Valašsko jsme v rámci našich výletů navštěvovali pravidelně, jelikož se nám v tomto malebném kraji vždy velice líbilo a během těchto výletů jsme zde poznali mnoho rozličných památek, zajímavostí či přírodních úkazů. Jednoho lednového dne jsme se na východ Moravy vydali znovu, abychom poznali dvě obce v okolí Valašského Meziříčí. První z nich se jmenovala Zašová a po obhlídce turistických cílů v této obci jsme odjeli do zmíněného města za dalšími zajímavostmi, jichž Val-Mez nabízel opravdu mnoho.

Po příjezdu do města jsme náš stříbrný vůz nechali odpočívat na parkovišti u prodejny Albert a vzápětí jsme se vydali do centra valašské metropole. Minuli jsme autobusové nádraží, prošli opuštěnou tržnicí, za kterou se před námi objevila pěkná budova Krásenského pivovaru. A protože žádného turistu na světě nenasytí jen pohled na navštěvované památky a musí požít také klasickou krmi, rozhodli jsme se zkusit štěstí a najíst se v útrobách pivovarské restaurace. A ihned po vstupu jsme byli mile překvapeni pěkným interiérem.

Hned za dveřmi jsme na levé straně narazili na devět tlakových nádob z nerezové oceli, které se nacházely za sklem ve vedlejší místnosti, které sloužily k dočasnému skladování a konečné úpravě valašského piva. Ve vzduchem chlazených tancích právě zrálo některé z místních pěnivých moků, které jsme později samozřejmě také chutnali. Vedle tanků jsme našli výčep a jelikož jsme sem zavítali těsně po začátku nového roku, byl ještě zkrášlen vánoční výzdobou v podobě girland červené barvy.

Následně jsme se vydali hledat volný stůl a i když před chvílí kostely ve městě odbily poledne, nebyl problém si nějaké místo vybrat. Jeden stůl nám padl do oka a tak jsme se k němu vzápětí vydali. Kráčeli jsme po čedičové podlaze a záhy jsme usedli k tomu našemu stolu. Za pár okamžiků dorazil číšník s jídelním lístkem, u něhož jsme si ihned objednali nealkoholické nápoje a když odešel, začali jsme si vybírat jídlo. Ačkoliv jsme sem přijeli ve všední den, nebylo k dispozici žádné menu a tak jsme si s mírným zklamáním museli vybrat z dražších jídel.

Když jsme si pokrm objednali, začali jsme si prohlížet vybavení restaurace, které na nás udělalo velký dojem. Krásenský pivovar byl totiž otevřen roku 2017 a pojetí budovy restaurace bylo opravdu velkorysé. Líbil se nám nábytek z dubového masivu, dřevěný trámový strop podpíraly silné dubové sloupy a celý interiér doplňovaly litinové sloupy s ozdobnými hlavicemi, zakoupené při demolici novojičínské Tabačky. Také další výzdoba byla z tvrdého kovu a to včetně kamen, v nichž se topilo dřevem, což zpříjemňovalo naše čekání na jídlo.

Naštěstí jsme nemuseli čekat nijak dlouho a docela slušně jsme se i najedli. Poté jsme chvíli relaxovali, abychom dobře strávili oběd a přes velká okna s dubovými rámy jsme pozorovali dění ve městě. Po několika minutách přišel opět číšník, u něhož jsme si objednali dva druhy piv v PET lahvích a vzápětí jsme zaplatili celou útratu. O několik vteřin později nás oslovil starší pár u vedlejšího stolu, který se nás zeptal, jaké pivo bychom jim doporučili, což jsme rád učinili, i když by to měl asi udělat spíše číšník.

Zřejmě z nás čišely pivní znalosti, což byla do jisté míry pravda, protože jsme již během našich putování navštívili desítky menších či větších pivovarů. Potom jsme se již vydali ke dveřím a vyšli ven do slunečného lednového dne. Chvíli jsme kráčeli po břehu Rožnovské Bečvy, která od sebe rozdělovala dvě samostatná města, Valašské Meziříčí a Krásno nad Bečvou. Vzápětí jsme vkročili na most, který tyto města v minulosti i naší přítomnosti naopak spojoval a jenž byl ozdoben hned několika sochami.

