Čenkovice - kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích je ukázkou klasicistní stavby vzniklé v oblasti, kde žilo převážně německé obyvatelstvo. Jednolodní orientovaná stavba postavená v letech 1780 – 1782 nahradila starší dřevěný kostel stejného zasvěcení. Současnou podobu získal kostel po úpravách v 19. století, když byla v roce 1834 provedena současná korunní římsa, v roce 1837 byla snesena cibulovitá báň věže a stavitel Anton Kappner ji nahradil stávajícím stanovým zastřešením. O devět let později byl z hřebene střechy snesen sanktusník.Trojosé průčelí se střední vystupující osou má v překladu hlavního vstupu dataci dokončení stavby, tedy rok 1782, nad letopočtem lze spatřit znak rodu Lichtenštejnů dokládající příslušnost k lanškrounskému lichtenštejnskému velkostatku. V postranních osách je v přízemí v levé nice socha sv. Petra a v pravé sv. Pavla s jejich atributy.
V horské obci Čenkovice jsme zakončili hned dvě turistické sezóny, když jsme se v obou případech ubytovali v místním penzionu a strávili zde pokaždé tři podzimní dny. Zatímco druhý rok jsme se věnovali zejména pěší turistice v okolí tohoto známého lyžařského střediska, v rámci prvního pobytu jsme poznali i několik zajímavostí přímo v Čenkovicích.
Prozkoumávání místních památek jsme si nechali až na závěrečný den, kdy jsme si po snídani v penzionu sbalili věci, opustili pokoj, zaplatili nechutně velkou útratu a zamířili k našemu vozu na parkovišti. Chvíli jsme pozorovali hemžení okolo zaparkovaných aut, způsobené plně obsazeným penzionem a také přítomností známého herce či moderátora Miroslava Vladyky a pak jsme se již věnovali místním atrakcím.
Nejprve jsme se šli podívat na Filipův pramen naproti penzionu, pak jsme odjeli do horní části Čenkovic, kde jsme našli další zajímavosti této horské obce. Když jsme si je všechny prohlédli, zamířili jsme pro změnu do dolní části, kde na nás čekaly dva objekty, hodné naší pozornosti. Jedním z nich byl kostel sv. Vavřince, postavený v letech 1780 - 1782 na místě staršího dřevěného svatostánku z roku 1636.
Auto jsme zaparkovali na širokém prostranství nedaleko klasicistního kostela a vydali se na jeho obhlídku. Začali jsme netradičně závěrem svatostánku s odsazeným trojbokým presbytářem, na němž jsme nenašli žádné ozdobné architektonické prvky. Zaujal nás zde pouze dlouhý střešní okap, který nám připomínal visící lano, jenž jakoby někdo připravil pro útěk nedobrovolných obyvatel nějakého starého vězení.
Vzápětí jsme se vydali po úzké silničce mírně do kopce, abychom si prohlédli také boční stranu kostela. Nejprve jsme si všimli zaobleného napojení presbytáře na loď a pěkného vitrážového okna, přičemž tři stejné jsme napočítali na samotné lodi svatostánku a dole jsme pak spatřili obdélnou předsíň s obdélným portálem v hladké kamenném ostění.
Potom jsme shlédli sedlovou střechu krytou břidlicí, která nahradila dřívější eternit a plech. Na konci střechy jsme uviděli kříž, jenž roku 1846 při přestavbě vyměnil původní sanktusník. Následně jsme došli k čelní straně svatostánku, před nímž naším očím neunikl pískovcový krucifix z roku 1800 s Kristem na kříži, který stál na hranolovém soklu s volutovými křídly a reliéfem Bolestné Panny Marie.
Pak jsme svou pozornost upřeli na samotné průčelí církevní stavby, z něhož jako rizalit vystupovala čtyřboká věž se skosenými rohy. V přízemí věže se samozřejmě nacházel hlavní vchod, k němuž jsme ihned zamířili. Bohužel dveře byl zavřené, což vzhledem k tomu, že byla neděle, bylo pro nás docela překvapující. Když jsme se tedy nedostali dovnitř kostela, pokračovali jsme v obhlídce jeho exteriérů.
