V dolní části soklu s prohnutou římsou jsme shlédli reliéf Vzkříšeného Krista, na vrchní části jsme našli reliéfně zdobený dřík s volutami u základny a jónskou hlavicí, nad kterou bylo umístěno sousoší Nejsvětější Trojice s andělskými hlavičkami v oblacích.

Vzadu na podstavci jsme si přečetli letopočet 1812, kdy sochařské dílo vzniklo a šli jsme dál. Za okamžik jsme dorazili ke dveřím, které však byly pevně zamčeny a tak jsme se bohužel dovnitř nepodívali. Nade dveřmi jsme spatřili okno s horním obloukem a vedle vchodu jsme našli misijní kříž s letopočtem 1933, u něhož se krčily nízké dvířka, vedoucí zřejmě na hudební kůr.

Poté jsme pokračovali v obhlídce exteriérů kostela, jehož předchůdcem byla kaple sv. Floriána z roku 1746, jenž byla roku 1788 rozšířena na filiální kostel hnojické farnosti. Procházeli jsme kolem lodi kostela krytou sedlovou střechou a na její fasádě jsme napočítali čtyři zaklenutá okna. Nechyběly ani tradiční lizény neboli svislý architektonický dekorativní článek rozdělující fasádu, který rozdíl od pilastru nemívá hlavici ani patku.

Na konci této boční strany jsme pak našli kapli Božího hrobu půlkruhového půdorysu, z jejíž stříšky vystupovala kulatá lucerna. Vzápětí jsme již došli k trojbokému presbytáři s hladkými stěnami bez oken či výzdoby, takže jsme se zde dlouho nezdrželi a okolo autobusové zastávky jsme zamířili na druhou boční stranu svatostánku. Za rohem jsme narazili na sakristii obdélníkového půdorysu, přistavěnou k závěru kostela.

Prošli jsme kolem dveří do přípravny kněžích a ministrantů, které jsme si nedovolili zkusit otevřít a poté jsme minuli boční stranu s dvojicí oken, pouštějících pouze tudy světlo do sakristie, jelikož na třetí straně bylo okno zazděné. Další vzhled lodi byl pak již stejný jako na druhé straně a protože jsme nemuseli nic nového zkoumat, tak jsme se vrátili k našemu autu, kterým jsme odjeli domů do Olomouce.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Moravska_Huzova_-_kostel_sv._Floriana/

Historie :

Na návsi v obci Moravská Huzová nedaleko Štěpánova u Olomouce stojí kostel sv. Floriána. Svatostánek se nachází na místě kaple, která zde byla postavena v roce 1746 a zasvěcena sv. Florianu. V roce 1788 byla kaple rozšířena na filiální kostel hnojicke farnosti.

V roce 1886 postavena farní budova a od roku 1890 měla Moravská Huzová samostatnou farnost. Nejznámějším zdejším knězem byl František kardinál Tomášek, arcibiskup pražský a primas český, který zde působil letech 1954-1965 jako administrátor farnosti Moravská Huzová.

Před kostelem sv. Floriána se nachází sousoší sv. Trojice, zapsané do seznamu kulturních památek v roce 1958. Dále zde najdete misijní kříž a ve výklenku nad vchodem sošku sv. Floriána.

Interiér :

V presbytáři na klenbě jsou malby čtyř evangelistů a obraz Narození Páně, které jsou dílem malíře Přečka. Ve středu oltáře je velký obraz sv. Floriána a po bocích jsou sochy sv. Cyrila a Metoděje v životní velikosti.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/?OID=12547

Obec Moravská Huzová nemá turistickou známku.