V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Druhý den po snídani jsme si sbalili věci a potom jsme opustili apartmánový dům v obci Skjetten nedaleko Osla, kde jsme strávili první noc v Norsku. Během noci padala z nebe voda a ranní zatažená obloha rovněž nevěštila nic dobrého, ale prozatím nepršelo a tak jsme vyrazili na Holmenkollen. Po půlhodinové jízdě jsme zapůjčené francouzské auto odložili na bezplatném parkovišti pod největším skokanským můstkem ve zmíněném sportovním středisku a vydali se vstříc nevšedním zážitkům. Z můstku jsme se rozhlédli po okolí, prošli si lyžařské muzeum a pak jsme odjeli k nedaleké dřevěné kapli, která byla na Holmenkollenu postavena v roce 1903 podle návrhů architekta Holgera Sinding-Larsena. Povoz jsme zaparkovali pod církevní stavbou a vzápětí jsme vyrazili na její obhlídku.

Krásnou stavbu jsme obešli kolem dokola a prohlédli si ji ze všech stran, od čehož nás neodradil ani drobný déšť, který se zrovna spustil. Když však proudy vody zhoustly, prchli jsme do útrob svatostánku. U dveří seděla mladá dívka, které jsme se zeptali, jestli se za vstup platí a když jsme uslyšeli negativní odpověď, zamířili jsme k oltáři. Nádherný dřevěný interiér osvětlovaly elektrické lustry a svícny na bocích lodi, díky nimž jsme si vše bez potíží prohlédli. Postupně jsme shlédli jednoduchý oltář s křížem, lavice pro návštěvníky kostela a kazatelnu. Líbila se nám také vitrážová okna s vyobrazením ze života Ježíše. Klavír pod hudebním chórem svědčil o tom, že se zde konají komorní koncerty a církevní obřady. U oratoře jsme zapálili svíčku, přičemž si každý z nás něco tajného přál.

A protože nejméně v jednom případě bylo přání nezištné, bylo také vyslyšeno a splněno ! Když jsme si interiér prohlédli, vydali jsme ke dveřím, u nichž spatřili cedulky s historickými fakty, které jsme si pochopitelně přečetli. Dozvěděli jsme se, že dřevěná kaple na Holmenkollenu byla od výstavby v roce 1903 nejprve využívána k bohoslužbám sportovců či turistů, kteří se v neděli vydali na čerstvý vzduch. Turistika v lesích byla totiž na konci 19. století módní záležitostí, navíc byly v této oblasti vybudovány hotely, restaurace, lázně a sanatoria, kam postupně proudilo čím dál více lidí. Od roku 1913 začala kaple sloužit také k pravidelným církevním bohoslužbám a obřadům, například k biřmování, křtům, svatbám a pohřbům. Druhá světová válka se kaple nijak nedotkla a tak dlouhá desetiletí sloužila bez potíží svému účelu.

Pak nás překvapila informace, že v srpnu 1992 kapli zachvátil požár. Nejprve se zdálo, že ohnivý kohout řádil v důsledku závady na elektrickém systému, ale později policie odhalila pravé viníky, jimiž byli blackmetaloví hudebníci z Norska. Prakticky ihned se začalo řešit, jak nahradit shořelý svatostánek. Církev navrhovala postavit moderní kostel, ale brzy bylo rozhodnuto o vytvoření kopie původní kaple. Peníze na novostavbu byly rovným dílem získány od norské vlády a soukromých sbírek, takže nic nebránilo tomu, aby se podle návrhu architekta Arne Sedala začalo stavět. Pro usnadnění výstavby byl nejprve vyroben přesný trojrozměrný model, jehož vzorem se staly dřevěné kostely v obcích Rauland a Neudal.

