Vysoké Mýto - kostel sv. Vavřince
Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě byl postaven nejspíše ve 13. století, podrobnosti o jeho vzniku se nezachovaly, ví se však, že byl založen současně s městem. Dostavba kostela se podařila v 1. polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína. Při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem – z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi. Vysokomýtští začali hned se stavbou nového chrámu. Po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby je 21,30 m a věže mají pět pater vysokých 67 m. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen.
V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Po obhlídce Husova sboru a Dolního mlýna jsme naším stříbrným autem odjeli na Tyršovo náměstí, kde jsme jej nechali odpočívat až do pozdního odpoledne. Potom jsme se vydali na procházku centrem města, nabitém památkami či muzejními expozicemi, během které jsme si prohlédli také kostel sv. Vavřince.
Stalo se tak během obchůzky kolem středověkého městského opevnění, kdy jsme postupně prošli několik vysokomýtských sadů a jedním z nich byl park Otmara Vaňorného. Právě v nich se nacházel monumentální svatostánek, jehož dvě věže tvořily typické panorama Vysokého Mýta. Když jsme k němu ulicí Komenské přišli, nejprve jsme shlédli zvonici, postavenou v letech 1583 – 1585 ze zbytků zdiva zrušených klášterů. Samostatná stavba vznikla z toho důvodu, že velké zvony přetěžovaly věže svatostánku. Druhé patro pro menší zvony bylo přistavěno v roce 1720, ovšem když byl kostel v 19. století zrekonstruován, byly do něj roku 1899 zvony přeneseny a zvonice přestala sloužit svému původnímu účelu. V letech 1985 - 1989 byly její interiéry moderně upraveny a proměněny ve stálou expozici sbírek Městské galerie.
Exponáty jsme bohužel neviděli, protože bylo zavřeno, nicméně jsme si prohlédli alespoň exteriéry čtvercové věže, spojené s vedlejší farou ohradní zdí. Na jedné straně jsme nemohli přehlédnout lešení, což byl možná důvod uzavřené galerie a na jiné jsme narazili na malou věžičku, kterou se v minulosti do útrob zvonice se stanovou střechou vstupovalo. Následně jsme zamířili k pár metrů vzdálené soše Madony Knířovské z roku 1816, která původně stávala v aleji při polní cestě mezi Vysokým Mýtem a Knířovem a později byla přemístěna do centra města. Socha stála na hranolovém soklu s přistavěnými volutami po stranách, zdobeném rostlinnými a penízkovým ornamentem či květinovým věncem s festovy a ještě jsme na něm našli kruhový medailon s Duchem Svatým v podobě holubice či reliéfní monogram Panny Marie.
Pak jsme shlédli sochu světice, stojící na zeměkouli, nesené okřídlenými hlavičkami andílků. Madona Knířovská byla spodobněna s korunou na hlavě a v dlouhém rouchu, přičemž v levé ruce držela Ježíška a kolem nohou se jí zezadu obtáčel had, s hlavou položenou na zeměkouli. Když jsme si ji prohlédli, zahájili jsme průzkum trojlodního kostela sv. Vavřince, který se nám díky gotickému slohu moc líbil. Nejprve jsme si prohlédli dlouhé kněžiště se třemi klenebními poli a pětibokým závěrem s vnějšími opěráky, k němuž na jižní straně přiléhala sakristie o třech křížově klenutých polích. Pak jsme se vydali na obchůzku kolem kostelní lodi se třemi klenebními poli, spoustou ozdobných novogotických věžiček, dračích chrličů, hrotitých oken, opěráků a dalšími architektonickými prvky, na nichž jsme mohli oči nechat.
Minuli jsme velkoryse pojaté boční vchody, jež byly chráněny přistavěnými balkony a pak jsme již dorazili k hlavnímu vstupu do chrámu, tvořené ústupkovým portálem a předsíní . Dveře byly otevřené, ale hned za předsíní jsme narazili na mříž, která nám zabránila v dalším postupu. Nemohli jsme tak vidět chrámový kůr s velkými varhanami, vyrobenými v Lomnici nad Popelkou a spoustu bočních kaplí. Z dálky jsme shlédli alespoň cínovou křtitelnici křtitelnice z roku 1499, vyrobenou Ondřejem Ptáčkem z Kutné Hory a hlavní oltář od M. V. Jäckela z roku 1700. Na něm nás zaujal velký obraz Nanebevzetí Panny Marie od Petra Brandla z roku 1728, jenž byl zakoupen v dražbě v roce 1787 spolu s ostatním vybavením včetně oltářů, které byly později přeneseny do kostela Nejsvětější Trojice a kostelů okolních obcí.
