Konecchlumí - kostel sv. Petra a Pavla
Na místě dnešního kostela v Konecchlumí stával původně malý dřevěný gotický kostelík zmiňovaný v listinách již v roce 1355, kdy jeho patronem byl Jan z Verdeka a ze Žlunic. Kostelík měl pravděpodobně postranní oltáře a náležela k němu i fara. Po husitských válkách patřil ultrakvistům, takže se v něm přijímalo pod obojí, ale po bitvě na Bílé Hoře roku 1621 kostel přešel opět do správy katolické církve a fara u kostela byla pravděpodobně v této době zrušena.
Během zpáteční cesty z jedné z mnoha krásných dovolených v Českém ráji domů do Olomouce jsme se zastavili v obci Konecchlumí, kam nás přilákal zejména z dálky viditelný kostel sv. Petra a Pavla. K zastávce v této obci nedaleko Jičína jsme měli ještě další dva důvody, neboť syn toužil po další kešce do své sbírky, uschované u pěkného památníku Viléma Konecchlumského, který byl jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů popraven 21. června 1621 na Staroměstském náměstí.
Opustili jsme tedy hlavní silnici a zabočili do centra Konecchlumí, kterým jsme projeli až ke kostelu sv. Petra a Pavla, u něhož jsme náš stříbrný vůz zaparkovali. Následně jsme se vydali na obhlídku tohoto barokního svatostánku, byl vystavěn letech 1728-1729 pod vedením stavitele D. T. Morazziho jako náhrada za zchátralý dřevěný kostelík ze 14. století. Museli jsme trochu šlapat do kopce, protože svatostánek stál ve svahu nad obcí, ale brzy jsme k němu dorazili.
Úzká asfaltová silnička nás po chvíli dovedla k brance v ohradní zdi, kterou jsme vstoupili do areálu kostela s okolním hřbitovem a hned jsme zamířili k hlavnímu vstupu do útrob jednolodního svatostánku. Bohužel jsme narazili na tradičně zamčené dveře a tak jsme se věnovali obhlídce exteriéru stavby. Začali jsme u hranolové věže s ozdobnými pilastry, zakončenou typickou cibulovou bání s lucernou a křížem na vrcholu.
Pod římsou jsme si zkontrolovali správný čas na ciferníkových hodinách, pod nimiž jsme spatřili obdélníkové okno do patra se zvony, které ovšem byly během první světové války zrekvírovány a použity jako materiál při výrobě zbraní. Pod další římsou jsme našli malé kruhové okénko a druhé obdélníkové okno, pouštějící světlo na kruchtu neboli na hudební kůr. Mezi tímto oknem a dveřmi v patě věže jsme si uviděli ozdobnou volutovou vlnovku spolu s erbem hraběte Františka Norberta z Trauttmansdorffu, který zaplatil výstavbu nového kostela.
Po prohlídce průčelí svatostánku jsme se krátce prošli po přilehlém hřbitově a přitom jsme prostudovali další obě boční strany kostela s trojicí vysokých oken, umístěných mezi čtveřici pilastrů a prosvětlujících loď svatostánku. Následně jsme dorazili k půlkruhovému presbytáři s pěti okny, opět rozdělených pilastry, což byl reliéfní plastický architektonický prvek klasické řádové architektury, který nám sice připomínal sloup, ale plnil jen dekorativní účel.
Když jsme obešli závěr kostela, tak jsme na druhé straně narazili na sakristii, přilepenou ke kněžišti. Vzápětí kráčeli kolem druhé strany kostela, která se již téměř shodovala s tou první, minuli jsme boční vchod a brzy jsme se vrátili k tomu hlavnímu. Brankou jsme vyšli ven a vydali se do kopce kolem kostelního areálu směrem k památníku Viléma z Konecchlumí. Církevní stavbu jsme měli pod sebou jako na dlani a tak jsme si ji mohli v klidu prohlédnout ještě jednou z takřka ptačího pohledu.
Na hřebenu střechy jsme spatřili sanktusník neboli malou, štíhlou věžičku nad hlavním oltářem, ve které visel malý zvon, používaný při zpěvu Sanctus a při pozdvihování. Když jsme si památku prohlédli, pokochali jsme se krásným výhledem po české krajině v okolí Jičína a po chvilce jsme pokračovali dále ve výstupu až k mohyle Viléma Konecchlumského, který byl jako jeden ze sedmadvaceti českých pánů popraven na Staroměstském náměstí. O tomto pánovi však pojednává již jiný můj článek, tak si jej také někdy přečtěte.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Konecchlumi_-_kostel_sv._Petra_a_Pavla/
Historie :
Na místě dnešního kostela v Konecchlumí stával původně malý dřevěný gotický kostelík zmiňovaný v listinách již v roce 1355, kdy jeho patronem byl Jan z Verdeka a ze Žlunic. Kostelík měl pravděpodobně postranní oltáře a náležela k němu i fara. Po husitských válkách patřil ultrakvistům, takže se v něm přijímalo pod obojí, ale po bitvě na Bílé Hoře roku 1621 kostel přešel opět do správy katolické církve a fara u kostela byla pravděpodobně v této době zrušena.
Na počátku 18. století už byl kostelík ve velmi špatném stavu a tak bylo rozhodnuto o stavbě nového barokního kostela, kterou zaplatil František Norbert hrabě z Trauttmansdorffu. Nový svatostánek byl vystavěn letech 1728-1729 pod vedením stavitele D. T. Morazziho.
Dne 31. března 2001 bylo v kostele instalováno a vysvěceno 14 deskových obrazů o rozměrech 1,8 x 0,9 m – Křížová cesta mistra Vladimíra Komárka.
Historie čerpána z webu
https://www.hrady.cz/?OID=2496
Obec Konecchlumí nemá turistickou známku.