Pustiměř - rotunda sv. Pantaleona, klášter benediktinek, kaple sv. Anny a kostel sv.Benedikta
Kostel sv. Benedikta v obci Pustiměř byl postaven v roce 1901 jako náhrada staršího, který byl o rok dříve stržen kvůli četným trhlinám ve zdivu. Pracovalo na něm denně až 31 zedníků, 15 učňů, 29 nádeníků, 18 nádenic. Stavební materiál pocházel z místní cihelny a na kostel jich bylo spotřebováno asi 773 415. Nový kostel byl posvěcen 27. dubna 1902 olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem.
Obec Pustiměř byla již několikrát jedním z našich cílů v rámci toulání se po Vyškovsku, během nichž jsme si zde prohlédli několik památek většího či menšího významu. Jednou z nich byla také rotunda sv. Pantaleona, kterou jsme chtěli vidět hned při prvním výletu. Přijeli jsme sem z Vyškova až k večeru autem, které jsme zaparkovali u kostela sv. Benedikta, jenž jsme viděli již z dálnice a stal se tak pro nás jakýmsi majákem na kopci.
Vystoupili jsme z auta a vydali se k bráně do církevního areálu, která ale byla bohužel zavřená. Zříceninu stavby z 11. století a ostatní přilehlé památky jsme tedy neviděli a navíc ještě kolem nás běhal pes, ze kterého jsme měli docela strach. Raději jsme se tedy vrátili k autu, kterým jsme odjeli do hospody U Adélky pro turistickou známku. Když jsme si dřevěné kolečko koupili, nasedli jsme do našeho vozu, kterým jsme odjeli domů do Olomouce.
Na zříceninu největší rotundy v České Republice jsme se opět jeli podívat další rok na podzim. Auto odpočívalo takřka na stejném místě jako při první návštěvě a tentokrát byla branka otevřená, takže jsme shlédli kostel, prošli se kolem kaple a pak jsme zamířili ke zbytkům rotundy. Tu jsme si krátce prohlédli a vyfotili se u ní. Ono říjnové ráno bylo sice trochu zima, ale jinak panovalo pěkné slunečné počasí. Po chvilce jsme se vrátili zpět k autu, kterým jsme odjeli do nedalekého Vyškova.
Třetí návštěva proběhla až o dalších pět let později. Do Pustiměře jsme přijeli opět z Vyškova a stejně jako poprvé i podruhé jsme zaparkovali na stejném místě. U brány jsme si prohlédli klasicistní kamenný kříž s Kristem z roku 1764 a teprve poté jsme vstoupili do míst, kde se slovo Boží kázalo nejméně od 11. století. Již z minulé návštěvy jsme věděli, že se v těsné blízkosti kostela nacházejí zbytky významné rotundy sv. Pantaleona, zachovalá kaple sv. Anny a navíc se zde kdysi rozkládal ženský klášter sv. Benedikta.
Naši exkurzi jsme začali u kostela sv. Benedikta. Když jsme k němu přišli, narazili jsme na další klasicistní kamenný kříž s Kristem, tentokrát z roku 1769. Následně jsme chtěli vejít dovnitř svatostánku, ale bohužel dveře byly zavřené, takže jsme neviděli interiér kostela. Seznámili jsme se tedy alespoň s jeho historií a když jsme se nedostali dovnitř svatostánku, obešli jsme si jej alespoň dokola a z různých stran si jej vyfotili. Nejvíce nás na něm zaujala vysoká věž s hodinami a cibulovou bání.
Za kostelem jsme našli několik hrobů a křížů a také pěknou sošku Panny Marie Lurdské z roku 1939, umístěnou do klasické kamenné zídky v lurdském stylu. Narazili jsme zde také na Gatsemanskou zahradu, založenou v 15. století. Sochy uvnitř bohužel chyběly, prý z bezpečnostních důvodů. To bylo vše, co jsme si v okolí kostela sv. Benedikta prohlédli a následně jsme zamířili ke kapli sv. Anny, která stála v bezprostřední blízkosti svatostánku.
I kaple byla zavřená, takže jsme její interiéry také neviděli. Alespoň zvenku jsme si prohlédli podobu kaple z roku 1820 a během obhlídky jsme se vlastně pohybovali v prostorách někdejšího ženského kláštera, který zde po roce 1334 založil olomoucký biskup Jan Volek, levoboček Václava II., který později zanikl. V místě bývalého kláštera byly později postaveny raně barokní kaple sv. Anny a kostel sv. Benedikta. Po prohlídce kaple jsme se vydali za rotundou, poslední památkou zdejšího areálu.
Dá se říci, že jsme se pohybovali proti proudu času, protože jsme začali u nejmladší stavby a nakonec jsme si nechali zříceniny románské rotundy, čili tu nejstarší podobu kostelů. Obešli jsme tedy kapli sv. Anny a za ní jsme našli zbytky románské rotundy, kterou založil olomoucký biskup Jindřich Zdík před koncem 11. století a zasvětil ji byzantskému lékaři, sv. Pantaleonovi. U zdi rotundy jsme se stejně jako před pěti lety vyfotili a potom jsme si přečetli informace z její historie.
