V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Po obhlídce Husova sboru a Dolního mlýna jsme naším stříbrným autem odjeli na Tyršovo náměstí, kde jsme jej nechali odpočívat až do pozdního odpoledne. Potom jsme se vydali na procházku centrem města, nabitém památkami či muzejními expozicemi, během které jsme si prohlédli náměstí Přemysla Otakara II.

Centrem městského života vždy ve Vysokém Mýtě bylo nezvykle velké čtvercové náměstí přístupné dvanácti ulicemi, vždy dvěma v rozích a jednou ve středu každé strany. Na tomto místě pravděpodobně nebyla starší zástavba, a tak lokátoři panovníka Přemysla Otakara II. měli volnou ruku. Rozparcelovali i celé okolí náměstí do podoby, které se pak zachovalo po celá staletí. Plocha náměstí zabrala tolik místa, že do prostoru v hradbách se vešla pouze jedna okružní ulice obíhající spojitě celé město. Přes náměstí, kde se čile obchodovalo, procházela od Pražské k Litomyšlské bráně obchodní stezka a kolem rynku stály již od středověku domy nejbohatších měšťanů, původně stavěné ze dřeva, od 16. století již výhradně z kamene. Vůbec nejstarším domem byla stará radnice z roku 1433.

V ploše náměstí stálo až do počátku 18. století deset domů, později prodejní boudy a kotce řemeslníků. Travou zarostlé a často rozbahněné náměstí bylo poprvé vydlážděno na počátku 19. století, ale svoji současnou podobu s mozaikovými výjevy, třemi altány, kašnou a slunečními hodinami dostalo po poslední rekonstrukci v letech 1996 – 1997. Na jeho nové předláždění bylo zapotřebí na 5 milionů různě velkých a barevných žulových kostek, na něž jsme začali pokládat naše obutí. Líbilo se nám že od počátku 20. století náměstí neslo název po zakladateli města králi Přemyslu Otakarovi II. a Vysoké Mýto tak nenásledovalo velký počet jiných měst, které po první světové válce přejmenovávali svá centra po našem prvním prezidentovi T. G. Masarykovi. A co jsme na největším čtvercovém náměstí v České republice viděli ?

Stará pošta

První na řadu přišla dominantní novorenesanční budova s věží, vyplňující severovýchodní kout náměstí. Byla postavená v roce 1902 na místě původního pivovaru jako sídlo okresního zastupitelství a pošty. Nároží objektu ve styku obou kolmých křídel tvořila polygonální osmiboká věž, ukončená bohatě tvarovanými novorenesančními štíty, zastřešená jehlancovou střechou krytou měděným plechem a ukončena osmibokou lucernou s ochozem a bání. Severní a západní průčelí byla zkrášlena třípatrovými štíty dělenými římsami a lisénami. Zaujalo nás, že slavnostní sál sloužil pro zasedání okresního zastupitelstva a byl vyzdoben secesními nástěnnými malbami Jana Doubka. Na pěti jeho lunetách tak byly zachyceny výjevy z minulosti Vysokomýtského okresu. Po zrušení okresu sloužil zasedací sál jako výstavní prostory Městské galerie Vysoké Mýto.

Nová radnice – Panský dům

Naproti jsme si prohlédli Panský dům, vyčleněný v roce 1536 pro potřeby úředníků města, který tvořily původně dva středověké domy, spojené v období renesance v jeden blok. Nová radnice byla označena znakem se lvem a letopočtem, a z této doby pochází rovněž ostění obou portálů. Zaujalo nás, že až do roku 1971 byl ke zmíněné dvojici domů připojen třetí, který byl však zdemolován. Dochovány zůstaly gotické a renesanční konstrukce včetně kleneb. Průčelí domu se staročeskou růžovou fasádou zdobily lisény, římsa, plastický štít se sv. Jiřím a erb v pravoúhlém rámu nade dveřmi. V přízemí jsme napočítali čtyři okna se šambránami, v prvním patře potom pět nižších oken. Líbily se nám dva střešní štíty s lisénami a dvě kuželky mezi nimi, které opticky zvyšovaly výšku domu tak, aby zapadal mezi své sousedy.

Stará radnice

O kousek dál nás čekala budova z roku 1433, která ve středověku vznikla jako nová městská radnice. Ve sklepních prostorách bývaly uloženy obecní peníze, městská privilegia, korouhev, pečetě a zbroj. V jádře se jedná o pozdně gotickou budovu, která několikrát vyhořela. V 18. století byla upravena barokně a v 19. století klasicistně. Tehdy dostala svou dnešní podobu včetně věžičky s hodinami. Roku 1849 se budova stala sídlem okresního soudu a pro jeho potřeby byla postavena v zadní části parcely věznice. Z té doby pochází rakouská orlice v průčelí, jedna z mála zachovaných v Čechách. Okresní soud tu působil až do roku 1959. Objevili jsme tady turistické informační centrum, městskou galerii a v jejím zadním traktu, postaveném původně jako vězení, muzeum českého karosářství, které vzdávalo hold zdejší automobilové tradici.

