Deštné v Orlických horách - muzeum zimních sportů a turistiky
Muzeum najdete uprostřed Deštné v Orlických horách, v těsné blízkosti kostela sv. Maří Magdalény. Patří mezi nejmladší ve Východočeském kraji a slavnostně bylo otevřeno v prosinci 1990. Je výsledkem téměř dvacetileté práce Vlastivědného aktivu, který zde působil. Všechny jeho exponáty pocházejí z darů místních obyvatel a občanů, žijících v Orlických horách i těsném podhůří. Vstupní expozice přibližuje dávnou historii obce, ještě z doby Karla IV. Malý Slavín představuje významné osobnosti, které se v místě či blízkém okolí narodily nebo zde působily. Expozice řemesel připomíná řezbáře, výrobce dřevěných krabiček z lubů, sítaře, hrnčíře, bednáře, uhlíře, kteří pálili dřevěné uhlí v milířích, barvíře látek, kameníky, kamnáře, výrobce šindelů, cihel z pilin a vápna i dalších.
Do Orlických hor jsme vždy jezdili velmi rádi, neboť jsme se zde pokaždé střetávali s příjemnými lidmi, poznávali krásnou přírodu a nepotkávali se tady s davy dalších turistů na každém kroku. Nejen z těchto důvodů jsme do Orlických hor zavítali již několikrát a to dokonce v každém ročním období. Jednu ze zimních dovolených jsme se ubytovali v panelákovém bytě v Nebeské Rybné, odkud jsme podnikli několik výletů na běžkách po bližším i vzdálenějším okolí a také jsme poznali několik romanticky zasněžených památek. Jednoho dne jsme se vydali do Mekky místního lyžování neboli střediska zimních sportů, kterým se v průběhu let stalo Deštné v Orlických horách. Po příjezdu do obce jsme nejprve pozorovali dění v lyžařském areálu a poté jsme zašli do informačního centra pro turistické známky.
Následně jsme naším zeleným autem odjeli ke kostelu sv. Maří Magdalény a když jsme si jej prohlédli, zamířili jsme pěšky k nedaleké žluté budově, v níž se nacházelo zdejší muzeum turistiky, zimních sportů a řemesel, které bylo otevřeno roku 1990. Brzy jsme k němu přišli a ihned jsme vstoupili dovnitř, kde nás přivítala hodná paní muzejnice. V pokladně jsme si zakoupili vstupenky za lidové ceny a vydali se na obhlídku exponátů, pocházejících z darů místních obyvatel a občanů, žijících v Orlických horách i těsném podhůří. Těšili jsme se zejména předměty související se zimní turistikou, tedy na dřevěné či dětské lyže, sáňky či sněžnice, které naši předkové celkem běžně používali při svých cestách z vesnice do vesnice nebo během cesty do školy. Nicméně na začátku exkurze jsme se nejdříve od naší průvodkyně dozvěděli pár informací z historie obce.
Docela nás překvapilo, že obec byla založena již před rokem 1350 v hlubokých lesích, přičemž tehdy patřila cisterciákům z kláštera Svaté Pole u Třebechovic. Naopak jsme se nedivili tomu, že zaměstnáním tehdejších horalů byla těžba dřeva v lese, práce na pilách, pálení popela na výrobu potaše pro sklářství, výroba dřevěného uhlí v milířích, mletí ve mlýnech nebo foukání skla v hutích, ale prý v horách kvetlo i pašeráctví. V expozici Malý Slavín jsme se seznámili s některými místními rodáky a pak nás již čekala místní řemesla. Obdivovali jsme výrobky řezbáře, sítaře, hrnčíře, bednáře, uhlíře, barvíře látek, kameníků, kamnáře, výrobce šindelů, cihel z pilin a vápna i dalších řemesel. Při pohledu na většinou dřevěné věci jsme museli virtuálně vyseknout našim předkům poklonu za jejich šikovné ruce, píli a trpělivost při výrobě toho všeho.
