Rozlehlá obec Velké Karlovice se na týden stala naším domovem v rámci jedné z mnoha dovolených, které jsme strávili v Beskydách, kouzelném to kraji naší malé země. Tehdy jsme byli ubytováni v luxusním kanadském srubu ze dřeva, z něhož jsme každé ráno po snídani vyráželi na výlety. Samozřejmě jsme nezapomněli ani na prohlídku zdejších pamětihodností a zajímavostí, mezi nimiž hlavní místo zaujal dřevěný kostel Panny Marie Sněžné a dokonce jsme se jeho zkoumání věnovali hned třikrát. Poprvé se tak stalo hned první den pobytu, kdy jsme se pozdě odpoledne ubytovali ve zmíněném srubu, poté jsme povečeřeli a již za tmy jsme se šli na dominantu obce podívat. Už z dálky bylo vidět, že místní nechali stavbu na noc osvětlit a kostel tak ve tmě zářil jako světluška na louce. Potemnělou romantiku podporovaly ještě zapálené svíčky položené na hřbitovních hrobech, které svatostánek obklopovaly. Fantazie.

Když jsme ke kostelu dorazili, i v té tmě si nešlo nevšimnout, že nedávno musela proběhnout kompletní rekonstrukce dřevěného obložení kostela, který tak dostal podstatně světlejší odstín, než měl v první řadě seriálu Doktor Martin s Miroslavem Donutilem v hlavní roli. Vzápětí jsme vešli brankou do areálu hřbitova a velice nás překvapilo, že i v takto pozdní hodinu byly odemčené dveře. Neváhali jsme a této nabídky rychle využili, přičemž další překvapení nás čekalo uvnitř, protože jsme zde byli úplně sami a tak jsme si celý interiér prošmejdili a to včetně sakristie, kde jsme nalezli relikviář sv. Kříže, hodnotné zlatnické dílo z období rokoka. Do oka nám padla také dřevěná polychromovaná křtitelnice, ozdobena sousoším s motivem Kristova křtu v řece Jordán. Bylo vidět, že se jedná se o velmi dobrou řezbářskou práci z poslední třetiny 18. století, doplněnou kvalitní plastikou z téže doby.

V příčné lodi kostela jsme pak našli obraz Panny Marie z konce 18. století, na němž byla ztvárněna Panna Marie na oblaku s Ježíškem v náručí. Na pravé stěně kněžiště pak visel obraz, představující motiv Panny Marie Růžencové s bohatě oděnou postavou s korunkou na hlavě a růžencem v ruce. Kolem Panny Marie jsme uviděli patnáct oválných výjevů, v horní polovině ze života Panny Marie, ve spodní části ze života Kristova, orámované růžencem. Nevynechali jsme ani hudební chór, na který vedly trochu krkolomné schůdky. Byl to zajímavý zážitek, pohybovat se zcela volně na tak posvátném místě a i když se vevnitř svítilo, díky tmě venku se nám spousta věcí jevila nějak tajemněji. Zdrželi jsme se zde asi 20 minut, odlovili kešku a pak jsme se zase pěšky vrátili do našeho srubu.

O dva dny později jsme se ke kostelu Panny Marie Sněžné opět vrátili, ovšem tentokrát jsme sem přijeli autem, neboť jsme tento den objížděli všechny místní památky. Náš stříbrný povoz jsme nechali na malém parkovišti naproti fary, v níž měl ve zmíněném seriálu doktor Martin svou ordinaci a vydali se na denní prohlídku kostela. U branky jsme spatřili kříž s Kristem, na jehož podstavci jsme si přečetli nápis Aby Krista každý chválil lid karlovský ten kříž stavěl neb láska Boží proniká bludné srdce hříšníka 1819. O něco níže pak byl letopočet 1838, což byl datum, kdy byl kříž opraven. Po čtyřech schodech jsme poté vešli do areálu a zamířili ke vchodu. Nade dveřmi při vstupu do kostela jsme našli další starý nápis - Léta páně 1754 dne 21. srpna rozweselil gsem se w těch wěcech, které gsou powěděny mně: do domu Páně pugdeme. Žalm 121.

Následně jsme vešli dovnitř svatostánku, kde nás přivítala mladá průvodkyně a ve vší počestnosti nám nabídla zdarma svoje služby. Sympatická slečna nám nejprve sdělila celou historii kostela, jenž byl postaven v letech 1753 - 1754 karlovskými tesaři za přispění majitele tehdejšího panství, jímž byl František hrabě ze Žerotína. Dále jsme se dozvěděli, že interiér kostela byl původně bez nátěru, a to jak stěny, tak i lavice. Až před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou, nicméně v roce 1928 proběhla úprava nátěru do nynější podoby. Zaujalo nás, že se zdejším obyvatelům tak znelíbil původní barokní oltář, že byl v roce 1894 prodán na Slovensko do Staré Ľubovni a nahrazen tím současným. Podlaha kostela byla prý původně dřevěná z dlouhých a silných fošen, ale ty byly časem prochozené a tak byly nahrazeny velkými valouny.