Na kamenném ostění vchodu jsme spatřili letopočet 1782, což byl datum dokončení nového zděného kostela a nad ním nám do oka padl rozeklaný segmentový fronton, uprostřed něhož byl lichtensteinský znak s knížecí korunou, který se nám velmi líbil. Nad vchodem se pak nacházelo půlkruhové zaklenuté obdélné okno, přičemž další dvě jsme našli po jeho bocích, již s rovným rámem.
V dolní části průčelí jsme si pak prohlédli pískovcové plastiky sv. Petra a sv. Pavla v kontrapostním postoji, čili váha jejich těla spočívala pouze na jedné noze. Sochy stály ve výklencích, svatý Petr držel svůj klasický atribut klíč od nebeské brány a knihu, kterou měl také svatý Pavel, jenž v druhé ruce třímal meč. Líbilo se nám, že sochy byly nabarveny a vytvářely tak veselejší atmosféru poklidného místa.
Spodní část věže od té horní dělila profilovaná korunní římsa, která přecházela v atiku se štítem trojúhelníkového tvaru, s vykrojenými křídly a kamennými koulemi na nárožích. V horním patře věže jsme na každé straně našli po jednom půlkruhově zaklenutém obdélném okně a pěkné ciferníkové hodiny. Věž pak byla zakončena stanovou střechou, kterou v roce 1837 stavitel Anton Kappner nahradil starou cibulovitou báň.
Když jsme si prohlédli pěkně zdobené průčelí svatostánku, vstoupili jsme půlkruhově zaklenutou bránou s mariánským monogramem do kostelního areálu. Procházeli jsme úzkým prostorem mezi hřbitovní zdí a samotnou církevní stavbou, kde jsme narazili na několik hrobů u zdi. Minuli jsme presbytář a na druhé straně jsme našli přistavěnou obdélnou sakristii s valbovou střechou.
Pokračovali jsme podél lodi svatostánku a vzápětí jsme prošli druhou bránou s monogramem IHS zase ven před kostel. Poté jsme se vydali kolem kamenné hřbitovní zdi, v níž jsme našli betonovou tabulku s letopočtem 1939, což byl zřejmě datum opravy zídky. Cestou jsme si prohlíželi nejen kostel, ale i protější opravenou budovu obecního úřadu, která se také pyšnila novou fasádou.
Brzy jsme došli k penzionu Bukovka, u něhož jsme parkovali naše stříbrné autíčko, přečetli si pár informací z historie kostela a poté jsme odjeli za poslední zajímavostí v Čenkovicích. Projeli jsme kolem fary, která byla vedle starého kostela vystavěna roku 1768 za vlády Marie Terezie na místě nynější Jednoty a po chvilce jsme zaparkovali pár desítek metrů od bývalého vodního mlýna. O něm však již pojednává jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli určitě také vyhledejte a přečtete.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Cenkovice_-_kostel_sv._Vavrince/
Historie :
Kostel sv. Vavřince v Čenkovicích je ukázkou klasicistní stavby vzniklé v oblasti, kde žilo převážně německé obyvatelstvo. Jednolodní orientovaná stavba postavená v letech 1780 – 1782 nahradila starší dřevěný kostel stejného zasvěcení. Současnou podobu získal kostel po úpravách v 19. století, když byla v roce 1834 provedena současná korunní římsa, v roce 1837 byla snesena cibulovitá báň věže a stavitel Anton Kappner ji nahradil stávajícím stanovým zastřešením.
O devět let později byl z hřebene střechy snesen sanktusník.Trojosé průčelí se střední vystupující osou má v překladu hlavního vstupu dataci dokončení stavby, tedy rok 1782, nad letopočtem lze spatřit znak rodu Lichtenštejnů dokládající příslušnost k lanškrounskému lichtenštejnskému velkostatku. V postranních osách je v přízemí v levé nice socha sv. Petra a v pravé sv. Pavla s jejich atributy.
Koncem roku 2014 byla dokončena obnova vnějšího pláště kostela, která oděla tuto půvabnou sakrální památku do nového hávu, a jenž přispěla k její záchraně a k vyřazení kostela ze seznamu ohrožených památek. Kostel se dočkal nejen opravy fasády, krovu a výměny střešní krytiny za břidlici, proběhlo též restaurování kamenných prvků a soch. V roce 2015 byly zahájeny práce na odvodnění kostela tak, aby byla v následujících letech obnova vnějšího pláště zcela dokončena.
Historie čerpána z webu
Obec Čenkovice je držitelem turistické známky č.2241.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cenkovice-orlicke-hory-c2241
