Rožnov pod Radhoštěm - Masarykovo náměstí
Rožnov pod Radhoštěm byl založen olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku již mezi lety 1246 – 1267. Na území Valašska se tehdy rozprostíraly neprostupné lesy a na nějakou osadu poutník narazil až po mnoha kilometrech. Rožnov byl tak v rámci kolonizace území založen na zelené louce a tehdy bylo celé město dřevěné, neboť tohoto materiálu na stavbu domů bylo všude dost. Původní náměstí již tehdy tvořilo přirozené centrum Rožnova a domy s podloubím na sloupech a pavlačemi zde stály v rovných řadách. Nacházelo se zde i hnojiště, které bývalo zakrýváno chvojím a kvítím při příležitosti průvodu o Božím Těle. Hnojiště bylo odstraněno v roce 1820 a o dvacet let později byl vystavěn první vícepatrový dům, nicméně náměstí stále obklopovaly dřevěné budovy.
Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastnoručně připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.
Cestou do našeho ubytování jsme se zastavili v Rožnově pod Radhoštěm, kde jsme shlédli největší zajímavosti města, které se nenacházely na území slavného Valašského muzea v přírodě. Během procházky městem jsme nemohli vynechat Masarykovo náměstí, na němž se nacházelo několik historických památek, ale mohlo jich být i více, kdyby si zachovalo svůj původní vzhled. Naše stříbrné auto jsme odložili na bezplatném parkovišti v ulici Bayerova, prohlédli si kostel Všech svatých a pak jsme vyrazili na zmíněné náměstí, pojmenovaném po našem prvním prezidentovi. Trochu jsme si povzdechli, že radní neměli více fantazie a místo obligátního Masaryka, který v názvech obsadil desítky náměstí v naší zemi, nevybrali někoho jiného, více spjatého s historií města, například nějakého šlechtického majitele panství.
S tím jsme však nemohli nic dělat, takže jsme jen pokrčili rameny a začali jsme se z vlastních zdrojů seznamovat s historií zdejšího náměstí, která se začala odvíjet již ve 13. století. Rožnov pod Radhoštěm byl totiž založen olomouckým biskupem Brunem ze Schaumburku již mezi lety 1246 – 1267. Na území Valašska se tehdy rozprostíraly neprostupné lesy a na nějakou osadu poutník narazil až po mnoha kilometrech. Rožnov byl tak v rámci kolonizace území založen na zelené louce a tehdy bylo celé město dřevěné, neboť tohoto materiálu na stavbu domů bylo všude dost. Původní náměstí již tehdy tvořilo přirozené centrum Rožnova a domy s podloubím na sloupech a pavlačemi zde stály v rovných řadách. Nacházelo se zde i hnojiště, které bývalo zakrýváno chvojím a kvítím při příležitosti průvodu o Božím Těle.
Hnojiště bylo odstraněno v roce 1820 a o dvacet let později byl vystavěn první vícepatrový dům, nicméně náměstí stále obklopovaly dřevěné budovy. Roku 1879 bylo náměstí podél domů vydlážděno, za další dva roky byly odstraněny lípy kolem soch i kamenné zábradlí. Takovou podobu mělo centrum města až do 20. století, kdy zde byly postaveny první čtyři zděné domy, dále se zde nacházelo několik soch, hudební pavilon, roubená radnice, konaly se zde trhy. V roce 1918 bylo náměstí pojmenováno po našem prvním prezidentovi a domy se pomalým tempem začaly měnit na kamenné. Roku 1925 byla do nově založeného skanzenu převezena stará radnice a roubený Billův dům, o tři roky později se přestěhovala také valašská hospoda ze 17. století, zatímco ostatní budovy takové štěstí neměly a zanikly.
