Mochov - kostel sv. Bartoloměje
Kostel sv. Bartoloměje v obci Mochov byl postaven na částečně uměle nasypaném pahorku kuželovitého tvaru, díky němuž stavba ční nad okolní krajinou. Nový svatostánek nahradil malou tvrz s kaplí sv. Markéty, z níž se stala sakristie. Jádro svatostánku pochází ze 13. století, kostel jako celek byl vystaven ve 14. století ve slohu gotickém a již od této doby bylo na kostel poukazováno jako na kostel farní. V průběhu 15. století se mochovští začali hlásit k tzv. vyznání utrakvistickému a až do první poloviny 17. století zde působili faráři pod obojí způsobem. Po roce 1620, kdy proběhla bitva na Bílé Hoře, byl farář vyhoštěn. Stavba bez faráře postupem času pustla a chátrala. Hlavní zásluhou na tom, že kostel úplně nezanikl, měli iniciativní místní farníci.
Důvodů k cestě do Prahy může být opravdu hodně. Od poznávání nepřeberného množství historických památek, návštěvy zoologické zahrady či atraktivních muzeí, přes nudné služební cesty až po návštěvu příbuzných, kteří si hlavní město zvolili k trvalému pobytu. Přelidněná centra a davy turistů nás k takovým výletům nikdy nelákala, spíše naopak, ale občas jsme do Prahy také zavítali, přičemž se jednalo prakticky pouze o jednodenní pobyty. Tento jarní výlet jsme podnikli z důvodu, který by uhádl málokdo. Shodou okolností jsme si totiž v Dolních Počernicích koupili nové auto a protože na nás ochotný personál autosalonu udělal dobrý dojem, rádi jsme sem zajeli i na pravidelné servisní prohlídky. Jednu z nich jsme si spojili s poznáváním zajímavostí městyse Nehvizdy a bezprostředního okolí.
Po prozkoumání tří turistických cílů v Nehvizdech jsme odjeli do nedaleké obce Mochov, kam nás přilákal kostel sv. Bartoloměje, tvořící výraznou dominantu vesnice. Po příjezdu do Mochova jsme naše šedé auto odložili na okraji ulice pod kostelem a vydali se na jeho obhlídku. Nejprve jsme zamířili k dřevěnému kříži na kamenném podstavci, na němž byly položeny umělé květiny a keramické kapličky, ve kterých hořely svíčky. Na kříži jsme našli plechový korpus Ukřižovaného Krista a pak jsme zahájili výstup nahoru ke kostelíku. Dovedla nás k němu široká nezpevněná cesta, po níž zřejmě jezdívaly pohřební vozy v dobách, kdy se okolo svatostánku rozkládal hřbitov. Ten však byl již dávno zrušen a zůstala po něm pouze hřbitovní brána z roku 1777, ke které jsme po krátkém výšlapu dorazili.
Chybělo však málo a zmizela i brána, neboť na počátku 20. století začala praskat. V roce 1917 byla naštěstí stavba vyztužena a staticky zabezpečena ocelovými kotvami, díky kterým se zdivo stáhlo k sobě. Bohužel byl vstup do církevního areálu zavřený a tak nám nezbylo nic jiného, než jej doslova obkroužit podél ohradní zdi, která rovněž patřila mezi památky. Občas jsme přes ni nahlédli a to místech, kde zeď nebyla tak vysoká a jednolodní kostel jsme si tímto způsobem prohlédli nakonec ze všech stran. Shlédli jsme tak obdélníkovou stavbu, jejíž neomítnuté zdi dodávaly svatostánku starobylý a tak trochu tajemný vzhled. Uvnitř lodi muselo být opravdu šero, protože pár malinkých oken nemohlo do interiéru kostela pouštět mnoho světla. V podstatě na žádné straně nebylo velké okno a to včetně presbytáře.
Polygonální závěr kostela s opěráky zdobenými kraby a plastickými motivy, opět nebyl omítnutý a spolu s oknem zdobeným čtyřlistou kružbou vypadal úžasně. K presbytáři byla přistavěna sakristie s gotickým portálem, nad nímž jsme spatřili heraldický reliéf. Následně jsme přišli zpátky k brance, za níž se skrývala cestička k hlavnímu vchodu do svatostánku. Vstup byl umístěn do samostatně stojící zvonice, těsně přiléhající k lodi kostela, s nímž byla propojená sotva patrným průchodem. Věž byla jako jediná bíle omítnuta a měla na sobě náhrobek z roku 1603, který sem byl umístěn patrně dodatečně. Zvonice totiž byla asi staršího data a zřejmě kdysi nahradila starší dřevěnou kolegyni. Když jsme si vše přes ohradní zeď prohlédli, seběhli jsme dolů k autu a pěkně v teple jsme si o zajímavé stavbě na internetu vyhledali pár informací.
Přečetli jsme si, že kostel sv. Bartoloměje byl postaven ve 14. století v gotickém slohu na částečně uměle nasypaném pahorku kuželovitého tvaru a pohltil tak malou tvrz s kaplí sv. Markéty, z níž se stala sakristie. Farní svatostánek sloužil katolíkům až do 15. století, kdy se zdejší obyvatelé začali hlásit k vyznání utrakvistickému a tak zde až do první poloviny 17. století působili faráři pod obojí způsobem. Po bitvě na Bílé Hoře roku 1620 však byl farář vyhoštěn a stavba postupem času zpustla a zchátrala. Díky iniciativě místních však kostel úplně nezanikl. V roce 1918 byl celý kostel podezděn, omítka otlučena a trhliny opraveny. Následně se na zdivo omítka již nenanášela a zvonice tak zůstala jedinou omítnutou částí kostela, což jsme viděli na vlastní oči a díky čemuž svatostánek vypadal poněkud zvláštně.