Tři se nacházely na břehu u pivovaru, kde jsme našli sochy sv. Floriána, sv. Libora z roku 1750 a sv. Valentýna. Když jsme přešli po mostě na druhou stranu, narazili jsme na sv. Ignáce z Loyoly pochází z roku 1739. Zde jsme se na chvíli zastavili a pozorovali budovu pivovaru z druhé strany řeky. Poté jsme se zase po mostě vrátili zpět a zamířili přes tržnici směrem k našemu autu. Nikam jsme však nejeli, neboť jsme se šli podívat na Starou radnici, o které však pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli také můžete přečíst.

Chcete-li vědět, jak náš zimní výlet pokračoval, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech a vyhledejte si článek Jak jsme navštívili valašské obce Zašová a Choryně. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se tak o své zážitky s ostatními turisty. Děkujeme. Snad vás tento článek inspiroval k návštěvě tohoto valašské metropole, která turistům nabízí opravdu velké množství památek, včetně dvou zámků, několika kostelů, muzeí a dokonce tady můžete pozorovat noční oblohu ve hvězdárně.

Od naší první návštěvy Krásenského pivovaru uběhlo pouhých 14 dní, když jsme do Valašského Meziříčí zavítali znovu. Přijeli sem z nedaleké obce Choryně, kde jsme si prošli hned dvě naučné stezky a poté jsme se vrátili do valašské metropole, abychom se seznámili s dalšími místními památkami. Auto jsme zaparkovali jen několik desítek metrů od Krásenského pivovaru, k němuž jsme se vzápětí vydali. Jenže tentokrát jsme budovu, postavenou nově na základech starého domu, pouze minuli a pokračovali jsme dále do centra.

O pár hodin později jsme se k pivovaru vrátili, ovšem to už na město padla tma tmoucí, takže jsme se mohli pokochat netradičními pohledy nejen na restauraci, ale i okolní sochy a přilehlou řeku. Během obchůzky kolem budovy jsme v nejvyšším patře zahlédli měděné varny, v nichž se vařila mladina, ze které později vznikal chutný pěnivý mok, jenž jsme si minule dovezli domů. Když jsme budovu obešli kolem dokola, zamířili jsme již k našemu povozu a odjeli do Olomouce. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme v zimě chodili po Valašském Meziříčí.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Valasske_Mezirici_-_Krasensky_pivovar

Historie :

Historie budovy, v níž se nyní nachází Krásenský pivovar, zasahuje již do minulého století. Název Krásenský pivovar je odvozen z umístění budovy na pravém břehu řeky Rožnovská Bečva, která dříve dělila dvě samostatná města, Valašské Meziříčí a Krásno nad Bečvou. Most, který se nachází v těsné blízkosti, tato dvě města v minulosti naopak spojoval. V průběhu let minulých budova velmi zchátrala a proto byla nutná rozsáhlá rekonstrukce, takže byl objekt do základu zbourán a na jeho půdorysu byla vybudovaná nová, zděná budova, jejíž umístění je velkou předností nynějšího Krásenského pivovaru.

Nový pivovar byl otevřen roku 2017 a pojetí budovy restaurace je poněkud velkorysé. Čedičovou podlahu a interiér z dubového masivu, doplňují litinové sloupy s ozdobnými hlavicemi, zakoupené při demolici novojičínské Tabačky. Smrkové stropní trámy a fošnový základ podpírají masivní dubové sloupy.  V objektu se nachází zázemí pro restauraci i kompletní funkční minipivovar s varnou, spilkou pro kvašení piva a ležáckými tanky, které se nachází v zázemí zadní části prostředního patra. U vchodu do restaurace můžou hosté vidět v prosklené místnosti devět přetlačných tanků. Díky rozměrným dubovým oknům lze při posezení v restauračním minipivovaru pozorovat život ve městě hned z několika stran, jako ve výkladní skříni.

Historie čerpána z webu

https://www.krasenskypivovar.cz/

Město Valašské Meziříčí je držitelem turistické známky č.630.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/valasske-mezirici-c630​