Domy na náměstí
V letech 1997- 1998 bylo náměstí rekonstruováno společně s Nádražní ulicí za 50 milionů českých korun. Velice jsme litovali toho, že se centrum v Rožnově pod Radhoštěm nedochovalo v podobě z konce 18. století, protože za takovou raritou by sem jezdili turisté z celého světa. Museli jsme tak vzít zavděk z architektonického hlediska nevýraznými budovami, které hrály všemi barvami a byly postaveny takřka v jednotné výšce, čímž vytvářely jakýsi jednotný vhled Masarykova náměstí. Velkou černou kaňku však představovala socialistická budova obchodního centra, které bylo první věcí, jež jsme po dočtení historie viděli. Normálně by nás multifunkční dům s potravinami, nabídkou služeb a pivnicí ničím nezaujal, ale stála před ním telefonní budka, ve které jsme museli nalézt kešku, takže jsme k obchodnímu centru zamířili a schránku objevili.
Socha sv. Jana Nepomuckého
Mnohem obdivuhodnějším dílem byla barokní socha sv. Jana Nepomuckého, kterou nechal roku 1722 zhotovit rožnovský občan Václav Kvinta. Na čtyřhranném soklu jsme našli sochu generálního vikáře pražského arcibiskupa, mučedníka katolické církve a také jednoho z českých zemských patronů, jenž byl oděn do tradičního kanovnického roucha a který v rukou držel kříž s Kristem. Okolo jeho hlavy jsme nemohli přehlédnout pět hvězd, jež připomínaly legendu, podle níž našli rybáři ve Vltavě jeho mrtvé tělo. Hvězdy symbolizovaly také pět ran Kristových či pět písmen slova TACUI, tedy mlčel jsem, které společně s prstem před ústy připomíná zachování zpovědního tajemství. Zaujalo nás, že vedle Panny Marie se sv. Jan Nepomucký stal jediným světcem, u něhož bývala svatost označena hvězdami.
Socha sv. Floriána
Na pravé straně náměstí Masarykova náměstí jsme spatřili pískovcovou sochu sv. Floriána z roku 1764, jež byla původně ohraničena kamenným zábradlím a osázena lípami, které byly roku 1881 odstraněny. Když jsme přišli blíž, detailně jsme prozkoumali světce, který byl oděn jako římský voják, v levé ruce držel praporec a v pravé vědro na vodu, kterou hasil hořící dům s barokním štítem. Autor díla tím chtěl vyjádřit tradiční legendu, že bývalý důstojník římské armády svojí modlitbou uhasil požár domu, díky čemuž se stal patronem hasičů, ale také dalších řemesel spojených s ohněm, například kominíků, hrnčířů, pekařů či zedníků. Jeho kult byl značně rozšířen i v českých zemích a sochy sv. Floriána se budovaly na ochranu proti požáru a Rožnov v 18. století takovou ochranu potřeboval jako sůl, jelikož zde stály pouze dřevěné domy.
Radnice
Původní dřevěná rožnovská radnice byla postavena v roce 1781 v jihovýchodní části rožnovského náměstí a v roce 1925 převezena jako jeden z prvých exponátů do vznikajícího Valašského muzea v přírodě. Nová radnice však vynikla již roku 1881 v bývalém hotelu a o několik let později byla rozšířena přístavbou na sousední parcele, získané demolicí roubeného domu čp. 129. V budově radnice sloužily tehdejšímu Místnímu národnímu výboru v přízemí pouze tři kancelářské místnosti. Byl zde také poštovní úřad. V prvém patře, kromě notářství, byla také Advokátní poradna, pobočka Okresního soudu a pobočka České státní spořitelny. V prostoru za radnicí byl v hospodářské budově sklad dříví a uhlí. Až do konce druhé světové války byla zde také malá věznice, v ní si odbývali trest delikventi s nižšími tresty.