Na závěr jsme si přečetli, že součástí kostela byla na začátku 20. století také malá kostnice, nicméně roku 1935 byla zasypána a tak jsme ji už vidět nemohli. Více jsme toho o kostele sv. Bartoloměje v Mochově nezjistili, takže nám nic nebránilo v tom, abychom náš francouzský povoz nastartovali a vyrazili za dalším cílem. Tím se stala kaple sv. Václava v obci Starý Vestec, o které však již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento větrný den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme po prohlídce vozu v pražském autoservisu navštívili Nehvizdy a okolí. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete se prostřednictvím komentářů podělit s ostatními turisty o své zážitky. Děkujeme. A jestliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě Mochova, pak dokonale splnil svůj účel.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/mochov-kostel-sv-bartolomeje
Historie :
Kostel sv. Bartoloměje v obci Mochov byl postaven na částečně uměle nasypaném pahorku kuželovitého tvaru, díky němuž stavba ční nad okolní krajinou. Nový svatostánek nahradil malou tvrz s kaplí sv. Markéty, z níž se stala sakristie. Jádro svatostánku pochází ze 13. století, kostel jako celek byl vystaven ve 14. století ve slohu gotickém a již od této doby bylo na kostel poukazováno jako na kostel farní. V průběhu 15. století se mochovští začali hlásit k tzv. vyznání utrakvistickému a až do první poloviny 17. století zde působili faráři pod obojí způsobem. Po roce 1620, kdy proběhla bitva na Bílé Hoře, byl farář vyhoštěn. Stavba bez faráře postupem času pustla a chátrala. Hlavní zásluhou na tom, že kostel úplně nezanikl, měli iniciativní místní farníci. Další zajímavou částí kostela je brána z roku 1777 vedoucí na hřbitov, která na počátku 20. století začala praskat. V roce 1917 byla stavba vyztužena a staticky zabezpečena ocelovými kotvami, díky kterým se zdivo stáhlo k sobě. O rok později se celý kostel podezdil, omítka byla otlučena a trhliny opět opraveny. Následně se na zdivo omítka již nenanášela a zvonice je jedinou částí kostela, které zůstal omítnutý charakter. Součástí kostela byla do prvního desetiletí 20. století také malá kostnice, která se nacházela u západní části stavby, nicméně roku 1935 byla zasypána. V současnosti v kostele probíhají bohoslužby jak římskokatolické tak pravoslavné.
Interiér :
Jednolodní obdélníková stavba s rovným stropem a presbytářem, který polygonálně uzavírá vnitřní prostor. Strop nad presbytářem je rozčleněn na dvě pole a obě tyto pole obsahují žebrovanou klenbu. Jednotlivá žebra mají přibližně šířku 20 až 25 centimetrů a jejich průřez připomíná trojúhelníkový tvar se sešikmenými či zkosenými vrcholy. Na bočních stranách žeber jsou polokruhovité žlaby, které probíhají od konzole až k vrcholovému svorníku. Všechna žebra jsou svedena na jednoduché konzole jehlanovitého tvaru, jejichž vrcholy jsou otočeny směrem dolů Tyto samostatné stavební prvky nejsou nijak dekorovány. Svorníky mají podobně jednoduchý charakter jako konzole. Jsou kruhovitého průřezu, mají hladký povrch bez jakékoli zdobnosti. Součástí severní stěny kněžiště je nika. Jedná se o malý obdélný výklenek s kamenným ostěním, který se směrem nahoru zužuje a vytváří trojhranný rámec. Tomuto výklenku se říká sanktuárium, jedná se o jedno z nejposvátnějších míst v katolických kostelech. Je určeno na uložení např. liturgických nádob. Samotné sanktuárium je zpřístupněno pouze kněžím či jiným pověřeným hodnostářům. Ve východní zdi se nachází malé osové lomené okno. Jedná se o okno dvoudílné a na samotném vrcholu se nachází vitráž čtyřlistu v kruhu. Na straně jižní je umístěno další špaletové hrotité okno. Další částí severní stěny kněžiště je portál, ve tvaru lomeného oblouku s kamenným profilovaným ostěním, vedoucí do přilehlé gotické kaple. Nad samotným dveřním otvorem se nachází tympanon s heraldickými reliéfy. Další součástí tympanonu je diagonálně posazený štít vyobrazující mochovský erb. Sakristie má v zásadě totožný polygonální půdorys jako presbytář a u její východní stěny se nachází malý oltář. Hlavní oltář byl vystaven na konci 17. století. Přední strana oltáře (jinak také antependium) je rámová. Celý oltář je dekorován vyřezávanou ornamentikou v podobě pozlacených akantových listů. Před ním jsou v podlaze zasazeny dva náhrobní kameny s vytesanými erby příslušných pohřbených. Celé kněžiště odděluje od zbytku jednolodní místnosti hrotitý vítězný oblouk. V hlavní lodi se nacházejí další dva vedlejší oltáře. Tyto oltáře jsou stejně jako oltář hlavní zdobeny antependii. Opět jsou malované a jejich rámy jsou zdobeny pozlacenými akantovými listy jako v předchozím případě. Oltář v jižní stěně je přibližně z 18. století. Jedná se o oltář barokní a je vysvěcený Panně Marii. Hned vedle oltáře je malá kazatelna. Je opět zdobena přírodními motivy a na čelní straně vyobrazuje Ježíše Krista. Mezi další zařizovací předměty v kostele patří varhany, které jsou umístěny u západní stěny stavby.
Historie čerpána z webu
Obec Mochov nemá turistickou známku.
