V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Poslední noc jsme strávili v přístavním městě Kristiansand, kde jsme se ubytovali v hotelu Comfort. Po slušné bufetové snídani zbývaly dvě hodiny do odjezdu na letiště v Sandefjordu a tak jsme ještě vyrazili na krátkou procházku. Zamířili jsme do centra a prošli se ulicemi v části města nazvané Kvadraturen, v němž jsme si prohlédli mnoho architektonických zajímavostí. Následně jsme se vydali do Západního přístavu u ústí řeky Otra, kde se již ve 13. století nacházelo důležité kotviště a rybářská osada. Právě v těchto místech, pouze na protilehlém břehu, bylo v roce 1641 dánským králem Kristiánem IV. založeno město Kristiansand. Od 17. století zde kotvily lodě spojeného dánsko-norského království, dokud nebyla hlavní flotila přesunuta na jiné místo.

Od 18. století pak přístav sloužil hlavně pro obchodní účely a na bezpečnost lodí dohlíželi vojáci z přilehlé pevnosti. Během druhé světové války byly na skalnatém ostrově Odderøya, tyčí se přímo nad přístavem, vybudováno opevnění, které se zapojilo do několika bojových akcí. Po válce zde vniklo velké kontejnerové překladiště a tak jsme po příchodu do přístavu pozorovalo několik nákladních lodí, ale také těch z kategorie výletních. Když jsme si trajekty a další obrovské lodě prohlédli, popošli jsme k bronzové soše norského krále Olava V., kterou roku 1997 vytvořila umělkyně Anne Berit Nedland. Ve společnosti muže, který byl norským králem v letech 1957 – 1991, jsme pobyli pár minut a potom jsme zamířili k nedaleké železniční stanici, k níž nás dovedla jedna z kolejí.

Brzy jsme stanuli před krásnou budovou z červených cihel, která byla v centru města Kristiansand dostavěna roku 1895 podle návrhu architekta jménem Paul Due a stala se konečnou stanicí na úzkorozchodné trati do Byglandsfjordu. Když jsme si ji prohlédli, vystoupali jsme po schodišti k hlavnímu vchodu a vkročili do útrob stanice. Zvědavě jsme očima přejeli vcelku moderní interiér, ale dlouho jsme se uvnitř nezdržovali, abychom nerušili klid čekajících cestujících a hlavně proto, abychom nepůsobili podezřele. Na opačné straně vestibulu jsme rychle vyšli ven na nástupiště a rozhlédli se kolem sebe. Naši pozornost upoutalo kolejiště, na jehož konci jsme spatřili ocelové zarážky a květinovou výzdobu. Vydali jsme se za nimi a záhy jsme dorazili ke dvěma kamenům s královskými znaky.

Vytesaný text nám prozradil, že jeden z těchto královských kamenů sem byl umístěn na památku otevření úzkorozchodné železniční trati v roce 1896, jejíž provoz slavnostně odstartoval král Oscar II. Druhý památník byl ke kolejím přidán roku 1938, kdy se král Haakon VII. zúčastnil slavnostního otevření trati, která dostala klasický rozměr. Později jsme se dočetli, že v souvislosti s otevřením nové tratě byla rozšířena výpravní budova a ve stejné době byla konečná stanice přesunuta do Provane. Zaujalo nás, že nádraží v Kristiansandu funguje jako bag station, což znamená, že všechny vlaky při pokračování mění směr. Před nádražím je trojúhelníková trať, kde mohou nákladní vlaky projet Kristiansandem bez odbočení a jedna z kolejí vede také do Západního přístavu.

Během prohlížení pamětních kamenů spadlo z nebe pár kapek, ale naštěstí žádná větší přeháňka od moře nepřišla. Však jsme si toho deště za celý týden v Norsku užili až moc. Suchou nohou jsme se tak mohli vrátit do hotelu, kde jsme si sbalili věci a pak jsme v recepci odevzdali klíče od pokoje. Následně jsme v podzemních garážích naproti hotelu Comfort vyzvedli auto, jímž jsme zamířili na 290 kilometrů vzdálené letiště Sandefjord. Cestou jsme se zastavili v obchodě, kde jsme nakoupili pár posledních potravin a pak jsme již v pořádku dorazili k letišti. V půjčovně jsme odevzdali zapůjčený automobil francouzské výroby a pak nám již nic nebránilo v tom, abychom se vydali do letištní haly. Do odletu zbývalo pár hodin, takže jsme se v klidu najedli, provedli nezbytné úřední úkony a odpočinuli si.

Před sedmou hodinou večerní jsme se konečně dočkali nalodění na palubu letadla společnosti Rynnair, která nás po dvou hodinách letu bezpečně přepravila do polského Krakova. Když jsme si vyzvedli kufry, nasedli jsme na vlak, jímž jsme odjeli na stanici Bronowice. Následně jsme se již za tmy vydali pěšky k prodejně nábytku IKEA, kde na nás celý týden věrně čekalo naše korejské auto. S malou zastávkou na benzinové pumpě jsme v jednu ráno dojeli v pořádku domů do Olomouce a uzavřeli tak norský týden. Moc se nám na severu Evropy líbilo, škoda jen, že většinu dní pršelo. Každopádně, pokud chcete vědět, co jiného jsme poslední den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se šestý v Norsku procházeli městem Kristiansand a dozvíte se víc.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kristiansand-zapadni-pristav-a-zeleznicni-nadrazi​

Historie :

Železniční stanice byla v centru města Kristiansand dostavěna roku 1895 podle návrhu architekta jménem Paul Due a stala se konečnou stanicí na úzkorozchodné trati do Byglandsfjordu. Trať jako celek otevřel v roce 1896 král Oscar II., na jehož památku byl na nádraží v Kristiansandu vztyčen jeden z královských kamenů. Druhý památník byl u kolejí umístěn na upomínku události v roce 1938, kdy se král Haakon VII. zúčastnil slavnostního otevření trati, která dostala klasický rozměr. V souvislosti s otevřením nové tratě byla rozšířena výpravní budova a ve stejné době byla konečná stanice přesunuta do Provane. Stanice Kristiansand je typu „bag station“, což znamená, že všechny vlaky při pokračování mění směr. Před nádražím je trojúhelníková trať, kde mohou nákladní vlaky projet Kristiansandem bez odbočení a jedna z kolejí vede také do Západního přístavu.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki/Kristiansand

Město Kristiansand nemá turistickou známku.