Jihomoravský Vyškov jsme v rámci našich výletů navštívili již mnohokrát, neboť jsme v tomto okresním městě našli poměrně mnoho různých pamětihodností, turisticky atraktivních cílů a zajímavostí. Seznámení s místními památkami jsme rozložili do několika let, jelikož nebylo v našich silách poznat všechny naráz. Vyškovským pamětihodnostem jsme se poprvé během říjnového výletu, který jsme celý strávili v tomto okresním městě a jeho okolí. Po příjezdu do Vyškova jsme v den státního svátku naše zelené korejské auto zaparkovali před vstupní bránou do zámeckého parku a následně se vydali do muzea, nacházející se v bývalém šlechtickém sídle. Poctivě jsme si prohlédli všechny historické expozice a za dalšími památkami jsme za krásného slunečného počasí zamířili na Masarykovo náměstí.

Na něm jsme postupně shlédli kamennou kašnu, nově opravenou studnu s památníkem, morový sloup se sochami sv. Floriána a sv. Jana Nepomuckého, několik zajímavých měšťanských domů a v neposlední řadě radnici s vyhlídkovou věží, na kterou jsme ovšem nevystoupali. Pak jsme začali hledat vhodnou restauraci, kde bychom se naobědvali, ale buď byly zavřené, příliš drahé nebo nepřijímaly stravenky. Zklamáni jsme se úzkou Radnickou uličkou, překlenutou rozpěrnými oblouky neboli rampouchy, vrátili zpět k autu a odjeli do obce Luleč, kde jsme shlédli kostel sv. Martina. Článek si o tom můžete přečíst samostatně nebo zabrousit do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme ve Vyškově a okolí navštívili zámky, kostely a větrný mlýn.

O pět let později nebylo prvního únorového dne po sněhu ani památky, svítilo sluníčko, bylo docela teplo a tak jsme pěkného počasí využili k tomu, abychom poznali několik dalších zajímavostí, které jsme předtím ve Vyškově neviděli. Naši exkurzi jsme zahájili obhlídkou dvou kapliček v okrajových částech města a pak jsme odjeli do centra Vyškova. Naše stříbrné auto jsme zaparkovali jen pár metrů od bývalé židovské synagogy a po její obhlídce jsme se podruhé vydali na Masarykovo náměstí. Postupně jsme shlédli zdejší nabídku památek a zašli jsme také do informačního centra, v němž si nejmladší členka výpravy koupila pohledy a kde jsme získali dvě razítka do památníku. Pak jsme proklouzli Radnickou uličkou ke kostelu Nanebevzetí Panny Marie, ale o tomto svatostánku už pojednává samostatný příspěvek. Celý výlet pak najdete v sekci Velké povídání o výletech, kde na vás čeká cestopis Jak jsme ve Vyškově nezapadli do sněhu.

Trvalo dalších více než šest let, než jsme do Vyškova přijeli znovu, abychom shlédli další porci místních zajímavostí. Vše začalo návštěvou zoologické zahrady, kde jsme strávili prakticky celé dopoledne a pak jsme v okrajových částech města poznávali jeden vodní mlýn za druhým. Následoval odjezd stříbrným autem k vyškovskému zámku, kde jsme povoz odložili a již potřetí se vydali do centra. Znovu jsme se tak ocitli na Masarykově náměstí, které několikrát ve své novodobé historii změnilo název, jež byl většinou poplatný politickým poměrům. Do roku 1919 se nazývalo Velké, v období první republiky se změnilo na Masarykovo a během nacistické okupace pak na Hauptplatz. Po válce neslo pojmenování Stalingradské, později bylo změněno na 1. Máje a od roku 1989 se mu vrátil staronový název náměstí T.G. Masaryka.

Nacházeli jsme se na trojúhelníkovém náměstí, které spolu s přilehlými ulicemi představovalo centrum nevelkého města, založené již roku 1141. Tehdy Vyškov obepínaly hradby, místy zdvojené, se třemi vstupními branami Olomouckou, Brněnskou a Kroměřížskou. Sjížděli se sem obchodníci, řemeslníci, zemědělci a návštěvníci zblízka i velkých dálek, neboť na náměstí probíhal čilý ruch a vesele se zde obchodovalo. Rozvoj města zbrzdily husitské války, nicméně v druhé polovině 15. století jej olomoucký biskup Tas z Černé Hory nechal obnovit. Měšťané byli osvobozeni od řady povinností k zámku, získali mimo jiné právo šenku, várečné, odúmrtní a svobodné volby radních, takže se na prašné náměstí vrátili trhovci s různým zbožím. Do města tak lidé opět přicházeli v míru, aby zde nakoupili, prodali nebo jen přespali před další cestou.

