Město Šenov, ležící mezi Ostravou a Havířovem, jsme poprvé navštívili z ryze praktických důvodů, neboť jsme v Litovli zařizovali novou prodejnu mýdel, do které jsme sháněli dřevěné regály. Shodou okolností jsme zánovní kousky objevili ve zmíněném Šenově, do něhož jsme po domluvě s prodejcem jedno březnové ráno vypravili. Cestou jsme se zastavili v Ostravě, kde jsme poznali spoustu studánek či církevních památek a na závěr výletu jsme se přesunuli do Šenova, v němž jsme se seznámili s dvojicí křesťanských svatostánků, stojících nedaleko od sebe. Po obhlídce evangelického kostela jsme autem popojeli do Kostelní ulice, kde jsme zaparkovali naše stříbrné auto a vzápětí jsme se vydali na seznámení se s katolickým svatostánkem, který se nacházel v mírně svažitém terénu na okraji zámeckého parku.

Na konci parkoviště jsme se zastavili u bývalé vstupní brány do parku, jenž kdysi lemovala 2,5 metru vysoká ohradní zeď, ze které ovšem zbyly jen torza a dva zděné pilastry, tvořící symbolický vstup do areálu. Uvnitř dvou sloupů z roku 1829 jsme si prohlédli na plechu malované obrázky svaté Anny, vyučující Pannu Marii a svatého Antonína Paduánského, které sem byly dovezeny z vídeňského obchodu. Během pohledu na bývalou bránu nás vůbec nenapadlo, že výklenkové kapličky na tomto místě původně nestály, jelikož za dobu své existence dvakrát změnily své místo. Následně jsme vešli do zámeckého parku a po asfaltovém širokém chodníku jsme zamířili ke kostelu Prozřetelnosti Boží zvaném též Perla Slezska, jenž byl patrně postaven na místě staršího kostela sv. Mikuláše.

Když jsme k honosné církevní stavbě dorazili, hned nám do oka padlo zastřešené schodiště se zděným obloukem, kterým panstvo procházelo ze zámeckého parku do vlastní oratoře, aby se odděleni od prostých lidí zúčastnili bohoslužeb. Dole pod oratoří se nacházely prostory boční kaple, k níž byla přilepena půlválcová věžička s vřetenovým schodištěm, sousedící s půlkruhovým presbytářem, na němž jsme našli dvě vitrážová okna. Na druhé zadní straně kostela jsme narazili na přípravnu kněžích se samostatným vchodem, u níž se nacházela identická poloválcová věžička. Následně jsme shlédli loď svatostánku s mohutnou kupolí, dvojicí menších kulatých okének a stejným počtem oken s půlkruhovým záklenkem pod nimi, které pouštěly světlo do útrob kostela.

U boční strany jsme narazili na mramorový kříž s pozlaceným korpusem Krista, který byl zhotoven roku 1928 a pak jsme se na chvíli od církevní stavby odpoutali, neboť jsme kolem budovy farního úřadu zamířili ke dvojici opodál stojících soch sv. Jana Nepomuckého a sv. Antonína Paduanského z 18. století. Kdy byly sochy svatých k mostu přes řeku Lučinu pod bývalým zámkem dány, to bohužel nešlo zjistit, ale náš nejpopulárnější světec zde prokazatelně stál v roce 1808, protože Jan Nepomucký byl  právě tehdy zvěčněn na obraze od malíře Augusta Klöbra. Socha sv. Antonína na obraze však chybí, ale možná byla jen byla mimo zorný úhel malířův, neboť maloval patrně z okna zámku v patře, tak nemusel z toho místa vidět na obě sochy, navíc tam tehdy rostly u mostu velké stromy, za nimiž mohla být druhá socha skrytá jeho zraku.

