V horkých letních dnech jsme rozhodně netoužili po tom, aby se naše těla opékala pod sluncem u moře v ještě větším vedru, jež by nám stěžovalo případnou turistiku, protože jen ležet na pláži by nás nebavilo. Návštěvu jižních zemí jsme si proto nechali na jarní či podzimní měsíce a na červenec jednoho roku jsme si naplánovali šestidenní pobyt v Norsku. Když nastal den D, odjeli jsme autem do Krakova, odkud jsme se letecky přesunuli do Osla a vzápětí jsme zamířili do půjčovny u letiště, kde jsme si vyzvedli objednané auto. Pak nám již nic nebránilo v tom, abychom vyrazili na okružní jízdu jižním Norskem, kterou jsme si několik týdnů předem pečlivě připravili. Nevyzpytatelné severské počasí nás sice v průběhu týdne donutilo poněkud upravit harmonogram, ale většinu naplánovaných míst jsme přesto navštívili.

Třetí den jsme opustili chatku v krásném kempu Sølvgarden Cottages ve vesnici Rysstad a vyrazili jsme za novými turistickými cíli. Původně jsme chtěli vystoupat na horu Kjerag a přilehlý legendární kámen, ale předpověď počasí slibovala hojné deště, takže jsme nezamířili do hor, nýbrž na jih Norska. Po příjemné silnici jsme ujeli asi 25 kilometrů, když se před námi objevil Reiårsfossen, jeden z nejvyšších a nejpůsobivějších vodopádů v regionu Aust Agder. A protože jsme shodou okolností potřebovali vytáhnout pár věcí z kufru auta, využili jsme odstavného parkoviště, které se nacházelo u silnice jen pár desítek metrů od 230 metrů vysokého vodopádu. Vzápětí jsme se již kochali pohledem na tu krásnou přírodní scenérii, kterou narušovaly jen stromy mezi parkovištěm a spodní částí vodopádu.

Jelikož jsme se však tady zastavili zcela neplánovaně, netušili jsme, že k úpatí skály, po níž voda stékala dolů, vede malá cestička a tak jsme blíže nešli. Stejně tak jsme nevěděli, že k horní části vodopádu v serpentinách stoupá úzká silnička až do výšky přes 500 metrů nad mořem, ale to by nás ještě více zdrželo. Přišli jsme tak ovšem o pohled na velké jezero Store Reiårsvatn, které vodopád napájelo, ale nedalo se nic dělat, nemohli jsme všechno stihnout. Výhled na vodopád byl navíc určitě působivější od silnice, vinoucí se podél řeky Otry v údolí Setesdal. Přesto jsme nebyli nijak zklamáni, protože včerejší déšť vydatně vodopád posílil a Reiårsfossen tak stékal dolů mohutným proudem. Po chvilce jsme se vrátili k autu, vybrali z kufru francouzského bílého vozu potřebné věci a pak jsme si na mobilních telefonech o vodopádu vyhledali nějaké informace.

Dozvěděli jsme se, že Reiårsfossen získal své jméno na základě staré legendy, podle které se jeden z dělnických synů Reiår zamiloval do farmářské dívky ze zmíněného města Ose. Farmář mu dceru slíbil za podmínky, že na koni třikrát přejede přes vrchol vodopádu, což se mu podařilo, ale když chtěl podniknout ještě jeden přejezd na počest své nadcházející svatby, nešťastný Reiår spadl i s koněm dolů a oba zahynuli. Příběh tedy nedopadl dobře, ale potěšilo nás, že o tomto vodopádu existovala nějaká fakta a v tomto případě dokonce pověst. Jak jsme se během putování po jihu Norska totiž na vlastní oči přesvědčili, vodopádů bylo v této severské zemi velmi mnoho. Jejich počet se lišil podle divokosti krajiny, ovšem nám připadalo, že skoro z každé skály v Norsku stékala dolů voda.

A protože jsme v rámci našeho tripu urazili denně stovky kilometrů, z nepřeberného množství norských vodopádů jsme jich viděli několik desítek, a to nám dokonce stačilo sedět v autě a během jízdy pozorovat okolní krajinu. Jaký to rozdíl od nesrovnatelně menšího počtu českých nebo slovenských vodopádů, za nimiž jsme se museli vydat pěšky do divoké přírody, což nám ale na druhou stranu nijak nevadilo. Ale vraťme se do Norska. Když jsme dočetli poslední řádky, naposledy jsme očima přejeli vodní divadlo a potom jsme jeli dál. Během krátkého pobytu u padající vody sice nepršelo, ale než jsme dorazili do muzea lososů u jiného vodopádu Kvåsfossen, lilo jako z konve, ale o tom již vypráví jiný můj článek. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme třetí den v Norsku navštívili Kvåsfossen a Lindesnes.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/ose-vodopad-reiarsfossen-waterfall-in-norway​

Historie :

Reiårsfossen je jedním z nejvyšších a nejpůsobivějších vodopádů v regionu Aust Agder v Norsku, který je pro turisty snadno dostupný, jelikož se nachází jen pár desítek metrů od silnice poblíž města Ose u Byglandsfjorden. U silnice bylo vybudováno parkoviště, z něhož je na úchvatný vodopád dobře vidět, nicméně dokonalý výhled na spodní část Reiårsfossen narušují stromy. Naštěstí je možné k vodopádu dojít blíže po malé cestičce na okraj lesa, která vás zavede k úpatí vodopádu a řeky. Tady je výhled mnohem lepší a můžete tak obdivovat 230 metrů vysoký vodopád, napájený velkým jezerem Store Reiårsvatn v nadmořské výšce 517 metrů. Průtok vody je pochopitelně ovlivněn ročním obdobím, takže největší sílu Reiårsfossen má na jaře při tání sněhu a nebo po letních deštích. Reiårsfossen získal své jméno na základě staré legendy, podle které se jeden z dělnických synů Reiår zamiloval do farmářské dívky ze zmíněného města Ose. Farmář mu dceru slíbil za podmínky, že na koni třikrát přejede přes vrchol vodopádu, což se mu podařilo, ale když chtěl podniknout ještě jeden přejezd na počest své nadcházející svatby, nešťastný Reiår spadl i s koněm dolů a oba zahynuli. Naproti vodopádu je malý kemp s názvem „ Reiårsfossen Camp Setesdal “, v němž se každoročně konají festivaly a akce, například country festival či rybářský festival.

Historie čerpána z webu  

https://www.europeanwaterfalls.com/waterfalls/reiarsfossen/

Vodopád Reiårsfossen nemá turistickou známku.