Netrvalo dlouho, abychom si byli zcela jistí, že Český ráj svůj název získal oprávněně, neboť nás okouzlil hned během první dovolené, kterou jsme v tomto malebném kraji strávili. Byla to prostě láska na první pohled, takže jsme se sem v průběhu dalších let rádi vraceli a většinou jsme v tomto úžasném koutku naší země strávili týden. Jednoho roku jsme se ubytovali v rodinném domě v obci Žlábek, v němž jsme měli dostatek soukromí i prostoru a tak jsme zde byli velice spokojeni. V paměti nám utkvěly zejména snídaně či večeře na terase, odkud jsme pozorovali krajinu Českého ráje a když nad zříceninou hradu Trosky zapadalo slunce, mohli jsme oči nechat na té úžasné podívané. Samozřejmě jsme si naplánovali návštěvu spousty zajímavých míst a jedním z nich byl hruboskalský skalní hřeben, na němž jsme narazili na opravdu netradiční lože.

Každý z nás má rád svou postel, na kterou si zvykl a nejlépe se na ni pokaždé vyspí. Dobře ji zná, ví jak si na ni lehnout a těžko si zvyká na cestách na jiné lože. A přece se nakonec člověk a postel společně domluví, prostě to chce jen určitý čas. Jak se však leží na loži kamenném, ví dnes jen velice málo lidí. Jedno takové bylo uměle vytvořeno kousek od zámku Hrubá Skála, nedaleko něhož jsme v lese na malém plácku zaparkovali náš stříbrný povoz a potom jsme se po úzké asfaltové silničce vydali vstříc krásám zdejšího kraje. Sledovali jsme hlavní červenou trasu, nazvanou jako Zlatá stezka Českého ráje, kterou doplňovala žlutá značka a po pouhých 100 metrech jsme dorazili na odbočku zvanou U Adamova lože. Zde se obě turistické trasy rozbíhaly každá jiným směrem a abychom to neměli moc snadné, přidala se k nim ještě modrá barva.

Právě po ní jsme se vydali prozkoumat již zmíněné Adamovo lože, tedy nikoliv proto, že bychom již byli unaveni a potřebovali si lehnout, ale lákalo nás poznat o co vlastně jde. U rozcestníku jsme sestoupili po asi patnácti pískovcových schodech na malou plošinu s několika stromy a záhy jsme vešli do sotva metr úzké skalní průrvy. Pěšinu brzy vystřídaly další kamenné schody, jichž tentokrát bylo podstatně více a které nás dovedly na malé prostranství, obklopené strmými skalními stěnami. Pak jsme ho spatřili, to studené, kamenné lože, zvané Adamovo. Vytesal jej tady na konci 18. století turnovský sochař a řezbář Jan Chládek mladší, místní umělec, autor mnoha plastik, církevních soch a dřevěných řezeb. Stalo se tak na příkaz Františka Adama z Valdštejna, který se zotavoval u svého bratra Josefa na zámku Hrubá Skála po tureckých válkách. 

Jak jsme však z historie místa zjistili, v minulosti možná tak studené nebylo, neboť bylo zahříváno milenci, kteří se tu prý scházeli. Zmíněný sochař Chládek zde totiž do skály vytesal oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice a reliéf byl zakončen soškou Amora. Naproti byla vytesána široká pohovka, pod níž se choulili dva lvi, nicméně jsme z těchto věcí toho už moc neviděli. Reliéfy oltáře a pohovka totiž byly již ve velmi špatném stavu, jelikož za ty dlouhá léta měkký pískovec postupně podléhal zubu času a intenzivně na něj působila eroze. V minulosti měla na poškození podíl také vrchnost z Hrubé Skály, kterou reliéfy dvou nahých postav pobuřovaly a tak bylo nařízeno jejich odstranění, čemuž se podařilo alespoň částečně zabránit. Jak jsme sami mohli vidět, někteří návštěvníci se na zkáze doslova podepsali svým bezohledným jednáním.

