Odry - muzeum Oderska
Expozice Muzea Oderska se nacházejí v objektu bývalého měšťanského domu na Kostelní ulici. Jedná se o budovu pozdně renesančního nebo spíše raně barokního založení. Výsledkem rekonstrukce objektu jsou prostory nabízející místo k zastavení, zklidnění, zamyšlení, kontemplaci i diskusi. Ve stále expozici se nacházejí soudobé dějiny a důraz na náboženský, národnostní a hospodářský vývoj Oderska v rámci Německého Kravařska. Expozice věnovaná Proměnám oderského děkanátu prorůstá prostřednictvím barokní galerie do útrob domu a vyvede návštěvníka až do horního patra připsaného městu Odrám. V současné době spravuje muzeum sbírky společenskovědního charakteru.
Poslední týden v roce mezi vánočními svátky a Silvestrem může člověk strávit různým způsobem. Většina z nás navštěvuje rodinu a příbuzné, část obyvatelstva vyrazí za sněhem na hory, někdo nedělá vůbec nic, jiní vyrazí na procházku a méně šťastní jedinci musí chodit do práce. Náš volný čas jsme využili k odpočinku, rodinným setkáním, kratším i delším procházkám a jednoho dne jsme vyrazili na výlet, jehož podstatnou část jsme strávili ve Vítkově. Po obhlídce zdejších turistických cílů jsme nabrali kurz domů, ale protože jsme měli ještě trochu času, než se prosincové sluníčko schová za zenit, zastavili jsme se ještě v Odrách. Naše černé SUV jsme zaparkovali na Masarykově náměstí zdarma a vzápětí jsme se vydali do Kostelní ulice, kde se nacházelo muzeum Oderska.
O chvíli později jsme vstoupili dovnitř bývalého měšťanského šenkovního domu, v němž od roku 2010 sídlilo muzeum a téměř okamžitě za námi z vedlejší místnosti přišel pracovník muzea, u něhož jsme si koupili turistickou známku a vstupenky do expozic. Zároveň nám nabídl možnost prohlídky nedaleké kaple sv. Rodiny, kterou jsme si rádi připlatili, ale nejprve jsme se věnovali exponátům v muzeu. Začali jsme na chodbě, kde se v pěti vitrínách nacházela expozice o historii města a oderského panství. Za sklem jsme si prohlédli archeologické nálezy z období od pravěku po baroko což znamenalo, že nejmladší předměty pocházely z 18. století. Díky těmto exponátům jsme se seznámili se změnami způsobu života lidí v zalesněné oderské kotlině v průběhu tisíciletí, neboť jsme zde viděli obyčejné denní potřeby, ale také luxusní zboží boháčů.
Postupně jsme shlédli pravěké přesleny, hliněnou lžičku, konvolut bronzových předmětů z Mankovic, archeologické nálezy z Milíkova a Vyhnanova, středověkou keramika z historického jádra Oder, středověké a renesanční kachle, renesanční antifonář, dobovou maketu pohřební knihy z 18. století, barokní prsteny či dřevěnou plastiku sv. Floriána z druhé poloviny 18. století. Našim očím neunikl také keramický hrnec z 15. století nalezený při demolici domu v Odrách, renesanční kachle z místní far, drobné zemědělské nástroje, bible z roku 1794, obrazy staré radnice, ukázka opevnění města a pár zbraní. Dobu bronzovou zastupoval třeba půlkulovitý koflík s nepravidelným okrajem, dláta, náramek, hrot oštěpu, několik sekyrek, hliněná poklička lužický popelnicových polí a nechyběly také čepelky z doby neolitu.
