Jednoho roku bělovousý muž v červeném obleku nechal pod nazdobeným vánočním stromečkem ležet obálku s poukazem na pobyt v hotelu Rustikal v městečku Horní Cerkev. Termín jsme si stanovili několik týdnů předem na konec března, kdy jsme předpokládali, že nám bude přát jarní počasí, jenže na Vysočině pár dní před termínem napadl sníh. Naštěstí jsme se s hotelovou recepcí dokázali domluvit na odložení pobytu o jeden měsíc a tak jsme první květnový víkend opustili hanáckou placku, a po dálnici vyrazili vstříc našemu cíli. Cestou jsme si naplánovali zastávku v Pelhřimově, abychom poznali všechny historické památky či zajímavosti, které nám toto město mohlo nabídnout. Během putování městem jsme nemohli vynechat ani historické centrum, které se roku 1969 stalo památkovou rezervací, takže jsme v něm našli mnoho turistických cílů.

Do centra jsme zavítali poté, co jsme naše stříbrné auto nechali odpočívat na velkém parkovišti v ulici Krásovy domky a prohlédli si nedalekou kapli sv. Kříže. Následně jsme zamířili na Masarykovo náměstí, jež bylo doslova přeplněno historickými stavbami a s nimiž jsme se postupně seznámili. Jednou z nich byl trojlodní kostel sv. Bartoloměje, který byl postaven na počátku 14. století poté, co vzniklo nové město Pelhřimov, obnovené po zničení původního sídla během sporů rodu Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Jelikož jsme ke svatostánku dorazili z náměstí, nejprve jsme si prohlédli jeho zadní část, která nám překvapivě nabídla největší počet zajímavých prvků. Pětiboký presbytář byl totiž podepřen čtyřmi, dvakrát odstupňovanými opěrnými pilíři, mezi nimiž jsme spatřili pět štíhlých oken s gotickými oblouky a kružbou trojlistu.

Nejkrásnější na závěru kostela však byla psaníčková sgrafita, která jej ozdobila roku 1596 a k našemu potěšení pokrývala celé vnější kněžiště. Když jsme přišli blíž, tak jsme si v přízemí mezi opěráky prohlédli bývalé boční kaple s fragmenty barokní výmalby a kovanými mřížemi, které nám však již nebránily pohledu na jejich vnitřní výzdobu. V prostředním výklenku jsme našli plastiku Krista na kříži a i když ostatní byly prázdné, každou z nich zkrášlovaly fresky s výjevy útrpné cesty Ježíše na kalvárii. Následně jsme nad jedním oknem presbytáře objevili latinský nápis AMBVLATE IN LUCEM DV(M) LUCEM HABETIS NE VOS TENEBRAEQVI IN TENEBRIS AMBVLA(T) NON VIDET QVO VADAT. DVM (HABE)TIS, CREDETE IN LV(C)EM VT FILI LVCIS SITIS. IOHAN D, přičemž část nápisu překrýval opěrný pilíř, protože nejvyšší úseky opěráků byly přistavované až po vzniku textu.

Pak jsme se vydali k přístavku z roku 1746, na němž jsme našli dvě okna a také bývalý boční vchod do kostela se žulovým ostěním, v jehož horní části jsme si přečetli nápis z roku 1553 se jménem primátora Václava ze Sper. Vedle portálu naším očím nemohly uniknout dvě náhrobní desky z let 1704 a 1725, vyzvednuté z kostelní dlažby. Další naše kroky vedly ke vchodu do věže, z níž bychom se mohli rozhlédnout po krajině a vidět z výšky město Pelhřimov jako na dlani, ale bohužel jsme sem dorazili v době, kdy bylo zavřeno. Mírně zklamáni jsme tedy zamířili k nedaleké barokní soše svatého Jana Nepomuckého z 18. století, která stála na vysokém hranolovém soklu, přičemž světec byl zobrazen v obvyklém kanovnickém rouchu s biretem na hlavě a křížem v náručí. Vzhledem k tomu, že za sochou ke kostelu přiléhala budova zámku, museli jsme se vrátit zpět k presbytáři a v obhlídce svatostánku pokračovat na druhé boční straně.

Na severní stěně jsme si všimli, jak byl kostel v letech 1724 - 1725 rozšířen a dostavěn. Starší část měla v přízemí dvě půlkruhově klenutá okna, nad kterými bylo naznačeno hrotité zakončení oken původní basiliky. V patře jsme spatřili jednoduchou sgrafitovou výzdobu a tři obdélníková okna, zatímco dole se nacházel vchod do sakristie a dveře do vřetenového schodiště na kůr. V novější části lodi jsme pak našli tři identická okna nahoře a pod nimi stejný počet oken s půlkruhovým záklenkem. O chvíli později jsme minuli kovový kříž se pozlaceným Kristem a stanuli jsme před průčelím kostela s hlavním vchodem, nad nímž jsme uviděli obdélníkové okno s půlkruhovým záklenkem, které pouštělo světlo na hudební kůr. Nad oknem se zvedal dvoupatrový tabulový štít, členěný ozdobnými pilastry a nízkou lisenovou atikou, která nesla malý trojúhelníkový štít se dvěma oválnými otvory.

