V horkých letních dnech jsme nikdy netoužili potom, aby se naše těla opékala pod sluncem někde u moře v ještě větším vedru, jež by stěžovalo případnou turistiku. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Třetí den jsme opustili chatku v krásném kempu Sølvgarden Cottages ve vesnici Rysstad a vyrazili jsme za novými turistickými cíli. Původně jsme chtěli vystoupat na horu Kjerag a přilehlý legendární kámen, ale předpověď počasí slibovala hojné deště, takže jsme nezamířili do hor, nýbrž na jih Norska. Po krátké zastávce u vodopádu Reiårsfossen jsme pokračovali dalších 115 kilometrů k jinému pozoruhodnému přírodnímu úkazu, jímž bylo muzeum lososů u vodopádu Kvåsfossen. Když jsme dorazili na parkoviště u muzea, lilo jako z konve, takže jsme chvíli seděli v autě a přemýšleli co dál. Vydat se za těchto podmínek k vodopádu nemělo smysl, takže jsme se rozhodli nejprve navštívit pro nás poněkud netradiční vnitřní expozice nijak velkého muzea. Rychle jsme pak přeběhli ke dveřím modré budovy a vstoupili dovnitř.

Ocitli jsme se ve velké místnosti s pokladnou, informačními panely, malým občerstvením a regály se suvenýry, které nás však svou nabídkou trochu zklamaly. Chybělo nám zde totiž více předmětů s motivem muzea a spíše jsme v regálech našli věci z norskými vlaječkami, figurky trollů, hračky a hodně dřevěného nádobí. Následně jsme zamířili k pokladně, kde jsme si koupili vstupenky a potom nám paní anglicky vysvětila život lososa od jeho narození až po dobu, kdy se tato ryba vydává na svou dalekou pouť. Když jsme si krátké povídání vyslechli, sestoupili jsme po děravém železném schodišti do podzemí, kde se nacházela většina expozic. Prohlídku jsme začali v tunelu, jehož stěny lemovaly tabule s informacemi o životě lososů a s tím souvisejícími událostmi.

Dozvěděli jsme se, kde všude ve světě bychom lososy potkali, jakými cestami putují mezi oceány či o uprchlících z farmářských chovů, které později rybáři chytili v divokých norských řekách. Vedle jsme si porovnali rozdíly mezi pravými lososy a pstruhem duhovým, patřícím také mezi lososovité ryby. Další panel vyprávěl o lovu těchto ryb, který se stal velmi populárním nejen mezi místními obyvateli, ale také u mnoha jiných Evropanů. Nechyběly ani informace o nebezpečích, které těmto rybám hrozí od mořských korýšů, velryb, ptáků, různých parazitů či jakými nemocemi trpí. Následně jsme se dozvěděli, jaké přípravy předcházejí dlouhým cestám z moře do norských řek, jakou potravou se živí, jak rostou, jaké rozdíly jsou mezi malými a dospělými lososy či o způsobech jejich smrti.

A proč vlastně dospělí jedinci během svého života migrují proti proudu řek hluboko do vnitrozemí kontinentů ? Jednoduše proto, aby v rodných řekách vyvedli další generaci. Mladí lososi pak v horních tocích řek tráví začátek života a až po několika letech se vydají zpět do moře, aby zde rychle dospěli a zamířili zase zpět domů. Zajímavé bylo vyprávění o tom, jak losos najde zpáteční cestu. V rané fázi života si údajně vtisknou do paměti určité parametry okolního prostředí a ty jsou pak schopni vyhledat během třecí migrace. Zapamatovávání prý probíhá po celou dobu, kdy ryby žijí ve sladké vodě. Nechyběla zde ani mapa, podle které losos z Atlantiku migruje do oblastí po celé Evropě od Islandu, Norska, Švédska, Finska, Dánska, Pobaltí, Polska, Německa, Francie, až po severní Portugalsko.

