V březnu jednoho roku vláda paní zimy pomalu slábla a její další životní etapa se blížila ke svému konci. Jarní sluníčko s přibývajícími dny v kalendáři hřálo s čím dál větší intenzitou a snažilo se tak vytáhnout lidi ven na příjemnou procházku, aby je na čerstvém povětří mohlo nabít svou solární energií. Sluneční nabídku jsme využili i my a na jednu březnovou sobotu jsme si narychlo naplánovali výlet do Litovelského Pomoraví. Nasedli jsme do našeho francouzského přibližovadla, kterým jsme z Olomouce přijeli do Litovle a poté jsme pokračovali v jízdě po staré cestě vedoucí do Loštic. Po několika minutách jsme přijeli do maličké obce Nové Zámky, kde jsme si prohlédli bývalé šlechtické sídlo a pak jsme zaparkovali auto na nedalekém rozcestí, z něhož jsme vyrazili na procházku Litovelským Pomoravím.

Kráčeli jsme po modré turistické trase probouzející se jarní přírodou a po dvou kilometrech jsme přišli k jedné z romantických staveb v okolí Nových Zámků. Jednalo se o Obelisk, který se však tyčil na druhé straně řeky Moravy a protože zde nebyl žádný most, prohlédli jsme si ho zblízka až poté, co jsme k němu přišli z malé vesničky Nové Mlýny. Mezitím jsme se zase vrátili na hlavní stezku a zastavili se u rozcestníku s názvem U Obelisku. Zjistili jsme, že máme za sebou 1,5 kilometru a že nám jeden zbývá k další zdejší romantické stavbě. Na nic jsme nečekali a vydali se za ní. Úzká pěšina nás vedla stále lesem, v němž jsme občas narazili na zlomený strom, kmen pokrytý mechem nebo různé pařezy. Jeden z menších kmenů ležících přes cestu jsme překročili, abychom vzápětí prošli okolo další lesní školky. Netrvalo dlouho a mezi holými stromy začala prosvítat žlutá budova Templu neboli Chrámu přátelství.

Vzápětí jsme stanuli u dvanáctého zastavení naučné stezky a z tabule vyčetli spoustu zajímavých informací. Templ byl postaven roku 1806 opět podle plánu architekta Josepha Hardmutha na skalnatém ostrohu nad řekou Moravou. První opravy pak proběhly roku 1834, ale již o čtyři roky později byl chrám úmyslně poškozen, přičemž byly vylomeny žaluzie a okna. Pachatel se nenašel. Dále jsme se dozvěděli, že roku 1851 byla stavba obehnána dřevěným plotem a že roku 1880 byl opraven strop. Přečetli jsme si také roztomilou pověst o princi Karlovi, který bydlel na zámku se svou matkou, aby se zotavil z nemocí. Tak jako my, i on se brzy na jaře zatoulal v tato úžasná místa, ale u splavu upadl do moci rusalek, které jej zpěvem a tancem sváděly. Prince Karla chtěla pro sebe sama královna, jejíž ložnice byla hluboko pod proudem řeky a právě tam chtěla prince zavést.

Když už jí téměř podlehl, objevila se lesní panna, která hocha zachránila před utonutím. Princ omdlel a později jej u splavu našla jeho matka. Když se probral, byl zcela zdravý a vyprávěl o zvláštní příhodě a tak na počest princova uzdravení byl zde vystavěn Chrám Přátelství. Když jsme si historii a pověst dočetli, vstoupili jsme neexistujícími dveřmi dovnitř kruhové stavby, členěné v obvodovém zdivu jónskými polosloupy. Chyběly zde i okna a tak na nás trochu foukal vítr, ale to nám až tak nevadilo. Dole pod námi šuměla řeka Morava, kterou ale přehlušoval hluk vody z Řimického jezu. Jakkoli to znělo neuvěřitelně, ten zde býval již ve 14.století a tok řeky dělil na dvě ramena. Jedno hnalo vodu na soustavu mlýnů v Mladči, Sobáčově, Vísce, jednomu v Litovli, na Šargouně, Březové a Lhotě u Nákla.

