Obec Velký Týnec jsme během našich toulek po okolí Olomouce navštívili již několikrát a to hlavně kvůli kopci Hradisko, který nás svou nabídkou výhledů po hanácké krajině a příjemnou atmosférou velmi okouzlil. Poprvé jsme se sem vydali v rámci jednoho jarního výletu, během něhož jsme se věnovali památkám a zajímavostem ve Vsisku a Velkém Týnci. Do našich cílů jsme zahrnuli také obhlídku kostela církve československé husitské na Grygovské ulici, jenž zde byl vystavěn v roce 1924.        

Náš stříbrný vůz jsme zaparkovali u hřbitova na okraji zmíněné ulice jen pár desítek metrů od husitského svatostánku, k němuž jsme se vzápětí vydali. Kostel se částečně skrýval za sousedním domem a nejprve jsme viděli jen jeho přední část, nicméně postupně se nám začal odhalovat v celé své kráse i jednoduchosti. Tyhle husitské kostely totiž díky náboženskému vyznání a době vzniku nikdy nevynikaly nějakou honosnou výzdobou jako ty katolické, přesto jsme si i tyto jednoduché stavby z období funkcionalismu rádi prohlédli.

Díky tomu, že k nám byl svatostánek otočený bokem, prohlédli jsme si nejprve jeho loď, na které jsme napočítali čtyři obdélníková okna v rámcových polích. Na sedlové střeše naším očím nemohla uniknout vystouplá zvonička jehlancového tvaru, která nám hodně připomínala sanktusník na katolických kostelech. Následně jsme došli před svatostánek a věnovali se obhlídce jeho průčelí, jemuž dominoval trojúhelníkový štít s trojicí menších obdélníkových okének. Po korunní římsou jsme pak našli další dvě, již o něco větší okna, pouštějící světlo do vstupní předsíně.

Právě ke vchodu do kostela jsme vzápětí zamířili, přičemž jsme nejprve museli opatrně přejít přes silnici na druhou stranu a poté jsme k němu vystoupali po širokém schodišti. Dřevěné dveře se skrývaly pod přistavěným přístřeškem, v jehož trojúhelníkovém štítu s kalichem jsme si přečetli nápis Milujte se a pravdy každému přejte. Potom jsme přistoupili ke dveřím, které však byly pevně zavřené, což nás ovšem nijak zvlášť nepřekvapilo, neboť jsme se s tím v jarním období setkali už poněkolikáté.

Dovnitř jsme se tedy nedostali a tak jsme pokračovali v obhlídce exteriérů  husitského sboru. Na fasádě vpravo od vchodu jsme narazili na pamětní desku, věnovanou legionářům od Zborova. Později jsme se dočetli, že bitva u Zborova v roce 1917 představovala první významné vystoupení Československých legií na východní frontě a úspěch našich jednotek byl natolik výrazný, že ruská prozatímní vláda poté zrušila veškerá omezení na formování nových jednotek z českých a slovenských zajatců.

Následně jsme se od vchodu přesunuli k druhé boční straně kostela, která však byla totožná, jako její protější kolegyně. Zároveň jsme si všimli, že svatostánek byl při výstavbě zadní částí spojen s budovou farního úřadu, což nám prakticky znemožnilo prohlédnout si jej i z této strany. Jelikož jsme nic dalšího na husitském kostele nemohli vidět, vrátili jsme se k autu, kterým jsme vzápětí odjeli na kopec Hradisko nad Velkým Týncem. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte článek Jak jsme navštívili památky Velkého Týnce a Vsiska. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Velky_Tynec_-_kostel_cs._cirkve_husitske

Historie :

Kostel církve československé husitské byl na dnešní Grygovské ulici ve Velkém Týnci postaven roku 1924 poté, co se po první světové válce téměř polovina místních věřících odklonila od římskokatolické církve a přidala se k nové Církvi československé. Prvním duchovním správcem ve Velkém Týnci byl dekretem Ústředního výboru Církve československé v Praze ze dne 30. července 1920 provizorně ustanoven Innocenc Kuchař. Ve Velkém Týnci však sloužil již od 10. července 1920. Jako farář zde pak setrval až do 1. prosince 1927. Objekt modlitebny slouží svému původnímu účelu dodnes.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/husuv-sbor-velky-tynec

Obec Velký Týnec nemá turistickou známku.