Bylo toho hodně, co jsme se o těchto chutných rybách dozvěděli, ale byl čas se posunout dál. Zamířili jsme ke dveřím na konci tunelu, odkud se ozýval značný hluk a tak jsme samozřejmě byli zvědavi, co jej způsobuje. Když jsme vstoupili do další potemnělé místnosti, rázem nám bylo všechno jasné. Spatřili jsme tři velká akvária, jimiž protékala říční voda a tak jsme na nic nečekali, a šli se podívat blíž. Netrvalo to dlouho a za sklem se objevili první lososi. Zvědavě jsme si je prohlíželi, zatímco ryby činily totéž, ale z opačné perspektivy. Co se jim asi honilo hlavou, když sledovaly zírajícího člověka ? Těžko říct, každopádně to dva jedince brzy přestalo bavit a zmizeli v nažloutlé vodě pryč. O pár desítek vteřin se však objevili další. Nebo to byli ti stejní lososi ? Čert či spíše troll, aby se v tom vyznal ! 

Pak jsme přistoupili k vedlejší nádrži, pod kterou se nacházela cedulka s informacemi o tření lososů a jejich prvotním životě v řece. Dozvěděli jsme se, že největší úlovek ze zdejší řeky vážil skoro 18 kilogramů a byl chycen v roce 2008. U sousedního akvária nám cedulka prozradila fakta o lososím žebříku, který ve tvaru L směřoval z dlouhého nepřístupného tunelu k akváriím a následně dolů k řece. Žebřík vznikl roku 2014 a měří celkem 220 metrů, disponuje 46 nádržemi a výškový rozdíl mezi a začátkem a koncem činí 20 metrů. Zaujalo nás, že v tunelu bylo nainstalováno počítadlo ryb, které tímto způsobem překonávaly vodopád Kvåsfossen. Dále jsme se dočetli, že se za sklem v závislosti na ročním období objevuje nejen losos, ale také pstruh či úhoř. Jiná tabulka nám prozradila, že než začali první lososi po žebříku putovat, uběhly tři roky od jeho výstavby.

Jelikož byl tunel, směřující proti proudu uzavřen, vydali jsme se opačným směrem dolů k řece. Kráčeli jsme po svažujícím se chodníku podél žebříku s nádržemi a čím dál více jsme se přibližovali k ústí tunelu, dokud nás nezastavilo zábradlí. O pár metrů dál řeka za ohlušujícího rachotu divoce bičovala spodek umělé jeskyně a bílá barva vody dávala najevo, jak velkou sílu Lygna pod vodopádem disponuje. Nevšední scénu jsme pozorovali několik minut a vůbec nám nevadily pavučiny, visících nad našimi hlavami ze skalního stropu. Naopak, norští pavoučci vytvořili krásná symetrická díla, tak kontrastující s jejich smrtícím účelem. Když jsme se dostatečně vynadívali na tu přírodní krásu, vydali jsme se pomalu zpátky k akváriím a natočili přitom krátké video, které si můžete prohlédnout zde.

Na malou chvíli jsme se ještě zastavili u prosklených nádrží a potom jsme prošli tunelem ke kovovému schodišti, po němž jsme vystoupali do prvního patra. Vzápětí jsme otevřeli dveře, za nimž se nacházela další část expozice, tentokrát pojednávající o působení člověka na místa, která obývala lososí populace a to včetně řeky Lygna. Prohlédli jsme si tak svítící panely s informacemi o již zmíněném rybolovu, norských továrnách, vodní dopravě na zdejších jezerech a fjordech, což byly všechno faktory, ztěžující lososům život či dokonce vedoucí k jejich smrti. V místnosti jsme se dlouho nezdrželi a po malém ekologickém okénku s velkými důsledky jsme znovu vkročili na železné točité schodiště, po němž jsme vystoupali do druhého patra a ocitli se tak zpátky v přízemí u pokladny či vedle suvenýrů.

