Vsetín jsme poprvé navštívili během dubnového jednodenního výletu, který jsme strávili celý v tomto okresním městě. Poznali jsme zde několik pěkných památek, zejména těch církevních. Začali jsme prohlídkou evangelického kostela Dolního sboru, pak jsme pokračovali ke kostelu Horního sboru církve evangelické, vzdálenému pouhých padesát metrů od toho prvního a následně jsme zamířili na místní židovský hřbitov. Potom jsme kolem obou kostelů a našeho zaparkovaného vozu sešli dolů z kopce do města a na křižovatce zabočili doleva. Podél rušné silnice jsme přes benzinovou pumpu dorazili k pěkné budově restaurace a pivovaru Valášek, kde jsme měli v úmyslu poobědvat. Na nic jsme tedy nečekali, vstoupili dovnitř a vzápětí nám padl do oka výčepní pult se dvěma měděnými varnami na vaření mladiny. 

Pozdravili jsme se s obsluhou, posadili se ke stolu a nahlédli do jídelního lístku. Protože jsme zde sem zavítali během pracovního týdne a nikoli o víkendu, měli jsme možnost si vybrat ze zvýhodněného menu, což jsme také učinili. V restauraci bylo celkem plno, ale i tak brzy přišla jedna ze servírek a obsloužila nás. Objednali jsme si dvě jídla, na pití klasickou Kofolu a višňové pivo, velmi to oblíbený ovocný mok u ženské části naší výpravy. Po pár minutách jsme dostali polévku a později hlavní jídlo s dezertem a nutno říci, že jsme si všichni pošmákli. A protože ochucené pivo bylo přímo vynikající, rozhodli jsme se koupit si nějaké sebou v PET lahvích. Po asi hodinovém posezení u dalšího piva, tentokráte borůvkového, jsme si šli do chladících vitrín vybrat pěnivý mok, což vzhledem k velké nabídce nebylo jednoduché.

Nakonec jsme zvolili jedenáctku, mátové a borůvkové, zaplatili účet a s taškou naplněnou lahvovým pivem jsme se vrátili k našemu stříbrnému francouzskému autu. Pěnivý mok jsme odložili do vozu a pak jsme pěšky zamířili do kopce za největší památkou města, kterou byl odjakživa zdejší zámek, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, jak náš výlet vypadal, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme ve Vsetíně viděli všechny církevní památky a zámek, který vám prozradí další podrobnosti. Jestliže jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme. A pakliže vás článek dokonce inspiroval k návštěvě tohoto kraje, pak dokonale splnil svůj účel.

Beskydy se staly jednou z našich nejoblíbenějších destinací, kam jsme se velice rádi vraceli, jelikož nás zdejší drsná a zároveň krásná krajina naprosto okouzlila. Občas jsme na československé pomezí z Olomouce vyrazili na jednodenní výlet, ale strávili jsme zde i pár celotýdenních dovolených, které nám daly více času pro důkladnější prozkoumání tohoto kouzelného pohoří. Jednoho roku jsme si na sedm dní pronajali luxusní srub v kanadském stylu, který si jeho majitel postavil na zelené louce teprve nedávno a tak dřevěný domek ještě voněl novotou. Dovolenou jsme si naplánovali na začátek letních prázdnin, kdy se rozlehlá obec Velké Karlovice stala na jeden týden naším novým domovem, z něhož jsme každé ráno po vlastními silami připravené snídani vyráželi na výlety po bližším i vzdálenějším okolí.

Všechno jednou skončí a naše dovolená nebyla výjimkou. Osmý den po snídani jsme si tedy sbalili věci, setkali se s majitelem srubu, zaplatili za pobyt a vyrazili na cestu domů. K návratu jsme si vybrali trasu přes Vsetín, jelikož jsme chtěli navštívit Vsacký Cáb a zároveň jsme slíbili našemu nadšenému hledači ukrytých schránek, že se cestou zastavíme na několika keškách. Slib jsme splnili a pár krabiček jsme objevili přímo ve Vsetíně. A protože se již přiblížil čas oběda, zamířili jsme k našemu oblíbenému restauračnímu zařízení s vlastní výrobou piva. Tentokrát jsme naše stříbrné auto zaparkovali přímo u budovy restaurace, do které jsme vzápětí vstoupili, očima zkontrolovali měděné varny u baru a sedli si ke stolu. Jelikož byla sobota, vybrali jsme si z nabídky minutkových jídel a po 25 minutách jsme již spokojeně baštili.

Kvalita pokrmu nás ani napodruhé nezklamala, porce byly také vydatné a když jsme dobré jídlo zalili výborným višňovým a nealkoholickým pivem, byli jsme velice spokojeni. Jelikož jsme měli ještě v plánu návštěvu několika míst, po jídle jsme se v minipivovaru dlouho nezdržovali. Zvedli jsme se od stolu a v lednici si vybrali PET lahve s jedenáctkou a borůvkovým pivem. Následně jsme příjemné obsluze zaplatili nehorázně velkou útratu a vrátili se k našemu autu, kterým jsme odjeli na nedaleký Vsacký Cáb, o čemž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej také někdy přečtěte. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme se vraceli domů z dovolené ve Velkých Karlovicích. Pokud mu věnujete část svého vzácného času, dozvíte se toho opravdu hodně.

