Horký letní den na konci srpna byl jako stvořený pro polehávání u vody, kdy příroda neotužilým lidem nabídla jednu z posledních možností ke koupání v přírodě za příjemné teploty vzduchu i vody. Neodolatelnou nabídku jsme využili i my, ovšem tak trochu jiným způsobem, než by se mohlo zdát. Jednodenní výlet jsme opravdu takřka celý strávili u přehrady Slezská Harta, jenže jsme nelenošili na pláži, ale navštívili několik zajímavosti v jejím okolí. Vše začalo  zastávkou v Moravském Berouně, kde dlouhé roky bydleli naši příbuzní, nicméně jejich návštěvu jsme v plánu neměli a v tomto městě jsme pouze shlédli všechny dostupné památky. Následně jsme se zastavili u malé kapličky na vrcholu stoupání silnice z centra Dvorců směrem k vesničce Májůvka a potom jsme již odjeli k přehradě Slezská Harta.

Po příjezdu k tomuto vodnímu dílu jsme naše stříbrné auto odložili na parkovišti kousek od hráze a než jsme se k ní vydali, šli jsme odlovit kešku. Po úspěšném nálezu jsme zamířili k nedaleké informační tabuli, ze které jsme načerpali fakta nejen o přehradě, ale také o přívozu, jehož služby jsme později využili. Chytrá tabule nám prozradila, že stavba Slezské Harty byla zahájena v roce 1987 a dokončena o deset let později. Již v roce 1986 však byly vybudovány některé objekty zařízení staveniště a ještě předtím byl prováděn rozsáhlý geologický průzkum celé oblasti. Nepřekvapilo nás, že před zahájením stavby bylo nutné zajistit pokácení všech stromů, keřů, vysekání porostů, zbourání a odklizení budov a zařízení v zátopovém pásmu, byly postaveny náhradní byty, domy a zařízení pro vystěhované obyvatele.

Dále jsme se dočetli, že následovalo zřízení hotelového areálu v Razové pro stavbaře přehrady, došlo i na přeložky plynovodu, telefonních a elektrických vedení, vybudována nová čerpací stanice pro úpravnu vody v Leskovci nad Moravicí a to včetně přivaděče surové vody. Silničáři kolem budoucí přehrady položili nové asfaltové silnice pro stavební stroje a bylo nutné vztyčit několik mostů k zajištění dopravy potřebného stavebního materiálu. Byla zahájena těžba štěrkopísků podél koryta řeky Moravice v Leskovci a Karlovci, obnoven jeden kamenolom a zřízeno jíloviště u lesa nad Leskovcem. Původně plánovaný termín dokončení vodního díla byl rok 1992, ale v důsledku celospolečenských změn v roce 1989, pochybností o pokračování stavby i pro nedostatek finančních prostředků, k tomu došlo o pět let později.

Na závěr jsme zjistili, že napouštění nádrže začalo počátkem roku 1996 a bylo ukončeno již v roce 1998 kvůli katastrofickým povodním, k nimž došlo o rok dříve a které jsme v Olomouci zažili na vlastní kůži. Celkové náklady na vybudování vodního díla Slezská Harta činily na 2,5 miliardy korun a přehrada byla v té době podle rozlohy devátá největší v České republice. Když jsme dočetli poslední řádky, vydali jsme se na hráz, z níž jsme nejprve nahlédli do hlubiny pod námi, kde tekla řeka Moravice v betonovém korytu, ústící poté do přírodního toku. Dále jsme spatřili několik menších domečků, v níž se nacházelo pracoviště elektrárenských zaměstnanců. Součástí díla se totiž stala také vodní elektrárna se dvěma Francisovými turbínami o výkonu 2,75 a 0,4 megawattů.

Pak jsme svou pozornost upřeli na vnější část hráze, pokrytou travinami a kameny. Později jsme se dozvěděli, že sypaná hráz přehrady dostala do vínku šikmé jílové těsnění, dvoustupňový pískový filtr a štěrkovou přechodovou část. Zpevněna byla kameny a navíc byla upevněna ke skalnímu podloží injekční štolou a jakousi stěnou, kterou jsme si však nedovedli představit. Následně jsme se po chodníku vydali na hřeben hráze. Z jedné strany jsme míjeli asfaltovou silnici a z druhé nás od klidné hladiny odděloval betonový plot. Když jsme se přes něj nahnuli, uviděli jsme kamenitou zeď, snižující se šikmo prudce do vody. Chvíli jsme ji pozorovali a občas jsme i zahlédli ocas nějaké ryby, po níž zůstalo jen rozšiřující se kolo na hladině.

