Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. První z nich se jmenovala Zašová a po obhlídce turistických cílů v této obci jsme odjeli do zmíněného města za dalšími zajímavostmi, jichž Val-Mez nabízel opravdu mnoho. Po příjezdu do města jsme náš stříbrný vůz nechali odpočívat na parkovišti u prodejny Albert a vzápětí jsme se vydali do centra valašské metropole. Minuli jsme autobusové nádraží a prošli opuštěnou tržnicí, za kterou se před námi objevila pěkná budova Krásenského pivovaru. V něm jsme se naobědvali, koupili si sebou pivo a poté jsme se přes tržnici vraceli směrem k našemu autu.

Nikam jsme však nejeli, neboť jsme se šli podívat na starou krásenskou radnici, v níž místní radní sídlili od roku 1580. Pro tento účel tehdy zastupitelé koupili za 500 zlatých dům od vrchnosti – Bernarda ze Žerotína, který jej předtím zabavil jisté Anně z Kunčic „pro její nepořádné chování, kteréž jest proti pánu Bohu a přikázání jeho svatému vedla“. Hned za tržnicí se před námi na okraji bývalé krásenské návsi radnice objevila, nicméně z tohoto pohledu jsme měli smíšené pocity. Zatímco samotné sídlo radních vypadalo jako malinký zámeček, okolní paneláková zástavba a velmi frekventovaná silnice v její bezprostřední blízkosti náš pozitivní dojem z hezké stavby absolutně zkazilo. Podle nás by radnice lépe vypadala v 19. století s přistavěnou kůlnou na hasičské nářadí, strážní vojenskou budkou či dřevěnou prodejní budkou s nabídkou novin, tabáku a rohlíků. Nicméně tyto přístavky vzaly za své v letech 1957 - 1960 při generální opravě budovy a tak jsme viděli co jsme viděli.

Z rozjímaní nás vytrhla nutnost přejít na druhou stranu silnice, což se nám díky semaforům a zelené barvě podařilo. Poté nás chodník dovedl k samotné budově radnice, která sice sloužila jako sídlo zástupců města Krásno, ale třeba do roku 1790 zde byla v prvním patře škola s učírnou a v přízemí bydlel učitel. V roce 1842 bychom se v noclehárně pro obecní chudé mohli vyspat, což by bylo určitě o něco příjemnější, než skončit v umrlčí komoře. O šest let později bychom zase namísto spaní popíjeli v šenku, nicméně vězení dole by nám hrozilo i nadále a teprve od roku 1877 bychom mohli nakupovat maso od řezníka Antonína Zrůnka Připadalo nám až neuvěřitelné, kolik různých účelů dokázala takto malá budova splnit, nicméně nastal čas ukončit výlet do minulosti a věnovat se obhlídce radnice v 21. století. Před sebou jsme měli stavbu, která se z původní přízemní budovy v letech 1765 – 1766 proměnila v jednopatrovou s altánem a venkovním schodištěm.

My jsme před sebou měli podobou, kterou radnice získala roku 1865, když byla obnovena fasáda, provedena vazba střechy, došlo k výměně šindelů pálenými taškami a vznikl také druhý štít neboli ohňová zeď. Docela nás překvapilo, že jsme na sedlové střeše našli jediný komín, protože ústřední topení bylo v budově nainstalováno až roku 1960, takže úředníkům byla do té doby asi zima. V prvním patře jsme napočítali čtyři okna a na místě potencionálního dalšího jsme našli výklenek s dřevěnou plastikou Valašské madony s dítětem od sochaře Ambrože Špetíka, který své dílo pronajímal městu za symbolický jeden rohlík ročně. Nejvýraznějším prvkem na průčelí však byla čtvercová arkádová lodžie se schodištěm do patra, kde ji podpíraly sloupy s volutovými hlavicemi, akanty a palmetami. Lodžie byla ukončena cibulovou střechou s lucernou a makovicí, krytou měděným plechem. Když jsme si vše prohlédli, přistoupili jsme blíže ke schodišti, u jehož nejnižšího stupně jsme narazili na kamennou desku s krátkou historií radnice.

