V rozmezí několika let jsme často jezdívali do Brna za nákupy, čehož jsme vždy využili k poznávání památek ve městě a také v jeho okolí. Nezřídka jsme se ještě před příjezdem do jihomoravské metropole zastavovali na různých místech a tak tomu bylo i na prvního máje jednoho roku, kdy jsme navštívili tři turistické cíle. Posledním z nich byla rozhledna Čebínka v obci Čebín, kam jsme přijeli stříbrným francouzským autem, které jsme nechali na parkovišti u restaurace Na rychtě a vydali se po zelené trase vstříc vyhlídkové věži. Čekalo nás prudké stoupání lesíkem v délce jednoho kilometru, který jsme vzhledem k velkému převýšení s obtížemi překonali. Když se konečně cesta narovnala, mohli jsme se vydýchat a pak pokračovat k našemu cíli, který se objevil záhy za levotočivou zatáčkou.

Bohužel se nám tato 38 metrů vysoká rozhledna svým vzhledem vůbec nelíbila, neboť měla klasický tvar ocelového stožáru. Když jsme k němu přišli, docela nás překvapilo, že se dole nevybíralo žádné vstupné a ani zde nebyl nějaký stánek s prodejem známek či suvenýrů. Využili jsme lavičky u paty věže a na chvíli jsme se posadili. Během odpočinku jsme si o rozhledně přečetli pár informací a poté jsme začali stoupat po 161 schodech až na vyhlídkovou plošinu ve výšce třiceti metrů. Vylézt tak vysoko po průhledných roštech vyžadovalo značnou odvahu a úsilí, ale za vynaloženou námahu jsme se mohli kochat krásným výhledem po kraji. Nedaleko jsme třeba uviděli zajímavou přírodní památku Malhostovickou pecku, rozhlednu Zlobice a samozřejmě další místa v okolí obce Čebín.

Na úpatí Čebínky nás zaujal velký lom, který zásoboval místní vápenku a z rozhledny jsme zírali přímo do jeho chřtánu. V dáli jsme pak spatřili Českomoravskou vrchovinu, Babí lom, oblast Moravského krasu, komíny jaderné elektrárny Dukovany, Pálavu, část města Tišnova a jiné vzdálenější místa. Při pobytu na stožáru jsme cítili, jak se s námi hýbe, ale moc nám to nevadilo. Jakmile jsme se pokochali výhledem, sestoupili jsme dolů a vykročili na zpáteční cestu. Z kopce se nám pochopitelně šlo mnohem lépe a rychleji, takže jsme brzy dorazili zpět do Čebína a vzápětí jsme vstoupili do restaurace Na rychtě, kde jsme si koupili turistickou známku. Trochu nás však mrzelo, že zde neměli razítko rozhledny, které bychom si velmi rádi otiskli do našeho památníku a tak jsme trochu zklamáni vyšli z restaurace ven.

Přešli jsme na druhou stranu silnice a vydali se ke stánku, jenž se nacházel na poměrně velkém parkovišti. Trhovkyně v něm prodávala ovoce, nicméně z její lákavé nabídky jsme si nakonec nic nevybrali. Následně jsme se vrátili k našemu autíčku, kterým jsme odjeli do Brna. Závěr prvomájového výletu jsme strávili v obchodě s nábytkem IKEA, kde jsme se také navečeřeli. Potom jsme se již za tmy vrátili po dálnici domů do Olomouce, čímž jeden z mnoha tehdejších výletů skončil. Chcete-li vědět, jak probíhalo celé naše putování, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme vylezli na ocelové rozhledny Čebínka a Podvrší. A nezapomeňte prosím napsat pod články komentáře a podělte se tak o své zážitky s ostatními turisty. Pomůžete tak ostatním čtenářům získat nové poznatky či aktuální informace. Děkujeme.

Uběhlo dlouhých 12 let, když jsme se na kopec Čebínka vydali znovu. Stalo se tak během výletu, který jsme celý strávili v okolí Tišnova a ocelová rozhledna nad Čebínem opět představovala poslední cíl tohoto červencového dne. Tentokrát jsme sem přijeli černým korejským SUV, jež jsme zaparkovali na známém plácku, které ovšem mezitím doznalo několika podstatných změn. Vznikly zde nové budovy, parkoviště bylo opraveno a restaurace, kde jsme kdysi koupili turistickou známku, byla přejmenována na Čebínskou chaloupku. Jelikož byla kvůli letní dovolené zavřená, vzali jsme zavděk stánku s občerstvením a v rohu parkoviště si koupili výbornou zmrzlinu s ledovou tříští. Na chvíli jsme se posadili na lavičku u stánku, abychom v klidu zkonzumovali studené pochutiny a pak jsme vyrazili na cestu.