Zkusili jsme štěstí a vzali za kliku dveří hlavního vchodu, ale nebylo nám přáno a tak jsme vnitřní vybavení kostela neviděli. S nepořízenou jsme zamířili k zadní části přilehlého zámku, ale ještě jednou jsme se ke kostelu sv. Bartoloměje otočili, abychom se z této strany prohlédli věž. Na všech jejích čtyřech stranách se nacházela okna s lomeným obloukem, za nimiž visely zvony, kolem nichž procházeli šťastnější návštěvníci věže, když se chtěli pokochat dalekými výhledy. Hranolová věž byla zakončena cibulovitou bání s lucernou a dvojitým železným křížem Na východní a na západní straně jsme si všimli znaku města Pelhřimova, zatímco ve věncoví a květinových festonech na severu byl letopočet 1769 na a jihu znak českého království. Zaujalo nás, že věž bývala sídlem hlásného, jenž zde žil ještě v roce 1922 a který měl povinnost ohlašovat nejen čas, ale hlavně případné požáry.

Líbila se nám pověst, podle které kdysi hlásil na všechny čtyři světové strany, ale jednou se stala podivná věc. Když troubil na stranu směrem ke hřbitovu, dostal velkou ránu. Nikdo nevěděl od koho nebo od čeho, ale od té doby se v Pelhřimově hlásilo jen na tři světové strany. Toaletu měl hlásný v dolní části věže, takže každá návštěva WC musela být hodně náročná. Alespoň, že si zásoby a otop do bytu vyzdvihával pomocí rumpálu, horší to ovšem bylo s domácím zvířectvem. Hlásný totiž choval kozy, které každý den musel ručně snášet a pak zase vynášet kvůli pastvě. Takový život jsme si nedovedli představit, ale vše již odvál čas a na věž již chodí hlavně turisté. Když jsme se seznámili s nelehkým životem věžníka, tak naše obhlídka kostela sv. Bartoloměje skončila a začali jsme se věnovat zmíněnému zámku, o němž však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li se seznámit s našimi zážitky na Vysočině, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme poznali Pelhřimov a Horní Cerekev.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Pelhrimov_-_kostel_sv._Bartolomeje/​

Historie :

Trojlodní kostel sv. Bartoloměje byl postaven na počátku 14. století poté, co vzniklo nové město Pelhřimov, obnovené po zničení původního sídla během sporů Vítkovců s biskupem Tobiášem z Bechyně. Kostel byl původně zasvěcen Panně Marii a poprvé je uváděn roku 1439. Rozšířen byl v roce 1553, vyhořel v roce 1561, roku 1576 přistavěna věž, která musela být později snížena o jedno patro. Červená sgrafita na lodi a presbytáři pocházejí z roku 1589. Od roku 1596 je kostelem děkanským. Později byl ještě několikrát přestavován, nejvýraznější přestavby následovaly po velkých požárech v letech 1646 a 1766. Při druhé z nich získal kostel svoji současnou podobu. Šedesát metrů vysoká věž bývala až do třicátých let 20. století sídlem hlásného, dnes je přístupná jako vyhlídková. Při nedávné rekonstrukci byly objeveny malby v kaplích mezi opěráky presbytáře. Věž kostela bývala sídlem hlásného, který zde žil ve ještě v roce 1922. Za povinnost měl ohlašovat nejen čas, ale hlavně případné požáry. Kdysi hlásil na všechny čtyři světové strany, ale jednou se stala podivná věc. Když troubil na stranu směrem ke hřbitovu, dostal velkou ránu. Nikdo neví od koho, nikdo neví od čeho, ale od té doby se v Pelhřimově hlásilo jen na tři světové strany. Toaletu měl hlásný v dolní části věže a zásoby a otop si do bytu vyzdvihával pomocí rumpálu. Horší to ovšem bylo s domácím zvířectvem. Hlásný totiž choval kozy a každý den je musel ručně snášet a pak zase vynášet kvůli pastvě. Dnes je věž přístupná návštěvníkům, kterým se po zdolání 148 schodů naskytne z výšky 30 metrů krásný výhled na město Pelhřimov. V horní části věže je zpřístupněna komůrka hlásného, v níž jsou umístěny historické fotografie města. Cestou na ochoz se prochází kolem kostelních zvonů.

Interiér :

Vybavení kostela je převážně barokní. Na hlavním oltáři jsou sochy sv.  Bartoloměje, sv. Vojtěcha a sv. Prokopa, po stranách oltáře sochy sv. Víta a sv. Václava. Zajímavá je cínová křtitelnice z roku 1517, křížová cesta od Viktora Foerstera a dřevěné jesličky Františka Bílka. Součástí bohatě zdobeného interiéru jsou také varhany z roku 1767.

Historie čerpána z webu

https://www.hrady.cz/kostel-sv-bartolomeje-pelhrimov

Město Pelhřimov je držitelem turistické známky č.408.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/pelhrimov-c408