V každé z pěti vitrín jsme si přečetli pár historických faktů o daném období. Na protější stěně u hlavního vstupu jsme si ještě prostudovali mapy opavského, krnovského a dalších slezských území a pak jsme se vrátili k pokladně, kolem níž jsme proklouzli do sousední nevelké místnosti s expozicí Svatoanenský kult ve Slezsku. Našli jsme zde dvě 500 let staré plastiky, týkající se kultu sv. Anny a jeho rozšíření v prvních desetiletích 16. století na území českého Slezska. Sv. Anna se stala patronkou matek, manželství, šťastného porodu, ale také horníků, mlýnů, truhlářů, tkalců, krejčích, převozníků či rytířů. Rovněž byla nesmírně oblíbenou patronkou v oblastech s bohatými nalezišti rud. Za sklem se ukrývala sv. Anna z oderského farního kostela sv. Bartoloměje a drobnější socha sedící světice z Bukovce u Jablunkova.
Dozvěděli jsme se, že obě sochy byly vytvořeny okolo roku 1520. Oderská plastika spatřila světlo světa ve Slezsku a sv. Anna Samotřetí z Bukovce byla dovezena z dílny Leonharda Astla v Salcburku. Na stěně opět nechybělo vyčerpávají vyprávění o kultu sv. Anny, které jsme spíše přeběhli očima, než že bychom tabule pečlivě studovali a pak jsme se vrátili na vstupní chodbu. Pracovník muzea nás vzápětí vedl do prvního patra a během stoupání po schodech poukazoval na aktuální výstavu, jejímž hlavním hrdinou byl Otto Brusmann. Na zdech jsme si prohlédli portrét toho fotografa, jehož jméno bylo sice německé, ale přesto se ho netýkal nucený odsun obyvatelstva a mohl zůstat ve svém rodišti i po osvobození Československa v roce 1945. Díky tomu mohl i nadále pořizovat fotografie, které ho v okolí Oder proslavily.
Otto Brussmann svůj koníček vlastně proměnil v celoživotní dílo a jeho černobílé snímky z období od 30. do 70. let dvacátého století bývají používány v článcích s historickou tématikou. Pomalu jsme stoupali nahoru a cestou si prohlíželi zmizelou podobu města. V prvním patře jsme se setkali se svatým Janem Nepomuckým, samozřejmě nikoliv osobně, ale prostřednictvím dřevořezby z konce 18. století, která předtím zkrášlovala interiér kostela sv. Bartoloměje v sousedství muzea. S naším průvodcem jsme se ovšem zastavili u úplně jiných soch, jejichž historie byla natolik zajímavá, že jsme si ji se zájmem vyslechli. Před budovou základní školy totiž stávala socha T. G. Masaryka, jejíž slavnostní odhalení mělo proběhnout v roce 1950, ale ze známých politických důvodů se tak nestalo.
V roce 1963 byl pomník našeho prvního prezidenta dokonce úplně odstraněn a o dva roky později ho nahradila plastika J. A. Komenského, který oderským komunistům tolik nevadil. Dozvěděli jsme se také, že v roce 1968 měl být pomník T. G. Masaryka na jiném místě znovu vybudován, ale z této realizace sešlo. Obě díla jsme si však na chodbě prvního patra prohlédli a jako bonus jsme získali hlavu ženy od ostravského sochaře Jiřího Myszaka, který byl autorem busty učitele národů. Následně jsme vstoupili do velké místnosti, kde se nacházela rozsáhlá expozice Proměny oderského děkanátu, v níž jsme našli sbírky věcí z římskokatolických farností ze 17. až do první poloviny 20. století. Jednalo se předměty určené pro bohoslužebné, reprezentační a vzdělávací potřeby kléru i prostých věřících v této části moravskoslezského pomezí.
