Vodárenskou věž v Kolíně, upravenou v letech 2014 – 2015 na rozhlednu, jsme navštívili během třídenního pobytu, který zapříčila tak trochu náhoda. Vezli jsme sem totiž prodaný příborník a následně se v pátek večer ubytovali v penzionu Zlaté slunce. Na neděli jsme si pak naplánovali poznávání turistických cílů v bezprostředním okolí Kolína, mezi něž patřila i bývalá vodárna. Po příjezdu do města jsme naše černé SUV zaparkovali v ulicí Míru přímo pod 45 metrů vysokou věží a o kousek dál odlovili místní kešku. Po úspěšném nálezu ukryté schránky jsme zamířili k podloubí věže, kde jsme narazili na pramen vody, ale protože z měděné trubky životodárná tekutina netekla, ihned jsme se vydali k dalším schodům. Vystoupali jsme do prvního patra, vstoupili do útrob věže a ocitli se tak u okénka s pokladnou. U slečny jsme si koupili vstupenky, získali razítko do památníku a pak jsme se chtěli vydat nahoru. Jenže v tom jsme si všimli dvou panelů s historickými fakty o vodárně, které jsme si velmi rádi přečetli. Potom jsme se vydali na schodiště, ale vzápětí jsme se zastavili, jelikož se nalevo do nás nacházel panel s nákresy, na nichž jsme viděli původní podobu vodojemu. Největší panel nám pak poskytl informace o vlastním fungování vodárny. Zatíženi nově nabytými informacemi jsme pak konečně mohli vyrazit za výhledy na první vyhlídkovou plošinu ve výšce 22,5 metru. Cestou jsme míjeli velké černobílé fotografie z třicátých let 20. století a když jsme zdolali 122 schodů, stanuli jsme na zmíněné plošině. Samozřejmě jsme se přes okna rozhlédli po krajině, ale jelikož jsme věděli, že lepší výhledy budeme mít z druhé vyhlídkové plošiny, brzy jsme si začali prohlížet informační panely na tomto patře, které pojednávaly o kolínském průmyslu na přelomu 19. a 20. století a potom jsme již šli dál. Čekalo nás 22 betonových schodů, po nichž jsme přišli do průchozího tubusu vodní nádrže o objemu 450 kubických metrů, kde probíhala multimediální projekce. Na stěnu bývalé nádrže, na které bylo stále ještě vidět kam až sahala hladina vody, projektor promítal důležité letopočty v dějinách vodárenské kolínské věže. Daný rok pak byl okamžitě doplněn krátkým textem, co se tehdy v souvislosti s vodárnou stalo a vše doplňovaly zvuky tekoucí vody. Uposlechli jsme tabulku s nápisem a tleskli si. Díky tomu se nám stěna pěkně zbarvila do modra a získali jsme tak intenzivnější zážitek z prohlídky. Když se letopočty začaly zase opakovat, zdolali jsme zbývajících 52 kovových schodů a ocitli se tak na druhé vyhlídkové plošině ve výšce 36 metrů. Celou místnost jsme obešli kolem dokola a díky dobrému počasí jsme postupně shlédli rovinaté Polabí s chvaletickou elektrárnou, vrchem Bedřichov a protějším návrším u Křečhoře, kde jsme o pár desítek minut předtím byli, v dálce jsme viděli Poděbrady, Železné hory, Krkonoše, Ještěd a typický dvojí vrch s hradem Bezděz. Samozřejmě jsme si podrobně prohlédli město Kolín, které se rozkládalo pod námi a když jsme se výhledy dostatečně nasytili, pomalu jsme sestoupili dolů a vodárnu opustili. Nikoliv však Kolín, neboť jsme zajeli na Karlovo náměstí, kde jsme si v informačním centru koupili několik turistických známek, které nám z okolních cílů chyběly do sbírky. Zároveň jsme zde získali neuvěřitelných 10 razítek do památníku, takže jsme z náměstí odjížděli velice spokojeni. A v tomto okresním městě jsme zůstali ještě další hodinku, neboť jsme poobědvali v restauraci U Červených. Po jídle jsme opět nastartovali náš povoz a odjeli na zámek Kačina, o kterém však již pojednává jiný můj příspěvek. Chcete-li vědět, co dalšího jsme tehdy viděli, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme kroužili okolo Kolína a navštívili zámek Kačina.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Kolin_-_rozhledna_Vodarna/

Historie :

Vodárenská věž byla v Kolíně postavena v roce 1930 při rekonstrukci a rozšíření městského vodovodu. Kromě oprav vodovodu byly vybudovány nové studny za továrnou Lučebních závodů, moderní přečerpávací stanice a postaven věžový vodojem v lokalitě zvané Na Čekanu. Projekt vodárenské věže připravil významný český hydrotechnik Ing. Dr. Jan Vladimír Hráský. Stavba věže byla zahájena v červenci 1928 podle projektu významného českého hydrotechnika ing. Dr. Jana Vladimíra Hráského, který byl následně upraven podle plánů architekta Františka Jandy. Ten doporučil upustit od kulového tvaru a navrhl vlastní podobu objektu zahrnující rovněž vyhlídkový ochoz podepřený betonovými sloupy a přístupové schodiště ukončené pod ochozem menší kašnou. Zprovoznění vodárenské věže proběhlo v srpnu 1930.

V roce 1977 byl provoz vodárenské věže zastaven a technologická část demontována. V roce 1990 byl objekt Středočeskými vodovody a kanalizacemi za několik desítek tisíc korun odprodán soukromé osobě, která ji posléze prodala dalšímu zájemci. Objekt se stal předmětem realitních spekulací, mezitím však chátral, do jeho interiéru zatékalo a stal se snadným terčem pro vandaly a jeho okolí pro bezdomovce. V roce 2005 jej koupilo město Kolín a hledalo pro 45 metrů vysokou věž využití. V prosinci 2010 byla stavba prohlášena za technickou památku a o dva roky později proběhlo zpevnění železobetonové konstrukce. V roce 2014 město Kolín zveřejnilo záměr nevyužívanou stavbu přebudovat na turistickou rozhlednu s vodárenskou expozicí  a k jejímu slavnostnímu otevření došlo 9. září 2015. O její provoz se stará Městské informační centrum.

Historie byla čerpána z těchto webů

https://www.vodarnakolin.cz/

https://www.cestyapamatky.cz/kolinsko/kolin/vodojem-rozhledna

Rozhledna Vodárna Kolín je držitelem turistické známky č.2225.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/rozhledna-vodarna-kolin-c2225