Když jsme si prohlédli interiér, věnovali jsme svou pozornost průčelí stavby, jemuž dominovaly dvě 67 metrové věže s vysokými jehlancovými střechami a trojúhelným štítem mezi nimi. Ve věži visel malý zvon sv. Vavřince, jenž byl odlit v roce 1466 v místní dílně a který jako jediný pro svoji historickou hodnotu přečkal rekvírování v obou světových válkách. V druhé věži visel od roku 2003 zvon sv. Jiří , který byl pořízen z peněz veřejné sbírky. Jakmile jsme očima přejeli průčelí krásné stavby, šli jsme se podívat na pomník obětem 2. světové války a poté na sochu sv. Vavřince. Barokní umělecké dílo před kostelem původně také stávalo u cesty do Knířova, než sem bylo v rámci parkových úprav přeneseno, díky čemuž jsme si čtyři metry vysokou sochu na trojbokém podstavci mohli prohlédnout.
Sokl byl na okosených stranách zdoben volutami na okosených stranách a nahoře ukončený profilovanou vypnutou římsou. Na přední straně jsme našli oválnou akantovou kartuši s nápisem, který nám prozradil jména manželů, kteří nechali dílo roku 1741 vyrobit. Svatý Vavřinec byl vyobrazen v kněžském rouchu stojící v kontrapostu, pravou rukou se opíral o rošt a levou ruku měl položenou na prsou. Když jsme světce dostatečně prozkoumali, popošli jsme pár metrů k informační tabuli, ze které jsme načerpali historická fakta o kostele, který byl postaven nejspíše ve 13. století současně s městem. Dostavěn byl v první polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína, ale při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem, takže z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi.
Docela nás překvapilo, že se místní radní a obyvatelé ihned pustili do stavby nového chrámu a po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen. Od této doby kostel chátral a až v roce 1837 došlo k jeho rekonstrukci. Stavba v novogotickém stylu byla dokončena různými architekty na začátku 20. století a v této podobě jsme jej viděli i my. Když jsme dočetli poslední řádky, pokračovali jsme v procházce kolem hradeb, ale o tom pojednává jiný příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden říjnový den věnovali památkám Vysokého Mýta. Ten vám prozradí veškeré podrobnosti.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vysoke-myto-kostel-sv-vavrince
Historie :
Zvonice byla vystavěna ze zbytků zdiva zrušených klášterů v letech 1583 – 1585. Druhé patro pro menší zvony bylo přistavěno v roce 1720. Zvony byly přeneseny v roce 1899 do věží chrámu sv. Vavřince. V letech 1985 - 1989 byl vnitřek zvonice moderně upraven do čtyř podlaží a proměněn ve stálou expozici sbírek Městské galerie. Je zde umístěno oddělení grafiky, malířství 19. a 20. století, výběr plastik. Kostel sv. Vavřince ve Vysokém Mýtě byl postaven nejspíše ve 13. století, podrobnosti o jeho vzniku se nezachovaly, ví se však, že byl založen současně s městem. Dostavba kostela se podařila v 1. polovině 14. století za Karla Plichty ze Žerotína. Při velkém požáru roku 1461 shořela polovina města i s chrámem – z kostela zůstala stát jen jižní věž a část jižní lodi. Vysokomýtští začali hned se stavbou nového chrámu. Po roce 1500 už stály předsíně západního a severního vchodu. Klenutí je z roku 1525, podélná osa měří 53 m, trojlodí 23 m, výška klenby je 21,30 m a věže mají pět pater vysokých 67 m. Bohužel roku 1774 došlo opět k požáru, při kterém vyhořela velká část města a ani kostel nezůstal ušetřen. Od této doby kostel chátral a až v roce 1837 došlo k jeho rekonstrukci. Stavba v novogotickém stylu byla dokončena architekty Františka Schmoranze v letech 1875 – 1904 a Josefa Mockra v letech 1892 až 1899. Další etapa (1902-1905) je spojena se jménem pražského secesního malíře prof. K.V. Maška. Jeho žáci z Uměleckoprůmyslové školy podle jeho návrhů ozdobili stěny kostela freskovou malbou. V letech 2000 - 2005 byly opraveny střechy.
Historie čerpána z těchto webových stránek
https://www.hrady.cz/zvonice-u-kostela-sv-vavrince
Město Vysoké Mýto je držitelem turistické známky č.741.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vysoke-myto-c741
