Brno - vodojemy na Žlutém kopci
Vodojemy byly na Žlutém kopci v Brně vystavěny postupně mezi šedesátými lety 19. století a druhým desetiletím 20. století. V roce 1869 byl přijat projekt na výstavbu nového vodovodu v Brně. Výstavba probíhala podle projektu anglického stavitele Thomase Docwryho. V letech 1869–1872 byla postavena úpravna vody v Pisárkách, která odebírala surovou vodu z řeky Svratky nad jezem v Kamenném mlýně. Upravená byla čerpána do dvou tlakových pásem, z nichž nižší tlakové pásmo bylo na Žlutém kopci. V letech 1869–1872 byl postaven první ze zdejších vodojemů, který je tvořen jednou podzemní nádrží o vnitřních rozměrech 45 × 45 m a hloubce 6 m. Nádrž je vyzděna pálenými červenými cihlami a pro nepropustnost byl použitý obal z jílu.
Vodojemy na Žlutém kopci v Brně jsme navštívili první březnový den roku 2025. Po příjezdu do jihomoravské metropole jsme naše šedé francouzské auto odložili na parkovišti v Tomešově ulici a po schodišti sestoupili do parku, pod nímž se skrývaly tři vodojemy, postavené pro takzvaný pisárecký vodovod, který posílil nedostačující vodovodní soustavu rozrůstajícího se města. Po upravených chodníčcích jsme přišli k bývalému technickému domku, v němž se nacházela pokladna. Za zvýhodněnou cenu jsme si zde koupili kombinovanou vstupenku do čtyř různých brněnských podzemí, turistickou známku a také jsme získali razítko do památníku. Vzápětí jsme po schodech sestoupili do vodojemu s číslem 1, který vznikl v roce 1874 podle projektu londýnského stavitele Thomase Docwryho. Cihlové podzemí čtvercového půdorysu o rozměrech 45×45 metrů nás okamžitě uchvátilo. Stropy vysoké výšku 6,5 metru, valené klenby, nerovná podlaha a opěrné sloupy společně tvořily magický prostor, v němž jsme si připadali jako v zrcadlovém bludišti. Pravidelná a přesná konstrukce postavena z ručně vyráběných pálených cihel působila dojmem nekonečného a stále se vzdalujícího prostoru, ve kterém jsme se naštěstí neztratili. Mohli jsme se tak odebrat o patro výše a chodbičkou projít do vodojemu číslo 3, který byl dokončen v roce 1917. Nebyl tak hezký jako ten první, neboť ho tvořily dvě vzájemně přiléhající nádrže z monolitického betonu, podpírané soustavou 87 betonových pilířů. Prošli jsme oběma nádržemi o rozměrech 35 × 30 metrů a 45 × 30 metrů, které měly dohromady objem 15 milionů litrů a občas jsme si museli vyslechnout křik ostatních návštěvníků. Ti si totiž chtěli vyzkoušet neuvěřitelně dlouhou ozvěnu, kterou se vodojem vyznačoval. V druhé nádrži jsme se nedočkali světelné projekce, která se zde několikrát denně promítala a vůbec jsme nepochopili, proč neprobíhala třeba každých 10 minut. Pak jsme po schodech vystoupali do komory s technickým zařízením, prohlédli si její vybavení a zase se vrátili dolů. Následně jsme nejmladší vodojem opustili, vrátili se k pokladně a vyšli ven z domku. Vzápětí jsme zamířili k vodojemu číslo 2, do něhož jsme sestoupili samostatným schodištěm. Byl vybudován v roce 1894 kvůli neustále rostoucí spotřebě obyvatel podle projektu brněnského inženýra Emila Procházky. Ačkoliv byl tvořen cihlami jako první vodojem, měl rovné betonové dno, z něhož vyrůstal les sedmdesáti pilířů půlkruhově zaklenutých arkád podpírajících soustavu valených kleneb. Jeho rozměry 35×55 metrů nás opět ohromily a náležitě jsme si užívali potemnělou atmosféru. Během procházky jsme se na chvíli přidali ke skupince s průvodkyní a naslouchali jejímu vyprávění. Dozvěděli jsme se tak třeba, že vodojemy na Žlutém kopci měly dohromady objem více než 30 milionů litrů nebo že i když se brzy zjistilo, že kvalita vody není vyhovující, sloužily monumentální dómy jako zdroje užitkové vody až do roku 1997. Když výklad skončil, opustili jsme poslední vodojem, vrátili se k autu a odjeli do nákupního centra Vańkovka. Neměli jsme však v úmyslu trávit následující hodiny chozením po obchodech, pouze jsme zde zaparkovali a pěšky se vydali do centra Brna za návštěvou dalších podzemí, o nichž již vypráví jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme v březnu prozkoumali čtyři různá brněnské podzemí.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/brno-vodojemy-zluty-kopec
Historie :
Vodojemy byly na Žlutém kopci v Brně vystavěny postupně mezi šedesátými lety 19. století a druhým desetiletím 20. století. V roce 1869 byl přijat projekt na výstavbu nového vodovodu v Brně. Výstavba probíhala podle projektu anglického stavitele Thomase Docwryho. V letech 1869–1872 byla postavena úpravna vody v Pisárkách, která odebírala surovou vodu z řeky Svratky nad jezem v Kamenném mlýně. Upravená byla čerpána do dvou tlakových pásem, z nichž nižší tlakové pásmo bylo na Žlutém kopci. V letech 1869–1872 byl postaven první ze zdejších vodojemů, který je tvořen jednou podzemní nádrží o vnitřních rozměrech 45 × 45 m a hloubce 6 m. Nádrž je vyzděna pálenými červenými cihlami a pro nepropustnost byl použitý obal z jílu. Druhý vodojem z let 1896–1900 tvoří obdobná nádrž s rozměry 45 × 70 m. Třetí vodojem byl vystavěn ve druhém desetiletí 20. století a je tvořen dvěma betonovými nádržemi s rozměry přibližně 30 × 35 m a 30 × 45 m a s hloubkou přes 5 m. Mezi prvním a druhým vodojemem stojí bývalý technický domek. Vodojemy na Žlutém kopci byly odstaveny z provozu 18. března 1997, důvodem ukončení provozu byla nízká poloha vodojemů. V roce 2019 se je podařilo dostat pod památkovou ochranu a postupně zpřístupnit veřejnosti. Kompletní trojice vodojemů byla citlivě zpřístupněna v březnu 2024 a veřejnost si je může prohlédnout v téměř původním stavu. Na své si přijdou návštěvníci preferující odborný výklad i individuální turisté, kteří si celý areál včetně revitalizovaného parku projdou na vlastní pěst.
Historie čerpána z těchto webů
Vodojemy na Žlutém kopci v Brně jsou držitelem turistické zámky č.2905.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vodojemy-zluty-kopec-brno-c2905
