Litovelské Pomoraví pro nás bylo vždy oblíbenou a snadno dostupnou oblastí, do níž jsme často vyráželi z našeho olomouckého bydliště, abychom se pokochali pěknou přírodou. Zatímco lužní lesy jsme brázdili na kole nebo pěšky, do hanáckých vesnic, lemujících pozoruhodný kousek naší země, jsme většinou zajížděli autem. Na konci dubna jednoho roku se aprílové počasí uklidnilo a ukázalo světu přívětivou tvář, čehož jsme využili a podnikli celodenní výlet. Jeho hlavní náplní bylo lovení skrytých schránek v rámci hry Geocaching, které nás zavedlo na spoustu míst, na nichž jsme shlédli různé pamětihodnosti či zajímavosti. Náš výlet začal v obci Příkazy a pak jsme odjeli do Litovle. Po prohlídce kostela sv. Filipa a Jakuba jsme naše stříbrné auto odložili u muzea harmonik v Javoříčské ulici a vydali se dovnitř.

Po exkurzi v království tahacích nástrojů jsme si prohlédli kostel sv. Marka a potom jsme proklouzli uličkami do středu Litovle na náměstí Přemysla Otakara. Ocitli jsme se na téměř čtvercovém náměstí, k němuž se sbíhalo devět ulic, které měly po většinu historie německé názvy. Pro hlavní náměstí se používalo prosté Ringplatz, nicméně od roku 1895 byly tabulky s názvy ulic dvojjazyčné,  s němčinou nahoře. Na přelomu 19. a 20. století radní rozhodovali o novém názvu náměstí a proti sobě stály dva návrhy. Německá menšina ho chtěla  pojmenovat na památku sedmdesátých narozenin náměstí císaře Františka Josefa, český část obyvatel prosazovala název po Přemyslu Otakarovi II., který získal většinu hlasů. Právě tento český král založil v polovině 13. století nové město a to v těsné blízkosti slovanské rybářské obce, rozkládající se na rozvětvené řece Moravě.

Langův dům

Rybářský původ připomíná také městský znak a šest ramen této řeky protéká Litovlí dodnes. Vodní tok dodává městu osobitý ráz, i romantické pojmenování Hanácké Benátky. Po příchodu na náměstí jsme si jako první prohlédli Langův dům z roku 1542, pojmenovaný po zámožném litovelském soukeníkovi Lorenzu Langovi, který tento právovárečný a šenkovní dům nechal jako majitel zvýšit o jedno poschodí. Hlavní vchod tvořil půlkruhový bohatě zdobený renesanční portál se znakem soukenického cechu, monogramem majitele L.L. a znakem města. Druhý významný portál s balkonem se nacházel v 1. patře a dva další v interiéru, do něhož jsme se také podívali. Dům v průběhu dalších let prodělal další hodnotné přestavby. Například štuková výzdoba vykazuje prvky pozdní renesance, ale nechybí ani barokní a klasicistní prvky. Současná podoba domu je z let 1997 - 1998, kdy byla provedena generální oprava fasády.

Hotel Záložna s informačním centrem

Vedle jsme si prohlédli Hotel Záložna, který se roku 1625 nazýval hostinec U Černého medvěda. Sloužil k šenkování piva a především k ubytování. Dům byl v roce 1870 zakoupen pro účely Rolnické záložny, která v budově zřídila společenské místnosti pro Měšťanskou besedu, čímž se Záložna stala centrem českého kulturního života. První přestavba proběhla v letech 1878 - 1879. V prvním patře byly zřízeny sály, v levé části prostory pro banku, v přízemí zůstaly obchody. Záložna prožila ještě několik rekonstrukcí. Nový sál s jevištěm byl postaven stavitelem Čeňkem Vodičkou a slavnostně otevřen 1. února 1885. Současnou secesní podobu dala budově přestavba z let 1911 – 1913, kdy se slavnostně otevřely nové sály Záložny v podobě, v jaké jsme ji viděli i my. Restaurace v přízemí prošla rekonstrukcí v roce 2011.