Z Adamova lože a oltáře lásky jsme tak shlédli jen skromné zbytky. Bohužel rovněž obě nahé postavy milenců byly sotva viditelné a když jsme si tak Adamovo lože prohlíželi, připadalo nám nějaké povědomé, ačkoliv jsme zde byli poprvé. Po chvilce přemýšlení jsme si vzpomněli, že jsme pohovku viděli v pohádce Bajaja, který na loži přespával i se svým mluvícím moudrým koněm. Nicméně nám vrtalo hlavou, jak se sem onen oř dostával, když sem z obou stran vedly jen úzké průchody. Záhadu se nám nepodařilo objasnit ani poté, co jsme si prostudovali informační tabuli, kde jsme dozvěděli spoustu dalších faktů z historie Adamova lože, ze které nás zaujala pověst o tom, že se zde sloužily bratrské mše či dokonce, že zde Adamité konali orgie. Kvůli tomu byl do skály vytesán nápis Bible Kralická z boží vůle jest, byla a bude, ale jak se ukázalo, vše byl jen výmysl.

Po přečtení informací jsme nezapomněli odlovit zdejší kešku, jednu z mnoha během tohoto pěšího výletu a když jsme si vše prohlédli, prodrali jsme se skalní průrvou, a podél dalších návštěvníků, zase zpět na rozcestí. Pak jsme po žluté pokračovali dále do lázní Sedmihorky, nicméně o tom již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také přečtete. Ovšem pokud máte zájem zjistit podrobnosti našeho výletu najednou, vyhledejte v sekci Velké povídání o výletech článek Jak jsme se poprvé prošli Hruboskalským skalním městem. V tomto cestopise se dozvíte podrobnosti z pátého dne naší červencové dovolené v Českém ráji roku 2012. Snad vás moje příspěvky inspirovaly k návštěvě malebného koutu naší země či připomněly místa, na kterých jste vy sami v minulosti již někdy byli a pokud se vám vybavily příjemné vzpomínky, jsme za to rádi.

Jak už bylo zmíněno, většinou jsme v Českém ráji strávili celý týden, ovšem i v tomto případě bylo uplatněno pravidlo o výjimkách. Změnu si v podstatě vyžádalo naše podnikání, které se postupně rozvíjelo a jednoho roku jsme stáli před otázkou, jak zrychlit balení vyrobených mýdel a šumivých bombiček do koupele. Bylo jich stále více a více, takže jsme situaci museli nějak vyřešit a po mnoha úvahách jsme se rozhodli pořídit si balící stroj. Jelikož by nový výrobek stál mnoho desítek tisíc korun, pátrali jsme po bazarovém stroji a náhoda tomu chtěla, že starší a téměř nepoužívaný kousek jsme objevili ve vesnici nedaleko Turnova. Na jednu květnovou neděli jsme si tedy domluvili prohlídku balícího stroje a zároveň si zajistili ubytování na tři dny v Karlovicích u Turnova, jelikož jsme rádi spojovali příjemné s užitečným či v tomto případě práci se zábavou.

Počasí nám celý víkend přálo, takže jsme se mohli poklidně procházet nádhernou přírodou a poznat poměrně dost zajímavostí. A jelikož Karlovice ležely na dohled od úžasného výtvoru matky přírody, který si lidé pojmenovali jako Hruboskalské skalní město, byl by doslova hřích se sem nevydat. Vůbec nám nevadilo, že jsme zmíněnými skalami proklouzli o čtyři roky dříve během týdenní dovolené, protože se nám v nich moc líbilo a navíc jsme si tentokrát naplánovali trochu jinou trasu. Určitá část naší procházky nicméně vedla kolem nám již známých míst a jedním z nich byla odbočka u Adamova lože, k níž jsme tentokrát dorazili z druhé strany, po úzké silničce od hradu Valdštejn. Když jsme ke zmíněné odbočce přišli, pouze jsme ji minuli a šli dál na zámek Hrubá Skála. Potom jsme se vydali zpátky, přičemž jsme kráčeli okolo místa, kde jsme o čtyři roky dříve parkovali.