Kašna
Od zelené budovy radnice jsme se vydali k domu, jehož vývěsní štít nesl íčko ve stejné barvě. V informačnímu centru jsme koupili turistickou známku města Rožnov pod Radhoštěm a potěšilo nás šest razítek do památníku. Když jsme vyšli ven, vydali jsme se do středu náměstí, kde se nacházela netradiční kruhová fontána s kamennými prvky. Byla nově vytvořena roku 2013 akademickým sochařem a malířem Tomášem Raflem, aby lidem v horkých měsících zpříjemňovala procházku centrem města. Proto jsme se divili, že první červencový den, kdy panovalo horké počasí, nebyla v provozu. Byla to škoda, protože měla podobou malé kamenné krajiny, v níž se pomalu přelévalo 11 zdrojů vody, ovládaných počítačem. V noci byla kašna dokonce barevně osvětlená, což žule, mramoru i vápenci dodával netradiční vzhled.
Pomník T. G. Masaryka
Po krátké zastávce u vodního zdroje jsme se šli podívat na pomník muže, po němž bylo rožnovské náměstí pojmenováno. Prezident T. G. Masaryk navštívil Rožnov v roce 1928 v rámci cesty po Moravě a na zaplněném náměstí ho přivítali radní, kteří připomněli dávný úkol Valachů v tomto kraji, stát na stráži proti vpádu nepřátel. T. G. Masaryk se ve městě zdržel asi 20 minut a pak odjel do Vsetína, což stačilo k tomu, aby vděční obyvatelé Rožnova postavili na památku sochu sedící postavy prvního prezidenta, která však byla za druhé světové války zničena. Druhá socha stojícího Masaryka byla na náměstí odhalena roku 1950, jejím autorem byl akademický sochař Antonín Chromek. Ovšem o devět let později byla lidovými milicemi rozřezána na kousky a prázdný podstavec ozdobil jehlan s rudou pěticípou hvězdou na špici.
Naštěstí se zachoval model původní sochy a roku 1968 byl v kopii vyroben třetí Masaryk. Předtím byl z podstavce odstraněn jehlan s pěticípou hvězdou a do instalace sochy byl sem prozatímně umístěn Masarykův portrét. V důsledku srpnových událostí roku 1968 však už k odhalení sochy T. G. Masaryka nedošlo a socha pak zmizela. Podstavec znovu ozdobil jehlan s rudou pěticípou hvězdou na špici. Socha byla objevena až v prosinci 1989 v zámeckém sklípku v Lešné u Valašského Meziříčí, pod sutí a dlažebními kostkami. Její převoz do Rožnova se uskutečnil v prosinci 1989. Sochu opravil znovu její autor Antonín Chromek za pomoci rožnovského akademického sochaře Mariuse Kotrby a k jejímu slavnostnímu odhalení došlo 6. 3. 1990 za účasti asi 4000 obyvatel Rožnova pod Radhoštěm.
Když jsme si pomník T. G. Masaryka prohlédli, prošli jsme malinkým parkem s lavičkami a pítkem, za nímž jsme zamířili do restaurace U Libuše. Do nevelké hospůdky jsme nezavítali náhodou, protože jsme v ní už pár měsíců před touto dovolenou jednou pojedli a protože jsme byli velice spokojeni, rádi jsme se sem vrátili. Po dobrém obědě jsme se přes celé náměstí vrátili k autu, v němž jsme vyzvedli krabici s vlastnoručně vyrobenými mýdly z naší produkce, které jsme pak zanesli do dárkové prodejny naproti oblíbené restaurace. Po splnění pracovních záležitostí jsme zamířili do parku na břehu řeky Bečvy, o čemž však již vypráví jiný můj článek. Jak probíhalo celé naše putování Rožnovem pod Radhoštěm, to se dozvíte v sekci Velké povídání o výletech, kde je pro vás připraven cestopis s názvem Jak jsme v Rožnově pod Radhoštěm strávili horký červencový den.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/roznov-pod-radhostem-masarykovo-namesti
Historie čerpána z těchto webů
Město Rožnov pod Radhoštěm je držitelem turistické známky č.2001.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-roznov-pod-radhostem-c2001