Když jsme obě sochy očima prozkoumali, vrátili jsme se ke kostelu a začali si prohlížet jeho trojosé průčelí s dvojicí hranolových věží, zakončených cibulovými báněmi a kříži. Na levé věži jsme si díky ciferníkovým hodinám zkontrolovali správný čas, které k našemu překvapení na její kolegyni chyběly, na rozdíl od oken s žaluziemi, za nimiž se skrývaly zvony. Mezi věžemi jsme pak spatřili barokní štít. Fasáda byla členěna pilastry s korintskými hlavicemi, které nesou profilované kládí, na které dosedal v ose zvlněný štít a také lisénovými rámy se zvlněnými nadokenními římsami, pod nimiž jsme napočítali čtveřici oken, spravedlivě rozdělených na obě strany. Střed průčelí pak zdobilo jediné okno s půlkruhovým záklenkem, pod kterým jsme si prohlédli štít s letopočtem 1764 a hlavní vstup do kostela.

Vzápětí jsme se ke vchodu vydali, ale k našemu obrovskému zklamání jsme se dovnitř nedostali, protože dveře byly zavřené. Interiér Perly Slezska, jak se kostelu Prozřetelnost​i Boží v Šenově přezdívalo, jsme tedy neviděli a tak jsme se vydali alespoň na procházku zámeckým parkem. Objekt šlechtického sídla zde však už chyběl.  Na konci I. světové války bylo v zámku ubytováno maďarské a potom československé vojsko, které objekt značně poškodilo. Dřevěná konstrukce střechy zámku vojákům posloužila jako zdroj topného dříví, takže do zámku začalo zatékat a podmáčené zdivo se na několika místech sesunulo. Zkázu následně dokončili další nájemníci, tentokrát zemědělští dělníci velkostatku, kteří vytrhali podlahy, dřevěné obložení a vše, co v zámku ještě zbylo a proto byl v roce 1927 zámek stržen.

Stavební materiál byl výhodně rozprodán drobným zájemcům a následně se ruiny rozbořeného a rozebraného zámku celých 25 let nacházely před kostelem a budovou správy velkostatku. V padesátých letech minulého století bylo zbořeniště srovnáno navezenou zeminou, zaseta tráva a tím zámek definitivně zmizel z povrchu zemského. Pomalým krokem po parkových cestičkách těmito místy procházeli a snažili se představit si kdysi krásnou zahradu, zámek a další drobné stavby, které už odvál čas. Na místě zámku jsme narazili na kamennou fontánu s šestibokou hlavicí, z níž kdysi tryskala voda, ale v době naší návštěvy se tak nedělo. Zaujalo nás, že fontána kdysi zdobila zámecké nádvoří, přičemž v ní pluly ryby a příchozí do nádrže házeli drobné mince, snad pro štěstí, které ovšem stavbě samotné nakloněno nebylo.

Pokračovali jsme v procházce parkem, v němž rostly buky, jasany, lípy, duby, jilmy či javory. Patrně nejpozoruhodnějším stromem zde byl velmi starý dřín, který byl v dobré kondici. Ke svému životu totiž potřeboval dostatečné množství vápníku a teplé, suché místo. Vápník dodávala kořenům malta a omítka ze zámecké zdi, při níž těsně dřín vyrostl a podmínky patrně splňovalo i ono místo pod kostelem Prozřetelnosti Boží. Během procházky jsme narazili na několik zastavení naučné stezky, na nichž jsme si přečetli pár historických informaci o tomto rokokovém chrámu na půdorysu oválu, jenž byl vystavěn v letech 1763 – 1764 z podnětu Karla Františka barona Skrbenského z Hříště. O pár minut později jsme z parku vyšli ven a zamířili k autu, jímž jsme následně odjeli pro zmíněné regály do našeho obchodu s mýdly. Rozložené prkna jsme naložili a pak jsme už odjeli domů do Olomouce. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Ostravě poznávali zajímavosti městských části Stará Bělá a Výškovice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/senov-kostel-prozretelnosti-bozi​

Historie :

Stranou současného rušného centra města Šenov, na západním okraji bývalého zámeckého parku v mírně svažitém terénu se nachází farní kostel Boží Prozřetelnosti. Honosná a okázalá rokoková stavba, je ojedinělá svým pojetím v někdejším prostředí vesnice jakou Šenov býval. Rokokový chrám na půdorysu oválu, nazývaný často Perlou Slezska, byl vystavěn z podnětu Karla Františka barona Skrbenského z Hříště a dokončen v roce 1764. Autorem projektu bývá označován málo známý architekt Jakub Pánek. Kostel tvořil kdysi spolu se zámkem a zámeckým dvorem centrum bývalého bohatého šenovského panství baronů Skrbenským. Zámek byl ve 20. letech 20. století zbořen, stejně jako většina budov předzámčí a na zašlou slávu dodnes upomíná jen zachovalý zámecký park a nově zrekonstruovaný chrám Prozřetelnosti Boží, který jistě stojí za prohlídku a navštívení.

