Naučnou stezku s názvem Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích jsme si prošli na konci března 2024 během jednodenního výletu, kdy jsme se pohybovali pouze ve zmíněné vsi a také v nedalekých Bošovicích, kde vše začalo. Následně jsme odjeli do Křenovic, kde jsme naše šedé francouzské auto zaparkovali u kostela sv. Vavřince, jenž jsme si samozřejmě prohlédli a pak jsme zamířili do pár desítek metrů vzdálené cukrárny U Bílků, kde jsme si chtěli dát kávu a zákusek. Nic jsme si ovšem nevybrali a tak nám už nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na trasu naučné stezky. O několik desítek metrů dál jsme narazili na první zastavení, které popisovalo historii Hrdelního soudnictví na Moravě. Když jsme text na tabuli zavěšené na dřevěné konstrukci přelouskali, pokračovali jsme Říční ulicí k nedalekému druhému zastavení na břehu potoka Rakovec, které bylo nazváno Použití práva útrpného při výsleších. Běhal nám mráz po zádech, když jsme pečlivě pročítali hrůzné věci, které se ve středověku prováděly na vězních a byli jsme rádi, že žijeme v moderní době. Třetí cedule na nás čekala o kousek dál za mostem, po němž jsme snadno překonali potok Rakovec a stanuli u dalšího zastavení s názvem Katové a katovny. Dozvěděli jsme se zde spoustu zajímavých faktů ze života popravčích mistrů, kteří si rozhodně nežili špatně, jak by se mohlo zdát. Další naše kroky vedly Mlýnskou ulicí, která nás vcelku logicky dovedla k bývalému klapáči, u něhož se vedle starého kamenného sklepa nacházela čtvrtá tabule, pojmenovaná Žalář a cesta na popraviště. Prozradila nám, jaké druhy vězení existovaly, v jakých podmínkách odsouzení trávili čas před popravou a jakým způsobem byli následně odvedeni na popraviště. My jsme naštěstí na stejné místo odešli naprosto dobrovolně, nespoutaní a nevláčeni za koněm. Museli jsme však překonat nezáživný úsek polními cestami, které nás dovedly až na Šibeniční vrch. Na kopečku silně foukal vítr, takže se pátá cedule pohupovala jako rozverná holka na houpačce, což nám stěžovalo čtení textu. Tabule nemohla vyprávět o ničem jiném, než o popravišti. Zjistili jsme tak morbidní fakta o způsobech popravy či o tom, co se dělo po vykonání exekuce. Pak jsme si prohlédli repliku dřevěného pódia s ohradní zdí, kde se kat během poprav zamykal, aby nebyl rušen. Hrůzu nahánělo dřevěné kolo, které sloužilo k nejhoršímu způsobu zabití, tedy postupnému lámaní kostí. Na závěr jsme se pokochali výhledem z kopce Na spravedlnosti a díky plastické mapě jsme přesně věděli, na co se právě díváme. Brzy nás však z popravčího vrchu vyhnal studený jarní vítr. Vydali jsme se po silnici zpět do Křenovic, kde jsme se ještě zastavili u Božích muk, ale o nich již vypráví samostatný článek. Chcete-li vědět, jak náš výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si cestopis Jak jsme na jaře navštívili Bošovice a Křenovice.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/krenovice-naucna-stezka-sibenicni-a-popravci-vrch​

Historie :

Naučná stezka s názvem Šibeniční a popravčí vrch v Křenovicích vznikla v roce 2016 a je věnována událostem spjatým s výkonem hrdelních trestů v období středověku a raného novověku (13.–18. století). Přestože obec Křenovice vlastní hrdelní právo nikdy neměla, neboť spadala pod vrchnost ve Slavkově, má tato stezka přiblížit zájemcům historickou lokalitu, která se nachází v křenovickém katastru a v mapách je dodnes nazývána „Na spravedlnosti“. Konaly se zde popravy osob odsouzených ve městě Slavkově, které hrdelní právo mělo a účastnili se jich jistě lidé ze širokého slavkovského okolí, tedy i z Křenovic. Stezka je rovněž věnována památce nevinných obětí, kterých mezi popravenými bylo jistě mnoho. Nešlo totiž vždy o těžké zločince, ale i o drobné zloděje, kteří kradli z hladu, nebo o osoby ze zločinu pouze nařčené, třeba z čarodějnictví. Stezka je dlouhá přibližně 2 kilometry, vede ulicemi vesnice a polními cestami, má pět zastavení a není okružní.

Historie čerpána z webu

https://www.popravcivrch.cz/

Obec Křenovice nemá turistickou známku.