Ostrava má na svém území tolik památek, zajímavostí a turistických cílů, že bylo absolutně nemožné všechny poznat za jednu, tři nebo i pět návštěv. Také my jsme do tohoto rozlehlého města přijeli tolikrát, že by to člověk nespočítal na prstech jedné ruky. Při třetí návštěvě ocelového srdce České republiky jsme naši pozornost věnovali hlavně zajímavostem ve Slezské Ostravě, ve které jsme mimo navštívili velmi zajímavé muzeum s názvem Keltičkova kovárna. Náš stříbrný povoz jsme zaparkovali jen pár metrů od kaple Panny Marie Lurdské na na Keltičkově ulici a vzápětí jsme se vydali na její obhlídku. Když jsme si ji prohlédli, vydali jsme zpátky k našemu autu, nicméně jsme kolem něj pouze prošli a vzápětí jsme zamířili k muzeu, věnovaném kováři Keltičkovi.

Muzeum se nacházelo jen pár metrů nad historickou budovou slezskostravské radnice v Keltičkově ulici, takže jsme to k němu neměli daleko a brzy jsme k domu z roku 1866 dorazili. Před muzeem jsme spatřili tabuli desátého zastavení naučné stezky halda Ema, ze které jsme načerpali hned několik zajímavých informací. Dozvěděli jsme se například, že Keltičkova ulice byla pojmenovaná po bájném nálezci uhlí v Ostravě, které podle pověsti objevil kovář Jan Keltička a shodou okolností se svému řemeslu vyučil právě v muzejním domě u mistra kováře Havelky. Celou pověst o objevu uhlí a postavě Jana Keltičky jsme si pak přečetli v jiné části textu. Další fakta na tabuli nás informovaly o výskytu a těžbě uhlí v Ostravě, také o samotném muzeu a na závěr jsme se seznámili s již zmíněnou naučnou stezkou.

Po načerpání informací z tabule jsme zavolali na telefonní číslo majitele a zakladatele muzea pana Svatopluka Chodura, s nímž jsme si domluvili prohlídku o den dříve. Když jsme tomuto slezskému patriotovi oznámili, že jsme již před budovou kovárny, zanedlouho se otevřely dveře a přišel nás přivítat rázovitý muž, který se nás s radostí zhostil a před muzeem nám pyšně vyprávěl o postavě Jana Keltičky, o nálezu uhlí v Ostravě a podal nám také spoustu dalších zajímavých informací. Bylo na něm vidět, že je na vybudování muzea náležitě hrdý a také že mu Ostrava přirostla k srdci. Nezapomněl nás rovněž upozornit na malou kapličku v plotě, kterou on sám nechal roku 2005 zhotovit a jako správný krajan ji zasvětil patronce Slezska svaté Hedvice.

Na závěr venkovní exkurze nám ukázal památník věnovaný nálezci uhlí Janu Keltičkovi v podobě čedičového bazaltu, který pan Chodur nechal zavěsit na fasádu domu roku 2002. Podle jeho slov tímto počinem vzdal poctu černému zlatu, národnostním kulturám i obětem dolování v tomto slezském kraji a protože se v regionu Ostravy prolínala národnost slezská, polská a německá, nesl bazaltový památník nápis v těchto jazycích. Potom jsme se už konečně vydali do útrob domu, kde se na nevelké ploše nacházelo okolo 2000 exponátů, které jsme si postupně prohlédli v 8 vitrínách a další koutech a zákoutích muzea. Všechny exponáty muzea byly zaměřeny na původní Keltičkovo řemeslo, to jest kovářství a hornictví a také na nástroje spojené s touto profesí.

Pan Chodur nám řekl, že většina exponátů pochází z ostravského regionu, přičemž nejstaršími předměty, jež jsme zde viděli, byla sada kamenných obráběcích nástrojů ze období starší doby kamenné (30000 – 25000 let před n. l.). Dále jsme si prohlédli historické obrázky a pohlednice z Ostravy, hornické kroniky, pamětní knihy, kancionály, různé nádobí spjaté se Slezskem, městem nebo nějakým výročím či nářadí slezské kuchařky. Nechyběly černobílé fotografie horníků a dolů, jejich rubací nářadí a kahany či namalované památky Slezské Ostravy. Dokonce jsme zde našli výrobky z uhlí a slavnostní hornickou uniformu či vlajky s překříženými kladívky. Náš průvodce nás při prohlížení překvapil informací, že se jeho dům od roku 1866 vlivem dolování propadl o 10 metrů, nicméně nás vzápětí uklidnil větou, že v současnosti se to děje už jen nepatrně, takže prý budovu stačí opravit jen jednou za pět let.

Nakonec prohlídky nám ještě majitel prozradil, že do depozitáře musel ukrýt zemědělské nářadí z počátku 19. století jako třeba pluhy, dřevěné brány s kovanými hroty, koňské ohlávky, cugle, opratě, kola od vozů, kovadliny a další, neboť tyto exponáty nemohl vystavit pro nedostatek místa. Následně jsme poděkovali za VIP prohlídku, zapsali se do návštěvní knihy a poté jsme se venku před muzeem společně vyfotili. Po rozloučení jsme odjeli ke kostelu sv. Josefa, o němž však již pojednává jiný můj příspěvek, tak si jej ve volné chvíli určitě také přečtěte. Chcete-li vědět, jak celý náš výlet probíhal, mrkněte se do sekce Velké povídání o výletech, kde si vyhledejte cestopis Jak jsme v Ostravě pokořili Emu a pak zašli do ZOO. A nezapomeňte prosím napsat pod příspěvky komentáře, děkujeme.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://jirkacek1.rajce.idnes.cz/Ostrava_-_muzeum_Keltickova_kovarna

Historie :

Muzeum Keltičkova kovárna vybudoval roku 2000 svém domku slezský patriot Svatopluk Chodur, který jej spolu s manželkou provozuje z vlastních nákladů. Muzeum vzniklo v domě z roku 1866, stropy jsou vystavěné v klenbě a takřka dnešní podobu provedl Anton Berner. Dům byl postaven na základech ještě staršího domu, podle posudku ještě před r. 1700. Vystavované předměty se nacházejí na ploše 42 m2, v 8 prosklených vitrínách, na zdech, ve vestavěném regálu a to v celkovém počtu okolo 2000 ks. V depozitáři se uchovávají zemědělské nářadí, dřevěné pluhy z počátku 19. století. Všechny exponáty muzea jsou zaměřeny na původní Keltičkovo řemeslo, to jest kovářství a hornictví, dále na nástroje spojené s touto profesí. Většina exponátů pochází z ostravského regionu a nejstarší vystavovanou kolekcí je sada kamenných obráběcích nástrojů z období starší doby kamenné (30000 – 25000 let před n. l.) z oblasti Těšínska. Na prohlídku muzea je nutné se předem objednat.

Historie čerpána z webu

https://keltickovakovarna.cz/

Město Ostrava je držitelem turistické známky č.737.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/ostrava-c737