Ihned jsme se přesunuli do vedlejší místnosti, sloužící k odpočinku a kreativní práci dětí, které sem jezdily s rodiči nebo v rámci školních výletů. Kreslit jsme si tady sice nechtěli, ale rádi jsme využili možnosti pořízení fotografie s vycpaným medvědem, který stál na zadních nohou v rohu místnosti. Podle popisu byl grizzly uloven roku 2010 na Aljašce a v době smrti vážil úctyhodných 500 kilogramů, čemuž odpovídala i jeho dech beroucí výška. Po konstatování, že bychom se s ním v přírodě rozhodně nechtěli setkat tváří v tvář, jsme se odebrali k oknům, zabírajícím celou protější stěnu. Posadili jsme se na lavice a pohodlně pozorovali tok řeky dole pod námi, která v tu chvíli již měla za sebou divoké extempore v soutěsce. Při pozorování jsme si uvědomili, že venku již přestalo pršet a tak jsme vyrazili na vyhlídkový můstek.

Vcházelo se na něj dveřmi z odpočinkové místnosti a díky jeho děrované podlaze bylo trochu strašidelné vidět dolů na řeku, protékající hluboko pod námi. Můstek byl po stranách opatřen celkem vysokým zábradlím, ale na konci se nacházelo průhledné plexisklo, představující opravdový zážitek, nikoliv však pro lidi, trpící strachem z výšek. Na můstku jsme strávili několik dalších minut pozorováním vodního divadla, které se nám prostě neomrzelo, přičemž jsme pořídili pár fotografií na památku. Během focení dokonce vysvitlo sluníčko, jev to v tento den nevídaný, ale to se mělo brzy zase změnit. V dálce jsme totiž zahlédli zlověstně černošedé mraky, které se k nám přibližovaly a tak jsme pobyt na můstku museli zkrátit, jelikož jsme měli v úmyslu zajít ještě k vodopádu, který jsme si stoprocentně nechtěli nechat ujít.

Vrátili jsme se tedy do místnosti s medvědem, minuli velkou obrazovku s filmem o lososech a kolem pokladny jsme z muzea vyšli ven. Nad budovou vedl kolem silnice chodník, po němž jsme se vydali k několik desítek metrů vzdálenému vodopádu. Netrvalo dlouho a přišli jsme k mostu nad řekou Lygna, po němž jsme přešli na druhý břeh. Zmíněný vodopád, jenž získal svůj název podle vesnice Kvas, byl od mostu dobře vidět, přesto jsme po cestičce pokračovali ještě kousek na nevelkou vyhlídkovou plošinu, která nabízela ještě vylepšené pohledy na přírodní scenérii. Znovu, ovšem tentokrát z jiného úhlu pohledu, jsme tak sledovali divoké vlny řeky, která se asi třicet metrů pod vyhlídkou prodírala úzkou skalní soutěskou a po dvou stupních postupně padala přibližně o deset metů níže.

Z plošiny jsme také dobře viděli otvor, připomínající vstup do jeskyně, v níž jsme se o několik minut dříve nacházeli. Jak už jsme věděli, nejednalo se o přírodní jeskyni, ale o uměle vyražený tunel, jímž proplouvali lososi při svém tažení o mnoho kilometrů dál do vnitrozemí Norska. Dokud nebyl tunel vystavěn, rybí pouť končila právě tady u vodopádu Kvåsfossen. Strávili bychom tady ještě delší dobu, ale šedivé mraky právě dorazily k muzeu a z nebe začaly padat kapky vody, jako by jí tady nebylo už dost. Polovina naší výpravy nasadila pláštěnky a vyrazila po stezce odlovit velkou kešku, zatímco druhá rychlým krokem zamířila stejnou cestou na parkoviště u muzea. Mezitím se hodně rozpršelo a tak jsme doufali, že hledači skrytých schránek brzy přijdou za námi k autu.