Nádherně zvlněné kopečky Vizovických vrchů se starými chaloupkami a pasoucími se ovečkami na stráních, jsme spolu s přilehlými městy většinou navštěvovali v rámci jednodenních výletů. Z Olomouce jsme to do této čarokrásné krajiny totiž neměli moc daleko, nicméně jednoho roku jsme si udělali radost a přes oblíbený slevový portál jsme si koupili třídenní pobyt v hotelu Sirákov u Vizovic. Moc se nám tady líbilo a jak bývá obvyklé, prodloužený víkend utekl jako voda a nás pobyt skončil. Po snídani jsme se sbalili, dali si věci do auta a pěšky vyrazili na nedalekou rozhlednu Vartovna u Seninky. Za necelou hodinu jsme se už kochali výhledy a pak jsme se vydali ke studánce pod rozhlednou. Od pramene nás vyhnal řev medvěda, díky němuž zpáteční cesta k hotelu Sirákov trvala kratší dobu, než když jsme kráčeli k rozhledně.

K autu jsme dorazili v pořádku a vzápětí jsme odjeli do Vsetína, které jsme již potřetí poctili svou návštěvou. Město totiž mezitím získalo vlastní turistickou známku, takže jsme si ji chtěli koupit a zároveň se seznámit se zbytkem místních zajímavostí, které jsme předtím neviděli. Během poznávání těchto míst jsme se tradičně zastavili na oběd v pivovaru Valášek, u něhož jsme zaparkovali naše nové šedé auto a vydali se do útrob restaurace. Uvnitř vypadalo vše takřka totožně, jako před osmi lety a nezměnila se ani kvalita jídla či příjemná obsluha. Jelikož v kalendáři právě vládlo pondělí, vybrali jsme si pokrm z obědového menu, na němž jsme jako vždy pochutnali. Pak jsme chviličku poseděli a přitom jsme se seznámili s krátkou historií minipivovaru Valášek, která se začala psát v roce 2001.

Dozvěděli jsme se, že pivovar s restaurací a kavárnou na Dolní Jasence vybudoval Jan Dohnal, který pracoval od roku 1966 jako vedoucí výroby a v letech 1983 - 1995 jako ředitel ve vsetínském pivovaru na ulici 4. května, v němž ale vaření piva roku 1998 skončilo. Zaujalo nás, že v místech, kde jsme právě seděli, bývalo stálo pohostinství už v roce 1920. Hospoda to byla mezi vsetínskými obyvateli oblíbená, přesto byl roku 1982 její objekt tehdejší vládnoucí garniturou uzavřen a po zchátrání stržen. Zajímavé rovněž bylo, že o názvu Valášek rozhodli sami občané Vsetína v rámci hlasování. Více nám toho internet v mobilu neprozradil a tak nastala vhodná chvíle, abychom se odebrali k vitrínám s balenými pivy. Chvíli jsme váhali s výběrem, protože nabídka byla možná ještě širší než dříve a tak jsme se obsluhy zeptali na pár rozdílů.

Slečna na pomoc přivolala sládka, který nám s nadšením povykládal o svých produktech a objasnil některé detaily pěnivého moku. Za výklad jsme poděkovali a nakonec jsme zvolili konzervativní řešení, když jsme si domů odvezli borůvkové pivo a dvanáctku. Pak jsme již příjemnou, ale takřka prázdnou restauraci opustili, vrátili se na parkoviště a vyrazili za dalším cílem. Tím byla studánka v chatové osadě Ohýřov, ale zdroji životodárné tekutiny již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli nezapomeňte také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme z rozhledny Vartovna utekli před medvědem až do Vsetína. Jestliže jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vsetin-pivovar-valasek​

Historie :

Základní kámen rodinného minipivovaru Valášek byl položen v roce 2001 a pivo se v něm začalo vařit o rok později. Vybudoval jej Jan Dohnal roku, který pracoval od roku 1966 jako vedoucí výroby a v letech 1983 - 1995 jako ředitel ve vsetínském pivovaru na ulici 4. května, v němž ale vaření piva roku 1998 skončilo. V místech, kde byla restaurace a minipivovar Valášek vybudován, stálo pohostinství už v roce 1920. Hospoda to byla mezi vsetínskými obyvateli oblíbená, přesto byl roku 1982 její objekt tehdejší vládnoucí garniturou uzavřen a po zchátrání stržen. V lednu 2003 pak bylo minipivovaru Valášek uděleno právo várečné. Zajímavé je, že o názvu Valášek rozhodli sami občané Vsetína. Díky jejich hlasování byl vybrán z mnoha jiných návrhů jako nejlepší a nejvýstižnější. Tvůrce návrhu pak byl odměněn bečkou piva. Místní pivo za dobu existence minipivovaru několikrát prokázalo svou kvalitu. Například světlý kvasnicový speciál se stal v roce 2012 výrobkem Zlínského kraje a získal ocenění Perla Zlínska. Světlý ležák zase obdržel v roce 2014 na degustační soutěži Jarní cena českých sládků ve Zvíkově zlatou medaili v kategorii český světlý ležák. Ochutnat zde ale můžete i borůvkový nebo višňový ležák. Základem piva Valášek jsou vždy kvalitní tuzemské suroviny. Ve Vsetíně navíc dbají na tradiční postup. Po hlavním kvašení, které trvá jeden týden, zraje pivo Valášek ještě alespoň čtyřicet dní v tancích. A nejen proto je tak vynikající !

Historie čerpána z webu

https://www.denik.cz/

Město Vsetín je držitelem turistické známky č.2667.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/mesto-vsetin-c2667