Choceň jsme poprvé navštívili během jednoho zimního výletu, který jsme skoro celý strávili v tomto východočeském městě. Po příjezdu do Chocně jsme si prohlédli nejprve zámek, jeden ze dvou vodních mlýnů a pivovar na druhé straně řeky Tichá Orlice. Následně jsme autem odjeli za další místní zajímavostí, kterou byl kostel Českobratrské církve evangelické, jenž byl postaven za pár měsíců roku 1869.

Náš vůz jsme zaparkovali na okraji silnice, která vedla okolo protestantského svatostánku a vydali se na jeho obhlídku. Bránou v kamenné ohradní zdi jsme vstoupili do kostelního areálu, v němž se nacházela jednoduchá dvoupatrová stavba se zvonovou věží. Na kostele jsme spatřili dvě řady vysokých polokruhových oken, které prosvětlovaly interiér na všech stranách budovy.

Zatímco v prvním patře se okna pyšnily celou svou krásou, v přízemí byly některé z nich zazděny. Následně jsme došli ke vchodu, který byl však zamčený, takže jsme se dovnitř nepodívali. Nad dřevěnými dveřmi jsme spatřili bílou desku, na níž jsme si přečetli žalm Bůh jest naše útočiště i síla a o pár centimetrů výše se pak nacházelo jedno z oken, zasazené do rizalitu, který mělce vystupoval z fasády kostela.

Nad oknem jsme pak našli jeden z výraznějších ozdobných prvků evangelického svatostánku, kterým byl štít ve tvaru oblouku s profilovanou římsou a slepým kulatým okénkem. Nad štítem se tyčila hranolová úzká věž s jehlancovou střechou, jež byla zakončená vysokým křížem. Bohužel červenou věž, která byla přistavěna ke svatostánku až v roce 1893, hyzdily moderní poplašné sirény.

Když jsme dokončili obhlídku kostela, tak jsme si přečetli pár informací z jeho poměrně krátké historie, která se začala psát roku 1869. Základy kostela, hřbitovní zdi a podezdění zahradního svahu byly vybudovány z kamene a nijak nás nepřekvapilo, že se po jeho slavnostním vysvěcení místním evangelíkům jistě velmi ulevilo, neboť již nemuseli vykonávat namáhavou cestu na mše do Sloupnice.

Po přečtení skromných historických faktů jsme se zasněženou cestou vydali k bráně na evangelický hřbitov, který se začal používat také v roce 1869 a jenž se zachoval v původní podobě. Pomalým krokem jsme se pohybovali kostelním areálem, k jehož stavbě byl využit svažitý, kamenitý a pustý pozemek zadluženého vinopalníka Pecháčka, protože evangelíkům ve městě nikdo nechtěl ani nesměl prodat pozemek.

Brzy jsme dorazili na místo posledního odpočinku choceňských protestantů a několik minut jsme se tiše procházeli po hřbitově, ohraničeném opět kamennou zídkou. Následně jsme se vrátili k evangelickému kostelu a bránou vyšli ven na ulici. Vzápětí jsme nasedli do našeho stříbrného vozu, kterým jsme odjeli na další, pro změnu katolický hřbitov s kaplí sv. Anny. Podrobnosti o tomto místě si můžete nastudovat v mém dalším článku.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Chocen_-_kostel_Ceskobratrske_cirkve_evangelicke/

Historie :

Choceňský kostel Českobratrské církve evangelické byl vybudován za pár měsíců roku 1869 a jeho hlavním stavitelem byl pan Havlíček. Ke stavbě byl využit svažitý, kamenitý a pustý pozemek zadluženého vinopalníka Pecháčka, protože evangelíkům ve městě nikdo nechtěl ani nesměl prodat pozemek. Stavba domu na skále, do které byly vylámány sklepy, musela být jistě velmi namáhavá. Základy kostela, hřbitovní zdi a podezdění zahradního svahu byly vybudovány z kamene.

Dne 8. prosince 1869 byl kostel slavnostně otevřen a tehdy se místním evangelíkům velmi ulevilo, neboť již nemuseli vykonávat namáhavou cestu na mše do Sloupnice.  Ve stejném roce se začal používat i místní evangelický hřbitov

Roku 1893 byl kostel rozšířen o věž a apsidu, do níž byla umístěna kazatelna a stůl Páně. Po roce 1991 došlo k výměně oken na faře a kostele, opravě zvonu, zahradních zdí, chodníku k faře a varhan.

Historie čerpána z webu

http://chocen.evangnet.cz/historie_ch.htm

Město Choceň je držitelem turistické známky č.881.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/chocen-c881