V určitém období jsme hojně navštěvovali východočeský kout naší krásné země, zejména Choceň a okolí. Hlavním důvodem těchto výprav byl dovoz našich produktů do zdejšího velkoobchodu s mýdly. Prakticky pokaždé jsme tyto pracovní cesty využili k poznávaní zajímavých míst v tomto kraji, o které tu opravdu nebyla nouze. Jednoho říjnového dne jsme po odevzdání mýdel odjeli do Vysokého Mýta, kde jsme se seznámili se všemi památkami a zajímavostmi tohoto krásného historického města. Po obhlídce Husova sboru a Dolního mlýna jsme naším stříbrným autem odjeli na Tyršovo náměstí, kde jsme jej nechali odpočívat až do pozdního odpoledne. Potom jsme se vydali na procházku centrem města, nabitém památkami či muzejními expozicemi a nezapomněli jsme ani na návštěvu muzea v ulici A.V.Šembery.

Regionální muzeum, jedno z nejstarších v Čechách, se v roce 1912 přestěhovalo do domu vysokomýtského rodáka a národního buditele A. V. Šembery, kde sídlilo i v době naší návštěvy. Když jsme k budově přišli pěšky z muzea českého karosářství, ihned jsme vstoupili dovnitř a vzápětí nás pokladní příjemně překvapila oznámením, že je tento den vstup zdarma. Konala se totiž vernisáž nové výstavy a z toho důvodu se vlezné neplatilo. Paráda. V pokladně jsme navíc získali tři razítka do památníku, a tak jsme se mohli spokojeně odebrat na prohlídku exponátů Textilní výstavy, která zachycovala rozdíly mezi domácí a průmyslovou textilní výrobou od počátků do současnosti. Z tabulí na stěně jsme se dozvěděli, jak si lidé vyrobili oděvy v neolitu či jak v pozdějším období totéž zvládli Keltové a Slované.

Nechyběly informace o barvení látek, kdy tito lidé žili a text doplňovalo pár autentických exponátů v podobě příze a keramiky. Pak jsme v dějinách poskočili do pozdního středověku a následující renesance, kdy už existovaly živnosti, zabývající se výrobou látek, oděvů, nití a podobně. S tím souvisely předměty, které jsme v místnosti shlédli jako třeba kroj, motovidlo, kolovrátky, špulíře, klubka nití a špulky. Prostoru dominoval tkalcovský stroj, nedílná součást staročeských chalup, v nichž se zejména v zimě spřádalo a tkalo doslova jako o život. Dále jsme viděli předměty z textilních podniků Perla a Primona, ze Střední školy uměleckoprůmyslové v Ústí nad Orlicí a nebo ze současné produkce firmy Filogroupe z Chocně. V další místnosti jsme si mohli tkaní vyzkoušet, ale této možnosti jsme nevyužili.

Pak jsme vyšli na nádvoří a záhy jsme vstoupili do cihlového přístavku, sloužícího jako garáž. Uvnitř jsme totiž našli expozici karosářské firmy Sodomka, se kterou jsme se už předtím setkali na náměstí, nicméně zde v regionálním muzeu tenkrát ještě pár kousků zůstalo. Naše oči potěšila dětská šlapací autíčka, která nám však Ježíšek bohužel pod stromeček nenadělil a dva panské kočáry. Jak už jsme věděli, firma Sodomka nejprve vyráběla koňské kočáry a povozy, než se začala zabývat moderními automobily, což ji zachránilo od krachu. Dvě auta jsme viděli v druhé části garáže. Jednalo se o kabriolet Aero 50 dynamik, nejluxusnější a nejvýkonnější typ automobilky, u něhož se Josef Sodomka mladší při návrhu nechal inspirovat hlavně soudobými výtvory francouzských a italských konkurentů ve stylu art deco.

Druhým vozem byla Tatra 52, vyráběná v letech 1930 – 1938 v Kopřivnici a to v nejrůznějším provedení. Nejrozšířenější byla limuzína se šestisedadlovou uzavřenou karosérií, dále pak sportovní kabriolet, policejní, dodávkový i sanitní vůz, autodrožka, falešný kabriolet s pevnou střechou na prodlouženém podvozku, osobní drezína či závodní vůz. Z informačních panelů na stěně garáže jsme se pak dozvěděli spoustu informací o slavné karosářské firmě, u které si herec Jan Werich nechal takovou tatrovku 52 upravit. Když jsme si vše prohlédli a pročetli, vrátili jsme se přes dvůr do hlavní budovy a zamířili na právě otevíranou výstavu Cihlářství v Pardubickém kraji. Součástí vernisáže bylo zasvěcené vyprávění pána k danému tématu a občerstvení včetně vína, čehož využili ti z nás, kteří nemuseli řídit. Rázem bylo na světě krásněji !

