Pozořice - kostel Nanebevzetí Panny Marie
Předchůdcem dnešního kostela v Pozořicích byl dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž stával přibližně v místě dnešní farní stodoly a který v roce 1704 vyhořel. Ještě téhož roku nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna položit základy současného chrámu, čímž však aktivity na stavbě skončily. Barokní kostel byl dobudován až v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna. Na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Původně se počítalo s mohutnou stavbou, která měla mít typické barokní věže a zdobení interiérů, ale kvůli nedostatku financí Lichtenštejnů má kostel nakonec současnou podobu.
Jarní počasí dokáže nabídnout různé tváře, od těch usměvavých plných sluníčka, až po zamračenou oblohu a déšť, kdy by ani onoho nešťastného čtyřnohého štěkajícího tvora pán lidstva ven nevyhnal. V onen aprílový víkend naštěstí sluníčko vstalo tou pravou nohou, tedy pokud žhavý kotouč nějaké končetiny má a tak nám nebránilo nic v tom, abychom vyrazili na výlet. Vzhledem k tomu, že jsme potřebovali něco nakoupit v Brně, naplánovali jsme si několik cílů právě do okolí jihomoravské metropole. Naše zelené autíčko korejské výroby svištělo po dálnici docela rychle a tak jsme brzy dojeli k motorestu Rohlenka. Zde jsme sjeli z dálnice a pokračovali směrem na Pozořice, kde jsme si chtěli prohlédnout kostel Nanebevzetí Panny Marie.
Ještě než nám zmíněná obec potvrdila náš příjezd bílou značkou s černým písmem, zdaleka viditelný kostel se pod modrou oblohou stavěl na odiv jako čarokrásná modelka ve fotografickém studiu. Takové lákavé nabídce jsme neodolali a svatostánek si vyfotili. Pak jsme již dojeli do obce a náš vůz jsme bez problémů zaparkovali přímo u kostela. Následně jsme zamířili dovnitř. Kráčeli jsme po mramorové dlažbě z roku 1928, která nahradila pískovcové kameny z roku 1783, když zde ještě předtím původně byla podlaha z pálených cihel. Hned mezi prvními lavicemi naše kroky zněly jinak než o pár metrů dál, protože jsme zrovna kráčeli nad starým vchodem do krypty, kam se dříve pochovávali kněží.
Konečně jsme došli k hlavnímu oltáři z roku 1785, na němž jsme si prohlédli obraz Nanebevzetí Panny Marie od brněnského malíře Ignáce Bayera a sochy od Tomáše Schweigla ze stejného města. Nad oltářem jsme uviděli malované okno s obrazem Nejsvětější Trojice, které zhotovil v roce 1914 B. Škarda opět z Brna a pak jsme se šli podívat na boční oltáře. Jako první jsme shlédli oltář v čele pravé boční lodi, zasvěcený sv. Antonínu Paduánskému s obrazem a dvěma sochami paulánských světců. Potom jsme si prohlédli oltář se sochou Panny Marie Bolestné na druhé straně kostela. Po stranách jsme uviděli sochy sv. apoštola Jana a sv. Maří Magdaleny. Pak přišel na řadu třetí oltář v příčné lodi na pravé straně. Jednalo se o oltář sv. Rodiny s kopií Rafaelova obrazu, na kterém jsme spatřili Matku Boží s malým Ježíškem, sv. Alžbětu s Janem Křtitelem a sv. Josefa.
Naším očím neunikly ani dvě sochy po stranách oltáře, představující rodiče Jana Křtitele - Zachariáše a Alžbětu. Následně jsme si prohlédli kazatelnu z roku 1738 od zdejšího stolaře Havla Soluse, opravenou v roce 1980. Nevynechali jsme ani mramorovou křtitelnici z roku 1730. Líbily se nám obrazy křížové cesty, které byly zakoupeny za 52 zlatých od knihkupce Karla Sartoriho z Vídně a požehnány v roce 1883. Pak jsme svou pozornost obrátili ke kůru, na něm byly původně varhany ze Svatého Kopečka u Olomouce, které byly roku 1887 nejprve předělány a v roce 1912 přestavěny. Nad námi se však nacházely nové varhany z roku 1992, protože ty původní potřebovaly opravu a nebyly nijak vzácné. V kostele jsme napočítali celkem 44 lavic, do nichž se vlezlo až 250 osob. Na starých lavicích jsme spatřili malé vypálené důlky, které pocházely z doby, kdy se ještě nesvítilo elektřinou.