Než se tak stalo, vytáhli jsme z kufru zásoby a skromně poobědvali. Po jídle jsme v mobilu náhodou narazili na legendu, spojenou s vodopádem Kvåsfossen. Podle ní jakýsi troll, jenž měl rád lososí maso, umístil doprostřed řeky kámen, který sem přinesl z několik kilometrů vzdáleného řečiště. Ryby tak nemohly dál proplouvat a staly se pro trolla snadným úlovkem. O mnoho tisíc let později lidé kámen využili při stavbě mostu a ačkoliv to vypadalo, že se každou chvíli převrhne, spočíval v řece dlouhé věky. Mlsný troll zatím na lidské konání a lososí schody nijak nereagoval, ale v budoucnu jsme nemohli vyloučit nějaký zlomyslný čin, jímž se člověku za jeho dílo pomstí. Chvilku po dočtení legendy dorazili v pořádku hráči geocachingu z úspěšného lovu, svlékli pláštěnky a rychle vklouzli do auta.

V pohodlí francouzského bílého vozu se před další cestou rovněž najedli a pak jsme pokračovali v jízdě na jih. Naším dalším cílem byl 46 kilometrů vzdálený Lindesnes Lighthouse neboli maják v Lindesnes, umístěný na samém nejjižnějším cípu Norska, ale o něm již vypráví jiný můj článek, tak si jej ve volné chvíli také nezapomeňte přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme třetí den v Norsku navštívili Kvåsfossen a Lindesnes. Jestliže jste sem někdy zavítali, můžete do komentářů uvést své zážitky a podělit se o ně s ostatními turisty. Pokud vás tento článek dokonce inspiroval k návštěvě výše popsaných míst na jihu Norska, pak dokonale splnil svůj účel. A my vám ze srdce přejeme, ať se vám zde líbí, tak jako nám !

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/kvas-muzeum-lososu-a-vodopad-kvasfossen​

Historie :

Pěkný vodopád Kvåsfossen získal svůj název podle vesnice Kvås, nedaleko které se v regionu Vest-Agder nachází a je snadno dostupný. Leží jen pár metrů od silnice, odkud vede cesta k mostu nad řekou Lygna, po němž stačí přejít na druhou stranu břehu a z malinké vyhlídkové plošiny se pak turista může kochat výhledem na přírodní scenérii. Vodní divadlo tvoří divoké vlny řeky Lygna, která se asi třicet metrů pod vyhlídkou prodírá úzkou skalní soutěskou a po dvou stupních padá o deset metů nížeji. Z plošiny je také dobře vidět otvor, připomínající vstup do jeskyně, který omývají rozdivočené vody. Nejedná se však o přírodní jeskyni, ale o uměle vyražený tunel, jímž proplouvají lososi při svém tažení o mnoho kilometrů dál do vnitrozemí Norska. Dokud nebyl tunel vystavěn, rybí pouť končila právě tady u vodopádu Kvåsfossen. Spolu s tunelem vzniklo muzeum lososů, u něhož se nachází parkoviště, kde návštěvníci vodopádu mohou zanechat své automobily a vydat se dovnitř nebo rovnou k vodopádu. Součástí muzea se stal 220 metrů dlouhý lososí žebřík, tvořený 46 nádržkami s převýšením 20 metrů, po němž ryby kritické místo od roku 2014 snadno obeplouvají. Při jejich pouti je díky podzemním akváriím s říční vodou mohou pozorovat návštěvníci muzea, v němž nechybí ani nadzemní lávka nad řekou či odpočinkové místo s občerstvením a suvenýry. S tímto místem je spojená legenda o trollovi, který měl rád lososí maso a tak doprostřed řeky umístil kámen, který sem přinesl z několik kilometrů vzdáleného řečiště. Ryby tak nemohly dál proplouvat a staly se pro trolla snadným úlovkem. O mnoho tisíc let později lidé kámen využili při stavbě mostu a ačkoliv vypadá, že se každou chvíli převrhne, spočívá v řece dlouhé věky. Mlsný troll zatím na lidské konání a lososí schody nijak nereagoval, ale v budoucnu nelze vyloučit nějaký zlomyslný čin, jímž se člověku za jeho dílo pomstí.

Historie čerpána z těchto webů

https://www.europeanwaterfalls.com/waterfalls/kvasfossen/

https://kvasfossen.no/

Vodopád Kvåsfossen a muzeum lososů nemají turistickou známku.