Chvíli jsme poslouchali zajímavé vyprávění o cihlách a pak jsme si začali procházet exponáty. Kromě originálních historických cihlářských výrobků jsme zde shlédli řemeslné nářadí, modely cihlářských pecí a další předměty. Na stěnách nechyběly informace s historickými výrobními postupy v cihelnách, s konstrukcí a funkcí cihlářských pecí, s archeologickými nálezy, rozmístěním zaniklých cihelen či s vývojem cihlářství. Poprvé jsme se takto zblízka setkali s kolkovanými cihlami, terakotovými architektonickými články pernštejnských staveb, cihlářskými formami nebo keramickými dlažbami v rámci muzejní expozice. Patrně nejvíce nás zaujaly značky na cihlách jimiž si výrobce svůj produkt označoval, což jsme si předtím nějak neuvědomovali, nicméně už jsme se nimi setkali třeba na hradech, kde si kameníci také značili své dílo.

Na závěr jsme si prošli expozici s názvem Kabinet Militária, v níž jsme našli 246 sbírkových zbraní, části výzbroje a výstroje, relikvie vojenských jednotek vysokomýtské posádky a další předměty. V úvodu expozice nechyběl přehled dějin vysokomýtské posádky v letech 1867 – 1990 doplněný o trojrozměrné předměty s vazbou na všechny vojenské jednotky, které v minulosti měly své působiště ve Vysokém Mýtě. V další části jsme si prohlédli chladné zbraně, seřazených chronologicky a zároveň typově. Viděli jsme tak přehledně vývoj šavlí od poloviny 18. století do čtyřicátých let 20. století nebo typové skupiny tesáků, bodáků, kinžálů či kordíků. V části věnované palným zbraním jsme našli především perkusní pistole či pušky z konce 18. století a první poloviny 19. století, například rakouskou perkusní karabinou Wänzel vz. 186.

Dále tu byla rakouská karabina Werndl vz. 1873, puška Werndl vz. 1867, pruská jehlovka systému Dreyse a ruská puška Mosin vz. 1891. Mezi raritní exponáty patřila vzduchová puška „větrovka“ či puška kombinovaná s čakanem. Velké množství palných zbraní z Balkánu a blízkého východu jsme pak shlédli v části nazvané orientální salonek a závěr expozice byl věnován doplňkům výzbroje a výstroje. Když jsme si všechno prohlédli, sešli jsme dolů do přízemí a regionální muzeum opustili. Následně jsme se vrátili k autu na Tyršově náměstí, jímž jsme ihned odjeli k Hornímu mlýnu, o němž již pojednává jiný příspěvek, který si nezapomeňte také někdy přečíst. Chcete-li vědět, co jiného jsme tento den poznali, vyhledejte si v sekci Velké povídání o výletech cestopis Jak jsme jeden říjnový den věnovali památkám Vysokého Mýta.

Kompletní fotogalerii najdete zde

https://www.rajce.idnes.cz/jirkacek1/album/vysoke-myto-regionalni-muzeum​

Historie :

Počátky vysokomýtského městského muzea, jednoho z nejstarších v Čechách, sahají do roku 1871. V roce 1912 se muzeum přestěhovalo do domu vysokomýtského rodáka, národního buditele A. V. Šembery, kde sídlí dodnes. V roce 2021 zde vznikla expozice s názvem Vysoké Mýto světové, která provází návštěvníky historií města od jeho založení až po bouřlivé události 20. století. Expozice zároveň poněkud směle a sebevědomě zasazuje město Vysoké Mýto do světových dějin. Další expozicí představuje historii významné hasičské firmy V. Ig. Stratílek a jejich pokračovatelů. Návštěvníkům nabízí velké množství továrních fotografií či dokumentů a samozřejmě originálních výrobků. Naznačuje technický vývoj a také ukazuje, že i tato technika má své designové řešení, které se vyvíjelo a odráželo dobové trendy. Zvídavý návštěvník si jistě povšimne zajímavých změn hasičských karosérií. Specializací muzea jsou technické památky, v první řadě pak vývoj karosářství prezentovaný prostřednictvím firmy Carrosserie Sodomka.

Historie čerpána z těchto webových stránek

https://www.kudyznudy.cz

https://www.muzeum-myto.cz

Město Vysoké Mýto je držitelem turistické známky č.741.

https://www.turisticke-znamky.cz/znamky/vysoke-myto-c741