Následně jsme areál svatostánků opustili a vrátili jsme se k autu, kterým jsme popojeli nad kostely. Vzápětí jsme se pěšky vydali pro kešku Stará Pustiměř, která na nás v lese v podobě trezoru čekala a cestou se nám za odměnu otevřely pěkné výhledu na kostel a okolí. Po odlovení kešky jsme se vrátili k autu a odjeli do Drysic, kde jsme si prohlédli kostel Narození Panny Marie. O něm se dočtete v dalším článku, tak si jej také vyhledejte v mých příspěvcích.
Kompletní fotogalerii najdete zde
Historie kostela svatého Benedikta :
Kostel sv. Benedikta v obci Pustiměř byl postaven v roce 1901 jako náhrada staršího, který byl o rok dříve stržen kvůli četným trhlinám ve zdivu. Pracovalo na něm denně až 31 zedníků, 15 učňů, 29 nádeníků, 18 nádenic. Stavební materiál pocházel z místní cihelny a na kostel jich bylo spotřebováno asi 773 415. Nový kostel byl posvěcen 27. dubna 1902 olomouckým arcibiskupem Theodorem Kohnem.
V roce 1943 se do Pustiměře přestěhovala část německé posádky z Vyškova a tak na konci druhé světové války devět bombardovacích letadel sovětské armády bombardovalo jejich pozice. V těchto dnech byl těžce poškozen také kostel sv. Benedikta i kaple sv. Anny. Tyto boje trvaly celkem jedenáct dnů a o život při nich přišlo osm občanů. Kostel byl naštěstí opraven a po roce 1989 došlo k oživení celého historického areálu.
Historie kaple svaté Anny :
Kaple sv. Anny pochází již ze 14. století, kdy byla postavena na půdorysu řeckého kříže. Roku 1635 vyhořela a obnovena byla ještě za kardinála Františka z Ditrichštejna. V roce 1694 měla společnou sakristii s rotundou, která stávala nad kaplí. Na přelomu 19. a 20. století kaple sloužila po dobu šesti let jako farní kostel, tedy v době, kdy byl zbourán ten starý.
Kaple byla součástí někdejšího ženského kláštera, který zde po roce 1334 založil olomoucký biskup Jan Volek, levoboček Václava II. První abatyší se stala Alžběta, další nemanželský výhonek posledních Přemyslovců a dosavadní jeptiška svatojiřského kláštera na Pražském hradě. Ze svého významného postavení se příliš dlouho netěšila, zemřela zřejmě již roku 1347. Když o čtyři roky později zemřel i zakladatel a velký příznivec kláštera biskup Jan, bylo jeho tělo uloženo zde, jak až do roku 1860 dosvědčoval i jeho náhrobek druhotně umístěný v místním kostele. Nástupkyně abatyše Alžběty se zasloužily o rozšíření kláštera, ale významnou ránu pro všechny představovaly husitské války.
Válečnými škodami a zřejmě i nedostatkem urozených příznivců význam kláštera v průběhu 15. i 16. století klesal. Samotný klášter i jeho obyvatelky neměly příliš dobrou pověst, jelikož abatyše musely být roku 1534 vyšetřovány za špatné hospodaření. V roce 1554 dokonce do konventu musely být z biskupského nařízení přijaty i řeholnice z jiných řádů. Ještě roku 1571 byly do kláštera přijaty dvě nové řeholnice, o šest let později byl však již prázdný areál nabídnut brněnským dominikánkám, které musely přepustit své sídlo v našich zemích v těch letech nastupujícímu jezuitskému řádu.
Jednalo se však o poslední záblesk bývalé slávy zdejšího kláštera a navíc roku 1581 dominikánky s papežským svolením přestoupily k řeholi sv. Benedikta. Již roku 1583 musely být dominikánky napomínány za nedodržování klauzury a ve stejném roce všechny sestry odešly do cisterciáckého konventu v Předklášteří u Tišnova. Klášter tím zaniknul a v 16. století neudržované klášterní budovy postupně mizely. Navíc přišla třicetiletá válka a tak svou ruku k dílu přidala i švédská vojska, která roku 1644 vypálila dvůr i městečko. Jediným zbytkem kláštera, který se dochoval, byl portál zazděný v ohradní zdi kostela. V místě zaniklého kláštera byly později postaveny raně barokní kaple sv. Anny a kostel sv. Benedikta.
Historie románské rotundy svatého Pantaleona :
Románskou rotundu založil olomoucký biskup Jindřich Zdík před koncem 11. století a zasvětil ji byzantskému lékaři, sv. Pantaleonovi . Byly nalezeny dvě stříbrné mince uvnitř stavby, které spolehlivě dobu založení dokazují. Rotunda byla svého času jednou z největších staveb svého druhu v Čechách i na Moravě a do svatostánku se mohlo vejít při plné kapacitě až 200 lidí. Ve 14.století se rotunda stala farním kostelem a po založení kláštera benediktinek klášterní kaplí. Tady našel roce 1351 místo posledního odpočinku i sám zakladatel kláštera, biskup Jan VII.
Historie čerpána z těchto webů
Pustiměř je držitelem turistické známky č.1084.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rotunda-pustimer-c1084
