Budovy Nové radnice v Brně jsme si prohlédli první březnový den roku 2025. Po příjezdu do jihomoravské metropole jsme nejprve navštívili vodojemy na Žlutém kopci a pak jsme odjeli do obchodního centra Vaňkovka, kde jsme odložili naše šedé francouzské auto a vyrazili pěšky do středu města. V centru Brna jsme pak strávili zbytek výletu a poznali několik zajímavých pamětihodností. Jednou z nich byl komplex budov Nové radnice, do nichž jsme vstoupili z Dominikánského náměstí. Ocitli jsme se tak v bývalém klášteře, který Dominikáni postupně vybudovali ve 30. až 40. letech 13. století, přičemž se z něho do dnešních dnů dochovalo západní křídlo křížové chodby. V průchodu jsme si na pamětní desce z roku 1946 přečetli jména zastupitelů a zaměstnanců města, kteří se stali oběťmi německé okupace během druhé světové války a pak jsme již vstoupili na první nádvoří. Na něm jsme našli bronzovou bustu Karla Staršího ze Žerotína, která zde byla slavnostně odhalena 18.10. 1936. Nad tímto uměleckým dílem od Vincence Makovského se nacházelo renesanční schodiště do prvního patra, ale do místností bývalého kláštera jsme se neodvážili vstoupit. Namísto toho jsme se šli podívat na kašnu od architekta Josefa Stejskala a kováře Josefa Peška, která byla roku 1935 vytvořena pro Výstavu soudobé kultury, jež se konala na novém brněnském výstavišti v roce 1928. Pak jsme si krátce prohlédli dvoje sluneční hodiny. První jsme našli na fasádě budovy magistrátu a druhé nad průchodem na další nádvoří. Pak jsme opatrně tímto portálem prošli na podstatně menší dvůr, kde jsme nic zajímavého neobjevili a tak jsme rychle proklouzli ven. Ocitli jsme se v uličce mezi budovami, která ústila do frekventované Husovy ulice, kde se nacházelo mimo jiné Uměleckoprůmyslové muzeum. Neměli jsme však v úmyslu jej navštívit a tak jsme se otočili a vydali se stejnou cestou zpět. Během procházení bránami mezi jednotlivým nádvořími jsme si prohlíželi portály ze zbořených městských domů, které sem byly instalovány začátkem 20. století a zanedlouho jsme opět vyšli na Dominikánské náměstí. Zde jsme si přečetli o Nové radnici dostupné informace a pak jsme již zamířili do sklepních prostor pod bývalým domem mincmistra Brauna, ale o tom již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v březnu prozkoumali čtyři různá brněnské podzemí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-nova-radnice-a-klaster-dominikanu​

Historie :

Nová radnice na Dominikánském náměstí v Brně se nachází v komplexu barokních budov, které původně sloužily pro potřeby moravské zemské správy a byly úzce spojeny s dominikánským klášterem. Ten začali dominikáni budovat koncem čtyřicátých let 13. století. Z počátků výstavby pochází západní rameno křížové chodby a místnost, která s největší pravděpodobností byla kapitulní síní.  Zřejmě již od druhé poloviny 13. století se v této kapitulní síni občas konala sněmovní a soudní jednání moravské země, většinou však probíhala na Špilberku. Brněnské, znojemské, jihlavské a jemnické provinciální soudy sloučil v roce 1348 Karel IV. do jednoho zemského soudu v Brně, který již zasedal v dominikánské kapitulní síni. Malá místnost v dominikánském klášteře ve druhé polovině 16. století již stavům nevyhovovala a sněm proto v roce 1578 rozhodl o výstavbě nových prostor, které se měly nacházet v prvním patře kláštera, nad kapitulní síní a přilehlými rameny ambitu. Stavbu provedl v letech 1582–1585 italský stavitel Pietro Gabri společně se svým bratrem Antoniem, kteří se do Brna kolem roku 1570 přestěhovali.Nová renesanční sněmovní část se nachází v prvním patře severního a západního křídla křížové chodby a tvoří ji čtyři místnosti: Sněmovní sál, Rytířský sál a dvě místnosti pro výslechy svědků a porady duchovenstva a měšťanů. Přístup k nim byl zřízen po dodnes zachovaném venkovním schodišti, které ze severní strany přiléhá ke zdi kapitulní síně. Zároveň Gabri postavil arkády s hodinovou věží na východním okraji klášterní zahrady směrem do Rybného trhu, dnes Dominikánské náměstí.

