Jevíčko jsme navštívili cestou do Letovic, kde jsme jednoho roku strávili čtyři příjemné jarní dny v penzionu na okraji města. Po příjezdu do Jevíčka jsme navštívili poměrně dost památek a zajímavostí, které byly většinou soustředěny kolem centra města, nicméně za některými jsme se museli vydat do okrajových částí i mimo Jevíčko. Jedním z našich turistických cílů byl objekt bývalé koželužny, přistavěný k Jaroměřické bráně, která byla zbořena roku 1846 jako předposlední ze čtyř městských bran. Vzhledem k tomu, že se jednalo o součást městského opevnění, koželužna na nás čekala na okraji centra města v Olomoucké ulici, kde se nám však nepodařilo zaparkovat a tak jsme popojeli do sousední Okružní ulice, kde jsme naše francouzské stříbrné vozítko nechali odpočívat po náročné cestě z Olomouce a Jaroměřic.

Vzápětí jsme se vydali na obhlídku žlutého domečku s lichoběžníkovým půdorysem, který se dochoval v původním provedení bez stavebních změn a tak jsme si mohli obydlí koželuha prohlédnout v původní barokní podobě z 18. století. Bohužel jsme jej viděli pouze z venku, neboť jsme se dovnitř nedostali a velice jsme litovali toho, že v interiérech domku městští radní nenechali vybudovat nějakou expozici s historickými fakty. Potřebné historické informace jsme načerpali z cedule před vchodem do domku, k němuž jsme brzy po zaparkování dorazili. Dočetli jsme se, že přízemní dům s mansardovou střechou byl postaven roku 1760 v barokním slohu z pálených cihel a částečně z vepřovic a v jeho interiéru bychom našli starý trámový strop a černou kuchyni s chlebovou pecí pro 15 – 20 bochníků.

Podle reklamní tabulky na vratech jsme zjistili, že se v jeho útrobách usadila firma krejčovská a květinářská, takže i v době naší návštěvy dům sloužil řemeslné výrobě, čímž se vysvětlilo, proč nebyl přístupný. Alespoň nás potěšilo, že domek stále sloužil řemeslu jako kdysi. Na závěr jsme koželužnu obhlédli z venku, přičemž jsme na štítové straně domu napočítali tři okna a nad nimi jsme v dřevěném štítu spatřili dobový žebřík, sloužící k zavěšování vyčiněných kůží, které tam skutečně stále visely. Na dlouhé straně domu jsme opět napočítali trojici oken, mezi nimiž se nacházel vchod do domu. Když jsme jej minuli a přišli k druhé štítové stěně bez oken, naskytl se nám pohled na zbytky hradeb, k nimž dům původně přiléhal.

Naplno tak na nás dýchla historie města, jenž bylo roku 1258 povýšeno králem Přemyslem Otakarem II. na město královské a stalo se tak významným centrem zdejší části Hané. Když jsme si celý dům obešli, tak jsme se vrátili k našemu autu, jímž jsme odjeli na Palackého náměstí a následně jsme se vydali pěšky k židovské synagoze, o níž už vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme navštívili Jaroměřice a nedaleké Jevíčko. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace o tomto místě. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě Jevíčka a pěkného okolí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Jevicko_-_byvala_kozeluzna

Historie :

Objekt bývalé koželužny v Jevíčku byl postaven roku 1760 v barokním slohu. Dům s lichoběžníkovým půdorysem byl přistavěn k tehdejší městským hradbám v místě původní Jaroměřické brány, jenž byla zbořena jako předposlední ze čtyř bran v roce 1846. Na západní stěně domu jsou dodnes patrné zbytky středověkých hradeb. K zajímavostem interiéru domu patří dobový žebřík, který sloužil k zavěšování vyčiněných kůží, dále starý trámový strop a černá kuchyně s chlebovou pecí pro 15 – 20 bochníků. Dům se dochoval v původním provedení bez stavebních změn a stal se tak jedinečným dokladem bydlení koželuha a jeho řemesla.

Historie čerpána z webu

https://pamatkovykatalog.cz/mestsky-dum-14696812

Město Jevíčko je držitelem turistické zámky č.738.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/jevicko-c738