Za třicetistupňového vedra jsme došli k rozcestníku, který sice hlásal, že je odtud rozhledna vzdálená pouhý jeden kilometr, milostivě však pomlčel o tom, jaké převýšení nás na něm čeká. Velice dobře jsme si však od minulé návštěvy pamatovali, že je stoupání k věži velmi prudké a tak jsme šli pomalu. Dokonce jsme se zastavovali a otáčeli se, jelikož se nám už kousek nad rozcestníkem nabízel pěkný výhled do jihomoravské krajiny. Teprve když jsme dorazili pod příkrov stromů, lemujících zbytek cesty k rozhledně, přidali jsme do kroku, abychom na kopec Čebínka vystoupali v nějakém slušném čase. Paměť nás bohužel nezklamala, protože i tentokrát byl výstup náročný, nicméně jsme měli pocit, že se nám jde o něco lépe než minule. Přesto nám přišla vhod malá zastávka u několika dřevěných soch, jež tu mezitím vznikly.

Na zhruba sto metrech celkové délky někdo vytvořil pěknou volavku, zubatého hlemýždě, sovu, hada, legendární sochu Moai z Velikonočního ostrova, Spartu a tajemného Druida. Pak nás zelená značka dovedla do levotočivé zatáčky, za níž se nám po letech naskytl pohled na nevzhledný ocelový stožár alias rozhlednu Čebínka. Když jsme přišli k její patě, narazili jsme na zavřenou branku s červenobílou cedulkou vstup zakázán. Později jsme zjistili, že vyhlídková věž byla v roce 2021 pro veřejnost z provozních důvodů do odvolání uzavřena. Vůbec jsme však nepochopili, proč tuto skutečnost provozovatel rozhledny, tedy obec Čebín, někde dole na parkovišti, na začátku stoupání či u rozcestníku neoznámili nějakou cedulkou. Velice nás to rozladilo a tak jsme si trochu zanadávali, ale nijak nám to nepomohlo.

Ještě než jsme se vydali na zpáteční cestu, vytáhli jsme mobilní telefony a připomenuli si krátkou historii rozhledny na kopci Čebínka. Dočetli jsme se, že ocelový stožár byl vybudován pro potřeby telefonního operátora v letech 2002 – 2003. Stavba pak byla pro veřejnost otevřena na konci srpna u příležitosti 650. výročí založení obce Čebín. Nic dalšího podstatného, kromě uzavření věže v roce 2021, jsme se už nedozvěděli a tak jsme se na zpáteční cestu. Netrvalo dlouho a dorazili jsme na parkoviště, kde na nás věrně čekalo naše SUV. Posadili jsme se do auta a chvíli se rozhodovali, jestli ještě navštívíme nedalekou rozhlednu Zlobice u Malhostovic, ale nakonec se nám kvůli vedru nechtělo a odjeli jsme domů do Olomouce. Pokud vás zajímá, co jsme tento den všechno viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis s názvem Jak jsme po letech navštívili hrad Veveří a neskončili v Tišnově na popravišti.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/cebin-rozhledna-cebinka​

Historie :

Rozhledna Čebínka má podobu ocelového stožáru, který byl vybudován jako anténa pro potřeby telefonního operátora na kopci Čebínka u obce Čebín. Stavba stožáru probíhala koncem roku 2002, v lednu 2003 byla kolaudována a 30. srpna 2003, u příležitosti 650. výročí založení obce Čebín, byla otevřena pro veřejnost. Provozovatelem rozhledny je obec Čebín. V roce 2021 byla rozhledna pro veřejnost z provozních důvodů do odvolání uzavřena. Přístup k rozhledně je z obce Čebín po žluté turistické značce. Dohlédnout lze až do Dukovan, nebo na Pálavu. Výhled je rovněž na vyhlídkovou věž na Zlobici u Malhostovic. Základna stožáru leží v nadmořské výšce 432 m, výška stožáru je 38 m. Na vyhlídkovou plošinu ve výšce 30 m vede 161 schodů s 10 malými odpočívadly.

Historie čerpána z webu

https://cs.wikipedia.org/wiki

Rozhledna Čebínka je držitelem turistické známky č.858.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/cebinka-c858