Fontána

Ve středověku bylo obvyklé, že si lidé na náměstí chodívali pro vodu, která sem byla přiváděna dřevěným potrubím z okolního zdroje. Vysoké Mýto nebylo výjimkou a zásobování vodou v tomto královském městě zajišťovaly dvě kašny, z nichž přebytečná voda odtékala do rybníčku v severovýchodním koutě náměstí. Běžně se stávalo, že se prašné náměstí zalilo vodou a lidé se tak brodili bahnem. Plocha také zarůstala trávou, což se změnilo až v 19. století, kdy bylo náměstí poprvé vydlážděno. Starý zdroj vody na náměstí Přemysla Otakara II. v 21. století nahradila fontána, která se v roce 2018 dočkala opravy. Spolu s výměnou zastaralé technologie provedlo město úpravu vodní plochy. Nové vodní gejzíry hrají po setmění všemi barvami, což jsme bohužel už neviděli, protože jsme Vysoké Mýto opustili ještě za denního světla.

Mariánský sloup

Od novodobé fontány jsme zamířili k mnohem starší památce, která se doslova tyčila uprostřed královského náměstí. Jednalo se o Mariánský či Morový sloup, který zde byl vystavěn jako upomínka na události z roku 1714. Tehdy byl uzavřen Rastadský mír s Francouzi po válkách o španělské dědictví a zároveň ve Vysokém Mýtě zabíjela morová nákaza, a tak byl sloup postaven také jako projev díků Panně Marii za pominutí moru. Díky tomu jsme tak shlédli 14 metrů vysoké pískovcové sousoší, na jehož vrcholu stála socha Neposkvrněné Panny Marie, v rozích jsme pak viděli sochy sv. Floriána, sv. Josefa, sv. Jana Nepomuckého a sv. Vavřince. Na štíhlém hranolovém sloupu jsme na stěnách objevili nápisy a kolem sousoší mladší železné zábradlí, které v 19. století nahradilo původní kamennou balustrádu.

Ostatní měšťanské domy

Pak jsme pokračovali v obhlídce domů, které nahradily původní dřevěné, patřící potomkům kolonistů a bohatým patricijským německým rodinám. Když městem táhlo vojsko husitských Pražanů, jejich domy byly pobořeny a definitivně pak strženy v 18.století. Domy měly hluboké sklepy a přepokládá se, že je mohly vzájemně spojovat i podzemní chodby. Podzemní prostory pod náměstím byly ale z valné většiny zasypané. Hodně se nám líbil třeba měšťanský dům s pozdně bohatým barokním průčelím s rokokovými prvky, který se podle známé vysokomýtské rodiny nazýval Brejchův. Hezký byl rovněž jednopatrový dům s pozdně gotickým vstupním portálem z konce 15. století s dochovanými klenbami z období renesance až po klasicismus. Našli jsme v něm penzion U Bakaláře a restauraci, jehož nabídku jsme ovšem nevyužili.

Během procházky po náměstí jsme minuli také velké kované sluneční hodiny, odpočinkové altány či tabuli s informacemi i historii města, jeho podobě a měšťanských domech. Na některých z nich jsme našli různé pamětní desky, připomínající jeho slavné obyvatele. Například na fasádě domu č.p.205 nás deska informovala o tom, že zde žil Josef Sodomka ml., podnikatel, designér a majitel společnosti, který ve Vysokém Mýtě převzal po otci rodinnou firmu a založil zde proslulou a designérsky hodnotnou výrobu karoserií osobních automobilů a později i autobusů. Z této firmy následně vzešel výrobce autobusů Karosa, tedy dnešní závod Iveco Bus Czech Republic.  Ve stejné částí náměstí jsme na nároží shlédli Chadimův dům č.p.203, který patřil proslulému zvonaři Janu Zejdovi, který ulil zvony pro kostely v Chrudimi, Poličce či Holicích.

Deska na domě č.p.15 nám pak prozradila, že se zde v roce 1619 narodil kněz a barokní básník Bedřich Bridel, který překládal a psal náboženská didaktická díla. Na domě č.p.97 s knihkupectvím jsme pro změnu našli desku s informací, že v něm 1. února 1800 nocoval slavný ruský vojevůdce kníže Suvorov, který se zároveň podepsal v pamětní knize střeleckého spolku. Když jsme si všechny pamětihodnosti na náměstí Přemysla Otakara II. prohlédli, začali jsme hledat vhodnou restauraci, kde bychom náležitě královsky poobědvali. Vzhledem k inverznímu říjnovému počasí ženská část výpravy vyjádřila touhu se během hodování zároveň ohřát a jejich přání bylo splněno. U kostela sv. Vavřince jsme totiž objevili penzion Tošovský, v jehož restauraci jsme si dokázali vybrat obědové menu.

O pár minut později jsme si na jídle pochutnávali, přičemž nás zároveň prohřívalo teplo z krbu. Příjemnou atmosféru dokreslovala prskající polénka, živý oheň a načervenalé světlo, takže se nám ani nechtělo po zaplacení vylézt ven. Nedalo se však nic dělat, ale čekalo nás ještě několik památek a muzeí, mezi které patřilo i to s automobilovými exponáty karosáře Sodomky., o němž již pojednává jiný příspěvek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden říjnový den věnovali památkám Vysokého Mýta. Ten vám prozradí veškeré podrobnosti. Dozvíte se toho opravdu hodně. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vysoke-myto-namesti-premysla-otakara-ii​

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.vysoke-myto.cz/

https://www.kudyznudy.cz

Město Vysoké Mýto je držitelem turistické známky č.741.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vysoke-myto-c741