Byla to láska na první pohled, neboť Český ráj nás okouzlil hned během naší premiérové dovolené v tomto malebném kraji a tak jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli. Většinou jsme v památkami nabitém kousku naší země zasazených do krásné přírody strávili týden, ovšem pravidlo o výjimkách bylo uplatněno i v tomto ohledu. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova.

Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a také ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou. Počasí nám celý víkend přálo a tak jsme se mohli procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost památek. Jednou z nich byl kostel sv. Jiří v Karlovicích, u něhož jsme po opuštění rodinného penzionu zahájili nedělní putování za zdejšími památkami. Po příjezdu ke svatostánku jsme naše stříbrné auto zaparkovali kousek o církevní stavby na ostrohu nad korytem Radvánovického potoka a ihned jsme zahájili její obhlídku. Před námi se nacházela jednolodní gotická stavba ze 14. století, která byla okolo roku 1871 radikálně přestavěna a v této podobě jsme kostel viděli také my.

Nad hlavní lodí jsme spatřili sedmihrannou sanktusovou věžičku s cibulovou bání, v níž v době naší návštěvy nevisel žádný zvon a pod ní naším očím neunikl otevřený vchod, umístěný mezi tři okna s gotickým lomeným obloukem. Vstup do kostela zdobil zubatý hřeben, kovaná mříž a kruhové okénko. Pozvánku k průzkumu interiérů jsme nemohli odmítnout a proto jsme přistoupili ke dveřím, abychom nahlédli dovnitř. Vzápětí nás sice zastavila pevná mříž, ale část vnitřní výbavy svatostánku jsme shlédli i přes tuto překážku. Hlavní oltář nám sice zůstal skrytý, ovšem dobře jsme viděli varhany na hudební kruchtě ze dřeva, kostelní lavice a kazatelnu ze stejného materiálu, část obrazů křížové cesty na stěnách lodi, krásné skleněné lustry, kříž s Kristem nad vchodem do sakristie, boční oltář a vyřezávaný betlém pod schodištěm na hudební chór.

Obdivovali jsme také vitráže na oknech v lodi, jimiž dovnitř procházely sluneční paprsky zvenku a když jsme si interiér dle možností prohlédli, pokračovali jsme v obchůzce kolem kostela. Pohybovali jsme se přitom po nevelkém hřbitově, obehnaném kamennou zdí a osázeném cypřiši, duby a jírovcem, patřícím mezi památné stromy. Další zastávku jsme si udělali u pětibokého závěru kostela se třemi vitrážovými okny, které se nacházely mezi opěrnými pilíři a za rohem jsme narazili na přistavěnou sakristii s malým hranatým okénkem. Následně jsme kráčeli kolem druhé boční strany, na níž jsme napočítali rovněž tři okna s gotickým obloukem jako u protější kolegyně, ovšem žádný vchod zde nebyl. brzy jsme tak přišli ke kamenné zvonici, v níž visely dva zvony z roku 1707 s reliéfy svatého Jiří a Panny Marie a znaky pánů ze Smiřic a Valdštejnů.

Kamenná zvonice nahradila roku 1850 starou dřevenou kolegyni se šlapacími zvony a tvořily ji pískovcové kvádry spojené maltou. V přízemí jsme objevili vstup s lomeným obloukem a dvoukřídlými dřevěnými dveřmi, které však byly zavřené a ukryté za dekorativní mříží s pozlacenými kříži a ozdobnými klikami v podobě cypřišových šišek. Nad vstupem jsme našli kulaté okénko s ostěním, které bylo zasklené a opatřené barevnou vitráží v podobě květin, protnuté kovovou vlnkou. Všimli jsme si, že směrem vzhůru se s každou římsou věž zužuje a nahoře jsme spatřili dvě úzká vysoká okna s lomeným obloukem. Třetí okno se pak nacházelo na sousední straně věže, nicméně směrem do lodi žádné nebylo, protože hřeben lodi dosahoval do více než poloviny horních oken.

Věž byla zakončena měděnou jehlancovou střechou, na jejíž vrcholu se tyčila malá cibule s dekorativním křížem a to byla poslední věc, kterou jsme na kostele sv. Jiří v Karlovicích mohli vidět. Ještě než jsme církevní areál opustili, prošli jsme se po hřbitově s několika desítkami různě starých hrobů a během chůze jsme rovněž pozorovali zmíněné stromy, které nás sem tam schovaly před ostrým květnovým sluníčkem pod své příkrovy. Po chvíli jsme brankou ve zdi vyšli ven, nasedli do věrně čekajícího auta a pak jsme odjeli do nedalekého Turnova. V okresním městě jsme navštívili místa, která jsme během týdenní dovolené o čtyři roky dříve vynechali, ale o těchto zajímavostech již pojednávají jiné moje články. Chcete-li vědět, co všechno jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v Turnově strávili část neděle a pak si koupili stroj.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/karlovice-u-turnova-kostel-sv-jiri​

Historie :

Kostel sv. Jiří v Karlovicích u Turnova byl vystavěn v gotickém slohu ve 14. století a sloužil vsi Přáslavice, stávající na katastru dnešní obce Karlovice. Kostel je poprvé zmiňován v roce 1358 a tehdy se jednalo o jednolodní stavbu bez věže, kterou nahrazovala vedle stojící dřevěná zvonice se šlapacími zvony. Byla zbourána roku 1850, když byla postavena kamenná věž kostela. Ve věži jsou staré zvony s letopočty 1707, reliéfy sv. Jiří a Panny Marie a znaky pánů ze Smiřic a Valdštejnů. V roce 1871 byla lomená chrámová klenba podložena rovným dřevěným stropem a celý kostel byl radikálně přestavěn do současné podoby. Roku 1999 byl kostel opraven a osvětlen venkovními reflektory.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.hrady.cz/kostel-sv-jiri-karlovice

Obec Karlovice u Turnova nemá turistickou známku.