Když jsme si vyslechli kompletní historii, průvodkyně nám umožnila samostatnou prohlídku interiéru, takže jsme si už podruhé vnitřní výbavu svatostánku prohlédli. V rovném stropě jsme si všimli dvou malých otvorů, jimiž se po setmění spouštěly na drátech zavěšené petrolejové lampy, než byly zavěšeny elektrické lustry, které roku 1892 daroval židovský majitel skláren Salomon Reich. Po několika minutách jsme vyšli z kostela ven a celý si jej obešli dokola. Nad středem kostela jsme spatřili barokní věžičku se dvěma zvony, přičemž menší byl zasvěcen roku 1929 svatému Jiří a větší pak Blahoslavené Panně Marii, pomocnici křesťanů. Později jsme zjistili, že zde původně visel větší s nápisem K poctě Boží a svatých jeho a měl reliéf Blahoslavené Panny Marie sedící s Ježíškem na klíně a na protější straně s obrazem archanděla Michaela.

Jenže tento zvon v roce 1832 pukl a musel být znovu přelit. Menší zvon pak měl nápis Ke cti Blahoslavené Panny Marie a svaté Barbory s reliéfem stojící Panny Marie s Ježíškem v náručí a z druhé strany vypouklý obraz sv. Barbory, panny mučednice. Zaujalo nás, že na oba zvony se zvonilo pomocí řemenů spuštěných přímo doprostřed interiéru. Zajímavé také bylo, že na vrcholu věžičky nebyl kříž, ale růžice. Při obchůzce chrámu jsme si uvědomili, že místní tesaři v 18. století postavili skutečně monumentální barokní dřevěnou stavbu pokrytou šindelem, zasluhující obdiv nás návštěvníků. A tak jsme ještě chvíli kolem ní kroužili a zároveň se procházeli mezi hroby. Potom jsme kostel opustili a zamířili k neméně půvabné budově informačního centra, kde jsme si koupili dvě turistické známky.

Nicméně kostel Panny Marie Sněžné ještě vlastní dřevěné kolečko neměl, takže jsme si jej nechali o osm měsíců později poslat od výrobce z Rýmařova. V informačním centru jsme získali ještě razítka do památníku a mapu, která se nám později hodila při dalších hledání památek ve Velkých Karlovicích a pak jsme zamířili do muzea. Co jsme v něm viděli, o tom již pojednává jiný článek, tak si jej také někdy ve volné chvíli přečtěte. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento den viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme strávili celý den poznáváním památek ve Velkých Karlovicích. V tomto obsáhlém příspěvku najdete přehled všech památek a zajímavých turistických cílů této rozlehlé beskydské obce. Pokud jste sem také někdy zavítali, napište své poznatky do komentářů pod článek, za což vám předem moc děkujeme. Pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o daném místě.

Poslední večer naší letní dovolené jsme se na kostel šli opět podívat. Chtěli jsme totiž pořídit noční fotky a tak jsme si svatostánek opět obešli kolem dokola, přičemž jsme se opět procházeli po hřbitově ozářeném svíčkami, fotili a nasávali atmosféru opuštěného kostela. Ten byl tentokrát zavřený, což nám samozřejmě už nevadilo, protože jsme interiér viděli už dvakrát. Tentokrát jsme nahlédli jsme i do vedle stojící fary, kde měl doktor Martin svou ordinaci, ale filmaři interiér zřejmě upravili, protože jsme nic nepoznávali. I tak to byl zajímavý pocit, být na stejném místě, které jsme pak viděli v tomto českém seriálu. Když jsme pořídili dost fotografií, pěšky jsme se vrátili do našeho srubu, kde se nám i přes tajemné noční zvuky, mravence a chybějící zázemí líbilo a po mnoho dalších let jsme na tuto pohodovou dovolenou vzpomínali.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velke_Karlovice_-_kostel_Panny_Marie_Snezne/

Historie :

Římskokatolický kostel Panny Marie Sněžné začali stavět karlovští tesaři pod vedením Jana Žáka z Hážovic dne 1.5.1753 a dokončili jej dne 15.8.1754. Peníze na stavbu mimo jiné poskytl František hrabě ze Žerotína, majitel tehdejšího panství. Stavba byla sroubena na půdorysu řeckého kříže ze dřeva a proto byla ramena zakončena diagonálně. Nachází se na něm neuvěřitelných 24 úhlů a přitom byla celá linie střech vyvedena v jedné přímce. První mše se v novém chrámu konala 15. srpna 1754 a o šest dní později byl kostel slavnostně požehnán meziříčským děkanem. Další rok zde byl jmenován kaplan, podřízený kostelu v Rožnově, ale již v roce 1784 byl samostatný. Interiér kostela byl původně bez nátěru a to jak stěny, tak i lavice a až před rokem 1900 byl celý vymalován bílou olejovou barvou, nicméně v roce 1928 nátěr upraven do nynější podoby. Původní oltář se zdejším obyvatelům znelíbil a tak byl v roce 1894 prodán na Slovensko do Staré Ľubovně a nahrazen tím současným, přičemž starý barokní oltář byl velmi podobný bočnímu oltáři sv. Jana Nepomuckého. Podlaha kostela byla prý původně dřevěná z dlouhých a silných fošen, ale ty byly časem prochozené a tak byly nahrazeny velkými valouny. Až v roce 1948 byla instalována současná dlažba. V roce 1946 bylo instalováno elektrické osvětlení i do lustrů, které roku 1892 daroval židovský majitel skláren, Salomon Reich. Od roku 1958 je svatostánek chráněn jako kulturní památka České republiky. Protože však červotoč nikdy nespí, zahlodal si i ve Velkých Karlovicích a proto byl celý zvenku kompletně opraven a znovu natřen v letech 2015 - 2017.

Historie čerpána z webu

http://www.velkekarlovice.cz

Kostel Panny Marie Sněžné Velké Karlovice je držitelem turistické známky č.2363.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kostel-panny-marie-snezne-velke-karlovice-c2363