Obec Rusava, rozkládající se v hlubokém údolí říčky stejného jména, jsme navštívili v rámci dvou jednodenních výletů, během nichž jsme se seznámili s nabídkou místních zajímavostí. Mezi oběma výlety uběhlo dlouhých 11 let a i když jsme toho při prvním navštívení viděli docela dost, také při druhé výpravě jsme objevili nové místa. Navíc jsme se zastavili i u všech turistických cílů, které jsme už viděli, takže jsme v této obci strávili celý den. Jedním z míst, jenž jsme navštívili dvakrát, byla Kašparova vila, ke které jsme poprvé přijeli stříbrným francouzským autíčkem, jež jsme zaparkovali na okraji silnice přímou před krásným domem. Vzápětí jsme se vydali na obhlídku vily, přestože jsme věděli, že se dovnitř takřka jistě nepodíváme, neboť patřila soukromým majitelům.

Jelikož jsme během zkoumání krásné roubené stavby žádného majitele nepotkali, pozvání na kávu a zákusek se nekonalo, takže jsme se museli spokojit pouze s obhlídkou exteriérů stavby s číslem 190. Bylo evidentní, že vila stále sloužila spíše k letnímu bydlení a protože jsme sem přijeli na jaře, nikdo zde nebyl. Na druhou stranu nám v prohlížení domu nebránila bujná zeleň a tak jsme přes plot mohli vidět alespoň část stavby. Když jsme si vilu prohlédli, nasedli jsme do auta, jímž jsme odjeli k přehradě na konci obce, o které však již pojednává jiný můj článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme na Rusavě viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme poprvé navštívili Hulín a Rusavu a dozvíte se víc. Pokud jste zde také byli, napište prosím pod článek svůj komentář. Děkujeme.

O 11 let později jsme do Rusavy přijeli podruhé a i tentokrát jsme se u Kašparovy vily zastavili, neboť jsme byli zvědavi, jestli se na domě něco nezměnilo. Trochu nás zarazilo, že mezitím z map zmizela ikona památkově chráněného domu, čímž se vila poněkud skryla turistů, ale možná to byl záměr majitelů. Každopádně jsme sem přijeli jiným autem, jímž bylo černé SUV korejské výroby, které jsme zaparkovali prakticky na stejném místě jako poprvé a vydali se druhou obhlídku domu. V následujících minutách jsme zjistili, že se na stavbě prakticky nic nezměnilo, pouze okolní keře a stromy o něco povyrostly. Ani tentokrát nám příroda ve výhledu netvořila žádné překážky, protože jsme sem přijeli opět na jaře, takže větve byly ještě holé a na dům jsme viděli vcelku dobře.

Před námi se nacházela roubená vila malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara, která byla postavena v roce 1932 podle vzoru horské chaty Kohútka v Javorníkách, kterou jsme už také viděli. Obě stavby patřily mezi typické objekty tradičního lidového stavitelství Valašska, který se nám moc líbil. Střešní krytinu Kašparovy vily tvořil dřevěný štípaný šindel, z něhož vyčuhovaly cihlové komíny a pod střechou ve štítu domu jsme si přečetli nápis AŤ SI BYLO JAK SI BYLO , DYCKY JAKSI BYLO, EŠČE NIGDY NIKDY NEBYLO, ABY JAKSI NEBYLO. Na samostatně stojícím domě jsme dále našli přístavky s verandou, kuchyní a dalšími místnostmi příslušenství či otevřenou pavlač s dřevěným prkenným zábradlím. Líbila se nám také dřevěná dvoukřídlová okna s vyřezávanými ozdobami, jež byly natřeny žlutou a světle modrou barvou.

Křídla oken měla červenou barvu a za nimi se skrýval interiér domu, který jsme bohužel ani napodruhé neviděli a jelikož už zvenku nebylo co obdivovat, začali jsme zjišťovat, kdo si vilu vlastně nechal postavit. Potřebné informace jsme se dozvěděli díky mobilnímu telefonu, který nám k tomuto účelu posloužil stejně, jako před chvílí u Hurbanovy studánky. Kdyby se na obou místech nacházely nějaké tabule s historií, nemuseli bychom moderní techniku používat, ale co se dalo dělat. Chytré zařízení nám prozradilo, že Adolf Kašpar byl malíř a ilustrátor, který se narodil v Bludově, kde se nám také vždycky líbilo a že studoval v Olomouci, což bylo pro změnu naše bydliště. Ačkoliv Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, celý život se rád vracel na Moravu, zejména do Loštic, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem.

Do městečka, proslaveného výrobou tvarůžků, jezdil s rodinou v letních měsících až do roku 1931, jenže pak jej okouzlila Rusava a nechal si zde v dalším roce postavit roubenou chalupu. Bohužel ji užíval pouhá dvě léta, neboť roku 1934 zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru a byl pochován na vyšehradském hřbitově. Dále jsme si přečetli, že po druhé světové válce vila sloužila jako zdravotní středisko, kanceláře JZD, knihovna a muzeum obce. Po restituci byla navrácena dědicům posledního majitele a vila se stala nepřístupnou. Když jsme se seznámili s dostupnými fakty, odjeli jsme hledat Záhorní studánku, o které však již pojednává jiný příspěvek.  Chcete-li vědět, co všechno jsme zde viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme strávili celý den na Rusavě.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Rusava_-_Kasparova_vila/​

Historie :

Roubená vila malíře a ilustrátora Adolfa Kašpara byla postavena v roce 1932 podle vzoru horské chaty Kohútka v Javorníkách a je typickým objektem tradičního lidového stavitelství Valašska. Malíř se narodil v Bludově a na své výtvarné nadání upozornil již během studií na učitelském ústavu v Olomouci. Poté pokračovali ve studiích na akademii v Praze. Známé jsou jeho ilustrace k Babičce Boženy Němcové, Jiráskově Filosofské historii a dalším dílům české i světové literatury. Ačkoliv Adolf Kašpar bydlel s rodinou v Praze na Kampě, celý život se rád vracel na Moravu, zejména do Loštic, kde se mu zalíbilo natolik, že si tam nechal postavit dům s ateliérem a až do roku 1931 tam s rodinou trávil letní měsíce. Oblíbil si také Rusavu v Hostýnských vrších, kde si v roce 1932 nechal postavit roubenou chalupu, kterou však užíval pouhá dvě léta, na sklonku svého života (1877 – 1934). Při svém pobytu na Chodsku, kde sbíral materiál k ilustraci knihy J. Š. Baara, zemřel náhle na mrtvici během výletu k Čertovu jezeru a byl pochován na vyšehradském hřbitově. Po druhé světové válce vila sloužila jako zdravotní středisko, kanceláře JZD, knihovna a muzeum obce. Po restituci byla navrácena dědicům posledního majitele a i když je veřejnosti nepřístupná, stále tvoří významnou dominantu obce.

Interiér :

Hlavní obytné místnosti jsou provedeny tradičním způsobem v kombinaci roubených stěn a dřevěných trámových stropů s horním deskovým záklopem, místnosti v podkroví jsou obloženy palubkovými obklady, strop je doplněn kruhovými skládanými motivy. Podlahy jsou tradiční prkenné. Na hlavním dřevěném trámu stropu obytné místnosti v přízemí je dekorativně vyřezán letopočet 1932. Interiér obytných místností je obložen svisle kladenými prkny. V kuchyni jsou dochována původní kachlová kamna.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.rusava.cz/25013-pamatky-obce-a-lidova-architektura

https://pamatkovykatalog.cz/kasparova-vila-12959197

Obec Rusava je držitelem turistické známky č.770.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rusava-c770