Morový sloup

Následně jsme si uprostřed náměstí prohlédli Morový sloup, postavený roku 1724 na památku ukončení moru, který o deset let dříve postihl město. Sloup vznikl z popudu městské rady, finančně na něj přispěl purkmistr Udalrich Schneider a jeho autorství je připisováno olomouckému architektu Václavu Renderovi a sochaři Janu Sturmerovi. V roce 1889 byl sloup renovován a roku 2014 k němu bylo přidáno noční nasvícení. Zaujal nás základna sloupu v podobě osmiboké otevřené kaple, uvnitř které jsme spatřili sochy sv. Pavlíny a sv. Rozálie. Kolem kaple jsme na čtyřech podstavcích našli sochy morových světců sv. Šebestiána, sv. Rocha, sv. Karla Boromejského a sv. Františka Xaverského. Na vrcholu sloupu jsme nemohli  přehlédnout sochu Panny Marie Immaculaty s anděly. Na soklu jsme si přečetli dva latinské nápisy a pak jsme šli dál.

Dům U zlatého jelena

Na rohu Husitské ulice jsme se zastavili u secesního domu U zlatého jelena, který v době naší návštěvy sloužil jako výstavní síň a koncertní sál Městského klubu Litovel. Tento právovárečný a šenkovní dům je poprvé zmiňován v roce 1567 a v jeho prostorách býval známý hostinec s parohatým zvířetem v názvu. V průběhu dalších desetiletí změnil několikrát své majitele a dnešní podobu získal zhruba o tři století později, kdy byl v Litovli založen Spolek Německý dům s cílem vybudovat německé společenské, spolkové a kulturní centrum, jež by ve městě tvořilo protiváhu české Rolnické záložně. Za tímto účelem spolek roku 1898 tento dům odkoupil a na jeho místě vybudoval podle plánů Z. Vodičky "Německý dům" s výraznými prvky rané secese, jenž byl slavnostně otevřený v roce 1899 s hostincem a divadelním sálem. Po roce 1945 se z Německého domu stal Národní dům, následně Okresní dům osvěty, Závodní klub a nyní Městský klub, který zajišťuje kulturní život ve městě. V přízemí domu se nachází výstavní síň, v patře pak sál pro hudební produkce a jiné společenské akce.

Mlýnský náhon Nečíz

Pak jsme se přesunuli ke schodům se zábradlím, vedoucí k bývalému mlýnskému náhonu zvaného Nečíz. V dávných dobách se náměstí svažovalo doprostřed, kde právě náhon odváděl vodu, ale v minulém století byl střed města definitivně srovnán. Nečíz byl zaklenut již před 300 lety a dodnes zůstal jediný přístup k vodě před radnicí. Náhon jsme si o chvíli později prohlédli ještě v Šerhovní uličce, kde se nám ukázal v plné kráse, aby pak zmizel pod náměstím. Na denním světle se Nečíz vyklubal až v parku, který jsme si ale nechali na jinou návštěvu. Samozřejmě nás zajímalo, jak náhon přišel ke svému jménu a podařilo se nám zjistit, že název vznikl pravděpodobně podle středověkého slova Nečeti - téci. Když jsme si nepříliš hluboké korytu Nečízu prohlédli, začali jsme se věnovat největší dominantě náměstí Přemysla Otakara.

Radnice

Tou byla jednoznačně radnice s nejvyšší radniční věží na řece Moravě vysokou 72 metrů, jejíž ochoz byl zpřístupněn pro veřejnost. Bohužel jsme do města přijeli moc brzy na jaře, takže jsme nahoru nemohli vystoupat. Věž byla postavena nad jedním z ramen řeky Moravy a v uzoučké Šerhovní uličce tvoří nad Nečízem současně most. Na věži s bosovaným nárožím jsme patřili cibulovou helmici s dvojitou lucernou a otevřený ochoz, chráněný kuželkovou balustrádou s kamennými toskánskými sloupy, nesoucími střechu. Pak jsme se již začali věnovat samotné radnici. Ta byla postavena na místě rychty, později panského domu, prodaného městu roku 1557 Janem Jetřichem Černohorským z Boskovic. Přestavěna byla v roce 1572 a po požáru v roce 1724 barokně upravena. Fasáda radnice pak byla ještě upravována ve druhé polovině 19. století a novodobě v roce 1995.