Na přední straně lodžie našim očím neunikl erb města Krásna a následně jsme po 17 schodech vystoupali do prvního patra, kde náš další postup zarazily zamčené dveře s pískovcovým ostěním, v němž jsme našli letopočet 1765, tedy datum zahájení první velké rekonstrukce budovy. Nad vchodem jsme spatřili pískovcovou desku s textem: ZA VROZENEHO PANA BERNAR/TA Z ZIEROTINA A NA MEZRICZI TOHO/ CZIASV Z IEHO MILOSTI PANA PANA DIE/DICZNEHO PANBVH RACZ DATI JEHO/ MILOSTI DLVHE PANOVANI 1566/. Zblízka jsme si také prohlédli již zmíněnou sošku Valašské madony s dítětem a poté jsme sešli po schodech zpátky dolů. V přízemí jsme narazili na druhý vstup do budovy v podobě dvojitých dřevěných dveří, který byl do této podoby upraven roku 1848. V pískovcovém ostění jsme opět našli letopočet 1765 a nad nim nápis Vrtule, což byl název pro dětský svět her a poznání. V letech 1877 – 1957 bychom si právě zde mohli nakoupit maso u řezníka Zrůnka.

O kousek vedle se nacházel další vchod, tentokrát do nejnižšího patra, kde bývalo vězení. Po jeho zrušení si tu své zboží schovávala před nepohodou prodavačka zeleniny Antonie Brožová, matka významného malíře a národního umělce Josefa Brože. Dlouho jsme se zde nezdrželi a vydali se na obhlídku boční strany budovy. V trojúhelníkovém štítu jsme uviděli dva prázdné výklenky, do nichž by se pohodlně vlezly nějaké sochy svatých, nicméně i tak jsme zde jednoho našli. Jednalo se o svatého Floriána, představitele typického ochránce před ohněm, patrona hasičů, kominíků a zedníků. Na fresce byl znázorněn jako postava ve zbroji římského vojína s mečem a korouhví, vylévající vodu z vědra na hořící dům v připomínce toho, že prý kdysi svou modlitbou odvrátil plamennou zkázu. V prvním patře budovy jsme napočítali tři obdélníková okna, přičemž v přízemí byla další trojice, jedno z nich ovšem bylo zazděné. Hned 12 oken se pak nacházelo na zadní podlouhlé části radnice, kolem které jsme prošli k druhé boční straně.

Také zde jsme spatřili trojúhelníkový štít se dvěma prázdnými výklenky, ale mezi nimi žádná freska nebyla. První patro neprosvětlovalo vůbec žádné okno, pouze v přízemí jsme uviděli obdélníkových oken. Následně jsme se vrátili k přední straně radnice, kde jsme za rohem objevili mramorovou pamětní desku, připomínající oběti během druhé světové války z řad občanů i sovětských vojáků. Zakončili jsme tak obchůzku staré krásenské radnice, která se nám líbila a tak jsme mohli spokojeně vydat směrem k autu. Brzy jsme k němu dorazili, ale ještě pořád jsme nikam nejeli. Naopak, prošli jsme přes celé autobusové nádraží, za nímž nás čekala obhlídka kaple sv. Rocha. Chcete-li vědět, jak náš zimní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili valašské obce Zašová a Choryně. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_stara_krasenska_radnice

Historie :

Město Krásno nad Bečvou bylo v minulosti nezávislé na sousedním Valašském Meziříčí, takže zastupitelé města potřebovali někde úřadovat. Když si roku 1555 obyvatelé městečka Krásna vymohli opětné oddělení od Meziříčí, tak si pořídili radnici, pro kterou koupili dům jednoho usedlíka. Ten jim po čase přestal vyhovovat, a proto se rozhodli ke koupi většího domu. Roku 1580 koupila obec pro tento účel za 500 zlatých dům od vrchnosti – Bernarda ze Žerotína, který jej předtím zabavil jisté Anně z Kunčic „pro její nepořádné chování, kteréž jest proti pánu Bohu a přikázání jeho svatému vedla“. Kupní částku obec splácela po 32 následujících let.

Radnice přežila útrapy Třicetileté války, nicméně 200 let o budově nebyly žádné zmínky. Až v letech 1765-1766 došlo podle pamětních zápisů k rozsáhlé rekonstrukci radnice. Na náklady obce byla zvýšena o poschodí, opatřena altánem a venkovním schodištěm. Budova měla pouze jeden štít, obrácený na severovýchodní stranu ke krásenskému náměstíčku. Radnice sloužila ke schůzování městské rady a byla v ní umístěna škola s učírnou v prvním poschodí a bytem učitele v přízemí. Tento stav trval do roku 1790, kdy krásenská obec postavila samostatnou školní budovu.