Zaujalo nás, že jednotlivé části kaple z masivních borovicových prken byly nejprve vyřezány v obci Vågå za použití starých řemeslných postupů a poté po silnici přivezeny do Holmenkollenu, kde byly sestaveny jako stavebnice. Od roku 1996 tak nová kaple slouží jako funkční kostel, v němž se nachází také shromažďovací sál, kuchyň a zasedací místnosti. Když jsme dočetli poslední řádky, popošli jsme k východu, kde jsme spatřili obraz dánského a norského krále Frederika II., který panoval v letech 1559–1588. Jeho zásluhou královská pokladnice bohatla, takže si mohl dovolit financovat stavbu nových paláců a zámků. Proslavil se také jako iniciátor největší tiskařské akce v dánských dějinách, když nechal vytisknout spoustu biblí. Svatá kniha začala být totiž na konci 16. století nedostatkovým zbožím a bylo potřeba vyrobit nové kousky.

Jednu z nich jsme si prohlédli ve vitrínce pod obrazem a pak jsme již vyšli ven. Jelikož stále pršelo, přidali jsme do kroku a po schodišti seběhli rychle dolů k autu. Uvnitř jsme se najedli z vlastních zásob a pak jsme vyrazili na další cestu. Projeli jsme kolem kopce Gratishaugen, na němž seděl téměř sedm metrů vysoký troll a sledoval protější skokanský můstek. Litovali jsme, že nám nepřálo počasí, jinak bychom se k němu šli podívat, ale nedalo se nic dělat. Pak jsme již ikonický Holmenkollen opustili, sjeli dolů do Osla a pokračovali do 118 kilometrů vzdálené obci Heddal, kde jsme si prohlédli další, velmi slavný dřevěný kostel, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme druhý den v Norsku navštívili Holmenkollen a Heddal.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/oslo-dreveny-kostel-na-holmenkol​

Historie :

Dřevěná kaple byla na Holmenkollenu postavena v roce 1903 podle návrhů architekta Holgera Sinding-Larsena a nejprve byla využívána k bohoslužbám sportovců či turistů, kteří se v neděli vydali na čerstvý vzduch. Turistika v lesích byla totiž na konci 19. století módní záležitostí, navíc byly v této oblasti vybudovány hotely, restaurace, lázně a sanatoria, kam postupně proudilo čím dál více lidí. Od roku 1913 začala kaple sloužit také k pravidelným církevním bohoslužbám a obřadům, například k biřmování, křtům, svatbám a pohřbům. Druhá světová válka se kaple nijak nedotkla a tak dlouhá desetiletí sloužila bez potíží svému účelu. V srpnu 1992 ji však zachvátil požár. Nejprve se zdálo, že ohnivý kohout řádil v důsledku závady na elektrickém systému, ale později policie odhalila pravé viníky, jimiž byli blackmetaloví hudebníci z Norska. Prakticky ihned se začalo řešit, jak nahradit shořelý svatostánek. Církev navrhovala postavit moderní kostel, ale brzy bylo rozhodnuto o vytvoření kopie původní kaple. Peníze na novostavbu byly rovným dílem získány od norské vlády a soukromých sbírek, takže nic nebránilo tomu, aby se podle návrhu architekta Arne Sedala začalo stavět. Pro usnadnění výstavby byl nejprve vyroben přesný trojrozměrný model, jehož vzorem se staly dřevěné kostely Rauland a Neudal. Jednotlivé části kaple z masivních borovicových prken byly nejprve vyřezány ve Vågå za použití starých řemeslných postupů a poté byly po silnici přivezeny do Holmenkollenu a sestaveny jako stavebnice. Od roku 1996 tak nová kaple slouží jako funkční kostel, v němž se nachází také shromažďovací sál, kuchyň a zasedací místnosti.

Historie čerpána z webu

https://en.wikipedia.org/wiki/Holmenkollen_Chapel

Sportovní areál Holmenkollen v Oslu je držitelem norské turistické známky č.7.

https://www.turisticke-znamky.cz/norsko.html