Náhoda tomu chtěla, že jsme o jedněch letních prázdninách vyrazili na víkendový pobyt do oblasti Kolínska, kam jsme tehdy přijeli vůbec poprvé. Do polabské nížiny jsme z Olomouce vyrazili v pátek odpoledne za obrovského vedra a po dvou hodinkách jízdy jsme přijeli do okrajové části Peček, kde jsme předali kus nábytku, jehož prodej byl příčinou našeho výletu. Následně jsme odjeli do Kolína pro dalšího člena naší výpravy a lovce keší v jedné osobě, který sem přijel už ráno vlakem, neboť se nevlezl do auta. Pak jsme se společně přesunuli do penzionu Zlaté slunce, kde jsme byli ubytováni a modlili se, aby konečně přišlo slíbené ochlazení. Večer jsme se dočkali a tak jsme se ráno za příjemné letní teploty mohli vydat na výlet, který jsme praktický celý strávili v Kouřimi.

Během procházky tímto městem jsme poznali poměrně velké množství památek a zajímavostí, které byly soustředěny zejména v historickém středu Kouřimi kolem Mírového náměstí. Když jsme si je všechny prohlédli, odjeli jsme za poznáváním ostatních turistických cílů, kterých ještě zbývalo vcelku dost. S některými zajímavostmi jsme se seznámili při putování po naučné stezce Stará Kouřim, která nás mimo jiné provedla prostory, kde stávalo opevněné hradiště našich slovanských předků. Sotva jsme ho opustili, tak jsme téměř na konci naučné stezky narazili na obrovský kámen, který jakoby tu spadl z nebe. Široko daleko okolo se nenacházel žádný další podobný skalní útvar, což v našich myslích vzbuzovalo fantastické myšlenky o jeho původu. Vtipně řečeno, ležel co by kamenem dohodil od vnějšího valu slovanského hradiště, se kterým dle informační tabule úzce souvisel.

Chytrá cedule stála přímo u rulové skalky, což jsme pochopitelně využili k ukojení naší zvědavosti a jali se louskat text na tabulce. Dozvěděli jsme se, že název kamene byl odvozený od mýtického slovanského knížete Lecha, bratra praotce Čecha. Podle pověsti zaznamenané v kronice Václava Hájka z Libočan se u této skalky Lech usadil a vybudoval tu opevněný srub, který se záhy rozrostl na opevněné hradiště. Poté zapálil oheň, aby podle kouře, který od vatry vysoko stoupal, poznal jeho bratr na hoře Říp, kde Lecha najde. Docela nás zaujalo, že podle onoho kouře nazval toto místo Kouřim a líbila se nám také pověst o čarovné moci kamene. Kdybychom prý jej na Štědrý večer o půlnoci třikrát po jedné noze a bez vydechnutí obešli, kámen by se nám otevřel a vydal by nám poklady pod ním ukryté.

Jenže čekat více než čtyři měsíce, než se v kalendáři objeví datum 24.12., se nám nechtělo a tak jsme žádný poklad nezískali. Kámen se nám tedy neotevřel, ale pohled na město Kouřim ano a vůbec s tím nesouvisela čarovná moc rulové skalky. Nabídky kouzelného výhledu jsme pochopitelně využili a několik minut jsme si městečko s dominantním kostelem svatého Štěpána prohlíželi. Když jsme se výhledu dostatečně nabažili, vylezli jsme na kámen, abychom se na něm vyfotili. Jelikož nebyl z pískovce, nemuseli jsme obávat jeho poškození či kluzkého povrchu, ale i tak jsme na něm pózovali s potřebnou opatrností. Zažívali jsme tak trochu pocit, který možná měli účastníci magických rituálů, protože se u něj konaly pohanské obřady a čarodějnické sabaty, podobně jako na Petrových kamenech v Jeseníkách. 

Žádného pohanského boha jsme neurazili a z kamene nás neshodil, takže jsme si jej mohli následně po obou nohách obejít. Tři metry vysoký Lechův kámen jsme si přitom prohlédli ze všech stran a po třiceti metrech jsme se zase ocitli u chytré tabule. Lech a jeho lidé prý nedlouho po bratrově smrti opustili Kouřim, odešli na východ a usadili se v Polsku. Také náš čas pobytu u kamene naplnil a tak jsme toto doslova kouzelné místo opustili. Nezamířili jsme však do Polska, ale vrátili jsme se zpátky do Kouřimi k našemu autu u Panského mlýna, kterým jsme takřka ihned odjeli za dalšími dvěma klapáči. Ale o nich již pojednávají jiné moje články, tak si je ve volné chvíli také přečtěte. Chcete-li vědět, co dalšího jsme v Kouřimi viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme si po bitvě u Lipan podmanili městečko Kouřim a dozvíte se víc. Pokud jste také navštívili toto historické městečko, napište pod článek komentáře. Děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kourim_-_Lechuv_kamen/​ 

Historie :

Lechův kámen je velká rulová skála na návrší proti starobylé Kouřimi, který je opředen mnoha legendami. Název skalky pochází zřejmě z 19. století a je odvozen od bájného knížete Lecha, který měl být bratrem praotce Čecha. Lechův kámen je asi tři metry vysoký, hranatý a navrchu víceméně plochý rulový blok, od kterého je krásný výhled na město Kouřim. Když se Čechův lid usadil pod Řípem, Lech a jeho věrní prý vyrazili dál na východ. Čech se s nimi loučil nerad a naléhal na bratra, aby mu z místa, kde se usadí, dal znamení ohněm a kouřem. Lech tak učinil a od těch dob se místo, které si vybral, nazývá Kouřim. Alespoň tedy podle kronikáře Václava Hájka z Libočan, o kterém je však známo, že to sice byl schopný vypravěč, ale ne dějepisec. Ve skutečnosti se neví, kdo na hradišti žil. Podle archeologů je takzvaná Stará Kouřim jedním z největších slovanských hradišť v Čechách. Lech a jeho lidé prý nedlouho po Čechově smrti opustili Kouřim, odešli na východ a usadili se v Polsku. Při vykopávkách se tu našly kromě řady hrobů i základy zvláštní stavby, která byla sice jen asi pět metrů široká, ale zato devadesát metrů dlouhá. Snad se v ní scházeli bojovníci z družiny místního vládce a nebo se jednalo o místo, kde se před přijetím křesťanství provozovaly nějaké náboženské obřady. Podle pověstí jsou pod kamenem ukryté poklady, ke kterým se lze dostat jen o štědrovečerní půlnoci; tak, že Lechův kámen na jediné nadechnutí třikrát po sobě obskáčete po jedné noze. Z města vede kolem kamene naučná stezka, dlouhá asi dva kilometry.

Historie čerpána z webu

https://www.kudyznudy.cz/aktivity/lechuv-kamen-u-kourimi

Lechův kámen je držitelem turistické známky č.2824.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/lechuv-kamen-u-kourimi-c2824