Ostrava se stala cílem mnoha našich výletů, neboť má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné poznat všechny v rámci jedné, dvou či pěti návštěv a tak jsme do tohoto města na rozhraní Moravy a Slezska přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Jeden z těchto výletů jsme podnikli z pracovních důvodů, neboť jsme v Litovli zařizovali novou prodejnu mýdel, do které jsme sháněli dřevěné regály. Shodou okolností jsme zánovní kousky objevili v Šenově u Havířova, do něhož jsme po domluvě s prodejcem jedno březnové ráno vypravili a cestou jsme se zastavili v Ostravě, abychom poznali několik nových míst. Výlet jsme za krásného slunečného počasí zahájili v okrajové části města Stará Bělá a pak jsme se přesunuli do sousední čtvrti Výškovice.

V obou ostravských obvodech jsme navštívili několik studánek a církevních památek, přičemž jednou z nich byl moderní kostel sv. Ducha, postavený v letech 2004 – 2007 na rozsáhlém sídlišti ve Výškovicích. Naše stříbrné auto jsme bez potíží nechali odpočívat na velkém parkovišti u kostela a vyrazili na jeho obhlídku. Před námi se tyčila betonová stavba ve tvaru elipsy a vedle stojící věž, sloužící jako zvonice. Uvnitř visely nad sebou tři zvony z roku 2005, které byly dobře vidět, jelikož byly umístěny do otevřeného trojúhelníku. Když jsme si vše prohlédli, zamířili jsme k elipsovité stavbě se spoustou malinkých okének, které dominovalo jedno velké ve tvaru obdélníku, jež hrálo všemi barvami. Minuli jsme věž a po širokém schodišti jsme vstoupili do útrob netradičního svatostánku, v němž zrovna probíhala mše.

Po kostele jsme se pohybovali tiše, abychom věřící nerušili a přitom jsme obdivovali světlý interiér z dunajského vápence a dubového dřeva. Do oka nám padla barevná dlažba z ocelového plechu a liturgický inventář, skládající se z menzy s krví papeže Jana Pavla II, křtitelnice uprostřed kostela, sedadla napevno instalované v presbytáři a vyvýšené místo, odkud právě kázal farář. Zajímavý byl oltářní obraz od Jakuba Špaňhela, znázorňující svatodušní triptych křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže. Zmíněné barevné vitráže pak představovaly nesou biblický příběh Jákobova žebříku a beránka Božího. V adorační kapli po levé straně lodi jsme spatřili Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty a to bylo vše. Některé části kostela jsme totiž bohužel kvůli mši neviděli a tak jsme se celkem brzy vrátili k autu.

Uvnitř francouzského povozu jsme se seznámili s krátkou historií kostela sv. Ducha, který z důvodu nevhodného podloží stavby podpíralo osmatřicet železobetonových pilot, dosahujících až na nosnou vrstvu do hloubky osmnáct metrů. Zaujalo nás, že kostel měl ve Výškovicích stát již roku 1968, ale vzhledem k tehdejším politickým událostem se od stavby upustilo. Když jsme dočetli poslední zajímavost, odjeli jsme hledat studánku U trati, o které však již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Ostravě poznávali zajímavosti městských části Stará Bělá a Výškovice. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ostrava-kostel-sv-ducha-vyskovice​

Historie :

Během padesátých a šedesátých let 20. století stoupal počet obyvatel Ostravy a tak prostory kostela v městské čtvrti Zábřeh určené pro 120 lidí přestaly počtu věřících dostačovat. V roce 1968 se v době politického uvolnění našla odvaha i odhodlání postavit nový kostel. Základní kámen byl vysvěcen roku 1969, ale začátek normalizace další výstavbě na rozsáhlém sídlišti v Ostravě -Výškovicích zabránil. O dostavbě, v podstatě realizaci celé stavby, se tak začalo uvažovat po roce 1989. Protože obecně zůstával na Moravě počet věřících vysoký, farnost přijala návrh brněnského architekta Marka Štěpána na výstavbu kostela, věže a pastoračního centra. Stavba probíhala v letech 2004 -2007 za působení otce Vítězslava Řehulky. Má elipsovitý půdorys a vedle stojí 30 metrů vysoká věž se třemi zvony z roku 2005 (Danielův váží 533 kg, Panny Marie Guadalupské 316 kg a Matky Františky 224 kg). Ve sklepních prostorech je pastorační centrum Jana Pavla II., o jehož jméně se v souvislosti se zasvěcením kostela uvažovalo. Kostel je ukázkou moderní sakrální architektury, v Čechách atypickou, na Moravě a ve Slezsku častější. Hlavní prostory jsou z dunajského vápence a fúzovaného skla (včetně vitráže). Obraz na hlavní zdi je svatodušní triptych Jakuba Špaňhela a je na němz znázorněn křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže.

Interiér :

Do kostela se vchází po mostcích. Uvnitř kostela jsou všichni na jedné shodné základně: dlažba v lodi i presbytáři a vlastně i všech přilehlých prostorech je stejná. Barevnost dlažby je inspirována za tepla válcovaným ocelovým plechem, který je typickým produktem zdejších železáren a válcoven. Její spárořez je však různorodý. Z této základny jako země vyrůstají hranolové hmoty liturgického inventáře, tj. menzy, křtitelnice, ambonu a sedes. Ty jsou ze světlého dunajského vápence, vždy z jednoho monolitního kusu v kontrastu k temné podlaze. V menze je část ostatků (krev) Jana Pavla II. Křtitelnice stojí uprostřed kostela i celého společenství věřících. Její hmota je napříč proražena paprskem Ducha svatého s odkazem na křest Ježíše v Jordánu. V místě průrazu zde utkvěla nádoba s křestní vodou. Po straně křtitelnice je řeka Jordán vyznačena leštěným kamenem. Prostor pro eucharistii visí na konzole ve fúzovaném skle. Na jeho kubické hmotě je na pravé větší části znázorněn Starý Zákon, na levé otvíravé Nový Zákon. Starý Zákon je znázorněn barevným hořícím keřem, ze kterého se ozývá Hospodin slovy „Jsem, který jsem“. Strana Nového Zákona je v přirozených barvách skla s velkými pozlacenými písmeny A a W. Mezi oběmi částmi je modrá spojnice, znázorňující jejich kontinuitu. V čele eliptického prostoru se vznáší obrazový svatodušní triptych Jakuba Špaňhela. Jednotlivá témata triptychu jsou křest vodou, křest duchem a posvěcení kříže. V adorační kapli po levé straně lodi je umístěno Jezulátko a křehké Placzkovy dřevořezby křížové cesty. V Mariánské kapli na opačné straně kostela je obraz Panny Marie Guadalupské z Mexika ukotvený v pozemsky ocelovém rámu stylizované  louky od malířky Laury Morales a byl požehnán otcem biskupem Václavem Lobkowiczem 8. září 2005. Ostatní mobiliář kostela je dřevěný – dubový. Lavice tvoří jakési horizontální přízemní trámce. Vitráže nesou biblický příběh Jákobova žebříku a beránka Božího. Podílel se na ní Jakub Špaňhel, autor oltářního obrazu.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/kostel-sv-ducha-ostrava-vyskovice

Město Ostrava je držitelem turistické známky č.737.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ostrava-c737