Tehdejší Zemský dům, což byla de facto jen nástavba části prvního patra kláštera, přestal kapacitně postačovat ve 30. letech 17. století, kdy král Ferdinand II. vytvořil tzv. Královský tribunál a jeho syn Ferdinand III. sloučil veškerou zemskou správu do Brna, které se tak definitivně stalo hlavním městem Moravy. Úvahy o rozšíření budovy byly přerušeny obléháním Brna ve 40. letech a následným nedostatkem financí. Teprve v roce 1666 byla zahájena stavba nového tribunálního domu v klášterní zahradě přibližně v místech dnešního křídla, které odděluje první a druhé nádvoří Nové radnice. Budova byla dokončena v roce 1672 a s areálem kláštera spojena jednopatrovou budovou podél hradeb. Koncem 17. století byla, vzhledem k potřebám dalších prostor, v duchu manýrismu přestavěna budova spojující klášter a sněmovnu s tribunálním domem. Stavitel Mikuláš Stumbeck rovněž odstranil věž a nárožní rizality z tribunálního domu. Ten byl v roce 1717 zcela zbořen a do roku 1719 nahrazen novostavbou, kterou zrealizoval Mořic Grimm a která se v podobě křídla oddělujícího obě nádvoří dochovala dodnes. Fasáda byla upravena do podoby Stumbeckovy přestavby západního křídla. Dnešní hlavní průčelí do Dominikánského náměstí na místě renesančních arkád postavil Mořic Grimm v letech 1726–1729, další úpravy v barokním duchu byly v letech 1732–1733 realizovány ve starém Sněmovním sále. Stavební vývoj Zemského domu byl ukončen v letech 1772–1776, kdy byla postavena nová křídla severně od stávající budovy, čímž vzniklo menší druhé nádvoří.

Stavy musely Zemský dům opustit v roce 1784, kdy jej společně s dominikánským klášterem obsadila armáda, která zde zřídila sklady; vnitřní výzdoba byla silně poničena. Zemský výbor odkoupil objekt zpět v roce 1869, vzhledem k rozhodnutí o stavbě nového Zemského domu byl areál o pět let později odprodán městu Brnu. V této době se zde nacházela veřejná kuchyně, některé části byly poté městem pronajaty gymnáziu či jiným veřejným spolkům. Začaly se zde objevovat i první městské úřady, neboť areál tehdejší radnice již nepostačoval. Díky památkáři Mořici Trappovi byla již od roku 1886 obnovována a restaurována některá vnitřní výzdoba. Začátkem 20. století byly v Zemském domě instalovány portály ze zbořených městských domů: průchod z malého do velkého nádvoří lemuje renesanční portál z domu nám. Svobody 10, průjezd z malého nádvoří do Husovy ulice je ozdoben barokním portálem z domu Běhounská 8. Portál z Husovy ulice na malé nádvoří pochází z domu Radnická 9 a na Zemský dům byl osazen v roce 1910. V roce 1935 byla na velkém nádvoří instalována kašna od Josefa Stejkala a J. Peška, vytvořená pro Výstavu soudobé kultury, jež se konala na novém brněnském výstavišti v roce 1928. O rok později byla pod venkovním renesančním schodištěm odhalena busta Karla staršího ze Žerotína od Vincence Makovského.

V letech 1934–1935 byl objekt upraven podle projektu Josefa Poláška jako definitivní sídlo městských úřadů, od té doby je areál označován jako Nová radnice. Za druhé světové války byla kašna z nádvoří Nové radnice přemístěna na dnešní Janáčkovo náměstí, po válce však byla z rozhodnutí Národního výboru města Brna vrácena zpět, do průjezdu z Dominikánského náměstí na velké nádvoří byla instalována pamětní deska se jmény zastupitelů města a městských zaměstnanců, kteří se stali oběťmi německé okupace. Po válce začalo město přemýšlet o stavbě dalších budov, ve kterých se měly nacházet veškeré městské úřady. Původně se uvažovalo o dostavbě směrem k Husově ulici, později se počítalo s novými objekty severně od současné Nové radnice, v Panenské ulici. Žádný projekt však nebyl především z důvodu nedostatku finančních prostředků realizován. Po sametové revoluci přešly do majetku města různé budovy, jež jsou od 90. let využity pro různé městské úřady. Projekt rozšíření Nové radnice byl proto definitivně zavržen a od 80. let je areál postupně rekonstruován. Renovace vyvrcholila v roce 2004 obnovou fresek ve Sněmovním sále. Objekt slouží jako sídlo Magistrátu města Brna, brněnského primátora, konají se zde jednání Rady města Brna a městského zastupitelstva. Nová radnice je také využívána jako reprezentační objekt pro významné zahraniční návštěvy. V Rytířském sále, vyzdobeném obrazem Radosti venkovského života od Antonína Procházky, jsou pořádány svatby.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki

Město Brno je držitelem turistické známky č.480.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/brno-c480