Letohrad - kostel sv. Václava
Kostel sv. Václava stojí v těsném sousedství letohradského zámku. V letech 1680 - 1685 ho nechal vybudovat majitel zdejšího panství Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic jako zámeckou kapli ve stylu italského baroka. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji, přičemž tři z nich vedou do lodi kostela. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem královéhradeckým Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. V kostele má hrobku i jeho zakladatel Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a byli tam pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. V 21. století kostel prošel několika rekonstrukcemi a získal novou bělostnou fasádu.
Orlické hory vždy patřily mezi naše nejoblíbenější destinace, kam jsme se vždy rádi vraceli. Na různých místech jsme v nich strávili několik letních i zimních dovolených a dokonale jsme tak poznali různé tváře této části české země. Jednoho roku jsme učinili výjimku a zavítali sem v rámci třídenního listopadového pobytu, kdy jsme byli ubytování v Čenkovicích. Cestou do chaty Pod sjezdovkou jsme se zastavili v Letohradě, abychom se seznámili s památkami města. Některé jsme sice viděli už o 10,5 roku dříve během vůbec první zimní dovolené, ale Letohrad toho nabízel mnohem více. Bylo chladno, ale počasí nám přálo a tak jsme mohli v bývalém Kyšperku bez obtíží poznat spoustu nových pamětihodností, jež jsme předtím v zimě neviděli. Nicméně jsme nedali košem ani těm, které jsme už navštívili.
Po příjezdu do Letohradu jsme naše stříbrné auto zaparkovali u Muzea řemesel a když jsme si prohlédli jeho expozice, vydali jsme se pěšky do centra města, kolem něhož se nacházela největší koncentrace turistických cílů. Pochopitelně jsme si nemohli nechat ujít ani památky na nevelkém Václavském náměstí, mezi něž patřil také jednolodní kostel sv. Václava v těsném sousedství letohradského zámku. Obhlídku barokního svatostánku jsme zahájili na mimořádně zdobeném průčelí, které nás svým vzhledem naprosto ohromilo. V přízemí uprostřed se nacházela trojice dveří s kamenným profilovaným ostěním s kapkami, jimiž věřící vstupovali do kostelní lodi, nicméně my jsme neuspěli, neboť všechny byly pevně zavřené. Čtvrté dveře vlevo vedly do sakristie a páté vpravo do Bratrské kaple.
Ta byla pojmenována po Mariánském bratrstvu, založeném Hynkem Vitanovským roku 1665, ale u těch jsme už štěstí nezkoušeli a věnovali se další prohlídce bohatě štukovaného průčelí. Nad vchodem jsme uviděli hlavu andílka se štukovým zavěsem z listů, mušli a po stranách voluty. O něco výše se nad prohnutým klenákem vznášeli dva andílci, držící závěs s kartuší, na které jsme si přečetli latinský text se čtyřmi letopočty, oznamující data renovací a oprav kostela. Průčelí dále členilo několik kamenných soklú z pískovcových desek s římsou. Na nárožích jsme našli vždy dva pilastry s volutovou hlavicí a šátkem, další tři pilastry obklopovaly hlavní vchod. Naším očím neunikla ani okna se šambránami a volutami, pod nimiž se nacházely štukové květy, šátky a konzoly. Další dveře zdobily květy a ornamenty, připomínající korunu palmových listů.
Průčelí završoval volutový štít s trojúhelníkovou atikou, uprostřed níž jsme uviděli erb majitelů panství. Uprostřed dolní části štítu se nacházelo oválné okno, po jehož stranách stály ve výklencích sochy sv. Václava a sv. Josefa. Když jsme se na obsah niky více zaměřili, uvědomili jsme si, že se jedná pouze o malbu na plechu a nikoliv o skutečná sochařská díla. Následně jsme začali prozkoumávat zbývající části kostela sv. Václava. K průčelí z levé strany přiléhal zámek, který nás dál nepustil a tak jsme zamířili doprava k barokní bráně, vybudované okolo roku 1700. S kostelem byla spojená malou zdí a v jejím středu se nacházel vchod s kamenným ostěním a lisénami po stranách. Nade dveřmi jsme spatřili štít s křížem na vrcholu a s výklenkem, v němž stála soška sv.Jana Nepomuckého.
Před bránou jsme nemohli přehlédnout dřevěný kříž s ukřižovaným Ježíšem, namalovaným na plechu. Následně jsme prošli kolem brány, za kterou jsme narazili na pískovcové sousoší sv. Anny Samotřetí se dvěma světci po stranách, které vytvořil neznámý autor v roce 1726. Umělecké dílo tvořil široký volutový sokl se střední částí, na němž stály zmíněné sochy. Vlevo se nacházel patrně vousatý sv. Jáchym se svatozáří, držící v rukou hůl a knihu. Vpravo stál holohlavý sv. Josef se svatozáří, jenž v levé ruce držel ratolest a knihu, zatímco pravou si přidržoval šat. Uprostřed jsme shlédli sv. Annu v dlouhém šatě, která v levé ruce držela Ježíška kolem beder a pravou měla položenou na hrudi malé světice se svatozáří, držící zeměkouli. Sousoší ještě doplňovala hlava andílka. Potom jsme začali zkoumat boční stranu kostela.
