Brandýs nad Orlicí jsme navštívili poprvé v rámci jednodenního zimního výletu, během kterého jsme v tomto malém městečku poznali spoustu památek a zajímavostí. Hned po příjezdu do města jsme u kruhového objezdu narazili na jednu z dominant Brandýsa, jímž byl rehabilitační ústav. Nejprve jsme kolem budovy pouze projeli a namířili si to ke studánce v bývalých Salačových lázních. Když jsme si ji prohlédli, tak jsme se k rehabilitačnímu ústavu vrátili a naše stříbrné auto jsme zaparkovali u ústavu. Když jsme bránou vstoupili do areálu, tak se před námi vypínala podlouhlá budova, na které nás zaujalo průchozí podloubí v přízemí, kde se procházeli pacienti a také jejich příbuzní, kteří je přijeli navštívit.

Všimli jsme si, že z podélné stavby vystupují dva rizality, mezi nimiž se nacházel vchod do budovy. Každou chvíli někdo vyšel ven nebo naopak zmizel uvnitř, zřejmě poté, co se prošel parkem za budovou, kam jsme se ovšem nešli podívat. Na obou rizalitech se nám líbily renesanční štíty s pilastry a jeden menší jsme ještě viděli uprostřed budovy nad vchodem. Štíty zakrývaly část střechy a všimli jsme si jejich trojúhelníkového tvaru a také ozdobných váz. Zaujala nás také spousta oken ve dvou patrech nad oblouky v přízemí, takže jsme pochopili, že se uvnitř nachází spousta pokojů. Při obhlídce budovy jsme v přízemí viděli kavárnu s venkovním posezením a stylově zrekonstruovanou jídelnu.  

Dovnitř jsme však nešli a tak jsme si pouze přečetli, že rehabilitační komplex se skládá z vodoléčby, bazénu, sauny, elektroléčby, ergoterapie a tělocvičen na individuální a skupinovou léčebnou rehabilitaci. Líbilo se nám, že ke zpříjemnění pobytu pro odpočívající klienty byly vybudovány dvě relaxační zóny a to „Rudé moře“ s ukázkou fauny a flóry exotického vodního světa, včetně korálových útesů. V druhé relaxační zóně „Amazonská džungle“ jsou akvária s cizokrajnými rybami a s želvami nádhernými a voliéra s amazoňany modročelými, spolu s relaxační hudbou. Součástí léčby je i pramen s mírně léčivou minerální vodou, který jsme také neviděli. Zato jsme si všimli prázdné fontány mezi budovou a bránou. Byli jsme zde v zimě, takže v ní voda neproudila, zato v létě zde zkrášluje spolu s květinami prostor před vchodem do budovy.

Když jsme si budovu v krátkosti prohlédli, seznámili jsme se s historií rehabilitačního ústavu, který zahájil provoz v květnu roku 1898. Kdybychom si po přečtení historických faktů chtěli odpočinout, mohli bychom využít nabídku rekondičních a relaxačních pobytů, které v Brandýse nabízejí. Zjistili jsme, že jsou vhodné pro klienty s problémy pohybového aparátu způsobené denní zátěží v zaměstnání, sportovním zatížením i problémy, které vznikají s přibývajícím věkem. Místo odpočinku nás však čekala prohlídka dalších památek, takže jsme se vrátili k autu na parkovišti a popojeli kousek dál, abychom si prohlédli kostel Nanebevstoupení Páně. O této další dominantě Brandýsa nad Orlicí se více dozvíte v mém dalším článku. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme hopsali po Brandýse nad Orlicí. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Brandys_nad_Orlici_-_rehabilitacni_ustav_a_lazne/

Historie :

Rehabilitační ústav v Brandýse nad Orlicí zahájil provoz v květnu roku 1898. kdy jej dali postavit dr. Josef Wieser a Jan Horský a zpočátku měly lázně k dispozici 40 pokojů pro 60 pacientů. Lázním se dařilo a tak se budova postupně rozšiřovala. Nejprve byly přistavěny šatny a v roce 1904 přistavěl nový majitel E. Rechziegel dvě boční křídla pro slatinné a uhličité lázně. To už měla budova 60 pokojů a mimo léčebných procedur, měli hosté možnost bohatého kulturního vyžití ve městě i přímo v budově lázní, kde se nacházela knihovna, restaurace, kulečník, kuželník a v lázeňském parku tenisový dvorec.

Jezdili sem i hosté ze zahraničí, i když nedosahovaly slávy jiných lázní u nás a byly v provozu pouze sezónně od dubna do listopadu. Koncem dvacátých let 20. století léčebnu koupila Nemocenská pojišťovna ČSD a začala budovu rekonstruovat. Slavnostní znovuotevření proběhlo 7. března 1930 a bylo spojeno s oslavou 80. narozenin T. G. Masaryka. Pobyt jednoho pacienta trval měsíc a během sezony se jich zde vystřídalo až jeden tisíc.

Po druhé světové válce dostala léčebna pojmenování Tomasův léčebný ústav na počest vedoucího odborů ČSD Aloise Tomase, který byl za účast v odboji vězněn v koncentračním táboře a v roce 1943 popraven. Od října roku 1949 ústav převzala Ústřední národní pojišťovna a provoz byl rozšířen na celoroční. V polovině padesátých let došlo ke značným úpravám interiéru budovy , která se stala Odbornou dětskou léčebnou ortopedických vad (ODLOV) pro děti od 6 do 15 let. První pacienti nastoupili v roce 1958 a protože léčba někdy trvala delší dobu byla zde zřízena základní škola.

V letech 1990 a 1991 došlo k vnitřním úpravám budovy, která měla začít sloužit dospělým pacientům od 1. ledna 1992, kdy dostala léčebna název Rehabilitační ústav Brandýs nad Orlicí. Pobyty jsou vhodné pro klienty s problémy pohybového aparátu způsobené denní zátěží v zaměstnání, sportovním zatížením i problémy, které vznikají s přibývajícím věkem.

Historie čerpána z webu

http://www.rehabilitacniustav.cz/

Rehabilitační ústav a lázně Brandýs nad Orlicí jsou držitelem turistické známky č.1140.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brandys-nad-orlici-c1140