Před námi se nacházela řadová dvoupatrová budova obdélného půdorysu s hranolovou věží, krytá sedlovou střechou. V přízemí jsme narazili na dva vchody, které však byla zavřené. Nedostali jsme se tak na dvůr, kde se nacházel původní vlašimský portál s letopočtem 1489. Portál hlavního vchodu z konce 16. století byl umístěn v Sochově vile v Husově ulici a prohlédli jsme si jej o chvíli později. Následně jsme na věži shlédli památník obětem světových válek v podobě pamětních desek se jmény padlých. Původní dvě bronzové desky z roku 1933 doplnily další dvě kamenné v roce 1950 a později přibyl ještě pískovcový reliéf muže s pochodní od Julia Pelikána. Když jsme radnici v rámci možností prostudovali, opustili jsme náměstí a Husovou ulicí jsme zamířili k Husitskému sboru, o němž však již vypráví jiný článek. Chcete-li vědět, co všechno jsme v Litovli a okolí viděli, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme v Chudobíně viděli tři různé kostely.

V následujících letech jsme do Litovle v rámci jednodenních výletů zavítali tolikrát, že by na součet všech našich návštěv bylo potřeba prstů nejednoho turisty. A když se toto královské město stalo sídlem naší rodinné firmy s názvem Ruční mýdlárna, jezdili jsme do něj takřka denně. Občas jsme si udělali čas a podnikli nějakou procházku po městě nebo okolí, během nichž jsme se dokonale seznámili s místními památkami. A na náměstí Přemysla Otakara jsme zavítali dost často, jelikož jsme chodili na obědy do hotelu Záložna a pokud jsme si zde nedokázali vybrat dobré jídlo, popošli jsme o kousek dál do restaurace Amazonka. Někdy jsme si zase koupili něco v jednom z obchodů na náměstí nebo tudy jen tak prošli. Na začátku roku 2022 však výrobna mýdel skončila a od té doby byly naše návštěvy hanáckých Benátek velmi sporadické.

Znovu jsme sem zamířili v jedno slunečné zářijové odpoledne, kdy jsme do Litovle přijeli černým korejským SUV, zaparkovali ho v Palackého ulici a vydali se na obhlídku litovelských památek. Hlavním cílem této výpravy bylo nové muzeum harmonik, jež bylo otevřeno v prvním patře Záložny, tudíž jsme museli zavítat znovu na náměstí Přemysla Otakara a při té příležitosti jsme si znovu prošli centrum města, které bylo v roce 2014 opraveno. V rámci rekonstrukce byly odkryty pozůstatky mostu snad z 16. století a stará dlažba, která se svažovala k Nečízu. Archeologický průzkum také ukázal, že se uliční síť v Litovli shoduje s tou z doby založení města v polovině 13. století, což nás docela překvapilo. Procházeli jsme se po náměstí a vzpomínali na nedávnou dobu, kdy jsme se tady pohybovali několikrát týdně a Litovel se pro nás stala jakýmsi druhým domovem.

Zaujalo nás, že do roku 1817 bychom na náměstí našli pranýř, jehož dřevěné a kamenné základy byly objeveny během rozsáhlé rekonstrukce náměstí v roce 2014. Místo s pranýřem bylo v nové dlažbě vyznačeno a popsáno, takže jsme jej během procházky bez potíží objevili. Na informačních tabulích jsme si přečetli pár historických informací o některých pamětihodnostech v centru a potom jsme již otevřeli dveře hotelu Záložna. Vzápětí jsme dveřmi na levé straně vstoupili do informačního centra, kde jsme si koupili vstupenky do zmíněného muzea harmonik. O expozicích muzea však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Celou procházku městem najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme v Litovli navštívili nové muzeum harmonik a jiné pamětihodnosti.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/litovel-namesti-premysla-otakara-2​

Historie čerpána z těchto webových stránek

http://www.litovel.eu

https://cs.wikipedia.org/wiki

https://pamatkovykatalog.cz

Město Litovel je držitelem turistické známky č.711.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/litovel-c711