Ve 30. letech 19. století byl v přízemí budovy krásenské radnice byt soudního sluhy a tři komory, využívané jako skladiště a vězení. Městská rada zasedala ve velké místnosti v 1. poschodí, zařízené jako kancelář. První poschodí radnice sloužilo potřebám obecní kanceláře, využití přízemí se často měnilo. Roku 1842 byla ze dvou dosavadních skladišť obecního inventáře zřízena noclehárna pro obecní chudé a úmrlčí komora. Radnice tehdy sousedila se dvěma dalšími obecními objekty – kůlnou na hasičské nářadí a strážní budkou, která v době nepohody poskytovala přístřeší ponocnému, případně vojenské stráži.

Roku 1848 došlo ve využití radnice k další změně. Místnosti v přízemí sloužící k přespávání obecným chudým byly přestavěny na šenk, který obec pronajímala. Úmrlčí komora a vězení zůstaly v přízemí radnice nadále. Roku 1848 byl také nově upraven vchod do přízemí radnice a pořízeny nové dvojité dveře. Roku 1865 prošla radnice důkladnou opravou, když byla obnovena fasáda, provedena vazba střechy, došlo k výměně šindelů pálenými taškami. Výstavbou štítu – neboli ohňové zdi – na jihovýchodní straně získala budova v hlavních rysech dnešní vzhled.

V roce 1877 obec pronajala přízemí radnice řezníku Antonínu Zrůnkovi, který v něm zřídil řeznictví a uzenářství provozované později i jeho synem. Roku 1900 byla k jihovýchodní štítové zdi místo kůlny přistavěna zděná přízemní hasičská zbrojnice. Zděný přístřešek ve výklenku, v průčelí mezi altánem a obvodní zdí z konce 19. století, byl nahrazen dřevěnou prodejní budkou s nabídkou novin, tabáku a rohlíků. Sklep radnice sloužil za dočasné vězení, později si tu své zboží schovávala před nepohodou prodavačka zeleniny Antonie Brožová, matka významného malíře a národního umělce Josefa Brože /1904-1980/. Přímo pod schodištěm vedoucím do 1. poschodí byla malá místnůstka, kde své řemeslo vykonával švec František Zuzaňák. Na severní straně směrem od náměstí sousedila radnice s obecní váhou.

Dne 1. ledna 1924 se Krásno již podruhé sloučilo s Valašským Meziříčím. Do místnosti zrušené obecní kanceláře byla umístěna čítárna a knihovna a v 1. poschodí byla strážnice obecní policie. V přízemí stále existovalo řeznictví.  V letech 1957-1960 došlo ke generální opravě budovy radnice. Z přízemí budovy bylo vystěhováno řeznictví, odstraněn dřevěný kiosek a další rušivé přístavky a později i sousední objekt bývalé hasičské zbrojnice. V budově bylo zřízeno ústřední topení. Po ukončení generální opravy v roce 1960 sloužil celý objekt bývalé radnice potřebám knihovny.

Další opravy budovy krásenské radnice proběhly v letech 1976-1978, když byla zajištěna statika objektu, provedena nová elektroinstalace, oprava krovu, pokrytí vížky měděným plechem a zhotoveny vnější a vnitřní omítky. Ve štítu severozápadního průčelí byla objevena freska zobrazující sv. Floriána, patrona chránícího před nebezpečím požáru. Bohužel se tehdy nevyřešil problém s vlhkostí budovy, díky které došlo k zborcení průčelní zdi objektu s altánem a vnějším schodištěm. Teprve v letech 1986-1989. kdy došlo k další generální opravě byla vyřešena důsledná izolace celé budovy. Bylo strženo a opět vybudováno vnější schodiště, provedena výměna zvětralých opěrných sloupů vížky, vyměněny stropní trámy, podlahy, vybudována nová plynová kotelna, sociální zázemí a nová elektroinstalace. Úpravou doposud nevyužitých půdních prostorů a výstavbou vnitřního schodiště došlo k rozšíření provozních místností budovy. Společně se zhotovením vnitřních a vnějších omítek je restaurována freska sv. Floriána.

Od listopadu 1989 sloužila krásenská radnice opět čtenářské veřejnosti. Dne 7. července 1997 byly při povodni zatopeny sklepní prostory kotelny a čajovny a všechny pracovny v přízemí. Povodeň způsobila značné škody na budově i zařízení a odstranění všech následků stoleté vody trvalo do konce roku 1998. Na začátku roku 1999 se budova pochlubila novou střechou s novými střešními okny, novou omítkou, opravenou čajovnou a novým vybavením v celém přízemí. V květnu 2019 po dlouhých letech opustila budovu knihovna, která se přestěhovala do Komunitního centra na Nábřeží ve Valašském Meziříčí. Od října 2019 v radnici sídlil Svět her a poznání – Vrtule.

Historie čerpána z webu

https://www.mekvalmez.cz/

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické zámky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630