Možná to byl kapr nebo parma, cejn, lín či jeden ze pstruhů, kteří zde našli svůj domov. Potom jsme pokračovali v pomalé chůzi po hrázi a čím dál více jsme se přibližovali k odběrné věži, která trčela z vody jako maják. Zjistili jsme, že věž slouží k odběru surové vody a to ze čtyř různých míst. Vedl k ní dlouhý most, ale když jsme k němu přišli, přivítala nás zamčená branka a tak jsme se k ní blíže nedostali. Místo toho jsme pokračovali kousek dál a z dálky jsme zahlédli vrata ve skále na konci hráze. K čemu vchod sloužil jsme se nedozvěděli a dál se nám jít už nechtělo. Byli jsme téměř na konci 540 metrů dlouhé hráze, vysoké až téměř 65 metrů a tak jsme se otočili a vrátili se k autu na parkovišti. O chvíli později jsme francouzským povozem zamířili do Leskovce nad Moravicí a cestou jsme se zastavili pro kešku u vodárny, odkud jsme opět spatřili část přehrady.

Pak jsme již dojeli do Leskovce, kde jsme se zastavili na oběd v restauraci U Marka. Právě odbilo poledne a i když jsme si záhy objednali jídlo, starší číšnice nestíhala. Když se venkovní zahrádka zaplnila, byli jsme rádi, že jsme přijeli ještě brzo a nečekali moc dlouho, ale i tak jsme zde strávili hodinu. Po obědě jsme popojeli do vedlejší obce Razová, v níž jsme se vydali po stopách tufitů. Po cestě do lomu, v níž se tato sopečná hornina těžila, se nám otevřel pohled na další část přehrady. Vodní hladina se pod ostrým sluníčkem leskla a my jsme pouze tušili, že tímto směrem se rozkládala obec Karlovec, jenž byla až na kostel jako jediná celá zatopena. Voda přehrady zalila sice ještě dalších pět vesnic, ale pouze částečně. Jednalo se o obce Nová Pláň, Razová, Dlouhá Stráň, Leskovec a Roudno.

Když jsme se pokochali výhledem, zabočili jsme do nitra tufitového lomu, který jsme se celý prošli a následně jsme spěchali do přístavu v Razové. Zbývalo nám totiž pár minut do odjezdu lodi, kterou jsme se chtěli přepravit do Roudna na druhé straně přehrady. Přišli jsme právě včas a těšili se na plavbu. Bohužel před námi nastoupilo devět lidí a vzhledem ke kapacitě lodi nám kapitán oznámil, že může vzít již jen jednoho. To nám bylo platné jako parní válec na půdě a tak jsme s díky odmítli. Loď s pasažéry odplula a my jsme zůstali v přístavu sami. Rozhodli jsme se, že zde nebudeme čekat zbytečně hodinu než se loď zase vrátí a vydali jsme se po silnici zpět k autu. Vzápětí jsme odjeli do sousední obce Mezina, kde jsme navštívili Venušinu sopku a kostel Nejsvětější Trojice, o kterých se dočtete v jiných mých článcích.

Poté došlo na rozhodování, co podnikneme dál, protože původně jsme chtěli jet do Leskovce nad Moravicí, půjčit si v přístavu šlapadla a brázdit vody přehrady. Plán jsme změnili a zamířili do jiného přístavu, konkrétně do toho v Razové, kde jsme byli již o dvě hodiny dříve. Tentokrát jsme zaparkovali až dole u závory před přehradou a vydali se k nástupnímu molu. Loď se zrovna objevila za zatáčkou a protože jsme měli několik minut čas, tak jsme popošli k vodě. Fascinovala nás asfaltová silnice, mizející ve vodě přehrady, která se o pár stovek metrů dál zase vynořila na protějším ostrohu. U mola jsme narazili na tabuli, z níž jsme opět načerpali informace o přehradě a sotva jsme dočetli poslední řádky, kapitán zaparkoval své plavidlo u mola.

