V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Poslední noc jsme strávili v přístavním městě Kristiansand, kde jsme se ubytovali v hotelu Comfort. Po slušné bufetové snídani zbývaly dvě hodiny do odjezdu na letiště v Sandefjordu a tak jsme ještě vyrazili na krátkou procházku. Zamířili jsme do centra a ulicemi v části města nazvané Kvadraturen, které architekti namalovali zřejmě podle pravítka, jsme po 300 metrech došli k největší katedrále v jižním Norsku. Po její prohlídce jsme se začali věnovat zajímavostem na ulici Rådhusgata, která spolu s dalšími uličkami tvořila jakési obdélníkové náměstí s oddychovým parkem. Našli jsme zde poměrně velký počet drobných památek a několik historických domů, které jsme si postupně prohlédli. Začali jsme u katedrály, kde se nacházel pomník norského biskupa, básníka, dramatika a redaktora Johana Storma Muncha.

Pamětní kámen s jeho jménem se u svatostánku nenacházel náhodou, neboť roku 1823 byl Munch jmenován biskupem místní diecéze, která sídlila v právě katedrále a tuto funkci zastával až do své smrti v roce 1832. V sousedství ctihodného pana Muncha pobýval jeho kolega a nástupce Johan Christian Heuch, který v Kristiansandu vykonával funkci biskupa v letech 1889 – 1904. Tvář tohoto ortodoxního teologa, který se proslavil díky publikaci Vantroens Væsen v níž odsoudil nevěru, jsme si prohlédli na podstavci, kde stála jeho busta. Pietu pomníku, obklopeného květinovou výzdobou, neuctivě narušoval racek chechtavý na biskupově hlavě, ale nebylo to poprvé, co jsme tyhle ptáky viděli posedávat na norských sochách. Následně jsme kolem podivné brány zamířili ke kruhové fontáně, v níž se koupalo pár lidí, čemuž jsme se docela divili. 

Teplota vzduchu se totiž pohybovala kolem 17 stupňů, od moře mírně pofukoval chladnější vítr a v mikinách nám bylo teplo tak akorát. Možná se jednalo o otužilé turisty, ale fontánu podle našeho názoru spíše obsadili místní obyvatelé, zvyklí na nízké norské teploty, takže oněch 17 stupňů pro ně bylo vlastně velmi příjemných. Od fontány jsme se odebrali ke krásné budově z červených cihel, která byla postavena roku 1894. Před námi se tyčila stará požární stanice, navržená Johanem Keyserem Frølichem, který se vystudoval v Drážďanech a stal se hlavním architektem při rekonstrukci města, který v roce 1892, zničil 350 budov, tedy asi jednu třetinu Kristiansandu. Na dveřích jsme objevili známou zelenou nálepku s písmenem I, ale do informačního centra jsme nevstoupili a prohlédli si pouze průčelí oku lahodící budovy.

Nad vstupem jsme obdivovali krásný reliéf se lvem a líbil se nám také štít, jehož schodové stupně zdobily volutová křídla a nápis Brandvagt. Pod textem jsme ještě shlédli další reliéf s lidskými postavami a erbem. Pak jsme se podél řady budov vydali k podobné cihlové budově, v níž sídlili radní a městští úředníci. Pěkná radnice byla na náměstí vybudována dělníky z hlavního města ještě před požárem, konkrétně v letech 1863 – 1864. Do té doby v Kristiansandu nestálo mnoho veřejných budov a když ve třicátých letech 19. století bylo potřeba někam umístit kanceláře představitelů města, vznikly plány na vybudování radnice. Budova měla navíc obsahovat soudní síň, kanceláře výběrčího daní, policejního komisaře a smírčího soudce, a také městské vězení, které by nahradilo již nevyhovující staré šatlavy. Vysoké stavební náklady by však městský rozpočet hodně zatížilo a tak byly plány odloženy.

Koncem padesátých let 19. století však vláda nabídla velké příspěvky obcím na postavení nových věznic a radní v Kristiansandu tuhle možnost využili. Návrh nové radnice a vězení vypracoval architekt Carl Emil Kaurin v roce 1860. Jejich slavnostní otevření proběhlo v září 1864. Předsednická síň byla na radnici umístěna v roce 1951. Počátkem osmdesátých let 20. století byla stará věznice zbořena v souvislosti s rozšířením sousední ulice Festningsgata a zároveň byla rekonstruována radnice, nově vyzdobená městským architektem Alfem Erikstadem. Před radnicí jsme narazili na sochu krále Haakona VII., kterou v roce 1950 vytvořil dánsko - norský kreslíř, sochař a grafik Per Palle Storm. Byla sem umístěna na památku připlutí norského krále do města, k čemuž došlo v listopadu 1905, kdy Haaakon VII. složil slavností přísahu a věrnost svobodnému norskému lidu.