Druhé rameno se pak dělilo na hlavní tok a zámeckou Moravu a o kus dál dodávalo vodu do dalších mlýnů v Litovli. Aby vše fungovalo jak mělo a nějaký mlynář nezadržoval vodu ostatním, byla ustanovena Řimická smlouva, potvrzená roce 1474 králem Vladislavem III. Podle ní měl mlynář z Mladče, první v řadě mlýnského systému, při zjištění škody na splavu a stavidlech, poslat neprodleně posla s dřevěnou sekyrkou do následujícího mlýna v Sobáčově. Tam se sekera nesměla zdržet víc než hodinu a musela být poslána do dalšího mlýna v řadě, takže většinou sekerová zpráva došla za jeden den až k poslednímu mlýnu. Téhož dne, nebo nanejvýš příštího dne, se musel poslední mlynář se stárkem nebo s mládkem vydat na cestu proti proudu, a cestou přibrat všechny, kterým byla sekera doručena. Tak se všichni mlynáři sešli do dvou dnů ke společné opravě.

Škoda, že už dávno nebylo možné vidět louky vedoucí až k vrchu Třesín a také skálu s romantickou rytířskou síní skryly vzrostlé stromy. Čeho jsme si však všimli, byla stará cesta k zaniklému mostu přes řeku Moravu. Jinou cestou jsme se o po lehkém občerstvení vydali dál směrem k 1,5 kilometru vzdálené obci Nové Mlýny, ve které jsme našli objekt, který byl vepsán do názvu malinké osady. Chcete-li vědět, co dalšího jsme během procházky v okolí Nových Zámků u Litovle viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis s názvem Jak jsme v Litovelském Pomoraví objevovali romantické stavby. Ten vám prozradí vše, pokud máte chuť podělit se o své poznatky z těchto míst, napište je dolů do komentářů. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě výjimečného kousku moravské země, do které se můžete vydat po celý rok, nejkrásnější je však s příchodem jara.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Nove_Zamky_-_Chram_pratelstvi_Templ/​

Historie :

Chrám přátelství, známější jako Templ, stojí na skalnatém ostrohu nad řekou Moravou v západní části areálu Nové Zámky. Byl postaven roku 1806 podle plánu architekta Josepha Hardmutha, jehož plány na výstavbu se údajně nacházejí v lichtejnštejnském archivu ve Vadúzu. Jde o jednu z romantických staveb komponované krajiny Novozámeckého areálu. Z fyzicko-geografické polohy je možné předpokládat, že mezi Templem a ostatními stavbami existovaly vizuální vazby. Všechny tyto voluptuárové stavby byly mezi sebou propojeny pěšími chodníky, přičemž přechod přes řeku do jižního segmentu komponované krajiny byl umožněn v této části lávkou vedenou pod Chrámem přátelství. První opravy Templu byly schváleny již v roce 1834, do téhož roku spadala i oprava mostku u této stavby. V roce 1838 byl Templ úmyslně poškozen, byly vylomeny žaluzie a okna, pachatel zůstal nezjištěn. Roku 1851 bylo pořízeno dřevěné oplocení Templu, v roce 1880 byl v Chrámu přátelství opravován strop. Nyní se o Chrám přátelství a skálu pod ním starají Lesy České republiky.

Pověst :

K Templu se váže půvabná pověst: Princ Karel, který pobýval na Nových Zámcích se svou matkou, aby se zotavil z nemocí, se brzy na jaře zatoulal v tato úžasná místa. U splavu se dostal do moci rusalek, které jej zpěvem a tancem sváděly a sama jejich královna si na prince pomyslela. Její ložnice však byla hluboko pod proudem řeky a právě tam prince zvala a on již téměř podlehl, když vtom se objevila lesní panna, která hocha zachránila před náručí královny a tím i před utonutím. Princ omdlel a u splavu, jej našla jeho matka. Když se probral, byl zcela zdravý a vyprávěl o zvláštní příhodě. Na počest princova uzdravení byl zde vystavěn Chrám Přátelství.

Historie a pověst čerpána z webu

https://www.litovelsko.eu/dr-cs/252-chram-pratelstvi-templ.html

Romantický areál Nové Zámky u Litovle je držitelem turistické známky č.2710.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/romanticky-areal-nove-zamky-u-litovle-c2710