Když jsme si všechno prohlédli, vystoupali jsme do prvního patra, kde zemřela naše touha při jejím naplnění. Ocitli jsme se totiž ve velkém sále se sbírkou předmětů z historie zimních sportů, kde jsme našli prastaré sněžnice, dlouhé a široké lyže s dlouhými špicemi, proutěným vázáním a jednou holí, lyžařskou výstroj nebo dopravní i sportovní sáně všech druhů. Dále jsme se dozvěděli informace o činnosti Horské služby, o závodech motoskjeringu, závodech na skútrech či o psích spřeženích. Průvodkyně nás rovněž upozornila na sbírku trofejí Ireny Francové, pětadvacetinásobné mistryně světa ve skibobech a odchovankyně místního klubu, která roku 1992 jako první na světě vyhrála všechny disciplíny na MS najednou. Bývalé úspěšné závodnici jsme imaginárně zatleskali a pak jsme se již věnovali další expozici.
V ní jsme se dozvěděli fakta z historie organizované turistiky v Orlických horách a naším očím neunikly ani exponáty věnované přírodě Chráněné krajinné oblasti Orlické hory. Další velký sál zahrnoval hned dvě expozice, přičemž v první jsme viděli hlavně oděvy z bavlny a lnu, které nosili místní horalé. Nechyběla ani ukázka podobných řemesel jako bylo síťování, pletení punčoch a podobně. V druhé části expozice jsme obdivovali výrobky místních sklářů v podobě různých nádob a prohlédli jsme si i pověstné dlouhé foukací píšťaly, s jejichž pomocí šikovní řemeslníci vyráběli krásné i praktické věci. Na tabuli jsme se seznámili s výsledky více jak dvacetileté badatelské práce, včetně pětiletého archeologického výzkumu na zaniklé sklárně, ležící na samém hřebenu Orlických hor ve výši 940 metrů nad mořem.
V místnosti nás ovšem nejvíce zaujal model zmíněné sklárny, díky němuž jsme si alespoň částečně mohli představit, jak to v takovém velkém domě tehdy vypadalo. Na závěr prohlídky jsme se přesunuli do sklepení, kde nás přivítal vodník na stavidle, hlídající své rybí dcerušky a dušičky v barevných hrnečcích. Doufali jsme, že nás nebude čekat stejný osud a od zeleného mužíčka jsme si udržovali uctivý odstup. Zároveň jsme si zde prohlíželi předměty v expozici s názvem Mlýn na Zlatém potoce, v níž jsme poznali vývoj praní prádla. Naši předkové to věru neměli lehké a praním tehdy strávili několik hodin, přičemž používal dřevěné plácačky a hlavně ruce. Z novějších pracích předmětů jsme ve sklepení viděli plechové necky s valchy či mechanické pračky s ručním mandlem.
Expozici ještě doplňovaly staré žehličky a šatní ramínka a jejich obhlídkou jsme naši exkurzi v muzeu završili. Strávili jsme zde více jak hodinu a rozhodně jsme se nenudili. Celou dobu nás provázela příjemná starší paní, která nám velmi ráda a ochotně povídala nejen o exponátech, takže jsme byli velice spokojeni. Po návratu do přízemí jsme se s ní rozloučili, vrátili se k autu a odjeli přes Luisino údolí do Zdobnice. Co jsme v této obci viděli, to se dozvíte v mých jiných příspěvcích. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Deštném nezmokli a vyrazili do Zdobnice. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, pomůžete tak ostatním turistům získat aktuální informace z daného místa. Děkujeme.
Kompletní fotogalerii najdete zde
Historie :
Muzeum najdete uprostřed Deštné v Orlických horách, v těsné blízkosti kostela sv. Maří Magdalény. Patří mezi nejmladší ve Východočeském kraji a slavnostně bylo otevřeno v prosinci 1990. Je výsledkem téměř dvacetileté práce Vlastivědného aktivu, který zde působil. Všechny jeho exponáty pocházejí z darů místních obyvatel a občanů, žijících v Orlických horách i těsném podhůří. Vstupní expozice přibližuje dávnou historii obce, ještě z doby Karla IV. Malý Slavín představuje významné osobnosti, které se v místě či blízkém okolí narodily nebo zde působily. Expozice řemesel připomíná řezbáře, výrobce dřevěných krabiček z lubů, sítaře, hrnčíře, bednáře, uhlíře, kteří pálili dřevěné uhlí v milířích, barvíře látek, kameníky, kamnáře, výrobce šindelů, cihel z pilin a vápna i dalších.
Historie čerpána z webu
http://www.obec-destne.cz/historie-obce/muzeum/
Deštné v Orlických horách je držitelem turistické známky č.31.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/destne-v-orlickych-horach-c31
