Kružberk - přehrada na řece Moravici
Na začátku 20. století došlo k povodním, kvůli kterým bylo rozhodnuto Zemskou vládou ve Slezsku o stavbě přehrady na řece Moravici, ale stavět se začalo až v roce 1948. Nejprve byla vybudována cesta ke stavbě, poté byla v roce 1951 vykopána jímka a v roce 1952 se začalo s litím betonu pro spodní bloky přehradní zdi. Už v roce 1954 došlo k zadržování vody a to i když se ještě betonovalo. V roce 1955 bylo vodní dílo dokončeno vrchem přehradní zdi, tedy korunou. Od roku 1957 nádrž slouží k trvalému zadržení vody. Stavbu řídil stavbyvedoucí Ing. Jan Čermák, který se s Kappelem podílel už na projekčních pracích. V letech 1954 až 1958 byla vyražena štola pro přívod vody do Úpravny vody Podhradí u Vítkova, do té doby se voda dostávala ke spotřebitelům z přehrady provizorním způsobem.
Přehradu Kružberk, postavenou v letech 1948 – 1955 na řece Moravici, jsme navštívili během jednoho květnového výletu, který jsme strávili v tomto pro nás dosud neprobádaném kraji. K druhé největší přehradě na severu Moravy jsme přijeli od Vítkova po silnici vylámané ve skále, která zde byla vybudována v letech 1948 – 1949 během výstavby přístupových cest k budoucí přehradě a poté jsme sjeli dolů k Moravici. O chvíli později jsme naše stříbrné auto zaparkovali u penzionu Velké Sedlo, přešli most pro pěší přes řeku a po příjemné cestičce jsme se vydali na hráz. Po pár metrech jsme se zastavili u 50 metrů vysoké skalní stěny, kterou právě zdolával nějaký horolezec a chvíli jeho bláznivou činnost pozorovali. Zvědavě jsme také nahlédli do skalní jeskyně v patě skály a pak jsme šli po asfaltové cestě dál.
Po zhruba 350 metrech jsme dorazili na silnici, zabočili doleva, minuli autobusovou zastávku a vzápětí jsme stanuli na 35 metrů vysoké hrázi, která byla široká 9,5 metru a dlouhá 285 metrů. Pomalým krokem jsme po ní kráčeli na druhou stranu a střídavě běhali z jedné strany silnice na druhou. Nadchly nás pohledy dolů do údolí, kde se na břehu opět nespoutané Moravice nacházela chatová osada, tvořená z obslužných budov, které při stavbě sloužily k ubytování a stravování dělníků. Na opačné straně jsme pozorovali vcelku poklidnou hladinu v přehradě, pod kterou zmizely obce Medlice, Kerhartice, Lesy a částečně také Slezská a Moravská Harta. Během plnění přehrady vodou v roce 1957 bylo zatopeno pět vodních mlýnů, pila, škrobárna, osm lomů na břidlici a také 49 statků či 15 domů.
Když jsme došli na druhý konec hráze, na levé straně silnice jsme si prohlédli pamětní desku, u místěnou na skalní stěnu. Přečetli jsme si na ní jména František Jandera, Štěpán Adámek a František Zima, což byli pracovníci, kteří během výstavby Kružberské přehrady zemřeli. Pak jsme přešli na malý plácek na druhé straně silnice, kde pár lidí postávalo u stolečku a tak jsme j němu zvědavě zamířili. Vzápětí jsme zjistili, že se jednalo o stanoviště turistického pochodu Vítkovská 50, který se zrovna v tento den konal. Získali jsme zde razítko do památníku a pak jsme popošli o pár desítek metrů dál na jakousi vyhlídkovou plošinu, kde jsme se seznámili s historií přehrady Kružberk, kterou znali ze seriálu československé televize Velké Sedlo. Připomnělo nám to hrázného Palyzu a další postavy, jejichž osudy jsme v osmdesátých letech 20. století dychtivě sledovali.
Dočetli jsme se, že o stavbě přehrady se uvažovalo již v roce 1902, kdy došlo ke katastrofálním záplavám, které způsobily v rakouském Slezsku obrovské škody. Při jejich nápravě se Země slezská zadlužila na půl generace, nicméně pak přišla první světová válka a lidé měli jiné starosti. Stavba začala až po druhé světové válce v roce 1948. Původně se počítalo s převážně energetickým využitím energie vody, později byl tento záměr změněn na prioritní zajištění pitné vody. Nejprve byla vybudována cesta ke stavbě, poté byla v roce 1951 vykopána jímka a pak se začalo s litím betonu pro spodní bloky přehradní zdi. Už v roce 1954 došlo k zadržování vody a o rok později bylo vodní dílo dokončeno vrchem přehradní zdi, tedy korunou. Jak už bylo zmíněno, nádrž byla napuštěna během roku 1957.