Klidnější období 16. a počátku 17. století se projevilo v hospodářském rozkvětu města, v jehož čele tehdy stál purkmistr a čtyři radní. Z řemesel se rozšířilo hlavně soukenictví a hrnčířství, z cechů byl nejstarší řeznický. Největšího rozkvětu dosáhlo město koncem 17. století za panství biskupa Karla II. z Lichtenštejna-Kastelkornu. Zlom v rozvoji Vyškova představuje ničivý požár v roce 1753, kdy vyhořelo téměř celé město včetně zámku a jihomoravské sídlo od té doby bývalé slávy již nedosáhlo. Po skončení napoleonských válek přichází doba nástupu kapitalismu a spolu s ním se město rozšiřuje za své původní hranice. V první polovině 19. století byly částečně zbořeny městské brány a Vyškov čekala nová hospodářská a kulturní etapa jeho rozvoje. A co jsme během těch tří návštěv na Masarykově náměstí viděli ?

Městská studna a 17. poledník

Po příchodu na náměstí jsme vždy nejprve šlápli na kovovou desku, označující v kamenné dlažbě 17. poledník, procházející Vyškovem. Mosazné dílo vzniklo v roce 2008 z podnětu místního občana Petra Kokeše. Na desce u našich nohou jsme shlédli směrovou růžici, erb města, nápis a dvě rysky, udávající směr 17. poledníku. Pak jsme popošli malý kousek k městské studni, z níž po celá staletí obyvatelé města nabírali vodu, jejíž hladina se nacházela pouhé dva metry pod úrovní náměstí. V roce 1839 byla upravena do podoby kamenného kvádru, zakončeném tesanou číší, na něž jsme našli městský znak. Ten však byl do soklu vytesán až roku 1950 olomouckým sochařem Vojtěchem Hořínkem. Pískovcová studna byla kompletně zrestaurována v roce 2008, kdy byl zprovozněn také pumpovací mechanismus.

Kašna se sousoším únosu Ganymeda

Další naše kroky vedly ke krásné kašně se sousoším Ganymeda na orlu, která kdysi bývala spolu se studnou jediným zdrojem pitné vody v centru Vyškova. Barokní dílo uprostřed náměstí vzniklo roku 1730 a od té doby zobrazuje příběh z Ovidiovy knihy Proměn o princi Ganymedovi, který byl unesen nejvyšším z bohů Diem, přeměněným v orla. Uprostřed kašny jsme spatřili sloupové pyramidální skalisko, na němž seděl orel neboli Zeus, připravující se vzlétnout. Na jeho zádech balancovalo nahé dítě čili princ Ganymédés s korunou. Podle příběhu byl trojský princ unesen, když se zrovna koupal v potoce, z toho důvodu byl nejspíš právě zobrazen na kašně. Pod tímto hlavním výjevem ležel napravo řvoucí lev a nalevo delfín, kteří společně se sochařsky pojatém rákosí v zadní části, tvořili chrliče tryskající vodu do kašny. Celá vana kašny pak měla tvar čtyřlístku a nacházela se na jednostupňovém podstavci.

Morový sloup

Pak jsme zamířili k dalšímu sochařskému dílu, které roku 1719 vytvořil brněnský umělec Christian Pröbstl. Radní ho nechali postavit při morové epidemii, která ve Vyškově řádila od osmdesátých let 17. století až do druhého desetiletí století osmnáctého. V tomto období umřelo tolik lidí, že je úředníci ani nezapisovali do matriky. Sloup zdobily oblaka, postavičky andílků a zejména sochy čtyř morových světců, jimž byli sv. František Xaverský, sv. Šebestián, sv. Roch a sv. Karel Boromejský. Na dvou stranách soklu sloupu našim očím neutekla grotta neboli umělá jeskyně, v nichž jsme objevili sochy ležících morových světic. Na severní straně to byla sv. Rozálie a na jižní straně sv. Pavlína. Po stranách sloupu jsme si pak prohlédli sochy sv. Floriána z roku 1754 a sv. Jana Nepomuckého z roku 1771.

Nová radnice

Během procházky po náměstí jsme nemohli přehlédnout krásnou renesanční radnici, jež byla vystavěna v roce 1569. V přízemí budovy jsme našli zbytky renesančního podloubí, ovšem nejvíce jsme obdivovali 57 metrů vysokou věž, která v létě sloužila jako vyhlídka, ovšem nikdy jsme po 152 schodech nahoru nevystoupali. Po dokončení nové radnice byl nad vchod umístěn znak města v renesančním rámu s letopočtem 1569 hned vedle znaků olomouckých biskupů. Měšťané odměnou za postavení krásné radnice dostali roku 1570 právo pečetit červeným voskem. Radniční věž byla zakončena galerií z pískovcové obruby s ozdobami vtesaných hlav, měla báň s galerií tvořenou ve třech poschodích s úzkým hrotem na vrcholu. V srpnu 1609 do radnice při velké bouři uhodil blesk. Tehdy byly ve sklepení uloženy 2 tuny střelného prachu, které rozmetaly výbuchem věž i tři přilehlé domy, usmrtily 3 osoby a dvě byly zasypány v suti.

