V horské obci Čenkovice jsme zakončili hned dvě turistické sezóny, když jsme se v obou případech ubytovali v místním penzionu a strávili zde pokaždé tři podzimní dny. Zatímco druhý rok jsme se věnovali zejména pěší turistice v okolí tohoto známého lyžařského střediska, v rámci prvního pobytu jsme poznali i několik zajímavostí přímo v Čenkovicích.

Prozkoumávání místních památek jsme si nechali až na závěrečný den, kdy jsme si po snídani v penzionu sbalili věci, opustili pokoj, zaplatili nechutně velkou útratu a zamířili k našemu vozu na parkovišti. Chvíli jsme pozorovali hemžení okolo zaparkovaných aut, způsobené plně obsazeným penzionem a také přítomností známého herce či moderátora Miroslava Vladyky a pak jsme se již věnovali místním atrakcím.

Nejprve jsme se šli podívat na Filipův pramen naproti penzionu a pak jsme se vrátili k autu, kterým jsme odjeli do horní části Čenkovic, kde jsme našli další zajímavosti této horské obce. Jednou z nich byl evangelický kostel, u něhož jsme zaparkovali náš vůz a vzápětí se vydali na jeho obhlídku. Začali jsme netradičně u závěru kostela, kde se nacházel trojboký presbytář bez výzdoby a členění se dvěma okny na každé straně.

Další dvojici oken jsme našli na lodi svatostánku, který už ovšem dávnou nesloužil svému účelu, neboť byl za komunistického režimu odsvěcen a celá léta chátral. Lepší osud jej však nečekal ani po roce 1989, protože jej koupil soukromý vlastník, který jej částečně upravil pro bydlení, ale svůj záměr nedokončil. Bohužel tak na nás kostel působil poněkud depresivně a smutně.

Pozůstatky šíleného nápadu jsme na stavbě našli jak při první, tak při druhé návštěvě o rok později. Na konci střechy jsme místo sanktusníku se zvonkem spatřili komín a tři střešní okna vypadaly na kostele jako z jiné planety. Vzápětí jsme se přesunuli k věži, která přece jenom pořád vypadala normálně a jenž byla zakončena malou stanovou stříškou s lucernou.

Na straně se střechou se nacházelo jediné okno, zatímco na zbývajících třech jsme napočítali hned trojici vysokých oken se záklenkem, oddělené ode sebe rámy. V přízemí jsme pak našli malá okénka, prosvětlující kostelní předsíňku a když jsme dorazili k hlavnímu vchodu, spatřili jsme nade dveřmi ještě jedno větší se žaluziemi a také letopočet 1889, což byla datum dostavby věže.

Dvoukřídlé dřevěné dveře nám bohužel neumožňovaly nahlédnout do přestavěného interiéru kostela, protože dva kulaté průzory byly zamalované barvou. Zamířili jsme tedy k druhé boční straně, jenž byla také poznamenána přistavěnou částí s dvojicí nových oken. Na boční straně věže jsme našli pamětní desku, upozorňující na fakt, že se u kostela v letech 1784 - 1946 nacházel evangelický hřbitov.

Při obchůzce kolem svatostánku jsme však už na žádné hroby nenarazili, pouze jsme zde našli kamenný pomníček s deskou, pamětním nápisem a kalichem. Když jsme kostel celý obešli, vystoupali jsme po cestě pár desítek metrů do svahu sjezdovky, aby jsme si stavbu prohlédli i z výšky. Pak jsme se vrátili zpátky ke kostelu a věnovali se studánce, která se nacházela naproti vchodu. O vodním zdroji však pojednává jiný můj článek, tak si jej také někdy přečtěte.

Na evangelický kostel jsme narazili i během druhého podzimního pobytu v čenkovickém penzionu, když jsme v rámci pěší túry kráčeli ze Suchého vrchu přes Bukovou horu zpět do Čenkovic, kam jsme dorazili po náročném sestupu pod spící lanovkou. Za nádherného prosluněného podzimního odpoledne na nás už z dálky svítila kostelní věž a když jsme ke kostelu došli a krátce si jej prohlédli, shledali jsme, že se za rok na něm nic nezměnilo.

Protestantský kostel, postavený v osmdesátých letech 18. století hned poté, co v říjnu 1781 vešel v platnost známý toleranční patent, na nás působil i tentokrát velice smutně. Nemohli jsme se však tomu divit, když stále chátral kvůli nedokončené přestavbě na obytný prostor a byl pořád na prodej. Upřímně řečeno, ani by nás nenapadlo jej koupit a bydlet v něm, i kdybychom ty peníze měli k dispozici, protože ačkoliv jsme nikdy nebyli věřící, určitá úcta k církevním památkám by nám to nedovolila.

Prošli jsme kolem věže, přistavěné k lodi až roku 1881 a následně jsme se vydali ke studánce naproti svatostánku. Když jsme u ní chvilku pobyli, tak jsme se pomalým krokem vrátili na hlavní cestu a po asfaltové silnici jsme zamířili zpátky na penzion pod sjezdovkou. Cestou jsme se zastavili u pěkného Filipova pramene a chvíli jsme zde nasávali příjemnou atmosféru místa. Poté jsme již odešli do našeho penzionu, v němž jsme průzračnou vodu vyměnili za tu poněkud rezavější. To je však už jiný příběh....

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Cenkovice_-_Evangelicky_kostel/

Historie :

Evangelický kostel byl v Čenkovicích postaven v osmdesátých letech 18. století, hned poté, co v říjnu 1781 vešel v platnost známý toleranční patent. Do té doby byla duchovní správa zajišťována z devět kilometrů vzdáleného Jablonného nad Orlicí, kdy lidé chodili do katolického kostela sv. Vavřince z roku 1667. O sto let později zde konečně byla snahou obyvatel zřízena lokálie, v roce 1782 povýšená na farnost. Starý kostel byl tehdy zbořen a nahradil jej nový v barokním slohu, postavený díky financím knížete Aloise Josefa z Lichtenštejna.

V říjnu 1781 však vyšlo najevo, kolik bylo v Čenkovicích tajných nekatolíků, když se k evangelickému vyznání postupně přihlásila asi třetina všech obyvatel. Hned po vydání tolerančního patentu si vybudovali svou modlitebnu v horní části obce. Ke kostelní lodi byla roku 1881 přistavěna věž, čímž dostal svatostánek definitivní podobu. Od jihu ke kostelu přiléhal evangelický hřbitov, který dnes připomíná pamětní deska Duchovním správcem býval pastor z Horní Čermné, od roku 1882 měla obec vlastního kazatele. V Čenkovicích působila i ochranovská jednota bratrská.

Kostel, který se nachází v těsné blízkosti lyžařských vleků a sjezdovek, není k bohoslužbám využíván již léta. Byl prodán soukromému vlastníkovi, který zahájil jeho přestavbu na ubytovací zařízení, byl přistavěn komín, ve střeše byly prolomeny vikýře s malými okny a interiér byl upraven pro bydlení. Plány však nebyly dokončeny, kostel byl uzavřen a od té doby chátral. V roce 2019 byl stále na prodej za 2.000.000 korun.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Evangelick%C3%BD_kostel_(%C4%8Cenkovice)

Obec Čenkovice je držitelem turistické známky č.2241.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cenkovice-orlicke-hory-c2241