Interiér :

Loď kostela je zaklenuta kupolí, presbyterium je překlenuto pruskou klenbou a konchou, v západní části uzavírá eliptický prostor lodi kruchta se zvlněnou poprsní a balustrádou, nesená stlačeným obloukem. Hlavní líc klenby kopule je rozdělen v šest polí plochými pásy ve vrstvě omítky. Osvětlení hlavního prostoru kostela zprostředkovávají čtyři vysoká okna se stupňovitými špaletami. Ve výklencích mezi pilíři, které vytvářejí dojem bočních kapliček, jsou umístěny oltáře. Svůj samostatný vstup do kostela mělo panstvo ze zámku, jež do kostela vstupovalo po zvláštním mostě (empoře) s klenutým obloukem. Většina mobiliáře je rokoková, z doby výstavby kostela. Autorem výzdoby honosného oltáře baldachýnového typu 8 m vysokého je Jan Schubert, stejně jako i všech ostatních plastik v kostele. Jan Schubert realizoval výzdobu šenovského kostela kolem roku 1768. Další jeho díla je možno spatřit v kostelech v Lipníku nad Bečvou, Kostelci na Hané či Bučovicích. Projektoval také bohužel nedochovaný mobiliář zámku ve Slezských Rudolticích. Svatostánek v hlavním oltáři je mnohem mladší, pochází až z roku 1914. Obrazy na bočních oltářích vytvořil malíř Jan Jablonský. Velkou vzácností chrámu jsou varhany se dvěma tisíci píšťal. Velmi zajímavým prvkem v interiéru kostela jsou čtyři dochované mramorové náhrobníky se jmény Jaroslava Skrbenského, maršálka těšínského knížectví, Karla Františka Skrbenského, Karla Ditricha Skrbenského a jeho manželky Heleny a Jana Skrbenského a jeho manželky Judity. Majitelé panství a donátoři bývali pohřbíváni do rozlehlé centrální krypty uprostřed kostela, jež byla naposledy zkoumána údajně v roce 1935. Zajímavá je i zmínka o údajné tejné chodbě vedoucí z podzemí kostela do zámeckých sklepů. Chrám byl celkově dokončen až po smrti zakladatele jeho synem Ottou Amadeem sv. p. Skrbenským z Hříště. Dne 9. 8. 1772 byl slavnostně vysvěcen vratislavským biskupem Filipem Schaffgotschem.

Pověst :

Chrám Prozřetelnosti Boží v Šenově je nazýván Perlou Slezska. Je to skutečně ojedinělá rokoková stavba, která slouží věřícím již více než dvě a půl století. Nad její vcelku poklidnou historii se ale vznáší temný stín. V roce 1773 se v kostelních zdech odehrálo drama, které je dodnes zahaleno tajemstvím. Nad šlechtickou emporou se objevil přízrak bílé ruky. Panovačná hraběnka si ale stěžovala, že sedláci příšerně páchnou po hnoji. Aby cestou na mši nemusela procházet mezi poddanými, trvala na přistavení samostatného schodiště, které by vedlo ze zámeckého parku rovnou do šlechtické lóže. Architekt nebyl tím nápadem nadšený, ale musel vyhovět. Při jedné z bohoslužeb se na zdi nad hlavou hraběnky zjevila průzračná bílá ruka a s varovně vztyčeným prstem ukázala rovnou na ni. Šokovaná šlechtična dostala záchvat a ještě téhož dne zemřela. Pohřbena musela být nesmírně rychle, protože její tělo ihned po smrti začalo nesmírně páchnout po hnoji. Bílá ruka se ještě nějaký čas zjevovala vždy v den výročí hraběnčina tragického konce, aby připomínala hříšnost pýchy.

Historie čerpána z těchto webů :

https://mesto-senov.cz/

https://www.hrady.cz/kostel-prozretelnosti-bozi

Město Šenov nemá turistickou známku.