Oč zdobnější bylo průčelí, o to méně krásnější byly zbývající části svatostánku. Boční strany disponovaly trojicí půlkruhových oken v nejvyšším patře a v přízemí k nim přiléhala sakristie a naproti kaple. Pravoúhlý presbytář rovněž postrádal nějakou výzdobu a moc krás nepobrala ani malá věžička s jehlancovou střechu, v níž však chyběly zvony. Ty byly totiž zavěšeny v samostatně stojící barokní zvonici z roku 1705, uzavírající areál kostela, která byla naším dalším cílem. Dvoupatrová hranolová zvonice stála na okraji vyvýšené terénní terasy a v dolní části se nám na ní nejvíce líbily nárožní rustikované omítkové lisény, na něž navazovaly hladké pilastry s kamennými toskánskými hlavicemi, nesoucí hladký vlys a profilovanou korunní římsu. Hladce omítané stěny dole členila oválná okna s lištovými šambránami.
Zvonicové patro pak disponovalo půlkruhově zakončenými okny s dřevěnými dvoukřídlými okenicemi, za nimiž se ukrývaly zvony. Na střeše jsme spatřili dva kříže a pak jsme se šli podívat ke vchodu, který byl zavřený, ovšem nijak nás to nepřekvapilo. Na závěr jsme si prohlédli pomník u paty zvonice a který připomínal v Letohradě zemřelého vlasteneckého spisovatele a buditele z doby národního obrození F. V. Heka, zřízený okrašlovacím spolkem v Kyšperku v roce 1924. Náhrobek ze žulových kamenů a černou mramorovou deskou tehdy stával na hřbitově, který kostel obklopoval a byl později zrušen. Na desce jsme si přečetli vyrytý nápis Zde odpočívá F.Vl.Hek, spisovatel národní buditel. *1769 †1847 a potom jsme se seznámili s historií kostela sv. Václava, jenž byl postaven v letech 1680 - 1685 jako zámecká kaple ve stylu italského baroka.
Zasloužil se o to zdejší pán Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovi, který si uvnitř nechal zřídit rodinnou hrobku, kam byli pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio, ale odborníci nejsou prý jednotného názoru. V 21. století kostel prošel několika rekonstrukcemi a získal novou bělostnou fasádu, k čemuž ale došlo až po naší návštěvě. Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se k zámku, o čemž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli rovněž nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden listopadový den věnovali památkám Letohradu.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/letohrad-kostel-sv-vaclava
Historie :
Kostel sv. Václava stojí v těsném sousedství letohradského zámku. V letech 1680 - 1685 ho nechal vybudovat majitel zdejšího panství Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic jako zámeckou kapli ve stylu italského baroka. Do kostela se vstupuje pěti vchody, které tvoří nejstarší soubor vyřezávaných dveří v Pardubickém kraji, přičemž tři z nich vedou do lodi kostela. Stavba se připisuje italskému mistru staviteli Antoniu Demaggio. Objekt byl posvěcen roku 1681 biskupem královéhradeckým Janem Františkem Kryštofem z Talmberka. V kostele má hrobku i jeho zakladatel Hynek Jetřich Vitanovský z Vlčkovic a byli tam pohřbíváni i někteří další majitelé kyšperského panství. V 21. století kostel prošel několika rekonstrukcemi a získal novou bělostnou fasádu.
Interiér :
Hlavní oltář kostela sv. Václava je velmi působivý. Sochy sv. Vojtěcha a sv. Prokopa jsou provedené v životní velikosti. Oltáři dominuje hlavní obraz, Smrt svatého Václava. V roce 1785 obraz dokončil akademický malíř Christian Sambach z Vídně. Svatý Václav je zpodobněný jako orodovník za lidstvo, ochránce slabých a bezmocných. Návštěvníky kostela sv. Václava jistě zaujmou také varhany. Pocházejí z roku 1774 a vyrobila je dílna J. I. Strejsla z Králík. Presbyteriu a stropu kněžiště vévodí postavy ctností. Jsou to čtyři ženy, jejichž nohy visí dolů do prostoru. Tváře a věci, které drží, si ale můžete detailně prohlédnout pouze z prostoru kněžiště. Ženy mají zapletené vlasy a v rukou mají symbolické předměty. Představují základní lidské ctnosti: Spravedlnost, Moudrost, Statečnost a Uměřenost. Štuková výzdoba kostela sv. Václava je velkolepá. Plastická výzdoba pokrývá celý strop lodi, kněžiště, triumfální oblouk, ale štukatury zdobí i spodní strany arkádových výklenků. Hlavním tématem je to, že celý svět a všechno tvorstvo chválí Hospodina. Historikové umění nejsou za jedno v tom, kdo je autorem štukatur. Převládá ale názor, že výzdoba je dílem italského mistra Giovaniho Maderny. Na klenbě lodi a presbytáři jsou postavy čtyř evangelistů a čtyř proroků, na triumfálním oblouku uvidíte anděly v dynamickém pohybu, ale řada motivů pochází také z říše zvířat. Na klenbě se vznáší orel, ale spatřit můžete i býka, lva anebo dokonce mýtické draky s orlími zobany a křídly. Velmi půvabné jsou okřídlené dětské postavy, které mají hudební nástroje: loutnu, basu, cimbál, bubny, varhany, harfu, trubku, housle nebo pozoun.
Historie čerpána z těchto webových stránek
Město Letohrad je držitelem turistické známky č.402.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/letohrad-c402