Expozice nám představila umělecky hodnotná díla, ale i běžnou či lidovou tvorbu. Zaujaly nás zejména dvě plátna s motivy kajícníků sv. Máří Magdalény a sv. Jeronýma, pocházející z augustiniánského kostela Nejsvětější Trojice ve Fulneku od Josefa Ignáce Adlera. Dále to byla plastika Panny Marie Loretánské neboli Černá Madona , kterou nechal zhotovit pro kdysi významné poutní místo, fulneckou Loretu, majitel tamního panství Jan František Bruntálský z Vrbna v roce 1683. Přečetli jsme si, že byla vytvořena v Itálii podle sochy ve Svaté chýši v Loretu a aby měla stejné zázračné účinky, kopie se musela několikrát dotknout originálu. Mezi exponáty nechyběl Jan Nepomucký, Madony s dítětem, svatá Barbora ze sousedního kostela sv. Bartoloměje, Panna Marie ze hřbitovní kaple sv. Rodiny a Ukřižování či Kalvárie.
V expozici jsme dále viděli staré tisky z místní knihovny, obsahující celkem asi 200 knih z let 1490 – 1800, mezi které patřil například římský misál z roku 1740. Líbila se nám kolekce 22 liturgických nádob a bohoslužebná roucha na protější stěně, doplněná o procesní kříže a korouhve, monstrance, ciboria, relikviáře či kalichy. Kromě církevních předmětů jsme v místnosti shlédli tradiční vánoční výstavu papírových betlémů ze sbírky třebechovického muzea a vzácná grafická díla z 16. – 20. století, jejichž tématem bylo narození Páně a souvisejících událostí. Viděli jsme třeba dřevoryt z roku 1510 od slavného renesančního malíře Albrechta Dürera, mědiryt Klanění tří králů z roku 1513 jednoho z nejlepších rytců historie Lucase Van Leydena či Svatou rodinu mezi dvěma anděly od sochaře Jana Müllera, který 30 let působil na dvoře císaře Rudolfa II. v Praze.
V expozici jsme strávili poměrně dost času a když jsme si sbírky prohlédli, sami jsme se vydali do druhého patra, přičemž jsme si opět prohlíželi fotografie Otto Brussmanna, jemuž byla věnována expozice v poslední místnosti. Shlédli jsme zde některé ze stovek fotek, kterými tento zdejší rodák zachytil podobu města Odry, čímž vytvořil časosběrně hodnotné dílo. Spousta ze snímků byla navíc jedinými, jež ukazovala podobu daného místa budoucím generacím. Mezi ně patřily staré uličky, zimní les, několikrát zmiňovaný kostel sv. Bartoloměje, silnice, mosty, řeku Odru či zaniklý zámek. Dozvěděli jsme se také informace ze života Otto Brussmanna, který zemřel bezdětný v roce 1982 a ve vitríně si prohlédli jeho fotoaparáty či další techniku. A proč nebyl po válce odsunut ? Žil totiž ve smíšeném českoněmeckém manželství s Olgou Foltin z Oder.
V místnosti jsme si dále prohlédli maketu oderského zámku, který jsme bohužel nemohli v reálném měřítku vidět, jelikož šlechtické sídlo zachvátil v lednu 1964 požár a i když mohl být opraven, byl bohužel o 2,5 roku později srovnán se zemí a nahrazen nevzhledným obchodním domem. V expozici jsme se seznámili s historií zámku, jehož předchůdcem byl gotický hrad z poloviny 13. století, který měl podobu pravoúhlého trojúhelníka a uprostřed strany obrácené k náměstí stála mohutná válcová věž. K hradu se připojovaly městské hradby a pod ním se nacházela trojice rybníků, později změněných na zámeckou zahradu. Za pánů ze Zvole došlo k přestavbě na renesanční zámek ve tvaru čtyřhranu, který uzavíral dva dvory. Cesta k zámku vedla od náměstí úzkou uličkou a padacím mostem překonávala hradební suchý příkop.