Z toho důvodu se při některých bohoslužbách používaly malé svíčky, které si lidé voskem přilepili k lavici. Svíčku nechali jednoduše dohořet a její knot vypálil do lavice malý důlek. Pak jsme vyšli ven na denní světlo boží a prohlédli si samotnou jednolodní stavbu se dvěma čtyřbokými věžemi a polygonálním závěrem, která byla vystavěna v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna, přičemž na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Nad námi se tyčily dvě věže členěné lisénami se stanovou střechou a s hodinami na třech stranách, které byly vysoké 40 metrů, mezi nimiž jsme uviděli trojúhelníkový štít s volutovými křídly zakončený malým křížem.
Zvonicové patro prosvětlovala okna s půlkruhovým záklenkem a žaluziemi, za nimiž se skrývaly dva zvony, jenž sem byly zavěšeny v letech 1986 a 1988 jako náhrada za zrekvírované zvony v druhé světové válce. Pod korunní římsou jsme po stranách spatřili dvě okna s půlkruhovým záklenkem, pod nimiž pak byly ještě další dvě malá kulatá okénka a uprostřed vysoko nad vchodem jsme našli poměrně široké okno, pouštějící světlo na hudební kůr. Do kostela jsme vešli předtím hlavním vchodem s kamenným ostěním, nad kterým jsme shlédli kamennou kartuš s lichtenštejnským znakem. Před hlavním vchodem jsme si prohlédli pěkné sousoší Ukřižování Krista a pod každou věží jsme našli další dva vchody, takže kostel musel být v dřívějších časech hojně navštěvován.
Následně jsme se vydali za roh kolem boční strany kostela, kde jsme narazili na boční kapli, která bývala nazývána jako stará zpovědnice. V lodi jsme napočítali čtyři okna a pak jsme již dorazili k trojbokému presbytáři, jenž byla členěn lizénami. U závěru církevní stavby jsme našli sakristii a také vchod do krypty, nad kterou jsme se předtím v kostele procházeli. Původně se do ní vcházelo právě z interiéru kostela, ale starý vchod byl při úpravě dlažby roku 1928 zazděn a ten nový venkovní jsme měli právě před sebou. Byla škoda, že vchod do krypty byl zavřený, ale s tím jsme tak nějak počítali. Během obchůzky kolem kněžiště jsme se procházeli po starém hřbitově, na němž se pochovávalo do roku 1870.
V jeho rozích jsme uviděli dvě bývalé kostnice, sloužící v době naší návštěvy jako skladiště, v jejichž suterénu byla v letech 1985 - 1999 umístěna plynová kotelna. Na hřbitově jsme našli pískovcovou sochu Dona Bosca v doprovodu dvou dětských postaviček z třicátých let 20. století a pár náhrobků, ale více nás zaujal daleký výhled do kraje i na domky a zahrady v Pozořicích. Jarní sluníčko příjemně hřálo, takže jsme se několik minut kochali výhledem na Pozořice a okolí. Pak jsme si přečetli ještě něco o historii kostela, jenž byl vystavěn na místě dřevěného svatostánku, měl tři vedlejší oltáře a který roku 1704 vyhořel. Jakmile jsme se seznámili s několika historickými fakty, zvedli jsme hlavu a v závěru střechy jsme shlédli polygonální sanktusník s cibulovou lucernou a dvouramenným křížem.
Potom jsme se ještě vyfotili u sochy Panny Marie a pomalu se vrátili jsme k autu před kostelem. Následně jsme odjeli do restaurace U zámečku, kde jsme si koupili turistickou známku. Vzápětí jsme odjeli do Bílovic nad Svitavou, kde jsme podnikli pěknou procházku a poznali další zajímavosti. O nich však již pojednávají jiné moje články, které si můžete ve volné chvíli také přečíst. Pro vášnivé čtenáře a nadšené turisty je v sekci Velké povídání o výletech k dispozici cestopis s názvem Jak jsme v Brně na vlastní oči viděli vznik vesmíru, který popisuje úplně celé naše putování, což určitě stojí za několik minut vašeho času. Pokud jste Pozořice někdy navštívili, napište dolů pod článek komentáře, aby čtenáři získali aktuální informace o daném místě. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pozorice_-_kostel_Nanebevzeti_Panny_Marie/
Historie :
Předchůdcem dnešního kostela v Pozořicích byl dřevěný kostel Nanebevzetí Panny Marie, jenž stával přibližně v místě dnešní farní stodoly a který v roce 1704 vyhořel. Ještě téhož roku nechal kníže Jan Adam z Lichtenštejna položit základy současného chrámu, čímž však aktivity na stavbě skončily. Barokní kostel byl dobudován až v letech 1721–1724 na popud Antonína Floriána z Lichtenštejna. Na stavbu bylo údajně použito kamene ze zříceniny nedalekého hradu Vildenberk. Původně se počítalo s mohutnou stavbou, která měla mít typické barokní věže a zdobení interiérů, ale kvůli nedostatku financí Lichtenštejnů má kostel nakonec současnou podobu. Během bitvy tří císařů byl chrám francouzskými vojsky vypleněn. Generální oprava kostela proběhla v letech 1959–1968. Kostel je 38 metrů dlouhý, 20 metrů široký a 21 metrů vysoký.
