V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Poslední noc jsme strávili v přístavním městě Kristiansand, kde jsme se ubytovali v hotelu Comfort. Po slušné bufetové snídani zbývaly dvě hodiny do odjezdu na letiště v Sandefjordu a tak jsme ještě vyrazili na krátkou procházku. Zamířili jsme do centra města a ulicemi, které architekti namalovali zřejmě podle pravítka, jsme po 300 metrech došli k největší katedrále v jižním Norsku. Nejprve jsme shlédli zadní část církevní stavby a pak jsme mezi kruhovou fontánou a boční kaplí proklouzli k průčelí. Přitom jsme obdivovali novogotické ozdobné prvky na šedivé stavbě, různé výklenky a vysoká okna s hrotitým obloukem, přičemž některá zkrášlovala vitrážová skla. Asi nejvíce se nám ovšem líbily kulaté věžičky se špičatou střechou, které trochu připomínaly starobylý hrad z pohádek, třeba o Šípkové Růžence nebo Sněhurce.

Samozřejmě jsme obdivovali také 70 metrů vysokou hlavní věž, kterou v roce 1940 zasáhl věž německý dělostřelecký granát a poškodil její horní část. Škody však byly po válce rychle opraveny. Cestou jsme se zastavili u několika kamenů, do jednoho z nichž byly zabodnuty tři kříže. Pod nimi jsme si přečetli vytesaný nápis v norštině, který by se dal přeložit jako Ustupující kříž a otevřený hrob jsou místa, která jsi dal. Těžko říct, co to znamenalo. Pak jsme již přišli k hlavním dveřím s ústupkovým vchodem, osvětlený v noci replikami krásných historických lamp. Bylo nám trochu divné, proč se do katedrály v úterní dopoledne hrnulo tolik lidí a odpověď na tuto otázku nám dal plakát u dveří. Prozradil nám, že právě v tento den se během letní sezóny uvnitř konají varhaní koncerty, o čemž jsme vůbec nevěděli.

Katedrála v Kristiansandu totiž roku 2013 dostala od německého dodavatele nové varhany, čehož místní církev začala využívat k pořádání koncertů zdarma. Příliv návštěvníků nám sice očekávanou poklidnou prohlídku interiérů poněkud zkomplikoval, ale od vstupu do útrob stavby nás úplně neodradil. Vešli jsme dovnitř a v předsíni jsme si prohlédli několik starých obrazů, namalovaných na dřevěných deskách, které byly původně součástí varhanní galerie v předchozí katedrále. Namaloval je pravděpodobně Gotlieb Preuss, který v roce 1748 vyzdobil kůr a královský trůn. Při rekonstrukci kostela v roce 1868 byly malby odstraněny, protože byly považovány za příliš obyčejné. Byly proto přemístěny do muzea v základní škole, což je paradoxně zachránilo před požárem, který kostel v roce 1880 postihl. Při obnově v letech 1959 - 1960 byly obrazy umístěny do předsíně současné katedrály.

Pak jsme vkročili do kostelní lodi, kam se údajně vejde až 1000 návštěvníků. Děkovali jsme Bohu, že jich tady zatím tolik nebylo, ale i tak jsme museli čekat, než se nám některá místa v interiéru svatostánku podařilo vyfotit bez lidí. Pomalým krokem jsme se proplétali mezi dřevěnými sloupy, nesoucí strop lodi a lidmi, kteří sem přišli obdivovat historickou památku nebo poslouchat varhanní koncert a přitom jsme si prohlíželi zajímavosti kostela. Oči jsme mohli nechat na okenních vitrážích, jenž v letech 1932 - 1934 vytvořil Karl Kristiansen a samozřejmě jsme si nenechali ujít ani pohled na oltář s obrazem vzkříšeného Ježíše při setkání s oběma učedníky v Emauzách, který namaloval slavný norský malíř Eilif Peterssen. Dále jsme zde viděli mramorovou křtitelnici, nádhernou vyřezávanou oratoř, kostelní lavice a drobné sošky.

Na hudební kůru jsme si zespodu prohlédli zmíněné varhany, které se měly brzy stát ústředním nástrojem připravovaného koncertu a nezapomněli jsme zapálit svíčku na vysokém kovovém svícnu. Pak jsme již útroby katedrály opustili, vyšli ven a seznámili se s její historií. Mobilní telefony nám prozradily, že tento svatostánek byl v Kristiansandu postaven v letech 1880 - 1885 podle plánů architekta Henrika Thrap-Meyera. Stavba ze šedých cihel v novogotickém slohu se tak stala již třetí katedrálou, která v průběhu staletí na tomto místě vznikla. Nahradila vyhořelou předchůdkyni, ze které architekt využil původní stěny a z tohoto důvodu se oltář nacházel v západní části kostela, a nikoliv na tradiční východní straně. Nejprve zde však od roku 1645 stával malý dřevěný kostel Trefoldigetskirken, který svému účelu sloužil skoro čtyřicet let.

Když byl Kristiansand v roce 1682 jmenován sídlem diecéze, dřevěná stavba ustoupila první katedrále z kamene, která byla vysvěcena roku 1696. V roce 1734 vyhořela a tak byla vybudována druhá katedrála, vysvěcená o čtyři roky později. Ovšem i ta byla roku 1880 zničena požárem, který zasáhl celé město a pak již začala stavba současného svatostánku, jenž jsme právě viděli i my. Po dočtení dostupných informací jsme se začali věnovat zajímavostem na náměstí Rådhusgata, na němž byla katedrála postavena. O tom, co jsme v centru města ještě viděli, však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli rovněž přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se šestý v Norsku procházeli městem Kristiansand a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kristiansand-katedrala-cathedral

Historie :

Katedrála byla v centru města Kristiansand postavena v letech 1880 - 1885 podle plánů architekta Henrika Thrap-Meyera. Stavba ze šedých cihel v novogotickém slohu se tak stala již třetí katedrálou, která v průběhu staletí na tomto místě vznikla. Nahradila vyhořelou předchůdkyni, ze které architekt využil původní stěny a z tohoto důvodu se oltář nyní nachází v západní části kostela, a nikoliv na tradiční východní straně. Nejprve zde však od roku 1645 stával malý dřevěný kostel Trefoldigetskirken (Trinity Church) a když byl Kristiansand v roce 1682 jmenován sídlem diecéze, začala stavba první katedrály ve městě, nazvané Vor Frelsers Kirke (kostel našeho Spasitele). Tato první katedrála, postavená z kamene, byla vysvěcena v roce 1696, ale v roce 1734 vyhořela. Druhá katedrála, Vor Frues Kirke (kostel Panny Marie), vysvěcená v roce 1738, byla 18. prosince 1880 zničena požárem, který zasáhl celé město a pak již začala stavba současného svatostánku. V roce 1940 zasáhl věž německý dělostřelecký granát, který poškodil její horní část a po válce byla opravena. Kostel pojme asi 1000 lidí, což z něj činí jednu z největších katedrál v Norsku. Katedrála obdržela v roce 1990 jako dar od Falconbridge Nikkelverk zvonkohru s 36 zvony, kterou vytvořil Olsen Nauen Bell Foundry. Katedrála v Kristiansandu dostala roku 2013 nové varhany od německého dodavatele.

Historie čerpána z webu

https://en.wikipedia.org/wiki/Kristiansand_Cathedral

Město Kristiansand nemá turistickou známku.