Pak jsme se přesunuli k bílé nárožní budově naproti radnice, v níž se nacházel obchod a restaurace. Obědvat jsme zde však nehodlali, neboť jídlo bylo drahé a museli bychom předtím vykrást banku. Bílou budovu si na místě starého větrného mlýna nechalo postavit sdružení řemeslníků ve čtyřicátých letech 19. století. V roce 1917 byla dokončena rekonstrukce domu podle plánů architekta Arsteina Arneberga, který budově vtiskl neoklasicistní styl. Když jsme si zvenku dům prohlédli, pokračovali jsme v chůzi okolo dalších budov s obchůdky, kavárnami a dalšími institucemi. Potom jsme se vydali do zelené části náměstí, městského parku s názvem Wergelandsparken, kde na lavičkách odpočívali turisté, zejména seniorského věku. Pěkně upravené cestičky nás přivedly k velkému pomníku se sochou místního rodáka a básníka Henrika Wergelanda, po němž park získal svůj název.

Umělecké dílo vytvořil roku 1908 Gustav Vigeland a pomník tak nahradil starou kašnu. Možná se tak stalo v místech, kde Wergeland roku 1833 přednesl první veřejný projev. O kousek dál jsme uprostřed trávníku narazili na bustu státník, pedagoga a státního úředníka Jørgena Løvlanda, který učil na místní základní škole a později v norském parlamentu zastupoval liberální stranu. V letech 1907 až 1908 ve vládě dokonce působil jako ministerský předseda. Následovalo setkání s teologem a biskupem Berntem Støylenem, který byl roku 1914 jmenován biskupem zdejší diecéze a později se zasloužil o rozdělení církevního úřadu. V letech 1925 – 1930 působil jako biskup nově přejmenované diecéze Agder až do odchodu do důchodu. Vedle něj měl svou bustu jeho nástupce v úřadu James Maroni, který tuto práci vykonával dalších 17 let a pak se vrátil do Osla, kde žil až do své smrti v roce 1957.

Vzápětí jsme oba církevní hodnostáře opustili a vydali se k růžové budově latinské školy. Po požáru města v roce 1734 vznikla o dvě léta později nová latinská škola, která měla za úkol vychovávat kněze a připravovat bohaté studenty ke studiu na univerzitě v Kodani. Její součástí byla také lidová škola a veřejná knihovna. V roce 1855 byla škola rozšířena na dvě patra a svému účelu sloužila až do roku 1982, kdy její kapacita již nedostačovala a studenti se přestěhovali do nové budovy. Když jsme si školu prohlédli, vydali jsme se směrem k západnímu přístavu, ale takřka ihned jsme se v ulici Gyldenløves gate zastavili u dalšího historického domu. Jednalo se o starou lékárnu U lva, která fungovala v letech 1849 – 1974 a pak byla nahrazena jinými obchody. Průčelí domu pocházelo z roku 1811, což znamenalo, že před lékárnou dům sloužil jinému účelu, patrně v něm někdo bydlel.

Pak jsme již střed města, které v první polovině 17. století založil a pojmenoval po sobě král Kristián IV. opustili a zamířili ke zmíněnému přístavu. Znovu jsme kráčeli širokými ulicemi, které si král přál vybudovat podle renesančních ideálů v mřížkovém pravoúhlém vzoru a po pár minutách jsme dorazili k moři. O důležitém dopravním uzlu však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli rovněž nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se šestý v Norsku procházeli městem Kristiansand a dozvíte se víc. Pokud jste sem také někdy zavítali, můžete své poznatky napsat do komentářů, které najdete dole pod článkem. Děkujeme. Snad vás tento příspěvek inspiroval nejen k návštěvě Kristiansandu, ale také Norska, krásné severské země.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kristiansand-mestsky-park-wergelandsparken​

Historie čerpána z webu

https://en.wikipedia.org/wiki/Kristiansand_City_Hall

https://www.kreiter.info/familie/docs/reiseberichte/norwegen/kristiansand.htm

https://cs.wikipedia.org/wiki/Henrik_Wergeland

https://en.wikipedia.org/wiki/J%C3%B8rgen_L%C3%B8vland

Město Kristiansand nemá turistickou známku.