Po postavení kostela v roce 1725 visel zvon pouze v levé věži a ještě v malé věžičce, tzv. sanktusové. Visely zde až do roku 1908, kdy pro nesoulad tónů byl větší zvon prodán zvonařskému závodu Adolfa Hillera v Brně a pořízeny dva nové zvony. Oba nové zvony a umíráček byly dne 3.4.1917 sňaty a odvezeny na válečné účely. V roce 1925 byly jako náhrada za odebrané zvony pořízeny dva nové od firmy Manoušek. Historie se opakovala v roce 1942, kdy byly tři zvony sňaty a odevzdány pro válečné potřeby a tak v Pozořicích zůstal jen jediný nejstarší historický zvon z roku 1483. Již v roce 1943 byl pořízen náhradní zvon umíráček za zvon odebraný v roce 1917. Po válce se ze všech zvonů vrátily jen dva, a sice farní ze sanktusové věžičky a ze zvoničky v Hostěnicích. V letech 1986 a 1988 byly pořízeny dva nové zvony a tak bychom na pozořickém kostele mohli vidět či slyšet celkem 5 zvonů.
Interiér :
Hlavní oltář s obrazem Nanebevzetí Panny Marie z roku 1785 pochází od brněnského malíře Ignáce Bayera a sochy od Tomáše Schweigla ze stejného města. Oltář byl opravován roku 1873 a v roce 1929 byla pořízena nová kamenná oltářní plotna. V roce 1974 byl vybudován oltář čelem k lidu. Nad oltářem se nachází malované okno s obrazem Nejsvětější Trojice, které zhotovil v roce 1914 B. Škarda opět z Brna.
Boční oltář v čele pravé boční lodi byl zasvěcený sv. Antonínu Paduánskému a je na něm obraz a dvě sochy paulánských světců. Naproti se nachází oltář se sochou Panny Marie Bolestné se sochami sv. apoštola Jana a sv. Maří Magdaleny. Třetí oltář je umístěn v příčné lodi na pravé straně. Jedná se o oltář sv. Rodiny s kopií Rafaelova obrazu, s výjevem Matky Boží s malým Ježíškem, sv. Alžběty s Janem Křtitelem a sv. Josefa. Po stranách oltáře jsou dvě sochy, představující rodiče Jana Křtitele - Zachariáše a Alžbětu. Kazatelnu v roce 1738 vyrobil zdejší stolař Havel Solus, opravená byla v roce 1980. Mramorová křtitelnice je z roku 1730. V kostele nechybí ani obrazy křížové cesty, které byly zakoupeny za 52 zlatých od knihkupce Karla Sartoriho z Vídně a požehnány v roce 1883.
Na hudebním kůru byly původně varhany ze Svatého Kopečka u Olomouce, které byly roku 1887 nejprve předělány a v roce 1912 přestavěny. Koncem 80. let se zjistilo, že varhany potřebují generální opravu, ale nakonec byly roku 1992 instalovány varhany nové, protože ty původní nebyly vzácné. V se nachází celkem 44 lavic až pro 250 osob. Na starých lavicích jsou malé vypálené důlky, které pochází z doby, kdy se ještě nesvítilo elektřinou. Z toho důvodu se při některých bohoslužbách používaly malé svíčky, které si lidé voskem přilepili k lavici. Svíčku nechali jednoduše dohořet a její knot vypálil do lavice malý důlek. Původní dlažba v kostele byla z pálených cihel, která byla v roce 1783 byla zaměněna za novou pískovcovou z tesaných kamenů. Ta byla sice obnovena roku 1855, přesto byla v 1928 vyměněna za mramorovou.
Historie čerpána z webu
Pozořice jsou držitelem turistické známky č.1581.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pozorice-c1581
