V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do kouzelné severské země a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Z mezinárodního letiště v Sandefjordu jsme se zapůjčeným autem přesunuli do 110 kilometrů vzdáleného Osla, v němž jsme strávili zbytek dne. Po příjezdu do města jsme francouzský bílý vůz zaparkovali zdarma v rezidenční čtvrti Ellingsrudåsen a pak jsme si šli do supermarketu Kiwi koupit balenou vodu na pití. Následně jsme zamířili ke vstupu do metra, které se nacházelo jen pár desítek metrů od obchodu a uvnitř chodby jsme si v automatu koupili jízdenky. Pak jsme sjeli výtahem hluboko do podzemí a když jsme z klece vystoupili, nestačili jsme zírat. Ocitli jsme se v chodbách s přírodními horskými stěnami, takže jsme si připadali jako na exkurzi v jeskyni a nikoliv jako v metru. Na větší rozjímání však nebyl čas, neboť nám za pár minut odjížděl vlak a tak jsme úžasnou chodbou sestoupili dolů k čekající soupravě.

Ellingsrudåsen byla totiž od svého otevření v roce 1981 konečnou stanicí druhé linky metra, kterou jsme se svezli do centra města. Během jízdy jsme na několika zastávkách z reproduktorů slyšeli hlášení, oznamující naši polohu a nemohli jsme přeslechnout ani upozornění, že se dveře zavírají. V norštině tato věta zněla asi takto : Do jedné rukys. Cesta ubíhala a přibližně po dvaceti minutách jsme vystoupili na zastávce u Národního divadla. Vzápětí jsme opustili podzemní prostory a zahájili procházku po historickém středu města, kde jsme poznali několik památek a zajímavostí. Nejprve jsme kolem dokola obkroužili Národní divadlo, prošli se po parku Studenterlunden a poté jsme zamířili k budově Parlamentu. Potom jsme v úžasné prodejně suvenýrů Way Nor nakoupili pár dárkových předmětů a vzápětí jsme zamířili k nedalekým univerzitním budovám.

Netrvalo dlouho a došli jsme k obdélníkovému pozemku, v jehož rozích stály jednotlivé univerzitní budovy. Jednalo se o Domus Academica, Domus bibliotheca, Professorboligen a Professorboligen. Norské názvy dávaly tušit, k čemu a komu stavby sloužily. Všechny jsme si zvenku prohlédli a do hlavní školní budovy jsme dokonce vstoupili, abychom krátce prozkoumali vestibul. Na velkém prostranství mezi univerzitními budovami jsme dále narazili na tři sochy, u nichž jsme se samozřejmě zastavili a prohlédli si je. První umělecké dílo představovalo historika P. A. Munche, jenž se proslavil prací o středověké historii Norska či překladem legendárních severských ság. Pak jsme se seznámili s Fridtjofem Nansenem, norským polárníkem, vědcem a doplomatem, jenž byl v roce 1888 vedoucím výpravy, která poprvé přešla Grónsko z východu na západ.

Třetím do party byl Anton Martin Schweigaard, norský pedagog, právník, ekonom a v letech 1842 - 1869 člena norského parlamentu, jehož silná víra v ekonomické schopnosti země z něj udělala předního mluvčího v parlamentu pro stavbu železnic a rozvoj poštovních a telegrafních služeb. Díky tomu je široce uznáván za pomoc při přeměně nerozvinutého Norska na kapitalistickou ekonomiku. Za poslední sochou v parku jsme se již nevydali, neboť se blížila zaplacená a předem domluvená exkurze Královského paláce, kam jsme neodkladně zamířili. O tom, co jsme uvnitř viděli, však již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli rovněž přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se první den v Norsku procházeli centrem Osla.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/oslo-univerzita-universitetet-i-oslo​

Historie :

Univerzita v Oslu je nejstarší a největší v Norsku. Byla založena roku 1811 a podle posledního dánsko-norského krále Frederika VI. nesla název Královská Fredrikova univerzita. O rok později bylo rozhodnuto, že se některé knihy z královské knihovny přesunou do nové univerzitní, čímž byl vytvořen základ pozdějších školních sbírek. V roce 1813 byla v pronajatých prostorách zahájena výuka ve čtyřech fakultách, kde 18 studentů učilo sedm profesorů. O sedm let později se začalo učit v budově Mariboegården a až v roce 1841 byl položen základní kámen specializovaného univerzitního komplexu na ulici Karl Johans Gate, který navrhl architekt Christian Heinrich Grosch ve spolupráci s Carlem Friedrichem Schinkelem. V roce 1939 byla škola přejmenována na University of Oslo a ještě dalších sedm let byla jednou v Norsku. Během druhé světové války byla uzavřena a němečtí okupanti některé studenty či učitele pozatýkali. Když válka skončila, byl založen Norský státní fond půjček na vzdělávání, čímž se studium stalo dostupné pro více lidí. V roce 2009 na osmi univerzitních fakultách studovalo přibližně 30 000 žáků, pro něž bylo k dispozici asi 5 000 zaměstnanců.

Historie čerpána z webu

https://www.muv.uio.no/

Město Oslo nemá turistickou známku.