Cestující z Roudna vystoupili a když odešli zůstali jsme s kapitánem sami. Pak polovina z nás vstoupila na loď, zatímco druhá část výpravy odešla k autu a vzápětí odjela do Leskovce, kde koupili turistickou známku přehrady. Po chvilce kapitán zapnul motor a vyrazili jsme vstříc protějšímu břehu. Loď nás vezla pětikilometrovou rychlostí a protože už nikdo další nepřistoupil, mohli jsme v klidu pozorovat vodní hladinu a okolní krajinu, které dominovaly dvě sopky vedle sebe - Velký a Malý Roudný. Po asi 25 minutách jsme přistáli v přístavu v obci Roudno, kde jsme kapitánovi poděkovali za jízdu a loď jsme opustili. Dál jsme šli již po svých a museli jsme šlapat pěkně do kopce až na dolní křižovatku v Roudnu, kde jsme nervózně čekali asi dvacet minut, než přijelo naše stříbrné auto.

Po radostném shledání jsme odjeli nahoru ke kostelu sv. Michala Archanděla, ale o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volné chvíli také přečíst. Chcete-li vědět, co všechno jsme v tento srpnový den viděli, mrkněte do sekce Velké povídání o výletech, kde na vás čeká velmi obsáhlý příspěvek Jak jsme se toulali v okolí Slezské Harty. Z cestopisu se dozvíte opravdu spoustu informací o přehradě, Moravském Berouně či památkách v Razové, Mezině a Leskovci nad Moravicí. A nejen o nich, je toho daleko víc. Pokud jste na přehradu Slezská Harta také zavítali, napište své poznatky do komentářů pod článkem a podělte se s námi o vlastní zážitky. Děkujeme. A jestliže vás příspěvek dokonce k návštěvě vodního díla inspiroval, pak dokonale splnil svůj účel.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Slezska_Harta_-_prehrada_na_rece_Moravici/

Historie :

Stavba přehrady Slezská Harta byla zahájena v roce 1987 a dokončena o deset let později. Již v roce 1986 však byly vybudovány některé objekty zařízení staveniště a ještě předtím byl prováděn rozsáhlý geologický průzkum celé oblasti. Výstavba tak velkého vodního díla představovala značný zásah do přírodních, technických, ale i sociálních podmínek. Před zahájením stavby bylo nutné zajistit pokácení všech stromů, keřů, vysekání porostů, zbourání a odklizení budov a zařízení v zátopovém pásmu, byly postaveny náhradní byty, domy a zařízení pro vystěhované obyvatele. Dále byl zřízen hotelový areál v Razové pro stavbaře přehrady, došlo i na přeložky plynovodu, telefonních a elektrických vedení, vybudována nová čerpací stanice pro úpravnu vody v Leskovci nad Moravicí včetně přivaděče surové vody. Silničáři kolem budoucí přehrady položili nové asfaltové silnice pro stavební stroje a bylo nutné vztyčit několik mostů k zajištění dopravy potřebného stavebního materiálu. Byla zahájena těžba štěrkopísků podél koryta řeky Moravice v Leskovci a v Karlovci, obnoven jeden kamenolom a zřízeno jíloviště u lesa nad Leskovcem. Celkové náklady na vybudování vodního díla Slezská Harta činily na 2,5 miliardy korun, z toho stavební práce si vyžádaly 1,5 miliardy. Původně plánovaný termín dokončení vodního díla byl rok 1992, ale v důsledku celospolečenských změn v roce 1989, pochybností o pokračování stavby i pro nedostatek finančních prostředků, k tomu došlo o pět let později. Napouštění nádrže začalo počátkem roku 1996 a bylo ukončeno již v roce 1998 kvůli katastrofickým povodním, ke kterým došlo o rok dříve. Slezská Harta byla v té době podle rozlohy devátá největší v České republice.

Historie čerpána z webu

http://www.slezskaharta.eu/ 

Přehrada Slezská Harta je držitelem turistické známky č.1984.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/slezska-harta-c1984