Když byla v dalším roce dokončena úpravna vody v Podhradí u Vítkova, začala plně sloužit k dodávkám životodárné tekutiny do domácností. Dále jsme se dočetli, že zde byl ustanoven zákaz koupání a rybolovu, což vysvětlovalo osiřelé břehy přehrady, neboť jsme při procházce po hrázi viděli jen pár ukotvených lodiček ale nula lidiček. Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se po hrází zpět. Když jsme došli na druhý břeh, nezamířili jsme dolů k autu, nýbrž pěšinou do kopce, abychom našli zříceninu hradu Kružberk, o níž však již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme onen květnový den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme na hradě Vikštejn dostali zadarmo klobásy. Pokud jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kruzberk-prehrada-na-rece-moravici
Historie :
Na začátku 20. století došlo k povodním, kvůli kterým bylo rozhodnuto Zemskou vládou ve Slezsku o stavbě přehrady na řece Moravici. Stavba byla ve stádiu příprav, ke kterému už nedošlo, protože vypukla první světová válka. Stavba byla zahrnuta v Rakousko-pruském Přehradním programu z roku 1911, mezi další varianty také v oblasti patřila, kromě Kružberku na Moravici, také lokalita Spálov na Odře, Morávka na Morávce a Šance na Ostravici. Důležitost této stavby začala vycházet najevo ve 20. letech 20. století. V té době vznikalo mnoho koncepcí a nápadů, jak vodu z toku svázat. Jednou z možností bylo i postavit průplav Dunaj-Odra-Labe a po té vodu z Moravice svést podzemním tunelem do Odry. Tento projekt se však neuskutečnil, protože ke stavbě průplavu nedošlo. Přednost dostaly nádrže Pastviny a Vranov. Další projekt byl vytvořen v letech 1930–1932 Dr. techn. Karlem Pickem a sudetským Němcem Ing. Kappelem. Kvůli výstavbě pohraničního opevnění už na stavbu nezbyl dostatek prostředků. Stavba začala až po druhé světové válce v roce 1948.
Původně se počítalo s převážně energetickým využitím energie vody, později byl tento záměr změněn na prioritní zajištění pitné vody. Nejprve byla vybudována cesta ke stavbě, poté byla v roce 1951 vykopána jímka a v roce 1952 se začalo s litím betonu pro spodní bloky přehradní zdi. Už v roce 1954 došlo k zadržování vody a to i když se ještě betonovalo. V roce 1955 bylo vodní dílo dokončeno vrchem přehradní zdi, tedy korunou. Od roku 1957 nádrž slouží k trvalému zadržení vody. Stavbu řídil stavbyvedoucí Ing. Jan Čermák, který se s Kappelem podílel už na projekčních pracích. V letech 1954 až 1958 byla vyražena štola pro přívod vody do Úpravny vody Podhradí u Vítkova, do té doby se voda dostávala ke spotřebitelům z přehrady provizorním způsobem. Definitivní první plnění nádrže začalo 16. března 1957 a maximální provozní hladiny bylo dosaženo 25. července téhož roku. Do oficiálního trvalého provozu byla uvedena v roce 1960, ale už i předtím byla schopna plnit účely stavby. V roce 1991 byly na odtoku nainstalovány dvě Bánkiho turbíny, aby došlo k využití energie proudící vody s celkovým výkonem 0,4 MW. V roce 2003 byly nahrazeny jednou Francisovou turbínou s výkonem 0,4 MW. V letech 2015 – 2017 byla provedena rekonstrukce části hráze v ceně 77 milionů Kč. Při ní byla opravena koruna hráze, byla odstraněna původní dlážděná vozovka včetně podloží a nahrazena asfaltovou, opravena chodníkové konzole a mosty přes přelivy. Vzhled přehrady byl zachován, pouze byly odstraněny dva sloupy.
Historie čerpána z webu
Přehrada Kružberk je držitelem turistické známky č.1317.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/kruzberk-c1317