Zanedlouho jsme opět stanuli u odbočky a po známých schodech sestoupili na malé prostranství, obklopené strmými skalními stěnami, na němž jsme si poctivě všechno prohlédli jako minule, ale za tak krátkou dobu se toho na zajímavých reliéfech moc nezměnilo. Zdrželi jsme se zde několik minut a poté jsme se zase skalní průrvou vrátili zpět na rozcestí a posadili se na lavičku u směrových šipek. Chvíli jsme si zde po celodenním putování odpočinuli a po krátkém občerstvení jsme stejně jako minule pokračovali po žluté značce do Sedmihorek, které jsme si prohlédli včetně pramenů a studánek, o nichž se dočtete v dalších příspěvcích. Pro vášnivé čtenáře je pak v tradiční sekci Velké vyprávění o výletech připraven cestopis s názvem Jak jsme se z Turnova vrátili do Karlovic po hruboskalském hřebeni. Pokud jste také navštívili Adamovo lože, můžete napsat své poznatky do komentářů. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Hruboskalsko_-_skalni_utvar_Adamovo_loze/

Historie :

Skalní sluj Adamovo lože se nachází asi 300 metrů od zámku Hrubá Skála. Nechal ji zde vytesat František Adam z Valdštejna (1759-1823), bývalý voják a později velmi nadaný a pilný botanik, který se zotavoval u svého bratra Josefa na zámku po tureckých válkách (1787-1789). Takzvanou Venušinu sluj vytesal na jeho zadání turnovský sochař a řezbář Jan Chládek mladší, místní umělec, autor mnoha plastik, církevních soch a dřevěných řezeb. Do pískovcové skály Jan Chládek mladší vytesal na jedné straně soutěsky oltář lásky, vedle kterého stála nahá milenecká dvojice - oltář byl na vrcholu zakončen soškou Amora a bývá někdy také přezdíván jako Evino lože. Naproti oltáři lásky byla vytesána široká kamenná pohovka, pod níž se choulí dva lvi. Přesahující skálu kryjící lože, symbolicky podpírá u pohovky dvojice tesaných sloupů.

Ke sluji se dostanete buď po červené turistické značce po silnici k rozcestníku u Adamova lože nebo stačí sejít od parkoviště u zámku Hrubá Skála Myší dírou a napojit se na modrou značku, která slují prochází. Z obou stran vedou do sluje schody skrz úzký přitesávaný skalní průchod. Reliéfy oltáře a pohovka jsou dnes však již ve velmi špatném stavu. V minulosti na tom měla podíl vrchnost z Hrubé Skály, kterou reliéfy dvou nahých postav pobuřovaly a tak bylo nařízeno jejich odstranění, čemuž se podařilo alespoň částečně zabránit. Za dlouhá léta také měkký pískovec postupně podléhal zubu času a intenzivně na něj působila eroze. Bohužel i někteří návštěvníci se na zkáze doslova podepisovali. Samotné lože bylo ohrazeno dřevěným zábradlím, aby se alespoň částečně zamezilo dalším škodám. Z Adamova lože a oltáře lásky tak dnes zbývají jen skromné zbytky a i obě nahé postavy milenců jsou sotva viditelné.

Snad k dokreslení romantiky tohoto místa vznikla pravděpodobně za první republiky pověst o tom, že se zde sloužily bratrské mše či dokonce, že zde Adamité konali orgie, k podpoře tohoto tvrzení byl do skály vytesán nápis "Bible Kralická z boží vůle jest, byla a bude" - vše je však jen výmysl lidové slovesnosti. Kolem zámku se natáčela filmová pohádka o princi Bajajovi (1971) a tak ani romantické Adamovo lože neuniklo pohledu kamery. Bydlel zde i se svým moudrým koněm princ Bajaja a na loži přespával a převlékal se. Jak se sem však kůň dostával, zůstává tak trochu záhadou, když z obou stran vede do sluje jen úzký přitesávaný průchod.

Historie čerpána z webu

http://www.interregion.cz/

Hruboskalské skalní město je držitelem turistické známky č.994.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/skalni-mesto-sedmihorky-c9949