Po tomto neštěstí byla radnice opravena teprve za 4 roky a nad magistrátní kancelář byla vsazena pamětní deska na památku tohoto neštěstí, která na místě setrvala až do roku 1818 kdy byla nahrazena tabulí novou německy psanou. Druhou horší pohromou byl rok 1753 a 1754 kdy došlo ke dvěma ničivým požárům města. Za oběť ohnivému živlu padlo celé město i s radnicí. Z bývalé věžní galerie se po požáru stala jen plochá stříška s kovovým obalem. V této podobě s provizorní stříškou radnice zůstala dlouhých 131 let až do roku 1884. I když v říjnu roku 1819 proběhla oprava radniční věže tato plochá stříška zůstala. Úpravu radniční věže prováděl roku 1884 vyškovský stavitel Peter Burg. Vzhled radnice se tohoto roku podstatně změnil. Nad posledním patrem s hodinami byla nasazena římsa, nesená konsolami a bylo přistavěno další patro prolomené obdélnými segmentově ukončenými okny, oddělenými pilastry.

Věž byla zastřešena helmou v podobě přilby se dvěma ochozy s vysokým jehlancem. S tímto vzhledem radnice přečkala ničivý požár z roku 1917 a úpravu vyhořelé radnice až do roku 1945. Během válečných událostí byla věž natolik poškozena, že musela být provedena renovace radniční věže. Celé patro s hodinami bylo sneseno a místo toho byl nasazen menší kubus , kolem nějž obíhá ochoz , nesoucí helmici. Helmici nesou sloupky s dalším menším ochozem na níž je nasazena lucerna s osmi sloupky a zastřešení je ukončeno bání s korouhvičkou. V rozích helmice jsou nárožní věžičky naznačeny pouze schematicky. Další opravou radniční věž prošla v letech 1969 – 1970. V roce 2006 byl upraven fasádní nátěr radniční věže a dne 13. října 2007 byla slavnostně nasazena na kupoli nová korouhvička, kam byl uložen balíček s odkazem příštím generacím.

Stará radnice

Středověká původní radnice stávala naproti té dnešní. Nacházela se v domě č. 32, v jehož dvoře býval také městský pivovar. Radnice neměla věž, pouze poschodí s třemi místnostmi a okny směrem na náměstí. Právě zde sídlili zeměpanští úředníci, jejichž moc trochu otupili olomoučtí biskupové, jimž město patřilo od 13. století. V následujícím století již Vyškov patřil k předním městům olomouckého biskupství. Jeho výhodná poloha ovšem ve válečných dobách zvyšovala nebezpečí napadení nepřátelskými vojsky. V husitských válkách byl Vyškov, který zachoval věrnost biskupovi, dobyt a zpustošen husity, za válek uherských ho vypálil vévoda Jindřich Müsterberský. O obnovu města se zasloužil ve druhé polovině 15. století olomoucký biskup Tas z Černé Hory. V době rozkvětu Vyškova v 16. století se měšťané rozhodli ke stavbě radnice nové. S touto stavbou se započalo roku 1568.

Měšťanské domy

Kromě obou radnic jsme shlédli i řadu měšťanských domů, které byly ve středověku dřevěné a disponovaly sklepními prostory z lomového kamene, zaklenutými valenými klenbami. Především na užších parcelách šlo o takzvané síňové domy, u nichž přední místnost vyplňovala celé přední stavení, které zaujímalo celou šíři parcely. Na širších parcelách vznikaly domy průjezdové, u nichž byl podsklepen především hlavní trakt. Zhruba ve druhé polovině 15. století byla dřevěná domovní zástavba vyměněna za zděnou. Později vznikla téměř souvislá soustava loubí po obvodu náměstí. Výrazně se do další podoby náměstí promítl požár v roce 1753, po něm se většina domů změnila na dvoupatrové. Postupně jsme si je prohlíželi, včetně domu č. 7, což byla novostavba z let 1917 - 1918 ve stylu geometrické secese, vybudovaná dle návrhu vyškovského městského stavitele Františka Pešky.

Na některých domech nás zaujaly vikýře, které bývaly součástí městského panoramatu, jelikož vystupovaly z fasád budov a byly často krásně zdobené různými architektonickými prvky nebo nápisy. Jejich množství a tvar ve středověku odrážely bohatství či význam jednotlivých domů. Když jsme celé náměstí obešli kolem dokola, pomalu jsme zamířili k naší oblíbené Radnické ulici a pod dozorem prampouchů jsme tudy proklouzli k autu. Zatím jsme však Vyškov neopouštěli, neboť jsme si ještě prohlédli městské opevnění, pivovar a zámek. O těchto pamětihodnostech však již vypráví samostatné články, tak si je ve volné chvíli nezapomeňte rovněž přečíst. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme ve Vyškově strávili jeden srpnový den.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vyskov-masarykovo-namesti​

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://cs.wikipedia.org/wiki/

https://www.hrady.cz

https://pamatkovykatalog.cz/

Město Vyškov je držitelem turistické známky č.612.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vyskov-c612