V letech 1642 – 1643 byl zámek spolu s městem vydrancován Švédy. Po roce 1730 proběhla přestavba na nový barokní zámek, pokládaný za jeden z nejkrásnějších na severovýchodní Moravě, jeho podobu roku 1834 formovaly klasicistně empírové úpravy. V období první republiky jej vlastnila česko-polská šlechtická rodina Potocki, ale tehdy začal zámek chátrat a za německé okupace byl vyrabován. Po druhé světové válce se uskutečnila nákladná rekonstrukce a začal sloužit městským či kulturním účelům. Po zmíněném požáru zůstala zničena střecha a přes statické problémy zůstalo zdivo a klenby bez větších škod. Nastaly však velké průtahy se zahájením oprav či statického zabezpečení a rozhodnutím tehdejšího MěNV Odry byl přes odbor památkářů a kulturní veřejnosti zámek odstřelen.
Červenec 1966 se tak stal jedním z nejčernějších dnů v úctyhodné historii starobylého města a pro nás byl tento akt stěží pochopitelným činem. Na místě zámku byl po té postaven obchodní dům ODRA s masivní betonovou konstrukcí, který byl otevřen roku 1978. Když jsme dočetli smutnou historii šlechtického sídla v Odrách, opustili jsme místnost a zamířili ke starému schodišti. Vysoké dřevěné schody lemoval soubor uměleckých předmětů, které jsme si cestou dolů postupně prohlédli. Viděli jsme dřevořezbu Panny Marie s Ježíškem z druhé poloviny 18. století, stejnou světici na trůně či křest Krista, což bylo původně víko křtitelnice ve spálovském kostela a na obrazech jsme našli scénu legendárního zázraku v jerlochovickém hřbitovním kostele, na druhém bylo ukřižování sv. Petra a třetí měl podobný námět.
Když jsme sešli dolů do přízemí, znovu jsme se setkali s pracovníkem muzea, který oslovil ještě skupinu dalších návštěvníků a za pár minut jsme se společně všichni vydali na prohlídku již zmíněné kaple sv. Rodiny na hřbitově. Co všechno jsme v církevní stavbě s netradičními interiéry viděli, to vám již prozradí jiný můj článek, tak si jej nezapomeňte ve volném čase také přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme v prosinci navštívili města Vítkov a Odry. Pokud jste sem také zavítali, můžete své zážitky napsat do komentářů pod článek. Děkujeme. Pomůžete tak ostatním čtenářům zjistit aktuální informace o daném místě. Pokud vás článek inspiroval k navštívení města Odry, pak splnil dokonale svůj účel.
Kompletní fotogalerii najdete zde
https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/odry-muzeum-oderska
Historie :
Expozice Muzea Oderska se nacházejí v objektu bývalého měšťanského domu na Kostelní ulici. Jedná se o budovu pozdně renesančního nebo spíše raně barokního založení. Výsledkem rekonstrukce objektu jsou prostory nabízející místo k zastavení, zklidnění, zamyšlení, kontemplaci i diskusi. Ve stále expozici se nacházejí soudobé dějiny a důraz na náboženský, národnostní a hospodářský vývoj Oderska v rámci Německého Kravařska. Expozice věnovaná Proměnám oderského děkanátu prorůstá prostřednictvím barokní galerie do útrob domu a vyvede návštěvníka až do horního patra připsaného městu Odrám. V současné době spravuje muzeum sbírky společenskovědního charakteru. Jádro tvoří bohoslužebné předměty a sbírka předmětů výtvarného umění tvořená artefakty pocházející z římskokatolických farností bývalého oderského děkanátu. Další rozsáhlou sbírkou je soubor starých tisků a knih. K zajímavostem se řadí i Sbírka liturgických rukopisů (chórové knihy) z přelomu 15. a 16. století z kostela sv. Bartoloměje v Odrách. Výstavami to ale rozhodně nekončí. Muzeum pořádá řadu doprovodných akcí, mezi které se řadí komentované prohlídky (pravidelně ve středu v 10:00 a 15:00 hodin), přednášky, projekce, besedy, prezentace, koncerty i muzejní dílny a vzdělávací programy.
Historie čerpána z těchto webů
https://www.kudyznudy.cz/aktivity/muzeum-oderska
Muzeum Oderska je držitelem turistické známky č.2645.
https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/muzeum-oderska-c2645
